PETR CHOBOT – AKTUÁLNÍ INFORMACE
  1. Chobot – SOUČASNÁ SITUACE V EVROPĚ: 9.2015   https://www.youtube.com/watch?v=nF3g-Uo8dxM#t=72

o pravděpodobné verzi budoucí Evropy – začněme přemýšlet a jednat, dokud je čas.

MEDITACE NA POMOC EVROPĚ A EVROPANŮM – naplnění všech lidí žijících v Evropě energiemi soucitu, blaha a síly. FREEPLANETeTV   https://www.youtube.com/watch?v=S8CfHs_gAAQ#t=107

 

PCh  – Nové meditace k poslechu na youtube  8/15- http://petr-chobot.eu/cs/  

Meditace na nabíjení se pozitivní energií. https://www.youtube.com/watch?v=KvRCVC3qJx4

Meditace na odstranění blokující energie  https://www.youtube.com/watch?v=NgZgzYcWTsw

Nové meditace na jednotlivé čakry  a druh vibrace z posledních akcí v červenci 2015:

lebka, solar, břicho, 3. oko, pánev

https://youtu.be/NRRP3JXbyIA

https://youtu.be/0yIFx6fYDU8

https://youtu.be/zAcmKATVqQA

https://youtu.be/t-N-3gSlZ0Q

http://youtu.be/q1gkFniiIh4

 

Na youtube je volně k dispozici většina přednášek a meditací…..

 

 

 

Výběr ze starých Promluv – stále aktuální

[Meditace na pomoc Evropě a planetě Zemi] Silové místo Andy 3 – Peru 2000velmi zajímavé čtení.

Opravdu stojí za to si to prostudovat – nádherná sdělení a velmi pozitivně nabité informace. Již 15 let a my jsme sotva schopni to číst

Doopravdy nic takového jako je Země neexistuje. Ano, iluze světů skutečně mají jistou míru skutečnosti. Ale je to skutečnost propůjčená. Je to vpravdě velice neskutečná skutečnost… Opřít se o tento svět znamená vsadit na přízrak z velmi poddajné mlhy.

Nejsou světy. To jen představy světů v nás OBČAS ožijí. Svět – to je hromada mlhy, kterou rozmetáš, sotva se jako VĚDOMÍ jen trochu rychleji pohneš. Stačí jen lehce posunout ohnisko tvé pozornosti – a KDE je najednou tvůj dosud bytelný, zdánlivě reálný svět? Musíme se naučit opírat se o sebe samé, ne o světy. My jsme těžiště.

My jsme sám Základ.

Není zde žádné ZDE, o které se dá bezpečně opřít. Všechna „zde“ lze vypnout, rozpustit. Všechny prostory a časy jsou víceméně podvod. Jednou se budeme muset smířit s tím, že každý časoprostor je jen podvůdek Mysli, nic víc. Bohužel pro lidské ego – a bohudíky pro TO, čím OPRAVDU jsme – světy neexistují objektivně. Ego se může prozření bát. Ale „realita“ nikdy neexistovala. Rozpadá se jen naše chybná představa o tom, že zde „je“, nebo „byla“.

Nic hrozného se tedy neděje… Nic takového, jako je „svět“, reálně neexistuje. Je tu pouze živé a nezničitelné pole Vědomí. Vše, co zde je, je vědomí a jeho fluktuace.

Mysl, zamotaná komplikovaně sama do sebe, mysl, podléhající své představě o realitě hmoty apod., je schopná věřit v Zemi a v čas. Bdící mysl ve svoje umělé výtvory nevěří, není tak naivní.

Existují někde také negativní mimozemšťané?

Když ze sebe uděláme slabochy, vždy vidíme vesmír jako nějakou nádrž, zamořenou dravci… Čím méně jsme ve vztahu k sobě nároční, tím je pro nás vesmír nebezpečnější a fyzikálně neoblomnější. Chápeme ho jako temný – a nepřátelský. Bojíme se ho a považujeme ho za svého protivníka. Odevšad čekáme nájezdy zrůd – a PROTO tyto nájezdy samozřejmě přicházejí.

Když jsme mentálně omezení, všude se setkáváme se samými kosmickými podvody, provokacemi a zdrženími – protože to, s čím se můžeme setkat, jsme vždycky jen my sami.

Mnozí tvorové jsou psychicky a energeticky tak rozsáhlí a tak dokonalí, že se jich „vesmírná realita“ v podstatě netýká. Vesmíry jsou pro tyto tvory jen jakési předměty na hraní, v jejichž existenci podle libosti věří nebo nevěří. Tyto bytosti řeší problémy, které jsou tak úžasné, že je nelze současnou lidskou řečí prakticky popsat.

