REALITA SNŮ
Sny… nejběžněji tímto slovem označujeme svá noční putování, když naše fyzické tělo spí… Mnozí z nás též označují tímto slovem svá nejhlubší přání… A přesto jsou to všechno dost možná jen sny uvnitř dalších snů…

Ve stavu snění existují rozličné úrovně. V některých úrovních pouze zpracováváme informace z tohoto systému – kousky a částečky informací, frustrací, atd. Pracujeme na nich ve snech, abychom se jimi nemuseli zaobírat na fyzické úrovni.

Mezi touto úrovní snění a tou další, která je místem naprostého nevědomí, jež nemá povědomí o tom, že je vědomé, a jakmile projdete oním stavem nevědomí (který odpovídá polarizační zóně mezi pásmy třetí a čtvrté dimenze – mezi vaším mentálním vědomím v dimenzi třetí a vaším astrálním vědomím ve čtvrté dimenzi),  jdete  zakusit další dimenze.

Během usínání lidské vědomí opouští nejprve své zaměření na běžné mentální vědomí a přesouvá se  do vyšších frekvenčních pásem  Pakliže má vědomí dostatek  vyšší duchovní energie,  zrychlí a jde do čtvrté – astrální dimenze, kde nastupují počáteční  astrální zkušenosti, a dále pokračuje vzhůru dimenzionálním žebříčkem nejméně do 8. úrovně (úroveň naší tzv. nad-duše).

Takže, když usneme, naše vědomí každou noc cestuje. Usínáme, neboť genetické kódy v našich tělech ještě neumí vyšší množství frekvence udržet (frekvence a energie jsou informace), a abychom byli schopni prostřednictvím našeho těla informace zpracovat, musí být naše fyzické tělo schopno se vypořádat s vyšším  frekvenčním proudem – a vzhledem k tomu, že naše tělo může zvládat  obvykle pouze frekvence třetí dimenze, musíme usnout,  aby se mohlo s vyššími frekvencemi vyrovnat (výhodu má  fyzické tělo osoby vědomě působící na duchovně-energetickém poli, neboť během meditace či terapií si její fyzické tělo může na působení výše-frekvenčních pásem postupně přivyknout). Je vědecky dokázáno, že pouze ve stavu mozkové hladiny beta – což odpovídá stavu snění, dochází k biologické regeneraci jednotlivých buněk, orgánů, též k regeneraci imunitní, hormonální a nervové soustavy.

Během  snění můžeme zažívat tedy zkušenosti z astrální pláně čtvrté, páté, šesté atd. dimenze, až po dimenzi osmou, kde  již nezískáváme obrazy, ale přímé poznání, že něco prostě víme – toto jsou cesty, jimiž procházíme každou noc.

V průběhu vědomého snění nejde o to, abychom se naučili, jak to dělat, protože sní každý. Jde o to se naučit, jak snít a sny nezapomínat a též abychom zůstali  během snů bdělí. Můžeme toho dosáhnout zejména vědomým duchovním vzestupem vědomí, u něhož  dochází k aktivaci naší DNA, kdy je stimulován růst většího množství neurologických struktur (nervových zakončení), které umožní zpracování více dat a jejich překládání či převádění do třídimenzionálního vnímání. Během duchovního vzestupu tedy rozvíjíme svůj genetický kód, což nám umožňuje uvědomovat si stále více zkušeností z vyšších dimenzí, jak během meditací, tak během snů.  Je důležité pamatovat na to,  že jsou to právě naše myšlenky se svým soustředěným zaměřením, kdo řídí energii v našem fyzickém těle, a jejich ovládáním zajistíme přísun vysoké duchovní frekvence i  v celé šabloně modrotisku.

