SVÁTEK BELTINE
Beltine býval jedním z nejdůležitějších svátků v celém keltském světě. Býval to svátek natolik oblíbený, že jeho tradice nebyla zlomena ani přicházející římskou či germánskou nadvládou, ani po staletí trvající snahou křesťanské církve. V různé, víceméně zdeformované podobě lze vystopovat tradice tohoto svátku v oslavách Valpružiny noci, zvyku „pálení čarodějnic“, lidových májových veselicích a dokonce i „moderním“ odborářském svátku práce (přičemž původně květinami ozdobené domy a opentlené proutky vystřídaly prapory a transparenty).

Slovo Beltine pochází ze slovního základu „tine“ nebo „teine“, což značilo ve starokeltštině „oheň“. Beltine byl potom chápán jako oheň k uctění boha Belena (Bel, Belenos). Tento bůh, podobající se trochu Apollonovi, byl vládcem Slunečního ohně a také léčivých vod. Pro druidy to byl též bůh učitel, pro lid pak mocný ochránce. Na počest tohoto boha se v předvečer 30. dubna zapaloval posvátný oheň, jenž byl nejdůležitějším atributem tohoto svátku. Samotný ritus založení tohoto ohně byl dosti složitý – stejně tak celé oslavy provázely pestré ceremonie:

Nejprve se zhášely ohně v celé obci, aby mohly být později zažehnuty od ohně hlavního, který zakládali druidé. Na pečlivě vybrané místo byl vyryt velký čtverec. Ten byl rozdělen na devět stejných čtvercových dílů. Kromě prostředního byly z čtverců odstraněny drny. Potom ovaté (nižší kněží) přinesli na hranici devět druhů dřeva posvátných stromů – na každý čtverec jeden druh. O jaké druhy asi šlo, dnes můžeme pouze odhadovat, víme jen, že nejdůležitější místo ve středu zaujímal dub, který byl také první slavnostně zapalován od dubových třísek v rukou druidů. Dřevo v ostatních čtvercích bylo pak zapalováno postupně ve směru hodinových ručiček. V této ceremonii můžeme spatřovat známou keltskou symboliku: posvátné číslo devět a osm okrajových čtverců, znázorňujících hlavní svátky roku (slunovraty, rovnodennosti, Imbolc, Beltine, Lugnasad a Samhain).

Oheň (i jeho dým) zažehnutý o Beltinu byl považován za očišťující a chránící zdraví lidí i zvířat. Proto se pořádaly tance kolem tohoto ohně (opět ve směru hod. ručiček, tj. „podle Slunce“), spojené s přeskakováním ohně a jeho dýmem se prováděl dobytek.

Různých obřadů a zvyklostí spojených s Beltinem je mnohem víc. Již z keltských dob se traduje zvyk vztyčování jarní májky symbolizující spojení mocností země a nebe. Májka bývala zpravidla z kmene břízy, pomalována červenými a bílými spirálami a na vrcholu ozdobena větvičkami hlohu. Také kolem májky bylo zvykem tančit kruhové tance, které, jak se věřilo, posilovaly půdu.

Beltine byl tradičním svátkem milenců, kteří se vzájemně obdarovávali věncem z březového proutí, což mělo asi stejný význam jako dnešní výměna zásnubních prstýnků. Byly též společensky tolerovány výlety milenců do přírody k vzájemnému zasvěcení do tajů lásky.

Keltové však poznali i tak „moderní“ jev, jakým je rozvod. Jejich manželství, tradičně uzavíraná o Lugnasadu (kolem 1. srpna), bylo možné po uplynutí necelého roku – během Beltinu – bez problémů ukončit.

V předvečer Beltinu se také konala různá sportovní klání, zápasy a závody. Jejich vítěz byl zpravidla prohlášen za Zeleného krále, jehož symbolika se zřejmě blíží znázornění boha – dárce života i smrti, strážce brány do jiného světa a velkého ochránce a dobrodince všech Keltů, známého pod jmény Cernunos, Herne, Hu Gadarn, Belatucadros, či Vitiris. Zelený král býval zpravidla symbolicky oddán se „Zelenou královnou“, snad symbolizující bohyni lásky a květin Creiddylad (či Cordelliu), kterou byla zpravidla dívka vybraná losem.

O Beltinu se také lidé vypravovali k blízkým menhirům o nichž věřili, že v tento den jim pomohou splnit nejrůznější přání. Polévání kamenů a poklepání lískovým proutkem prý spolehlivě vyvolalo déšť. Rybáři sypali k patám kamenů písek s prosbou o dobré počasí a bohatý úlovek.

O Beltinské noci si lidé slavnostně zdobili své příbytky větvičkami cesmíny, hlohu a jeřábu, protože ráno mělo vycházející Slunce spatřit již takto vyzdobený dům. Věřilo se, že ženy, které si ozdobí hlavu věncem z jeřábu a na obličej si nanesou kapky rosy z hlohových poupat, zajistí si tím u bohů krásu. Ráno pak lid pod vedením druidů slavnostně vítal vycházející Slunce.

A když jsme u těch mýtů: tam, kde roste spolu dub, jasan a hloh, je možné o Beltinské noci spatřit skřítky. Nevěříte? Tak to zkuste!

Vladimír Šiška

Zdroj: http://www.beltine.cz/svatek-beltine-1-kvetna