Síla Ducha – seriál – díl 10 – Definice Boha
Studium původu, nekonečných možností

a úplné rehabilitace Duchovní Bytosti 


DEFINICE BOHA

Tuto kapitolu bych chtěl zahájit původním citátem z bohoslužby “svatého otce” Jana Pavla II, kterou sloužil na Svatou Bílou Sobotu Velikonoční 11. dubna 1998:

“Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho.” (Gen 1, 26) “I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.” (Gen 1, 27) [pozn. překladatele: zdroj: Bible Kralická]

Jan Pavel II citoval z biblického příběhu stvoření, Genesis, první knihy Mojžíše.

Jako “obraz?”! Obraz je definován jako přesné ztvárnění, jako odraz, jako rekonstrukce, kopie nebo také podoba, jestliže se člověk na význam podívá do různých slovníků.

A protože si ještě nemyslím, že bych byl zcela pitomý, musel bych skutečně být na správné stopě, jestliže bych si myslel, že bůh by pak byl člověk, nebo přesněji řečeno hmotný, nebo ne? Ne pouze jednoduše hmotný, ale také současně muž i žena, jelikož oba byli stvoření k jeho obrazu!

Proč tedy pak celá zbývající bible říká, že Bůh je čistě duchovního charakteru? A především: Proč té bývalé hlavě státu a nejvyššímu duchovnímu katolické církve nezněl tento výrok zcela slabomyslně? Může mi pro to někdo dát logické vysvětlení?!

No třeba je to povinnost, před vstupem na universitu odevzdat svůj rozum, aby někdo mohl teologii studovat a možná sledovat záměr stát se papežem?

Protože za jak moc tupé někdo musí své ovečky mít, aby mohl citovat něco takového na veřejnosti? Já bych se styděl něco takového říci, protože ta nelogičnost je do nebe volající, už jenom proto bych takové učení neučil a nepředával. Navíc bych si byl také zcela jistý, že si toho každý povšimne, protože obvykle nemám lidi za naprosté poslušné hlupáky, kteří jednoduše všechno spolknou. Ale zjevně stále existuje příliš mnoho bytostí, které byly tak přemoženi brutalitou křižáckých válek v minulých životech, že se ani dnes ještě neodváží zpochybňovat tuto církev a její učení, protože jim bylo vtisknuto, co by se stalo, kdyby nevěřily každému možnému protikladnému nesmyslu! Vražda a zabití byly vždycky neporazitelnými „argumenty“ v otázkách víry.

Nyní ještě jednou objasnění významu slova „Obraz“ pro těch několik dyslektiků mezi těmi, kterým možná chcete tuto knihu předat: Obraz jablka je jablko! Kopie ovce je ovce! Obraz lidské bytosti je lidská bytost! A Boží obraz proto nemůže být lidská bytost v žádném případě!

Ale ještě to pokračuje! A já ještě jednou, jako papež cituji z knihy Genese: “Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho.” (Gen 1, 26)

Učiňme? Kdo je to množné číslo? Takže tam je několik těch, kterým se říká Bůh?! Nebo Bůh myslel sebe a svoji matku, možná? Protože „matka boží“ byla už také často zmiňována v křesťanských textech a bohoslužbách.

Zcela čestně: víte, jak mi to občas připadá, když se podívám na lidstvo jako na celek? Že v tom zde měla své špinavé prsty „boží tchýně“! Ale dost kupodivu o té jsem ještě nic neslyšel ani nečetl. Možná to, že nebyla zmiňována, to vše dokazuje. Přece se říká:

„Jestliže se dva hádají, třetí se raduje?“ A jestliže si přečtete zbytek bible, tak tam byly pořád mezi Bohem a lidskými bytostmi rozpory, které pokračovaly až do potopy.

Proto, když se mne zeptáte, tak mi tento příběh se třetím členem – „boží tchýní“ stále dává smysl nejvíce.