Čím více vnášíme do svého těla  ono čisté duchovní světlo (pravdivým životem, meditacemi a energetickými technikami), tím více jsou tyto šablony přeměňovány, a to dokonce – aniž bychom věděli, jaké šablony to jsou – změní a upraví tyto šablony či vzorce do jejich původní podoby dokonalosti. Přemění níže vibrující energetické jednotky, z nichž je složeno naše tělo v nižších aspektech našeho vědomí tím, že vtáhnou dovnitř morfogenetické pole vyšších dimenzí, což přemění níže vibrující energetické jednotky na ty vysoké, duchovní – jež jsou jednotkami čirého vědomí. Tímto způsobem jsou čištěny i karmické antičástice včetně níže vibrujících jednotek – nízkých emocí a myšlenek.  Sny mohou být tedy též duchovní činností –  vnášení čirého světla do oblastí, kde je temnota. Temnota představuje nižší, pomaleji se pohybující částice

A tak…ponořeni do svého snění, zahaleni temným rouchem zapomnění, sníme i ten svůj pozemský sen… Pouze hlas naší duše, někdy tak tichý, jindy burácející,  nám občas připomene, že je čas jít dál, avšak je tak snadné usnout v pocitu pozemského „bezpečí“ či se ztratit v těžkých situacích….

Spousta z nás zapomíná, kým jsme, proč jsme zde či kam že to vlastně směřujeme.. Snad následující příběh, jenž se „zdál“ kdysi mně, připomene vám právě ten váš sen či skutečnost.. Někdo  z vás si tento příběh přečte jako pohádku, jiný v něm může vidět pouhý výplod fantazie, ale někomu též třeba pomůže si vzpomenout, že něco podobného „sní“ také… Koneckonců sníme společný sen, a ten skutečně může být „stejný“… A není vyloučeno, že někomu tento můj sen pomůže v těžké chvíli, kdy zapomněl na sny své…

… Ten den byl pro mě více než významný… Jako jedna z nejvyšších kněžek jsem obdržela náhrdelník z drahokamů, překrásné zářivé duhové roucho, jež jiskřilo jak polední slunce obklopené duhou, a také zlaté sandály – symbol vysokých zasvěcenců nejvyšších duchovních sfér… Moji radost nelze slovy popsat. Konečně…Zlaté sandály a náhrdelník z drahokamů znamenaly jistý návrat „domů“, do mé domovské galaxie, symbolizovaly tedy, že má mise je u konce…

Celé věky jsem na tento okamžik čekala… Uvidím své milované, setkám se konečně se svým milovaným duchovním protějškem…

Stála jsem tam, u nejvyššího kněze, nevýslovně šťastná, oděná nádherou, po níž jsem myriády věků zde na planetě Zemi toužila…

Myslela jsem si, že mě čeká už jen blaženost, již jsem znala z období tzv. Zlatého věku, když jsem jako vysoká světelná bytost přišla na tuto planetu… Od té doby jsem však prošla mnohým – tolik strádání, tolik nepochopených lekcí, tolik smutku, stavů beznaděje… Nyní se snad již mohu vrátit domů…

Jaké však bylo mé překvapení, když mi velekněz sdělil, že mne čeká ještě jedna zkouška – nicméně, pokud ji zvládnu, bude tou poslední. Mlčky jsem přikývla v očekávání čehosi významného, majestátného, velkolepého… ale nestalo se. Pokynul mi, abych si právě získané skvostné roucho vyměnila za prostý šat, abych si sundala zlaté sandály a odložila zářivý náhrdelník ze vzácných drahokamů. Nic neříkajíc jsem tak poslušně učinila, byť se slzami zklamání v očích… A pak, pak to přišlo… Bosá, v prostém režném oděvu jsem musela sklouznout jakousi šachtou, vedoucí z veleknězovy komnaty kamsi hluboko dolů. Ocitla jsem se v jakési kamenné místnosti, připomínající kobku. Seděla jsem na její podlaze schoulená, plačící a nic nechápající… Proč jsem tedy vlastně obdržela vzácné roucho, drahocenný náhrdelník, zlaté sandály…?? Proč jsem to vše v témže okamžiku musela vrátit a podstoupit další zkoušku, která se mi navíc jevila naprosto nesmyslná?? Jedinou útěchou mi byla veleknězova věta na rozloučenou: „Nezapomeň, že vše, co zažiješ je pouhý sen. Nenech se zatáhnout do lidských dramat odehrávajících se v realitě, kde se ocitneš…buď stejně tak na pozoru i před tím, čemu se tam říká „štěstí“, nenech se ukolébat do blažené dřímoty jako spousta jiných! Nezapomeň – je to všechno jen sen…“

