ROMAN ZAHRÁDKA: ŽIVÝ ODKAZ MAGISTRA KELLEYHO, VOLAJÍCÍHO OD DIMENZIONÁLNÍCH BRAN
Příchod císařského dvora Rudolfa II. do Prahy v roce 1583 znamenal pro naše hlavní město nebývalý duchovní a kulturní rozkvět. Vedle toho, že se Praha stala na čas znovu centrem Římskoněmeckého císařství (poprvé za Karla IV.) a sídlili zde stálí vyslanci francouzského krále, španělské koruny, Benátské republiky či papežského státu, začali sem proudit učenci, umělci a vědci z nejrůznějších koutů světa.Císař Rudolf II. soustředil tehdy na Pražském hradě vedle vzácných sbírek také alchymisty z celé Evropy. Mezi nimi i věhlasného matematika, astronoma, alchymistu, okultistu a mága velšského původu Johna Dee a jeho asistenta Edwarda Kelleyho. A u těchto postav začíná náš příběh.Zatímco John Dee se vrátil v roce 1589 zpět do Anglie, kde zemřel v roce 1608 v naprosté chudobě a zapomnění, jeho pomocník a médium Edward Kelley obratně rozmnožoval v Čechách svůj majetek, získal dokonce rytířský titul a stal se císařským radou. Nakonec ale upadl v císařovu nemilost a zemřel ve věku pouhých 42 let v zajetí na hradě v Mostě, odkud se snažil Rudolfa II. marně obměkčit svým spisem „Pojednání o kameni mudrců“, a kde si také 1. listopadu 1597 vzal život, když pozřel jed. Jeho hrob se nikdy nenašel.

Vraťme se ale v čase o něco nazpět. Během mystických seancí byl uváděn Kelley Johnem Dee do tranzu, v němž mu byly kladeny otázky a skrze něj odpovídaly různé nehmotné bytosti, například někteří archandělé. Ti předali dvojici mystiků první geometrické obrazce, pečetě, pomůcky a talismany pro další komunikaci, ale především tajemné písmo, které Kelley zakreslil podle toho, co svým vnitřním zrakem viděl. Šlo o andělské písmo, později nazvané Henochiánské. Tomu, kdo by s ním dokázal pracovat, by byla dána do rukou obrovská moc odvracet veškeré pohromy a hrozby, protože by měl možnost napojit se na nebeské sféry a komunikovat s Universální myslí vesmíru, a současně by tak uměl například zhmotnit vesmírné entity. Jen si vzpomeňte na postavu krásné Sirael ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař, kterou Magistr Kelley vytvořil pro potěchu císaře z astrální mlhoviny.

Aby ale nepadlo tajemství do nepovolaných rukou, nechal Edward Kelley postavit v Praze několik tajných alchymistických oratoří (laboratoří), kde prováděl svoje pokusy, vyráběl v nich zlato nebo se snažil ovládnout časoprostorovou smyčku, neboť toužil po nesmrtelnosti. Většina z oratoří v pražském podhradí byla už ale objevena a jejich obsah dávno rozebrán nebo rozkraden. Jedna však zůstala stále ještě skryta před vnějším světem, neboť se nachází v podzemí na Malé Straně a podle všeho v ní Kelley uložil bájný Testament, který odhaluje skutečnou Pravdu o člověku, o jeho stvoření a popisuje dopodrobna Boha tak, jak ho doposud neznáme a ani jsme netušili, jaký vlastně je. Popisuje přesnou strukturu souvislostí a spojení s bodem uvědomění si Boha v sama sebe. Jakmile bude Testament objeven, otřese tím, co doposud víme nebo tušíme. Teprve tehdy člověk pochopí nejen sebe sama, ale hlavně toho, kdo stvořil člověka k obrazu svému. Půjde o pochopení, uvědomění a poznání Pravdy, po které člověk už celá tisíciletí touží. Tehdy Praha dojde k naplnění svého poslání. Musíme ale doufat, že nebude dokument nějakým nedopatřením zničen nebo záměrně skryt a utajen před veřejností. O jeho existenci ví zatím jen pár zasvěcených…

K takovému poznání postupně dospělo, nebo je Edward Kelley sám navedl na stopu, pět lidí. Možná jich bude i víc, ale jejich totožnost zatím neznáme. Nicméně cesty naší pětice se obdivuhodně sešly přímo u zatím neobjevené oratoře, která se nachází pod hustým porostem a přímo nad její elementární pecí roste mohutný strom. Než ale pootočíme dimenzionálním klíčem a vstoupíme dovnitř, přibližme si nejprve některé spirituální zážitky s Magistrem Kelleym.

…Praha tehdy a teď si je nesmírně podobná. Pokud v sobě dokážete propojit paralelní světy, neuniknou vám nápadně shodné obrysy otisků obou těchto období. Stačí se projít po historické trase Královské cesty, abyste si všimli reje cizinců, kteří se procházejí Prahou stejně jako za dob Rudolfa II., potkáte tu náhončí divadel a hostinců podobně jako kdysi, vidíte spěch kurýrů na kolech s poštou jako tehdy poslíčků s nejrůznějšími vzkazy a psaníčky, zastavíte se u umělců, kteří se předhánějí v tom, kdo nejlépe zachytí magické panorama Prahy, u nohou vám leží žebráci, lehké ženy nabízejí nejstarší řemeslo a u Prašné brány dokonce projíždí autobus vězeňské služby podobně jako tenkrát, když rábové vozili na žebřiňácích zajaté vězně. Obrazy se míhají před očima jeden za druhým a než se nadějete, stojíte uprostřed ticha zarostlé zahrady na Malé Straně, která se stala dočasným útočištěm věhlasného císařského mága. Právě sem svedla síla Kelleyho myšlenek pětici lidí, kteří vyslyšeli jeho volání z astrálních dálek.

