Rudolf Špaček: Tragické následky potlačení mystiky v křesťanské církvi
Proč se mnozí křesťané rozčílí, když uslyší pojem převtělování? A proč je reinkarnace vnímána jako něco nekřesťanského, jako něco, co stojí v rozporu s učením Ježíše Krista? Odmítání a rozpory pramení toliko z neznalosti, vědění se scvrklo na pouhé povědomí, že křesťanství a reinkarnace nejdou dohromady a já se tady pokusím o nelehký úkol na několika řádcích vysvětlit příčiny onoho nepochopení.

Ať mi čtenáři prominou přílišnou stručnost, to téma je natolik široké, že by vydalo zcela jistě na velmi tlustou knihu, ale protože čas se urychluje, musíme zestručnit i tento výklad. Kodex Starého a Nového zákona, tedy Bible, vzniknul mnohem dříve než v 6. století, o kterém budu hovořit. Redakce biblického textu probíhala zdlouhavě, navíc Římská říše byla rozdělena, a Východ se Západem si přestávaly rozumět, proto i redakce textů v každé z těchto částí probíhaly odděleně.

Zlomové datum, které mělo rozhodující dopad na utváření křesťanského učení, byl rok 553, kdy císař Justinián svolal 5. ekumenický koncil do Konstantinopole, aby odsoudil Platonem inspirovaná díla Origenova. Tento významný učenec a mystik napsal nespočetné množství knih, které po Justiniánově zásahu beze stopy zmizely. Celý svůj život zasvětil uchovávání původních evangelií a popudil některé církevní kruhy svojí doktrínou opakovaného zrození duší. Hříchy lidí vysvětloval Origenes z pohledu reinkarnace a jeho učení prakticky podpořil celocírkevní sněm v tzv. Chalcedonském vyznání z r. 451 (nejhojněji navštívený koncil starověku).

V názorových proudech té doby by se jistě ztratil i orientační běžec s buzolou, navíc v době, kdy pasivně ležíme u televizních obrazovek a počítačů, zřejmě jen těžko pochopíme teologický zápal pro jednotlivá slůvka a precizní vyjadřování jednotlivých tezí, které měly být zaznamenávány do knih a uvědomme si, že knihy té doby by se v tehdejší civilizované společnosti daly snadno spočítat, jelikož se šířily pouze opisem. Jakákoliv obsažná kniha té doby, například kodex Bible, měla hodnotu, za kterou by se dal pořídit kupříkladu měšťanský dům.

Abychom plně pochopili, proč zmizela do 6. století křesťanskými teology uznávaná reinkarnace, musím se zmínit o jednom názorovém proudu, který se stal jádrem velkého prvokřesťanského sporu a to bylo učení monofyzitismu. Této sektě připadl později úkol zdiskreditovat všechny zmínky o reinkarnaci ve starých rukopisech a církev rozdělit na dvě bojující části. Musíme uvážit, že v prvních stoletích se církev zmítala mezi konfliktními schizmaty, která štěpila její solidaritu, navíc narážela na aktivní odpor pohanských náboženství. V tomto směru monofyziti přispěli k totálnímu chaosu tvrzením, že Ježíšovo fyzické tělo bylo zcela božské a nikdy v sobě nespojovalo božské a lidské vlastnosti. Řekneme si: „Jakou to mohlo sehrát úlohu uprostřed tolika různých učení?“

K vyznavačům této doktríny totiž přestoupila neblaze proslulá císařovna Teodora, manželka Justiniána, velmi neústupná a intrikářská žena, jež si skrze své velikášství usurpovala právo vládnout celou říší. Justinián zůstával ve vleku Teodory a postupně přijal monofyzitské učení také. Pak už následoval rychlý sled politických úkladů, vražd, odstraňování nepřátel, dohazování významných úřadů loajálním stoupencům, aby byl posílen vliv monofyzitů v celocírkevním spektru všech důležitých postů.

