RANNÍ MRÁZ
Ty tvary, které jsou tak studené a lesklé, mají v sobě teplo.
Není to však teplo tak, jak ho znám, ale tak, jak ho opravdu vnímám.
Díval jsem se na ty tvary dlouho a sledoval jejich světlo.
Jak úžasné jsou tyto krystaly, jež se pyšní svým třpytem a svoji krásou.
Chtělo se mi vzpomínat na minulost, která se v krystalech odrážela.
Pak jsem najednou zpozoroval, jako by se z nich duše vytrácela.
Ale proč tomu tak je? Proč vzpomínka na minulost hasí lesk a třpyt?
Cožpak za každou vzpomínku se tak draze platí?  Nebo je to jen vtip?

ranni-mrazik_7.jpg

Chvíli jsem o tom přemýšlel a zkoumal tento jev matnosti.
Chvíli jsem se i ztratil ve svých otázkách a své marnosti.
Chtěl jsem se probudit, ale nešlo to tak, jak jsem chtěl.
Má mysl sílila a já začal toužit po klidu, jež jsem dříve měl.
Možná příliš přemýšlím a málo vnímám to, co je.
Mysl mě tahá přes trní a nabízí mi to, co není moje.
Krom toho mě mysl vláčí i v tom, co již dávno není.
Má mnoho tváří a pokaždé svoje tváře mění.

ranni-mrazik_3.jpg

Jak je možné, že jsem dříve vnímal teplo v ledu
a nyní vnímám a cítím, jako kdybych ztratil něhu.
Jako kdyby můj cit zmrzl a proměnil se jen v touhy,
které jsou nenasytné a rostou rychleji než houby.
Přemýšlím nad tím a hledám odpovědi již mnoho let.
Možná, že celý život je jen pouze tvrdý a chladný led.
A možná, že také ne,  možná, že led je jen zmrzlá voda
a než na to člověk přijde, uplyne nějaká ta dlouhá doba.
ranni-mrazik_5.jpg
Minulost a budoucnost jsou jako led, který mě nehřeje.
Minulost mě studí a budoucnost mi nedá vylézt z postele.
V přítomnosti se však čas zastavil a zůstává jen to, co je.
A to co je, jsem JÁ a TY, zůstává MY z jednoho pokoje.
Najednou si uvědomuji, jak tvrdý a studený led dokáže hřát.
Mám pocit velikosti a jediné po čem toužím je si hrát.
Cítím, že JSEM a nemám žádné otázky, které by mě svazovaly.
Cítím, že nemusím všechno vědět, vše jsme si již dávno darovali.
ranni-mrazik_19.jpg
Čím víc vnímám sám sebe, tím víc si uvědomuji štěstí.
Již ani nemám touhy a již ani nechci být v něčem lepší.
Stačí mi, že Jsem, že Existuji a to mi dává velkou sílu.
Tak velkou sílu, že již ani nemohu jinak žít, než-li v míru.
To JÁ JSEM mír, to já jsem ta bytost, zvaná JEDNOTA.
Uvědomuji si, že jsem vždy byla a jsem ctnost a hodnota.
Jsem ve svém středu a  jsem samotným středem Vesmíru,
 který nikdy po mě nežádal, abych hrál sluhu nebo  hrdinu.
ranni-mrazik_27.jpg
Nakonec i má mysl si vzpomněla, že není hadem,
ale že má být pouhým nástrojem a nikoliv mým pánem.
Nakonec i má mysl si vzpomněla, že je nástrojem pro tvoření
a nikoliv pouhou obětí a sluhou entit pro zkázu a ničení.
Cítím se tak lehce, šťastně, jako napsaná báseň.
Cítím se jako vesmírem vyjádřená slova, jako vášeň.
Vím, že důvěřuji a zvládám, vím, že můžu a Jsem.
Vím, že si můžu hrát a smát se, a že to není sen
ranni-mrazik_28.jpg
Jsem Jednota, jsem začátek a cíl, jsem JÁ a TY
Proto vyznávám ti lásku pravou, sladkou jak jahody.
Miluji, Uznávám a Zřím tě. Jsi zde čtenáři a plně tě vnímám.
Hladím,chválím a objímám tě.  Celou tvou Duši s úctou líbám.
Buď sám sebou a buď středem, ty jež čteš tyto řádky.
Buď ve svém bodě stále pevný a již nečiň kroky zpátky.
Buď středem v této dualitě a staneš se středem vesmíru.
Jen tak pochopíš a dočkáš se pravdy i darů nad míru.
Napsal: Merlain
Foto: Lapis

 

FacebookTwitterGoogle+