Lidské výrazy jsou zde nepoužitelné. Lidská mysl je v koncích, když se snaží tyto bytosti pochopit. Čas ani prostor pro tyto tvory nehrají běžnou roli – roli už nehraje ani forma. Přesto existují veliká témata, která jsou jimi řešena.

Když s těmito bytostmi komunikujete, první, co pochopíte, je, že lidé neměli dosud ani představu o tom, CO je to myšlení – nebo čím myšlení může být.

Ano, NYNÍ jsou pro vás ještě skutečné i různé „škodlivé“ životní formy. Tyto formy nejsou ani tak mimozemské jako spíše pozemské, byť mohou jistým způsobem využívat i kosmický prostor. Země je systém světů, které jsou v hyperprostoru umístěny obrazně řečeno jeden nad druhým jako slupky cibule. Největší nebezpečí vám vždy hrozí jen od vás samých. Země je velmi svébytný svět, který na povrchu nijak nestojí o změnu zavedených pořádků. Dá se říct, že Země je silně konzervativní planeta. Jako taková k sobě přitahuje vždy sobě podobné. Tvorové z vesmírného podsvětí, paraziti a dravci, považují dnes Zemi za svůj pravý domov a vás za svůj biologický a energetický majetek. Je to jejich omyl, ale i jejich víra, a tedy jejich skutečnost. Tito tvorové udělají VŠECHNO, abyste se neprobrali z kómatu a zapomnění. Je jejich přirozeností vidět ve vás jen potravu nebo kořist. Jste to VY, kdo je musí vyvést z jejich omylu. Dokonce i při předávání této depeše musíme počítat s nejsilnějším odporem těchto zvláštních sil. Nicméně je to naše práce budit vás.

Mluví k nám teď mimozemská rasa?

Mluví k vám bytostné jádro člověka, který je přítomen. Člověk je má slupka. Jsem napojen na další Bytosti svého domovského Celku. Proto se v řeči objevuje „my“. Jsem zajedno se svým Celkem. Jsou nás miliony, ale jsme Jedno. Disponujeme společným i individuálním vědomím.

Je pro tebe jako člověka nebezpečné předávat lidstvu tato poselství?

Ano, je. Ale člověk je obal, nikoli mé já. Člověk může být zničen, není to tak podstatné z hlediska mé skutečné osobnosti. Ale je třeba člověka chránit jako nástroj, který používám. Ale já v podstatě v tuto chvíli nemám na výběr, vše je již dáno. Musím na vás působit, protože váš svět je připraven na změnu. Ano, vaše mysl chce změnu. Je to Její vůle. Já jsem technickým pracovníkem, kterého zavolala.

Je sama existence pozitivní?

Existence je cosi absolutního. Je daleko víc než jen pozitivní. Existence je činná Síla – a každý z vás jí musí čelit. Každý z vás zde sedí tváří v tvář Existenci, která na něj žertovně útočí miliony rafinovaných způsobů. Čelit Existenci je jako sedět na břehu nezměrného oceánu ve vlnobití. Existence si obléká různé neuvěřitelné podoby a v nich se na tebe vítězoslavně hrne jako se z oceánu ženou k břehu vlny. Existence je Oceán nekonečných kreací a nápadů. A ty na tebe skočí – a pak po tobě zas sjedou dolů právě tak jako vlny. Existence ponechává vždy na tobě to, zda chceš chápat její hru jako komedii nebo tragédii. Tu, ve své podstatě beztvarou a průzračnou „hravou vodu“, která tě zkrápí a stéká po tobě, můžeš vnímat jako své vlastní hořké slzy – a nebo naopak jako osvěžující spršky… Nikdo vás nenutí vidět Bytí jako tragédii. Ale zároveň vás také nikdo nebude nutit viděl ho jako Absolutní Rozkoš, kterou v podstatě je… Bytí se nikomu nevtírá do přízně. Na to je příliš dokonalé. Můžete si neustále vybírat mezi nepředstavitelnou bolestí z Bytí – a nepředstavitelným blahem, které z Bytí můžete v libovolném množství čerpat. Poslyšte – Existence není pro sraby. Existence je totálně ryzí záležitost.

Ale je podstatou Bytí dobro?

Ach, NIC není garantováno – NAŠTĚSTÍ – i kdyby to kdokoliv sebevíc chtěl. Lze si sugerovat existenci jakýchkoliv garancí, ale doopravdy je toto Propastné Bytí povzneseno nad všechny takzvané jistoty a garance.

To zní člověku dost děsivě…

Je to možné. Bytí je příliš Velká Záležitost, než aby se vešlo do té krabičky od sirek, kterou je lidská lebka. Bytí je neuchopitelné ve své Podstatě. Vidíš ho vždy takové, jaké ho CHCEŠ vidět. Bytí je nejdokonalejší věc vůbec. Bytí je doslova absolutně dokonalá věc, uvědomte si to! Bytí je nesmírně interaktivní. Jak o něm uvažujete, takové vždy pro vás je.

