Probuď se, člověče milý!
…až všichni obrátí svůj zrak dovnitř a ne vně, obroda duše nastane.

Pak zmizí všechen chaos, bolest i utrpení, neb jen srdce zpívá píseň uzdravení.

Tak probuď se, člověče milý a nepromarni znovu tuto vzácnou chvíli!

Probuď se z hluboké temnoty duše své do nového bělostného dne.

Opusť svého života starý řád, ať v něm nejsi lapen napořád.

Nebesa i Země posílají nám tento dar, stačí jej zvednout a prožívat na Zemi ráj.

Tolikrát už nechal ses oklamat, jak má pak Tvůj život vypadat?

Špatné rádce jsi poslouchal, za pár peněz své srdce i duši jsi zaprodal.

A k čemu to všechno a proč? Odtud nevezmeš si s sebou nic na věčnost.

Skutečné zlo sofistikovanou má tvář, tak, milý člověče, probuď se rychle, ať ho zavčas rozpoznáš.

Jako král mohl jsi kráčet životem, ty však rozhodl ses býti otrokem.

Nečekej, že někdo jiný vyřeší to za Tebe, život byl Ti dán, abys v něm byl sám za sebe.

Dost už výmluv a skuhrání, není času k mrhání.

Dřív, než na druhých chyby budeš hledati, pokus  nejdříve sebe dáti do „lati“.

Každý u sebe začít musí, toť zákon vesmíru a každý ho má šitý na míru.

Ten, kdo jen egu naslouchá, Ďábla k akci ponouká.

Pak nediv se, člověče milý, že docházejí Ti síly!

Když Tvé ego opanovat duši Tvou chce, Tvůj život uzavře se do klece.

Když však svou duší necháš vést se a v rytmu svého srdce tančit budeš, zjistíš, že víš, co vědět máš v pravý čas.

Že není nikdo ve vnějším světě, kdo radit by Ti mohl, neb jen jeden rádce je a ten sídlí v Bohu!

A toho doma máš, tak zeptej se ho.

Vrať se zpátky k SOBĚ – DOMŮ – k SRDCI – k BOHU.

On čeká trpělivě na Tebe.

Přestaň hledat poklad v lese, když sám jsi pokladnicí.

Ty hloupé děcko, vrať se Domů, k Otci, on pofouká Ti bolístku a pak začneš novou lekci!

Autor: Kamila Rufferová

 

FacebookTwitterGoogle+