SVITEK – rukopis psaný životem  3. část
Dnes jsem zřejmě z důvodu pestrosti textů čtení ze starodávného svitku – popíjela odpolední ayurvédský čaj a nikoliv kávu. Můj neviditelný průvodce má rád zřejmě změny anebo mi chtěl umožnit, abych nepodporovala čtenáře v závislosti na kávě .

Před očima se mi tedy znovu odkryl v rukou mého milovaného neviditelného průvodce onen  svitek – rukopis psaný životem a já pozorovala další osudy vysoké kněžky, viděla jsem ji,   padající světelnou jiskru skrze dimenze napříč časem – možná lze napsat, směrem „dolů“… Nezbývala jiná možnost, než se do tohoto časoprostoru  vtělit přímo, jako duše „walk in“ do těla již inkarnované ženy.. Během cestování skrze dimenze a čas byla seznámena s karmickými lekcemi této ženy, z pohledu duchovního světa kněžce připadaly snadné a lehce zpracovatelné.. Měla v sobě  vášeň cestovatele v čase, který chce napravit v minulosti to, co by znamenalo v budoucnosti zkázu pro velký počet světelných duší. Jak se dostávala postupně do fyzického těla nové hostitelky – či jí samotné v minulosti či budoucnosti… začala pociťovat značná omezení… Ztrácela silné spojení s duchovním domovem, začala vnímat tíhu a omezení fyzického těla, do něhož její vědomí vklouzávalo…

To však nebylo nic proti pocitu vzdálení se od  duchovní rodiny, od svých  milovaných… Jen vzpomínka na překrásné rozkvetlé zahrady plné božských vůní, zvuk plasmatických jezer a vodopádů, hlavně však stálý odraz jí samotné – zářící a ničím neomezené bytosti, svitu jejich/Jeho očí, na které nesmí nikdy zapomenout, zůstávaly uvnitř její hrudi a hlavy jako stálá a nikým nesmazatelná vzpomínka..

Dychtivě čtu starodávný rukopis psaný životem – mým, Jejím, i těmi dalšími aktéry Života samotného..

Vlastně jej nečtu, prožívám ho v Přítomném okamžiku a jeho zapisovatelem, tvůrcem i měnícím aspektem  jsem i Já.. Čtu tedy dále – prožívám Nyní – jeden z dalších příběhů, jež zažila vysoká kněžka během života v tomto časoprostoru a kterých bylo, je i bude  již-ještě nespočet..

Slzy mi stékají po obličeji, vlastně teď i do kláves mého stříbřitě-perleťového PC

Zklamání  vysoké kněžky, které vidím na obrazu rukopisu psaného životem, zklamání z toho, že se jí opět nepovedlo přivést jednu nádherně vypadající duši zpět do světla.. Ano,  svůj  další úkol dle mého neodhadla správně nebo spíše nepoznala zářící masku osoby, jež byla vlastně pod vlivem obrovského stínu…

V mém domově – v minulosti či budoucnosti – masky nenosíme… Jsme tím, čím skutečně jsme, ale ve fyzické realitě je tomu jinak… Lidi si zde oblékají masky, nosí kostýmy…

Vysoká kněžka  měla povědomí o stinných částech zdejších duší, o síle jejich osobních a většinou sobeckých „já“,  ale o kostýmu zářící bytosti  informace neměla. Teď právě si povzdychám s velkou úlevou : „Je skvělé,  že mám k dispozici tento rukopis, na němž masky nemají své místo – pod sílou světla pravdy Života, se na něj zapisuje vše pouze pravdivě, děkuji za něj..“.

Ach jo… vlastně to není zklamání, je to bolest z poznání umělých a nabubřelých výtvorů ega  osob, nosících na sobě zářící masky..

Vysoká kněžka si nešťastně povzdechla: „Chci  zpět, chci domů….“…

Její duchovní strážci z jemně-hmotných rovin však mlčí, přísné pohledy během meditace mi připomínají zkoušející profesory ve škole na této planetě…

Vysoká kněžka tedy smířlivě tedy dodává: „OK, tak zde zůstávám, stejně mi nic jiného nezbývá… Snažím se opravit minulost, prozářit Přítomnosti, naplnit svou misi…“

Procházím tedy svým vědomím znovu starodávným svitkem, čtu i píšu jeho děj, vnímám jeho obrazy, a dostává se mi bolestivého světla poznání vysoké kněžky, jejíž příběhy s ní společně prožívám..

Lekce z očištění momentů času přítomného okamžiku, kdy dostala za úkol změnit události zkázy Atlantidy mi tedy vyvstávají před očima, dívajíc se na starodávný rukopis. Poznává a i já poznávám, že „tenkrát i Nyní působily určité duše, které měly vysoký kvocient světla, neznaly však lásku.. Jeden z důvodů zkázy starodávné vyspělé civilizace přetrvává tedy dále, tyto bytosti jsou inkarnovány i v tomto čase i prostoru.. Používají tedy mistrně své zářící obleky i masky, své silné psychické a manipulativní schopnosti, pokoušejí se znovu vládnout tak, aby život – přítomný okamžik hrál pouze jejich písně… Dívám se dále a vidím, čtu i slyším – tedy prožívám stejně jako ona:

„Ano, ty, jenž si se vydával/-a za zářivou světelnou bytost, dokonce i v mých hlubokých meditacích i vizích jsi dovedl/-a mistrně předvádět kostým světlonoše,  je mi líto, že jsi pouze maska.. Maska, pod níž se skrývá mnoho bolesti, nelásky, zatracování a zloby… Snažila jsem se tě přivést ke skutečnému světlu, avšak v tomto rukopise je psáno, že tvůj zájem o něj nebyl opravdový..

Jedna z pouček ve vysokých duchovních sférách zní: „Zákaz přivádění duší ke Světlu násilím“…

Musím ji dodržet, musím chránit své světlo, musím naplnit další úkoly mé mise.. A až se jednou odvážíš podívat skutečnému světlu pravdy do očí – podíváš se do svého nitra, možná v něm nalezneš stopy mé bezpodmínečné lásky a vedení, které jsem ti chtěla – či spíše měla – dát…

Čtu, vnímám i vidím na starodávném svitku dále, že kněžčino působení nebylo zcela zbytečné, ač zažila jednu z mnoha velmi bolestivých poznání reality fyzického světa. Vidím, jak v budoucnosti tato duše, nosící masku světlonoše, prochází díky,  byť v kontextu plynutí času, kratšího kontaktu s kněžkou, velmi velkou očistou, která ji poskytne další možnost zbavit se masky a kostýmu, jenž si odělo její ego.  Čtu, jak tato duše vnitřně trpí, její maska jí svírá, neboť světlo uvnitř ní chce zazářit konečně opravdově.. Duše této bytosti lační po lásce, ego ji však odmítá, mentální část duše chce zažít vnitřní klid a mír, ego však vytváří další a další psychické projekce a vymýšlí manipulativní akce… Stejně tak to bylo i v Atlantidě, stejně je tomu i Nyní… Časová přímka se však posouvá, stejně jako póly této planety, láska vysoké kněžky a dalších světelných jisker pomalu ale jistě maže stopy psychických projekcí temna, které má snahu se šířit jako jedovatý břečťan podél stop času Existence….

(pokračování příště….)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 2. 12. 2015