SKUTEČNÉ TVOŘENÍ

Již dlouho si pohrávám s myšlenkou, co lze považovat skutečně za podstatné tvoření během našeho života. Jaký druh tvorby má menší či větší význam, a pro koho vůbec tvoříme, kdo z toho bude mít užitek?

Když se projdu v některých městských částech lidského obydlí, pohlédnu-li do očí starším lidem, vidím zášť, zlobu a zapšklost. Když se podívám do očí dítěte, vidím projekce ega rodičů. Když se podívám na mladé teenagery, vidím jejich ovlivněné vědomí masovým šílenstvím. Ano, toto je ten smutnější, temnější pohled na svět. Chybí v něm skutečná moudrost i pravá láska. Lidské duše k těmto důležitým aspektům ztratily spojení, či se jich bojí. I přesto – zde v houfu temnoty, uzavřenosti a posedlosti pohodlnosti raději nic nevědět a hlavně nemít odpovědnost – však vidím, že tu a tam si jiskřička vědomého světla problikává, razí si svou cestu i přes temnotu, která ji obklopuje. Září zde, aby připomněla existenci skutečné moudrosti, pravé lásky a čistoty, krásných vysokých frekvencí, skutečnou a nefalšovanou radost, která není zabarvena lidskými iluzemi a tužbami. Radost, jež je spojena s láskou a čirým bytím. Takové jiskřičky jsou vzácné, a věřím, že vy, co čtete následující řádky, jste jednou z nich.

Co je v tomto světě tedy smysluplné dělat a jak je každý z nás veden k takové činnosti?

Vidím, jak mnozí usilují o tzv. lidský úspěch či tráví většinu svého času starostmi a povinnostmi hmotného charakteru. Ovšem, co je vlastně smyslem našich činů zde na Zemi?

Když si poodstoupíme od myšlenky vážného vzezření – máme zde žít a něco vykonat. Ano, ale… nemáme také myslet na sebe, na svou vnitřní božskou jiskru – tedy myslet na to, abychom byli opravdu plně v proudu věčného světla z Nejvyššího Zdroje. a byli jsme tak vedeni v našem konání tzv. vyšší silou?

Není snad nejvyšším úspěchem a tvorbou právě to, že se plně staneme sami sebou a náš pozemský život uvedeme do dokonalé harmonie a tím i do plné božské záře? Tedy do stavu, kdy budeme věnovat stejné množství pozornosti svému duchovnímu růstu, jakož i plným vědomým žitím každé vteřiny svého života během každodenních povinností.

Znamená to tedy, že se i v běžné každodennosti budeme věnovat kvalitnímu vzdělávání, učení se novým věcem, odpočinku, spánku, jídlu, pohybu i radosti. Tímto dosáhneme, že se naše osobní i duchovní aspekty vyváží. Pouze tato životní a vnitřní rovnováha zaručí, že v naší misi uspějeme. Žít duchovně znamená především být tím, kým jsme ve své ryzosti, mít vůli i odvahu projevit sebe sama navzdory konzumnímu světu, jenž nás obklopuje.

Neboť význam slova „být“ není jen pouhé přežívání, pobývání v nevědomosti bez úsilí a vůle, není to též lenost či namyšlenost o své velkoleposti či snad i určitých ezoterických psychických schopnostech – slovo „být“ znamená pevnou razantní vnitřní sílu naší božské jiskry projevenou v každodenním činu. „Být“ znamená „vnitřní životní jiskra – ono individualizované Já Jsem v činnosti a u toho si neustále nejen udržující své světlo, ale současně tímto světlem prozařující i svůj každodenní život.

Jistě, fyzická realita je duální a je zde nutné respektovat vyváženost sil dobra a zla, světla a temnoty, a pakliže naše intenzita jasu je příliš silná, a dostáváme vnitřní pokyn k uzemnění se, pak je právě životní rovnováha velmi důležitá. Je to také určitý vnitřní a životní řád, cosi, co udržujeme, ale co nám zároveň dává možnost se opřít o solidní základy zde na Zemi.

Zahrávám si také s myšlenkou, že každý zde máme dvě velké mise. Jednou je mise nalézt cestu sami k sobě, najít se, zacelit se a žít naplno, ať již za jakýchkoliv podmínek tohoto světa, prostě si užít co nejvíce to jde, dočistit co je potřeba, do-pochopit, co je nutné, ale žít naplno i uvnitř sebe. Abychom pak nikdy nelitovali, když tento svět opustíme. Je to jako na dovolené – vždy jednou skončí – ať již je příjemná, nepříjemná, podle našeho očekávání či naopak proti naší původní krásné a nadšené představě. Ať již je jakákoliv, je to tato a žádná jiná, a s tím se musíme smířit, a učinit z ní tu nejlepší, nejkvalitnější a nejhlubší zkušenost, zážitek, jaký je ve zdejších podmínkách možný.

A druhou misí je nechat sebou proudit dar, který nosíme, každý dle své jedinečnosti, a nechat jej projevit se, v rámci zdejších možností a dovolení, a pomoci tak k rozšiřování světla– byť by to mělo být nepatrné zablikání v nesmírnosti tohoto světa, času a prostoru. I malinká a chvilková světélka, malinké prozáření, jsou cennými poklady. Spojí-li se tato světélka ve své nadčasové síle, společně vytvoří velkou fontánu světla, gejzír, jenž vymrští všechny zde inkarnované světelné jiskry ještě do vyšších oktáv bytí a světa, či až k Nejvyššímu Zdroji.

Dalším smutným faktem, jenž shledávám je ten, že mnohé světelné jiskry nepůsobí tak, jak by skutečně měly – tj. nevěří si, nemají odvahu projevit svůj plný potenciál – tj. svůj dar – či naopak se vymlouvají na nedostatek času či nepřízeň osudu, aby mohly dělat to, co skutečně mají. A to je ono „ne-tvoření“ – „netvoření“ (tj. absence tvoření a současně i ničení daru, který nám byl dán), způsobeno chycením světelné duše v temných karmických i jiných pavučinách…

Prvně bychom se tedy měli zaměřit na osvobození svého světelného potenciálu z temných pavučin a spoutanosti, aby tento jedinečný dar, který v sobě každá duchovní jiskra inkarnovaná v těle člověka na Zemi nosí, byl zachráněn, osvobozen a též plně projeven i předáván dál, tak jak to bylo zamýšleno od začátku věků. Tedy tak, abychom naplnili plně své vlastní individuální mise. Jedině tímto může být naplněna i mise společná, a to různými cestami, specifickými pro každého z nás.

Kéž se nám všem podaří projevit dary, které v sobě nosíme a tvořit svým Bytím v plné Přítomnosti Života.

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím autorky Mgr. Miroslavy Soukupové a majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 22. 5. 14

 

FacebookTwitterGoogle+