Máte pravdu, jestliže vám toto všechno zní jako rouhání, nebo znesvěcování. Tak bych chtěl poukázat na to, že se svými výroky nevysmívám žádnému Bohu nebo nejvyšší bytosti, ale snažím se odhalit naivitu a hloupost těch, kteří si říkají vzdělanci!

Na jiných civilizovaných planetách by lidé, kteří by nebyli schopni rozumět, analyzovat, rozpoznávat protiklady, tázat se a korigovat pokud je potřeba písemné materiály, by si stěží mohli vydělat na denní chléb a už vůbec ne dosáhnout vlivného, mocného postavení.

Víte, že tato citace z knihy Genesis má v zcela jiný významu v angličtině?

Tak se říká: „Takže Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu božímu ho stvořil.“

No tak to už ale zní docela jinak, pane Papeži! Raději byste tam měl pravděpodobně papouškovat tu anglickou.

Co to znamená, jestliže řekneme, že malíř vytvořil tu krajinomalbu k obrazu svému? Samozřejmě, že tu krajinu přenesl na plátno vsouladu sjeho vlastní představou! To neznamená, že krajina je kopie nebo obraz malíře!

Připouštím, že to se už čte mnohem, mnohem lépe a ani to nemá v sobě ten slaboduchý protiklad jako německý překlad, který byl použit papežem, ale já vás nyní musím skutečně zklamat, protože:

Bůh vůbec člověka nestvořil. To byl někdo úplně jiný!

Jak bych to mohl vědět? Když jste rozšířili svoje vědomí do nekonečnosti, můžete si tuto otázku zodpovědět sami! A i kdyby vám papež osobně řekl, že je to nemožné, dovolte mi vás ubezpečit, že již jsou Duchovní Bytosti na této úrovni, které s pomocí Síly Ducha uspěli ve svém rehabilitování jako „Impuls 8“.

Já zcela jistě nepožaduji, abyste mně nyní věřili, ale chtěl bych vám povědět příběh stvoření, který není plný podivných protikladů a nesourodostí, ale příběh stvoření, který rozmotává a odhaluje aspekty, které doposud zůstali „nevysvětlitelné“.

Před začátkem byla příčina a tato příčina učinila rozhodnutí být. Předtím tam neexistovalo ani „bytí“ ani „nebytí“, pouze potenciál být.

Zdá se to obtížně filosofické? Dám vám příklad, protože přesně tento stav již znáte! Vy jej znáte, protože přesně tento původní stav zaujímáte skoro denně!

Jestliže spíte – bezesný spánek – jste si pak vědomi, že existujete? Myslíte si pak, že nejste? Ne a také tam neexistuje čas nebo otázka „jak dlouhý byl ten čas před začátkem?“ Protože dokud spíte bezesně, tak tam není žádné „jak dlouho“, protože čas neexistuje! Proto tam neexistuje myšlenka jako: „Jak je to nudné, být tak dlouho v tomto původním stavu nebytí.“ Prostě tam není vůbec nic, rozumíte tomu? Fajn, takže tato příčina se svým vlastním rozhodnutím probudila k bytí a co viděla? Nic!

Ale skutečně to tak bylo, protože ještě nic nebylo vytvořeno. Nebyl tam ani ten prázdný prostor, protože žádná myšlenka o prostoru nebyla ještě vytvořena.

Nebyl tam nikdo, kdo by něco vysvětlil nebo cokoliv ukázal této příčině, protože tam ještě ani nikdo „jiný“ nebyl. Proto, tato příčina začala vytvářet hledisko. Bod, ze kterého může někdo vnímat. Nicméně tam ještě nebylo nic k vnímání. Jen nicota. Tato příčina si myslela, že možná by tam něco mohlo být a roztáhla dimenzní body skrze které byla generována expanze a následně prostor.