„Šlo o autentický spirituální zážitek,“ líčí svoje dojmy pražská astroložka a lektorka jógy Dagmar Kocůrková. „První jsem prožila nedaleko odsud na Jánském vršku v Muzeu alchymie, následně pak na úrovní vědomí v hotelu Alchymist spolu s jeho ředitelkou Lucií Nízkou,“ pokračuje astroložka. „Přimělo mě to pátrat po tom, co vnímám, a tak jsem se spojila s místním mágem Luďkem Krátkým a Romanem Zahrádkou z časopisu Ve hvězdách, kteří o tom už něco věděli. Ti mi vzápětí potvrdili místo epicentra poblíž hotelu Alchymist, které jsem objevila, a také to, že nejde o žádný výmysl,“ líčí začátky svého pátrání Dagmar Kocůrková.

Jenže dostala se ještě dál. „V rámci tohoto propojení mi přicházely obrazy starých alchymistických symbolů, kterými jsem se nikdy předtím nezabývala. Namalovala jsem je proto a nechala je přeložit Luďkovi Krátkému, který jim rozumí. A skutečně – ty symboly ukázaly celý příběh Edwarda Kelleyho a jeho učitele Johna Dee v souvislosti s naším vědomím a nevědomím,“ pokračuje astroložka. „Nevědomí je totiž ´to´, co nás může ovládat a Magistr Kelley zůstal viset v nějaké části nevědomí, protože se nechal ovládat určitými entitami naší sluneční soustavy. John Dee ale z tohoto jejich příběhu odešel. Nechtěl být totiž už ovládán. Chtěl zůstat čistý a propojit se s vyšší andělskou vibrací. Naproti tomu vědomí je, když se ´to´ dostane do vědomé části,“ vysvětluje Dagmar Kocůrková.

Příběh Edwarda Kelleyho nakonec přivedl astroložku až k samotnému epicentru a jaké bylo její překvapení, když se tu z ničeho nic zjevil pražský mystik Kryštof Koucký, který sem přišel pátrat po Kelleyho svitku. Že by náhoda? Ale kdeže. Prosby císařského mága o vysvobození z dimenzionální brány, kde zabloudil, jsou natolik silné, že svedl dohromady hned několik spřízněných duší, které jsou ochotny mu pomoci ho vyvést z bludiště jeho mylné touhy a spasit jeho duši. „Jak jsem stála v epicentru, tak najednou starý příběh paralelně zase ožil. Kelley zůstal totiž někde 600 let viset v dimenzionální bráně. Přišel si říct o pomoc a tím, jak se měnila vibrace a kvalita energie, tak jeho duše prosila, že chce být zachráněna. Parkrát jsem předtím celou touto bránou už s vícero lidmi prošla a připadala jsem si vždy jako průvodce. Lidé tu pokaždé dostali něco pro své očištění a vždy jsem přitom měla pocit, že za mnou jde anděl s lilií, což mi přišlo jako symbol milosrdenství. Jelikož přišel Kelley prosit s pokorou, tak i on dostal milost a začal postupně bělat s každou cestou, kterou jsme spolu absolvovali. Nejprve měl bílou hlavu, potom žaludek, nakonec byl bílý až po nohy, potom po kolena a teď vnímám z astrálu, že je jeho duše bílá už po kotníky, takže zbývají jen chodidla. Teprve potom bude moci jeho duše přejít do vyšší hierarchie,“ popisuje očistnou cestu Kelleyho pražská astroložka.

Jak ale dodává, Edward Kelley si předchozí cestu zvolil sám, byla to jeho svobodná volba, protože toužil po nesmrtelnosti, takže si ji nakonec na sobě vyzkoušel. Jeho vzkaz ale zní, že je v této části jakési peklo, protože si tam prožíval hluboké emoce, až z toho byl hysterický a plný negace. Vše totiž pramenilo z toho, že za svého života používal k ovládání lidí černou magii. „Vzkaz Kellyho od uvedené brány je takový, že je dobré z nevědomí věci uvolňovat, aby nás neovládaly. Důležité je rovněž podle Kelleyho dokázat v sobě zpracovat negace. Říká, že když děláme věci nevědomě a začneme pak otevírat dimenzionální brány, tak jsme potom přes uvedená zranění otevřeni entitám, které nás mohou celkem nepříjemně chytnout a celou naši planetu stahovat do nějaké vibrační části, kde už nechceme být – to znamená, že klesáme do hrubohmotné roviny. Když ale pracujeme sami na sobě a takzvaně dožíváme svá zranění, tak se tím pádem nemají tyto entity už za co chytnout. Je to tedy naše zodpovědnost, že se z našeho nevědomí, které se dostává do vědomí, odlupují nashromážděné slupky v sobě, ať jsou z našich současných nebo minulých životů, či odkudkoliv. Takový je první Kelleyho vzkaz,“ uzavírá svůj zážitek Dagmar Kocůrková.

Uvidíme, co nám přinesou další setkání s věhlasným mágem. Každopádně se budeme snažit vám je zprostředkovat co nejvěrněji. Už proto, že mohou přinést další překvapivá odhalení užitečná pro budoucí směrování lidstva. John Dee a Edward Kelley se dostali ve svém bádání hodně daleko, dál, než si umíme vůbec představit. A to přeci za trochu dobrodružství stojí. Nashledanou příště.

Roman Zahrádka, šéfredaktor časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel a portálu Astrolife.cz
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
Zdroj: www.astrolife.cz

 

FacebookTwitterGoogle+