Kdesi v hlubinách oné temné podzemní šachty jsem „usnula“, začala jsem snít jeden z těžkých snů…později jsem se dozvěděla, že je to „realita“ v 20. a 21.století. Ach, ten sen byl příliš tíživý, příliš bolestný na to, abych si ho chtěla zapamatovat celý. Jedině to, že jsem si po předlouhé době konečně vzpomněla, že „jen“ sním, mi pomohlo potíže v zdejší realitě zvládat… a také naděje…

Naděje, že se jednoho dne opět ocitnu ve svém pravém domově, v místě a čase, v němž jsme všichni čistí, upřímní, kde vládne  JEN láska, moudrost a světlo… Na onom místě, kde jsou všichni mí milovaní, tam, kde svítí tisíce sluncí a voda se třpytí odstíny duhy, jež jako by zrcadlil ten nádherný šat u mého posledního zasvěcení… Vzpomněla jsem si! Ten domov na mne čeká, vlastně v něm „Jsem“ stále… To jen závoj zapomnění mi zatím brání – jakkoliv už jen mlhavě –tam, svým skutečným „Já“ pobývat…S příslibem nového dne, ač si pořád uvědomuji tíhu svého zdejšího snu, utírám si slzu stékající po mé tváři a snažím se naplnit radostí – uvědomuji si, že tím bude méně o jednu slzu prolitou na tomto světě… Ne, není snadné se usmívat ve světě plném bolesti, není lehké rozzářit svou tvář a vnímat svit slunce…

Já však už vím, že existuje místo, kam mohu jít, kde mají i sny svou volnost a svobodu… Kde jsme všichni spolu, ve věčně zářivém stavu mysli… Stačí udělat krok v čase…Vím, že jsme volní a žijeme zde (či je to snad tam?) v místě zářivého světla. To ten plášť zapomnění, jenž doposud nosíme, nás zanechává zdánlivě bezbranné v tmavé noci plné tíživých snů. Jenže zářivý plamen naší duše je vskutku nedaleko – stačí krůček v čase… procitnutí… chce to jen postavit se pevně a vznosně, abychom mohli čelit temnotě i slunci… Je-li vše „ Věčným Přítomným Okamžikem“…zítřek nikdy nepřijde… není ho třeba…

A tak nyní, ve snu 21.století se mi zdá,  že právě v tomto „Věčném přítomném okamžiku“, žiji již vědomě svůj sen tím, že si s pobaveným úsměvem pořizuji moderní „šik“ šaty, též i  zlaté lodičky, mou hruď na seminářích, kde vedu lidi k odhalení onoho báječného  tajemství, jak nalézt sebe sama, zdobí podobný náhrdelník, jako tenkrát ve snu, v němž probíhalo vysoké zasvěcení a byť není z drahokamů, má jednu výhodu – pořídila jsem si ho sama pro sebe, uznávajíc  vědomě jedinečnost své vnitřní životní esence,  a vím již, že i když „jen“ sním, nemusím si již oblékat režné roucho, být smutná a truchlit za svým nebeským domovem  – mám plné právo vyjádřit radost i smutek ze života zde na Zemi, který ač je snem, každý jeho den je vzácným „Věčným přítomným okamžikem“, prožitým již vědomě – ač často zavalen zdánlivými bolestmi, přesto jedinečný a ničím nenahraditelný…Velekněz z tehdejšího snu možná zasvěcuje dále svým zažitým způsobem – a já mu přeji, aby se probudil též a jeho slova již chápu též zcela jinak, neboť ten svůj „sen“ žiji již více vědomě…

Poznáváte tento sen…?

Autorka textu: Zuzana Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 26. 11. 2014

 

 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Ostatní