Dimenzní bod je jednoduše bod tak daleko, jak daleko se snažíte vnímat nebo vidět. V každodenním životě se můžete zaostřit na automobil na dálnici před vámi nebo tento dimenzní bod posunout na konec dálnice – až na horizont – skrze který vytváříte a vnímáte samozřejmě více prostoru, v porovnání s tím, když se jenom díváte na automobil před vámi.

Ta příčina pátrala a pátrala, nicméně nic nenašla, a tato příčina si myslela, že tam přesto ale něco nebo někdo musí být! A skrze tyto úvahy vytvořila pro sebe více a více nejistoty. Zatímco ve skutečnosti tam bylo přesně to, co vnímala – prostě nic!

Mezitím ale ta příčina vytvořila něco jako expanzi. Prostor, ve kterém mohla pátrat – a vypustila tuto úvahu: „musí tam někde být někdo, přesně jako já!“

A proto se ta příčina pustila do pátrání po tom, co by bylo přesně jako ona. Ještě tehdy neexistoval čas, proto není jasné, jak dlouho ta příčina hledala, než se jednoho dne skutečně objevila další příčina! A přesně v tomto okamžiku ve vývoji Duchovní Bytosti máme to vytváření obrazu nebo podobnosti! Ale nebyla to lidská bytost, co bylo vytvořeno, ale až do té doby jediná a následně „nejvyšší bytost“ vytvořila tu myšlenku jiné Duchovní Bytosti s nekonečným potenciálem tvoření „k obrazu svému“. Tato nejvyšší bytost – nebo pojďme pro ni jenom používat to označení „Bůh“ – tak vytvořila přesnou kopii sebe sama!

Na tomto místě bych znovu chtěl připomenout výrok, který jsem popsal v dřívější kapitole jako objevený základní kámen, na kterém je tato kniha postavena:

Vše – a já skutečně myslím přesně to, prostě vše – co vnímáte a zažíváte, je přesně tím, co vytváříte skrze své vlastní způsobující myšlení. A to právě teď!“

Nicméně tento objev mohl být učiněn pouze díky schopnosti vystopovat nespočetné situace, okolnosti, stavy, „náhody“, těžkosti nebo rány osudu zpět před jejich první vyskytnutí se, dokonce i do bodu před jejich způsobení! A při každém prozkoumání bylo ustanoveno, že na počátku byla myšlenka! Před těmito příčinnými myšlenkami tento typ těžkosti nebo situace neexistoval! Pouze potom se objevil v lidské existenci. Já jsem se skutečně díval po výjimce, protože jsem si chtěl být skutečně jistý, zdali tam nakonec nejsou jiné aspekty, které něco způsobují, dříve, než tento výrok zveřejním, ale tato výjimka, po které jsem pátral, nebyla v jediném případě nalezena! Na počátku tam vždycky byla ta myšlenka, koncept nebo představa o tom, co je, bude nebo by mohlo být!

Bůh měl skutečně nekonečnou tvořivou moc, ale nebyl si toho vědomě vědom! Celý tento příběh o vědomém a vědoucím božím tvoření je čistě lidský výmysl! To je proč si to tak zcela protiřečí, je to iracionální a skutečně nic nevysvětluje!

Tato nejvyšší bytost neměla zkušenost v zacházení se svojí neomezenou tvořivou mocí, na to nezapomeňte!

Nikdy neřekla: „Tak, já nyní tvořím – protože je zrovna pondělí a dnes jsem obzvláště tvořivá – bytost, která je taková, jako jsem já!“

Ne, tak to nebylo. Ta bytost se jednoho dne skutečně objevila, ale až po velmi dlouhé době – pokud vůbec můžeme hovořit o něčem takovém, jako je časový rámec – poté, co tato bytost vznikla skrze koncept „někde tam musí být někdo, kdo je přesně jako já“, který přivodil existenci velmi pravděpodobné možnosti, což znamenalo, že se jednoho dne může projevit.