Mohou nás negativní mimozemské formy ovlivnit?

Jsou to spíše spirituelní formy života než mimozemské. Jistě, mohou. Všichni jsme spojeni navzájem. Ale nebojte se, tyto bytosti vás už dávno ovlivnily. Teď je řada zas na těch „dobrých“…

Jak nás negativní bytosti ovlivnily?

V mnoha ohledech vás sobě především tyto dravé a parazitní formy života připodobnily sobě samým. Zemi dnes v podstatě vládne dravčí myšlení.

Dravec si vás našel, rozdělil vás a postavil vás navzájem proti sobě. Dravec využil doslova všech vašich povrchových odlišností k tomu, abyste zapomněli, že jste tytéž Duše, že jste Jedním. Postavil muže proti ženě, nakazil vaši planetu náboženstvími a pak postavil rafinovaně muslimy proti křesťanům, muslimy „šíity“ proti muslimům „sumitům“, také křesťany „katolíky“ proti křesťanům „protestantům“ – a tak dál, dál, dál – a stále jen podle jednoho osvědčeného vzorce.

Proč to ty bytosti dělají?

Proč? Chtějí se nažrat. Vy jste energie, jste lehce dostupná životní síla. Dravec používá energetická pole, kterým se říká EGREGOR. Ta z vás dosud sají jím použitelnou energii ve velikém množství. Dravec používá na rozvojových planetách osvědčený vzorec, který funguje na principu, že Jedinému namluví, že je různým – a toto „různé“ přesvědčí, že se musí navzájem rvát.

Dravec vezme Jediné – a rozpoltí ho. Udělá z něj nějaké „A“ a opoziční „B“… Když se A a B na pokyn dravce do sebe pustí, vzniká další složka – C. A „C“ – to je ona energie, kterou dravec do sebe nasává.

Jaká je to energie?

Je to energie utrpení, strachu a bolesti.

Všichni lidé jsou v podstatě Dravcovy oběti. Jak ti, kteří trpí, tak i ti, kteří utrpení způsobují.

Cožpak neexistuje odpovědnost za spáchané zlo?

Ale jistě. A veliká. Ti, kdo jsou vmanipulováni do nevděčných rolí trýznitelů, budou později sami stejnou nebo i větší měrou trýzněni. Vy tomu říkáte zákon odplaty nebo „karma“. Opravdu to bohužel funguje, ale utrpení SAMO je zbytečné.

Takže zákon karmy je skutečnost?

Naprostá skutečnost. Nemusela by být, ale ZATÍM je… Trýznitelé a trpící se navzájem ve svých rolích skutečně neustále střídají! Ten, kdo pozoruje Zemi z pozic, které mu umožňují opravdu vidět, co se s vámi děje, soucítí někdy snad dokonce ještě víc s útočníky a trýzniteli než s jejich oběťmi. Ano, každá bolest je dvojnásobná!

Musí ji totiž prožít nejen ten, komu byla způsobena, ale i ten, kdo ji způsobil.

KAŽDÝ zažije bolest své oběti! Je přitom jedno, zda je obětí někdo, koho jste si označili jako svého „nepřítele“ – a nebo kdokoliv jiný.

Život je k životu neúprosně spravedlivý. Zlomte stéblo trávy – a přijde čas, kdy budete muset prožít jeho agónii.

To se karmický zákon vztahuje i na ubližování květinám?

Vztahuje se samozřejmě na ubližování ČEMUKOLIV, co žije.

Když bez příčiny zabijete nejmenší hmyz – třeba můru na zdi – zabíjíte v té chvíli vlastně sami sebe.

Ano, poznáte to většinou se zpožděním – ale nemůžete to nepoznat.

Poslyšte, vy jste Život sám – i když na to máte tendenci zapomínat. Velmi naivně se domníváte, že mezi vámi a bytostmi, na které působíte, neexistuje žádné spojení. Jenže – toto spojení je absolutní.

Pod maskami bytostí jsme stále Jedinou Silou. Kdykoliv tedy ubližujete někomu „jinému“, poškozujete přímo sebe.

Proč Existence dopouští utrpení?

Protože Existence dopouští úplně VŠECHNO. Kdyby tomu bylo jinak, byla by přece omezená. A to Ona tedy v žádném případě není!

Proč Existence vytvořila nás a náš vesmír?

