PŘÍCHOD KŘESŤANSTVÍ K NÁM A KNÍŽE VÁCLAV
Ti, co zcela nerozeznali, že křesťanství je mezi náboženstvími na zemi kvalitativně novým duchovním impulsem, jehož žití následně umožňuje vzestup civilizace, se ptají, zda jeho rozšířením nebyla vlastně lidstvu otevřena slepá vývojová ulička. Dokládají toto podezření třeba tím, že jeho převládnutí přivedlo k pádu tehdejší vrchol civilizace – říši Římskou. A pak po jejím faktickém středověkém obnovení právě katolickou církví, křesťanské organizace (církve) potíraly svobodu myšlení a bádání.

 

Než se vrátíme k důsledkům příchodu křesťanství na naše území, vysvětleme si nejprve to, proč křesťanství rozšiřuje vnímání lidstva o nové a zcela klíčové duchovní impulzy, které v takové koncentraci neobsahuje žádné tehdejší náboženství.

  1. Je opřeno (jako židovství) o zjištění existence jediného Boha ve smyslu Stvořitele světa neboli Podstaty světa (Boha Otce).
  2. Dává individuální smysl života a osobní odpovědnost každému, i nejposlednějšímu člověku.
  3. Přivádí do myšlení a pohnutek každého jednotlivce – Platónovo poznání podstaty dokonalé společnosti (Kristova království). Platón říkal, že lidská špatnost je jen projevem nepoznání chodu světa. Kdyby každý člověk věděl, že nemůže uniknout následkům svých špatných činů, nekonal by je a ihned by se vytvořila dokonalá společnost (obnovil by se ráj na zemi).
  4. Odkazuje na existenci absolutní Pravdy (objektivity) v množině subjektivních pravd a dává člověku povinnost přibližovat se k ní, také pokáním neboli poučením se z chyb. O existenci absolutní pravdy sice věděli zasvěcenci antičtí, indičtí, čínští, ale nedovedli ji vysvětlit nevzdělané mase lidí. Ježíš to dokázal pomocí podobenství, zachycených v Evangeliích, včetně ukázání cesty k Objektivitě skrze víru v existenci původce objektivity neboli Boha a všelásku, neboli pozitivní myšlení a možnost pozitivního vyústění života.
  5. Dává jednotlivci duchovní podporu v tělesném utrpení a zavádí možnost vyléčení zázrakem neboli léčebným účinkem duchovní energie (u ateistů placebo efekt). A několik desítek dalších zákonů, jimiž se řídí duchovní dimenze reality.

 

Co je vlastně druhý příchod Krista s mocí?

Právě pro tyto aspekty křesťanství jej masa obyčejných lidí pochopila a přijala. Nyní viděné potíže tohoto nového duchovního směru povstaly až následně. Jednak z toho, že všechny rozměry stvoření a jejich zákony, tak jak je Ježíš viděl a popsal, nebyli jeho následovníci schopni pochopit kvůli své nevzdělanosti. Nenaučili se plně a stále vidět do skrytých rozměrů stvoření neboli gnosi (Ježíš: „Tak dlouho jsem s vámi a nevidíte Otce /Boha/!“) Skrze toto plné nepochopení duchovních zákonů došlo k menší deformaci a štěpení výkladu již v prvotní zvěsti Evangelií. Navíc jakmile se křesťanství propojilo se světskou mocí, deformace se stávaly stále více fatální. Pravdu tedy měl (kromě jiných, kteří též usilovali o hlubší pochopení) náš husita Petr Chelčický, který již v 15. století napsal: „Sieť viery pravé potrhali dva velryba veliká, císař a papež“. Přes všechny své vady a prohřešky bylo ale křesťanství začátkem letopočtu zásadním civilizačním vzestupem kulturní Evropy, který nebyl jiným způsobem obejitelný pro stále očekávaný přechod lidstva do vyšší civilizace (do tzv. tisíciletého království božího na zemi). Neboť další vzestup evropské civilizace byl a je možný jen skrze prožití a odhalení vad a neporozumění, které se do duchovního pojímání člověka a světa dostaly nepochopením prvotní zvěsti. Takové období přeměny a přetřídění lidstva je v Evangeliích předvídán v pojetí jako „druhý příchod Krista s mocí“. S mocí změnit zásadně svět proto, že tehdejšími i současnými prostředky chování lidí změnit nejde. Teprve plné pochopení a rozvinutí bytosti člověka uvolní poznání dalších, dosud jen tušených lidských dispozice. Jejich objevením a rozvinutím se lidstvu dostane klíč k dokončení svého vstupu mezi duchovní civilizace stvoření (Galaxie?). Teprve tyto možnosti dají lidstvu sílu (návrat s mocí) k dokončení tohoto vstupu do „království božího“ neboli dokonalosti. Proto z hlediska nadčasového je nutno hledět na vstup křesťanství do českých zemí v 8. století jako na pozitivní kvalitativní duchovní vykročení našich předků. Toto konečné hodnocení potvrzuje i dávné poznání: co je z Pravdy, přetrvává tisíciletí. A právě tisícileté nezapomenutí národa na duchovní energii jeho prvních svatých šiřitelů – Konstantina, Metoděje, Václava, Ludmily, Prokopa a Anežky, je takovým důkazem.

 

Jiný úhel pohledu na úmyslné mlžení vraždy knížete Václava

Počátky křesťanství u nás jsou zahaleny tajemstvím i účelovými manipulacemi světských vládců a hodnostářů katolické církve. Zejména jsou zamlženy záhadné vraždy a následná svatořečení kněžny Ludmily a knížete Václava. Je to škoda, protože nelogické legendy činí počátek naší národní duchovnosti před zkoumavým pohledem mladé generace nevěrohodným a nevysvětlují následné dějinné události. Proto se pokusím ponořit se do tohoto přediva dějin skrze nahlédnutí do akašické kroniky. Vždyť kdo četl kroniky a legendy o svatém Václavovi, musel si všimnout nelogičností a mlžení kolem důvodů zavraždění knížete Václava a Ludmily. Že tyto údajné záznamy byly žádoucně upraveny, nám vyjevily Kosmovy vlastnoručně vepsané anagramy v jeho kronice (doporučuji přečíst si pokus o jejich rozluštění Františkem Borákem).

Na cestu k pochopení skutečných událostí 9. století nás tedy nepochybně přivedou jak zašifrované anagramy v Kosmově kronice, tak následné děje kolem a po zavraždění knížete Václava. Jsou to zavraždění Metodějem vysvěceného biskupa Gorazda a jeho kněží, babičky Ludmily, vyvražďování tzv. Václavových spojenců po jeho smrti, zmizení hrobu Metodějova, podivné oficiální důvody k svatořečení knížete Václava a kněžny Ludmily, zavraždění údajného Václavova spoluvraha Hněvsy a nakonec vyvraždění Slavníkovců ještě za života pamětníků skutečných dějů. To vše dohromady nepochybně vrhá více světla na skutečné pozadí a smysl tehdejších dějů.

Celý článek naleznete v průběhu měsíce prosince na www.phoenixcasopis.cz

Josef Staněk

 
 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Ostatní