Zejména ta budoucí možnost je extrémně plíživý způsob, jak vytvořit něco, co může být zažíváno!

Nyní musím trošku odbočit do oblasti biologie, protože bych vám chtěl vysvětlit něco, co asi již znáte o buněčném dělení – co ale může přispět k porozumění toho, co se stalo potom.

Když se dělí buňka, potom mají dvě buňky tu samou informaci – až do toho přesného okamžiku rozdělení – se jednalo o informaci té nerozdělené, individuální buňky. V pořádku?

Jakou „informaci“ pak mohl Bůh po tomto – říkejme tomu na základě uvedeného příkladu „dělení“ – předat té další bytosti? Samozřejmě tu informaci „o bytí“, pak tu informaci, že existuje „neznámo“ a zejména – a to je tím nejdůležitějším aspektem – tu informaci, že před tím rozdělení, tam bylo vědomí o tom být sám! Protože to byla ta myšlenka, která vedla k chtění najít někoho dalšího. A „někdo další“ obsahuje koncept „ne-sebe“. A tato informace byla proto předána v tom přesném okamžiku toho dělení!

Všechna tato „dědičná data“ proto nyní existují také v té další bytosti, která pak „ví“ samozřejmě, že jen byla vytvořena „později“ protože bylo předáno na tu druhou bytost také to vědění první bytosti, které obsahovalo, že „dříve“ byla „sama“. To je obrovsky důležitá záležitost, protože to později povede k tomu, co bylo popsáno jako „dědičný hřích“ v bibli. Ale k tomu se vrátím.

Tyto dvě bytosti proto komunikují jedna s druhou, poté co se poprvé setkali, na nejazykové úrovni, ale tím, že si vyměňují koncepty.

Jednoho dne se ta „nová“ bytost zeptá té „první“ bytosti: „Odkud jsem přišla? Ty jsi mě vytvořila? Ty jsi tady byla předem mnou, že?“ načež první bytost odpoví: „Já nevím, odkud jsi přišla nebo kdo tě vytvořil. Já jsem si jenom myslela, že musí někde být někdo, jako já a pak jsem se vydala pátrat a jednoho dne jsme se, jak víš, potkaly.“

První bytost tak zcela pravdivě odpověděla na základě své vlastní zkušenosti a vědomí v tu dobu.

Taky si nedokáže odpovědět na otázku, kdo ji vytvořil a odkud přišla, protože samozřejmě před tím začátkem neexistuje žádná paměť k vyvolání.

Rozumíte tomu problému zde?

Představte si, že byste neměli žádné hmotné, ale pouze duchovní bytí. Měli bystě přesně tu samou potíž, jakou měla nejvyšší bytost – to sami sobě vysvětlit, poté, co jste se náhle probudili z toho úplně prvního bezesného spánku, před kterým nebyl žádný stav bdělosti!

Odkud jste tedy přišli? Odnikud! Kdo by vás stvořil? Nikdo! A co bylo předtím? Nic! A čím přesně jste byli? Nevěděli byste! A přesto by to byli ty přesné, správné odpovědi, které byste mohli samozřejmě znát! Vy jste skutečně neměli žádnou pozici v prostoru nebo v čase, a „charakter“ nebo zvláštní „mód bytí“ jste si pro sebe také ještě nedefinovali.

A já vám přísahám, že se můžete cítit, pokud čelíte takovým pravdivým, ale také extrémně vágně znějícím odpovědím cítit zatraceně nepohodlně, že se pak – jako ty první dvě bytosti – třeba rozhodnete, že jistě musí existovat ještě více bytostí, které snad budou mít odpovědi na tyto otázky.

Samozřejmě, obě bytosti nyní tvoří společně mnoho dalších bytostí s jejich – nyní společnou – myšlenkou, a tyto bytosti jsou také jednoho dne „nelezeny“. Ale ty také nemají odpovědi na palčivou otázku a pouze potom vědí, že tyto dvě bytosti, existovali před nimi a že jedna bytost existovala před tou druhou.

