PODSTOUPENÍ RIZIK
Zuzana Soukupová

Je-li pro nás něco velmi důležité, jsme ochotni kvůli tomu mnohé riskovat, jen abychom toho dosáhli – ať již riskujeme ztrátu, odmítnutí, nesouhlas, posměch okolí, někdy dokonce život samotný, neboť to, co chceme, co se pro naše nejniternější bytí zdá být nejpodstatnější, nám za to všechno stojí.

Abychom riskovali sebe sama, musíme něco opravdu hodně chtít. Také musíme mít na tom, co chceme, takový zájem, že budeme pokračovat i tváří v tvář obtížím, tváří v tvář možnému zklamání. Základnou tohoto riskování je nejen zainteresovanost srdce, odevzdání se něčemu, v co  skutečně věříme – určitému  ideálu, způsobu života, osobě, kterou milujeme, ale i pocit, že s tím, co požadujeme, plně rezonujeme celým svým vědomím i energetickým polem.  Tuto touhu pak můžeme hrdě nazvat „touhou po lásce“. Neboť esence lásky znamená souzvuk – afinitu, spojení prosté všech filtrů nastavených kolektivním nevědomím coby ukazatelů lásky. Ačkoliv existují další motivy, jež vedou lidi k podstoupení rizik, právěrezonance – souzvuk je součástí duchovního aspektu, neboť je založen na riskování kvůli tomu, čeho si vážíme, co milujeme s čímž jsme ve vzájemné rezonanci – souzvuku a tedy tím pádem kde se nachází esence lásky.

Život v nezájmu, cynismu či stažení nepovede k  riskování. Abychom něco riskovali, musíme v něco věřit. Musíme na tom být zainteresováni, ať již jde o osobu, myšlenku či samotný Nejvyšší Zdroj. Abychom riskovali něco rozsáhlejšího, musí být úroveň naší oddanosti stejně rozsáhlá, aby to, co nás pohání kupředu, nebylo nic jiného než láska sama.

Pro ty, kteří se něčemu nedokážou plně oddat v celé úplnosti toho, kým jsou, bude obtížné podstoupit rizika, jež ovlivňují právě tuto úplnost, podstatu – toho, kým  skutečně jsou. Cítí se pohodlněji jen s částečnými riziky, která se dotýkají pouze malé části jejich života spíše než celku. Nemůže-li někdo milovat celým svým Já, pak nemůže celým svým bytím riskovat. Jedno je úměrné druhému.

Toto je také důvod, proč toho rodiče tak často dokážou riskovat tolik pro své děti, dokonce svůj vlastní život, kdyby toho bylo zapotřebí. Je tomu tak proto, že rodičovská láska může být planoucím ohněm, který nemůže uhasit nic, ani hrozba vlastní smrti. Ale rodičovská láska není jediným vztahem, jenž je schopen vytvořit takový oheň. Láska k Nejvyššímu Zdroji skrze naši vnitřní životní esenci je nejvyšší formou síly lásky a plamen takovéto lásky nás může posílit, abychom zvládli a vyzkoušeli věci, které bychom jinak sami – svým osobním já nedokázali.

Síla touhy nalézt v sobě vlastní božskou jiskru nás dokáže dohnat do stavu vnitřního puzení, kdy to, k čemu jsme povoláni nebo to, čím se dle svého vnímání musíme stát, má pro nás důležitost, jež přesahuje všechny ostatní pohnutky. Taková láska dokáže v životě jedince vytvořit velké transformační změny, částečně proto, že takový člověk je ochoten zkusit cokoliv, všechno riskovat, aby se stal a byl tím, co po něm jeho nejniternější Já – jiskra božské esence žádá.

Nicméně v běžném toku záležitostí, není většina lidí žádána, aby riskovala v tak velkém měřítku. Pro mnoho lidí rizika spadají spíše do mnohem umírněnější kategorie, kategorie nepohodlí, odmítnutí, zklamání či nesouhlasu, než do kategorie života či smrti. V oblasti vztahů, například, máme mnoho příležitostí přiměřeně riskovat kvůli hodnotám, jež zastáváme ohledně toho, jak by vztahy měly nebo mohly vypadat a jak chceme existovat v jejich rámci.

Když toužíme žít naplňující život, vztahují se rizika, která s druhými podstupujeme, k našemu přání uvést každý z našich vztahů do hlubší a dokonalejší podoby. Bez tohoto vedeme skutečný a naplňující život jen podle jména….

Kvůli tomu, po čem toužíme, nás rizika, jež podstupujeme, často přinutí překonat strach z oné větší a skutečné bytosti, kterou uvnitř sebe jsme, onomu skutečnému já sloužící  větší pravdě, větší lásce a větší celistvosti. Tato zodpovědnost za lásku, pravdu a celistvost je, ve velké míře, tím, čím skutečný vztah je. Z tohoto důvodu, vidíme-li, že se my sami tomuto ještě stále či jen občas vyhýbáme, měli bychom  najít způsob, jak s tím něco dělat. Měli bychom najít způsob, jak se stát více sami sebou.

(ukázka z elektronické knížky „Vztahy na cestě osobně-duchovního rozvoje“ – více viz rubrika „Knížky“).

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 11. 2. 2015

 

FacebookTwitterGoogle+