Přijímejte vše, co se děje
J. Krishnamurti, významný indický filozof a duchovní učitel, jezdil více než 50 let téměř neustále po celém světě a pokoušel se lidem pomocí slov – jež jsou obsahem – sdělit to, co je za slovy, za obsahem. Při jedné ze svých promluv, téměř na sklonku svého života, překvapil publikum otázkou: „Chcete znát mé tajemství?“ Všichni najednou zpozorněli a napjatě čekali, co řekne. Mnozí lidé v publiku byli jeho žáky už dvacet, třicet let, a přitom stále nechápali podstatu jeho učení. Po všech těch letech jim Mistr konečně prozradí klíč k porozumění!

„Nebráním se tomu, co se děje,“ řekl jen, „to je celé tajemství.“

A dál už to nijak nerozebíral, takže většina jeho publika nespíš, byla ještě zmatenější než dřív.

V jeho prostém sdělení se však skrývá hluboká pravda. Nebránit se tomu, co přichází, znamená, že jste s tím zajedno, vnitřně sjednocení. „To, co se děje“ se samozřejmě vztahuje k „takovosti“ přítomného okamžiku, který vždy už je, jaký je. Odkazuje na obsah, na formu, již na sebe bere přítomný okamžik – jiný než přítomný okamžik ani neexistuje. Být za jedno s tím, co je, znamená nebránit se vnitřně tomu, co se děje. To znamená nehodnotit to v duchu jako dobré nebo špatné, ale nechat to být. Znamená to, že byste se v životě neměli snažit o žádné změny? Právě naopak! Pokud bude vaše činnost vycházet z vnitřního spojení s přítomným  okamžikem, bude podporována vyšší inteligencí, Životem samotným.

Právě toto „nebránění se tomu, co se děje“, je na celém našem procesu, na naší cestě k sobě samým to nejtěžší. Dokázat přijmout, co přichází, nijak to nehodnotit, neposuzovat, nebojovat proti tomu je už samo o sobě známkou určitého mistrovství. A k němu je potřeba se propracovat. Každý den, každou hodinu, možná i minutu dostáváme příležitost se to učit. Je jen na nás, jak se postavíme ke všemu, co nás potká, co nám přijde do života, jak se postavíme ke každému přítomnému okamžiku a tedy k životu jako takovému Vždy máme na vybranou – pokud se rozhodneme přistoupit ke všemu, co k nám přichází vstřícně a s láskou, brzy se dočkáme odměny. Život si nás začne hýčkat, pomoc začne přicházet ze všech stran a vše poběží, jak na drátku. Jedno takové rozhodnutí (že chci být s tím, co je, zadobře) může změnit celou naši realitu. Ale to rozhodnutí musíme dělat znovu a znovu – dokud si nezvykneme takovým způsobem žít.

Rozhodnutí, že se spřátelíme se vším, co se nám děje, tedy s přítomným okamžikem, znamená v podstatě konec ega. V egu je zakódován příkaz „vzdorovat přítomnému okamžiku, ignorovat jej a znehodnocovat ho“. Ego potřebuje ke své existenci čas, čím je ego silnější, tím více ovládá náš život. Potom je to tak, že téměř každá naše myšlenka se zabývá minulostí nebo budoucností a naše vnímání sebe sama závisí na minulosti, od níž odvozujeme svou totožnost, a na budoucnosti, od které očekáváme naplnění a uspokojení svých tužeb. Dokud bude naše vědomí svázané časem, budeme zažívat strach, úzkost, očekávání, lítost, vinu nebo vztek.
Měli bychom se sami sebe co nejčastěji ptát: „Jaký mám vztah k přítomnému okamžiku?“ A pak se snažit najít co nejupřímnější odpověď. Přítomný okamžik je vše, co máme, i vše, co kdy budeme mít. Minulost již není a budoucnost ještě nenastala. Toto bychom si měli neustále uvědomovat. Život probíhá jen tady a teď. Zažívat můžeme vždy jen přítomný okamžik, nebo spíše to, co se v něm děje.
A tak pojďme společně říct životu „ANO“ a dovolme každému okamžiku být takový, jaký je. A postupem času díky tomu  objevíme onu Přítomnost přímo v sobě – ten nádherný všeobjímající klid!

Z knihy Nová Země od Eckharta Tolle

Zdroj: http://www.novoucestou.cz/?p=1755