A nyní začíná ta rozepře, kterou jsem před chvílí nazval „dědičným hříchem“. Všichni vědí, že nějaká bytost existovala před všemi ostatními. Takže jedna z nově příchozích bytostí si pochopitelně bude myslet, že jí lhali! Protože nemyslíte si, že by vás vaše děti nazvali lhářem, kdybyste jim chtěli vysvětlit, že nevíte, odkud jste se vzali? Koneckonců, jste tady byli před vašimi dětmi, nebylo by pak pochopitelné, že by vám žádné z vašich dětí nevěřilo?

Ten nedostatek vysvětlení by se ukazoval ještě více, jestliže by se vás vaše děti chytře zeptali, kdo tedy potom porodil první dítě! Aha! Divili bychom se pak, jestliže byste si museli vymyslet dost bláznivý příběh geneze (příběh stvoření) pak, něco takového, co naleznete v moderních biblích tohoto světa? Zcela jistě by to bylo plné protimluvů a nevysvětlitelných věcí, ale možná, že by se děti jednoho dne přestali ptát, protože by ohledně tohoto předmětu upadnuli do apatie, protože z vás tak jako tak nemohli dostat žádné přesvědčivé závěry. Nebo by se vaše děti jenom rozčílily, protože by mohli mít pocit, že jste je podvedli.

Jak jsme řekli: jedna z těch nově příchozích bytostí rozšířila všem ostatním myšlenku, že jim ta první bytost lhala. Někteří potom souhlasili s myšlenkou, že „Bůh“ jim nedovolí jíst ze „stromu poznání“. A tak nastala rozepře a nesoulad mezi těmi bytostmi, někteří byli pro a jiní proti této teorii. Proto se zformovalo několik skupin: odpůrci této teorie, zastánci této teorie a ti, kteří si s ohledem na tuto teorii zachovali neutralitu.

Nejvyšší bytost se cítila velmi dotčená, protože nikdy nelhala a rozhodla se učinit vše pro to, aby na tyto otázky nalezla odpovědi.

Potom z jedné z těch skupin přišli dokonce pokusy tu nejvyšší bytost napadnout, protože pokračující myšlenka o Bohu, který jim lže, vyvolala nenávist, emoci, která do té doby nikdy neexistovala.

Vůdce této skupiny proto díky svému hněvu vedl útok proti té nejvyšší bytosti a následně čekal na neznámou reakci na něj, protože nikdy předtím nic takového nebylo. Proto si představil, že zažije něco neznámého, což se potom také stalo. Ačkoliv Bůh neudělal vůbec nic, a tato bytost pouze zažívala to, co vytvořila silou svých vlastních myšlenek, jako svoji možnou budoucnost – jmenovitě něco až dosud neznámého – tak z jeho pohledu bylo jasné, že Bůh sám ho potrestal. Ta myšlenka „Božího trestu“ proto také zde byla tou příčinou myšlenkou předcházející skutečné zkušenosti toho potrestání!

Tato bytost proto zcela náhle zmizela po tom „útoku“ z kruhu všech ostatních, což vymezilo „svět“, abychom tak řekli, ačkoliv tento svět byl až dosud bez hranic. A protože zmizel, tak si samozřejmě představil, kam zmizel. Proto tak byl vytvořen koncept světa „pod tímto světem“.

Protože mimo tento svět, nebylo ještě nic stvořeno, tak toto poprvé nastolilo myšlenku „vně“ v myšlení bytostí, které tutu událost vnímaly. Také ta osoba sama – který vytvořila tu myšlenku boží reakce – nevěděla, kde se ocitla, protože to bylo nicota, skládající se z temnoty, protože dosud nebylo nic stvořeno.