Teodora, která zorganizovala vraždu dvou papežů, očekávala, že dosazeného nástupce získá pro své plány změnit učení chalcedonského sněmu, ovšem než-li se podařilo zorganizovat další církevní koncil, tak Teodora umírá. Císař Justinián však pokračoval v nastoleném směru, jako kdyby mu Teodora stála po boku. Byl rozhodnut zbožštit ji i sebe a jediné, co mu stálo v cestě, byl neúprosný zákon reinkarnace, zákon příčiny a následku, který oba dva protagonisty redukoval na obyčejné, pokleslé duše, nucené znovu nastoupit do pozemského života plného bídy, aby jejich přečiny, úklady a vraždy byly božskou spravedlností vyváženy.

Roku 553 svolal tedy Justinián do Konstantinopole koncil, avšak vyloučil z účasti všechny západní biskupy, kromě šesti, zatímco přístup umožnil východním biskupům, kteří byli věrní monofyzité. Papež požadoval, aby východní i západní hodnostáři a učenci měli paritní zastoupení, což Justinián okamžitě a nekompromisně zamítnul, papež se tedy na protest odmítl koncilu zúčastnit. Sněm proběhnul velmi rychle v atmosféře zatemněné chaosem a pompézními projevy a je až zarážející naprostý nedostatek snahy o zachování koncilních záznamů. Papeži byla pouze doručena oficiální zpráva, že závěry koncilu se staly zákonem.

Podivné shromáždění, kde titulární hlava římské církve nesouhlasila se svoláním koncilu a nezúčastnila se ho, i když později – pravděpodobně pod hrozbami a ve strachu papež napsal dopis, kde koncil uznal. Nezmínil však Origena. Shromáždění bylo neúplné, zastoupeno na západní straně světa pouze šesti biskupy oproti 159 východním monofyzitům. Výsledky už známe. Potlačily origenismus a mystiku v křesťanské církvi. Origenes byl zařazen do seznamu kacířů, jeho díla a kopie spisů byly v krátké době vyhledávány a ničeny. Pouze málo klášterů našlo odvahu podvést císaře a tajně ukrýt originální verze.

Koncil přijal proti Origenovi 15 klauzulí, ve kterých je celý křesťanský svět zavázán věřit, jak učí koncil pod hrozbou kletby a vyhoštění z církve. „Kdokoli bude učit a rozšiřovat teorii o preexistenci duše, ať je proklet!“ Nechci dopodrobna vypisovat dogmaticky pojaté proklínání, kterým sněm nařídil způsoby uvažování a víry. Každá z patnácti klauzulí končí pohrůžkou kletby a nezainteresovaného pozorovatele z této dikce začne obestírat hrůza středověkých mučíren ve jménu víry.

Koncil nebyl ničím jiným, než zastíracím manévrem, který měl skrýt mnohem tajnější konklávu, která v tichosti proběhla o několik dní dříve. Na této tajné schůzce bylo vypracováno oněch 15 anatém proti Origenovi a ti, kteří byli na pochybách, byli donuceni.

Od těchto událostí uběhlo téměř 1450 let a žádná církevní autorita nepodnítila přezkoumání sporných indicií, ani neprojevila přání udělat to. Dost možná se jedná o prestiž či velikou ostudu, kdyby církev měla přiznat, že se v závěrech, kdy z politických pohnutek Justiniánových velikého učitele Origena zakázala, že se vlastně mýlila. Tragické následky tohoto omylu stále přetrvávají. Zvláště když se jedná o vyloučení učení preexistence i reinkarnace z křesťanské věrouky.

Mnozí křesťané však reinkarnaci dávno přijali do své koncepce osobní víry, aniž by se dvakrát pídili po nějakých 15 anatematických článcích, a tak dochází křivda na reinkarnaci postupně vyrovnání v odvěkém zákonu příčin a důsledků a ti, kteří chtějí vidět svět Justiniánovýma očima, budou muset ještě dlouho putovat, aby nalezli plné pochopení této jednoduché pravdy.

Mgr. Rudolf Špaček, farář Církve čs. husitské a vydavatel
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
Zdroj: www.astrolife.cz

FacebookTwitterGoogle+