Ta nejvyšší bytost také znovu nemohla tento incident vysvětlit ani sama sobě, protože vůbec nereagovala, ale také mohla vnímat, jak ta druhá bytost zmizela z existujícího světa do temnoty, do nicoty, po tom útoku.

Zastánci té bytosti, která byla vůdcem skupiny, která představovala teorii, že jim bůh nedovolil jíst ze „stromu poznání“, pak také zmizela z existujícího světa, protože učinili rozhodnutí najít svého vůdce v „podsvětí“ a pomoci mu.

Samozřejmě, že ho našli, díky svému myšlení, že ho jednoho dne najdou a samozřejmě, že tato bytost, ze svého hlediska vysvětlila, že byla zchozena ze světa té nejvyšší bytosti jako trest za svůj čin – což jeho podporovatelé viděli samozřejmě také tak v souladu s jejich pozorováním a v souladu s vyportrétovaným vnímáním potrestané „oběti“. Toto „bytí svržen“ bylo jenom později vnímáno jako přímý následek toho útoku!

Rozumíte tomu, co vám zde o tom říkám? To je ten pravdivý příběh, jak podsvětí – také nazývané peklo – vniklo. Toto je tou historií původu konceptů jako je bůh a ďábel, čin a trest, ale především o zrození „padlého anděla“, který byl znám jako „prince temnot“ nebo „Lucifer“ od té doby! Ten, který sebe nominoval za nepřítele boha, protože souhlasil s ostatními, že jim Bůh lhal a v souladu se svojí vlastní představou zažil to, co si vytvořil, bez toho, aby si povšimnul, že to byl on, kdo, skrze sílu svých vlastních mocných myšlenek, byl ovlivněn iluzorní příčinou a účinkem!

Tato skutečnost nebyla nikomu známá. Ani té první bytost a také ne všechny dalším bytostem, které byly stvořeny!

Ve světě existujícím do tohoto bodu, některé bytosti věřili té „první“ bytosti, která deklarovala svoji nevinnost, protože si byla zcela jistá, že nic neudělala, ačkoliv k tomu nebyla schopná dodat žádný důkaz ani vysvětlení o tom, co se skutečně stalo. Další na druhou stranu nevěřili ani tomu, ani tomu a všichni se chovali neutrálně – a zaujali vyčkávací stanovisko, než se všechny tyto věci vysvětlí.

Tak se stalo, že se zformovaly tři skupiny: ty co věřili bohu, ty co mu nevěřili a ti, co se rozhodnuli být neutrálními.

A měl bych vám povědět, kdo to byl, kdo byl zodpovědný za stvoření člověka? Ďábel osobně! Protože tento padlý anděl neměl žádný vyšší cíl, než aby zjistil, jak on sám by mohl být tou nejvyšší bytostí. A dělal všechno možné, až byl sám schopen stvořit formu života. Připusťme, že hmotný život, ale přesto život. Vždy si byl jistý, že vědění o tom, jak se vytváří nový život, mu bylo tou bytostí, která existovala jako první, zatajena, tak, aby všichni ostatní byli drženi v nevědomosti, tak aby zůstali hloupí a ona si mohla udržet svoji moc a kontrolní pozici jako Nejvyšší Bytost.

Tato bytost si chtěla hrát na boha, ale měla chybnou představu o tom, co to Bůh je a jak myslí a jedná! A to je ona, kdo hovořila o víře v boha, poslouchání boha, jinak vás můj „otec“ všechny potrestá, a člověk je pouze vykoupen a dostane se zpět do nebe, jestliže pokorně a bezpodmínečně udělá, to, co „syn“ učí. Zdá se vám to povědomé?

Tento Lucifer je vám možná znám lépe pod některým zjeho mnoha jiných pozemských jmen. Není to pro nic za nic, že se „Ježíši Nazaretskému“ také přezdívá mistr klamu. Každý velmistr voodoo smeká klobouk před rituály jako „Jezte, neboť toto je mé maso.“ a „ pijte, neboť toto je má krev.“ Pak tento rituál vykonáváte napořád, dokola a dokola, v krátkých intervalech, takže ten souhlas a to myšlení jsou potvrzovány pokaždé znovu, abyste nechali ducha a vůli „Kristovu“ pracovat skrze své vlastní tělo – čímž si samozřejmě všichni, kteří to praktikují, nainstalují dálkové ovládání, kterým může být řízeno celé myšlení a činy té osoby. Samozřejmě, pouze pokud člověk souhlasil. Ale člověk s tím souhlasí (schvaluje to), jestliže se účastní takto popsaných obřadů!

A jedním z těch nevědomých kompliců tohoto mistra klamu a kamufláže – ten, kterého jsem jmenoval na začátku této kapitoly, byl jedním z nespočetného množství! Existuje mnoho dalších bytostí, které se kdysi považovaly za zastánce tohoto padlého anděla, ale i ony se potom zamilovaly do myšlenky hrát si na Boha – to je, odkud všechna ta další vyhrožující, dogmatická náboženství, která vyžadují absolutní poslušnost a slepou víru, která bojovala jedno s druhým ve válkách po staletí a z části ještě bojují – vzešla!

Samozřejmě nemůžeme zpochybňovat fakt, že každé z těchto náboženství je tím jediným pravdivým náboženstvím, které může člověka přivézt zpět do nebe! O tom samozřejmě není pochyby.

Tento příběh stvoření, který jsem popsal, vytvořil základní kámen pro všechno, co bylo předáváno a co stále existuje ve zcela pokroucené a lidsky pozměněné podobě v myšlení bytostí.

V mnoha náboženstvích se hovoří o zjevení. Víte, co o slově „zjevení“ říká slovník? Nemusíte hádat: „Odkrýt nebo odhalit něco, co bylo schované, nebo neznámé.“

A přesně pro to se Duchovní Bytost rozhodla. Nalézt odpovědi na tyto nezodpovězené otázky, aby se vyhnula tomu, být neustále zobrazována jako lhář nebo jako trestající Bůh.

Já jsem mohl tu slaboduchost a rozporuplnost ve výrocích, jako že milující Bůh by někoho potrestal vidět již jako dítě, jenom abych zmínil jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl nikdy nestudovat teologii ani nešířit učení, které vyžadovalo poslušnost pomocí hrozby trestem nebo dokonce anihilací všech těch „bezvěrců“! Příliš mnoho hlouposti, příliš mnoho protiřečení a nelogických věcí na mne vyskočilo do obličeje, když jsem četl bibli, což se mi náhodou povedlo přečíst ji skrz na skrz, když mi bylo deset – bez toho, abych kdy byl pokřtěn.

Co přesně je tedy zjeveno? Co bylo dosud neznámé nebo skryté? Co to bylo?

Bůh nebo nejvyšší bytost je přesně to, co bylo popsáno jako „impuls 8“ v kapitole „Osm impulsů existence“, pouze s jedním dodatkem: Nejvyšší bytost si nikdy nebyla vědoma skutečnosti, že všechno – a tím myslím přesně to, úplně vše – co vnímala a zažívala, bylo přesně to, co si vytvořila, skrze své vlastní způsobující myšlení!

Ale podívejme se znovu na tuto kapitolu, zatímco máte v mysli tento koncept, a uvidíte, že nikdo nemá důvod být na někoho naštvaný nebo ho muset nenávidět, protože z toho, co se stalo, by se nestalo vůbec nic, jestliže by tato neznámá informace byla předtím známá! Protože pak by Bůh tvořil skutečně vědomě a věděl by, že všichni ostatní jím byli vytvořeni jím a nekonečnou tvořivou silou jeho představivosti. Jestliže by tato zkušenost existovala již v nejvyšší bytosti před „rozdělením“, a všechny další vytvořené bytosti by také tuto znalost nesly jako součást jejich vědomí. A jestliže by každá vytvořená „podobnost“ si byla vědomá své schopnosti zažívat své vlastní myšlenky, sny, vymyšlené možnosti, nápady atd. jako realitu, pak víme, že bychom měli jiný svět!

Z tohoto pohledu je nicméně tento výrok, který jsem učinil dříve v této kapitole, že „Bůh vůbec lidské bytosti nevytvořil, že to byl někdo zcela jiný!“ ne zcela pravdivým! Protože jestliže vy jako bůh vytvoříte někoho skrze koncept „musí tam někde být někdo, přesně jako já“, který pak vytváří skrze své myšlenky jak a představivost své vlastní věci jedno dne – tak vy jste příčinou toho, co je pak vytvořeno nebo způsobeno touto bytostí! Bez tohoto nevědomého vytvoření té jiné bytosti, by tak nikdy nevznikly jeho práce nebo tvoření! Lidská bytost navíc, není samotným tělem. Takže jsme stále velmi vzdálení tomu vytvořit lidskou bytost, jestliže někdo vytvořil tělo.

Nicméně, Duchovní Bytosti viděli také možnost v těchto tělech zvýšit rozsah pásma prožívatelného. A potud, pokud někdo nezmutuje do otroka svého vlastního těla a zcela se s ním neztotožní, pak může skutečně zažívat velmi krásné věci, které by jinak zůstaly nepřístupnými. Jestliže jste si někdy chtěli užít žhavý polibek bez vlastnictví lidského těla, tak víte, o čem mluvím.

Pojďme ale neztratit zočí jednu věc: Tento svět byl „vybudován“ na základech nevědomí, nezkušenosti a nevědění ohledně té pravé povahy a schopností nejvyšší bytosti. Promyslete si tento příběh stvoření – který přebývá v mém osobním vědomí – znovu a sledujte jej až do dnešního dne a rozhodněte se sami pro sebe, zdali přináší více otázek nebo zdali spíše přináší odpovědi na ty mnohé věci, ke kterým by jinak bylo přistupováno jako k „Nevyzpytatelným cestám božím“.

Od tohoto okamžiku se svět změní! A změní se, protože už nikdo nebude čekat na boha, aby nás osvobodil od války a utrpení, nebo nás potrestal za naše chyby, protože kromě nás neexistuje Bůh, který by tyto věci mohl vykonat a vykonával až dosud! Nyní, je nás mnoho. Všichni s tím samým, nekonečným, původním potenciálem tvořit – ale tentokrát tvořit vědomě.

Každý z nás je bůh, a proto zažíváme to, co – jako průsečík všeho – tvoříme naším myšlením. A jestliže stále budeme tuto schopnost chtít použít na vytváření vraždění, nenávisti, teroristických útoků a tak, což shledáváme nežádoucím, tak to samozřejmě můžeme udělat. Ale nezapomínejme, že od této chvíle již nemůžeme házet zodpovědnost za něco, co je zlé na vnějšího boha, nebo na vnějšího ďábla nebo říkat, že jsme nebyli požehnání spasením. Naše schopnost tvořit je bez hranic, neporušená, nekonečná a nyní již také není neznámá nebo ani schovaná.

My sami jsem tou nejvyšší bytostí a můžeme tvořit božsky, stejně tak jako ďábelsky – ale vždy to zůstává našim vlastním tvořením!

Šťastnou, vědomou práci, Bože!

Prosíme ohodnoťte a podpořte naši práci:

1)

Mrkněte na některou z reklam,

na kterou se dostanete z reklamních bannerů

umístěných na blogu.

2)

Platba převodem na účet u KB:

107-6034340297/0100, v.s. 8888

IBAN: CZ4801000001076034340297

BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Připojte se k naší FB skupině:

https://www.facebook.com/groups/1552114588364251/

Prosíme sdílejte odkaz na tento blog:

http://bod-zlomu.blogspot.cz