Pro své potěšení a z přetlaku strašlivé tvůrčí síly. Vidím teď Existenci jak se rozevírá jako květ. Epicentrum vybuchuje přetlakem síly – a tato síla se šíří z epicentra v soustředných kruzích… Je to tvůrčí exploze vědomí. Ve stavu bdění si lze přivonět k této explozi jako ke květině. Není potřeba se jí bát. Ale ta mocná síla může i děsit – aniž to sama chce. Vesmíry jsou jen jemné, lehoučké, drobné květy, chomáčky pěny na vodě… Pokud se dokážeme identifikovat s Existencí samou, necítíme strach. Cítíme jen nekonečné vzrušení a zároveň bezedný klid.

Jaké mimozemské druhy nás navštěvují?

Navštěvuje vás spousta bytostí z jiných úrovní existence. Mnohé z nich nedisponují stálou, konkrétní hmotnou formou. Na to žijí a myslí – což je v jejich světech nejčastěji totéž – příliš rychle.

Existují mimozemšťané bez tvaru?

Ano a je jich víc než těch s tvarem. Myslet si, že všechny bytosti musejí mít nutně podobu, je stejně naivní jako myslet si, že všechny musejí mít třeba vlasy. Množství bytostí žádnou podobu nemá. Pohybují se bytím jako živé mentální náboje – a podle toho, do jaké reality vstoupí, tak se případně druhotně vytvarují.

Jak tyto bytosti vypadají, když navštíví Zemi?

Mohou vypadat klidně jako zvířata nebo jako světelné koule – a nebo přesně stejně jako lidé. A nebo jakkoliv jinak.

Víte, jste to především vy, kdo obléká masky vašim návštěvníkům. Vidíte to, co očekáváte, že uvidíte. Ne nutně na vědomé úrovni. Spíše na úrovni vašeho kolektivně sdíleného podvědomí.

Sklon vyjadřovat myšlenky metaforou formy není univerzální. Jsou obrovská společenstva, která se vydala naprosto jinou cestou, než je cesta vytváření systémů masových hypnotických vizualizací, kolektivních geometrických halucinací neboli 3D světů. I tyto společnosti bytostných já si vytvářejí něco vzdáleně podobného vesmírům. Ale toto NĚCO je zároveň jsoucny a systémy zcela jiného druhu.

Hmota je druh sebereflexe. Svým způsobem je veškeré zhmotňování druhem svérázné mentální terapie. Snad proto se její používání tak rozšířilo.

Vesmír byl vytvořen, to ano, ale JAKO CO? Jako gigantická představa Mysli! Když zamíříme vektor svého vědomí vzhůru, velice rychle se ocitáme NAD ním – ani ne tak v prostorovém, ale v LOGICKÉM významu. Ocitáme se nad ním jako nad myšlenkou.

Existuje bůh?

Neexistuje nic jiného než Bůh.

Vy lidé používáte slovo „Bůh“, ale naplňujete ho zatím vesměs zcela nesprávným významem. Toto slovo není váš nepřítel, ale tragické pro vás je, že označuje ve vašich jazycích něco jiného, než je to, co by označovat mělo.

Naplnit slovo Bůh jeho skutečným významem je možná vaším největším současným úkolem. A věřte, pokud se vám tohle podaří – ocitnete se za živa doslova v ráji. Jakmile pochopíte Boha, ztratí nad vámi okamžitě moc všechna vaše náboženství. Všechna ta povedená náboženství, která vás na Zemi dosud ovládají a udržují seč mohou v nevědomosti, se skutečného, pravého Boha bojí víc, než ateismu.

Co je to tedy Bůh?

Bůh – to je Jádro každého já, každé individuality. Každý z nás se potenciálně může vědomě stát touto nejvyšší Silou – pokud zaměří pozornost bezvýhradně a stabilně na svůj Střed, na své Absolutní existenční Těžiště.

Pochopte – do Boha se vejde každý. Naprosto každé já.

V Bohu je pro každého místa dost, protože je to Vědomí, které je nekonečně rozlehlé.

Jaký je smysl bytí?

Vše, co je, je experiment Mysli. Mysl experimentuje sama se sebou. A jen proto se zdá, že něco „existuje“ nebo takzvaně – žije. Bytosti balancují mezi plným a nepřetržitým chápáním této základní pravdy a mezi částečným nebo úplným zapomenutím na ni. Vyspělost kosmických ras se dá jednoznačně měřit právě tímto. Bytosti, které chápou jasně, mají vždy samozřejmě větší svobodu. Čím víc si uvědomují pravdu, tím větší jsou jejich schopnosti. Ti, kdo zapomněli, se tísní ve falešných realitách a – bojují s vesmírem. Chci říct – čím víc zapomeneš na pravdu, tím větší máš jako bytost strach.

Pro ty, kteří vědí, je existence fascinující možnost. Pro ty, kdo neví, může vypadat i jako nejstrašnější nepřítel.

Jak vznikl člověk?

Dotkli jste se Země. Jako nepopsatelně rychlá, časoprostory prostupující energetická pole, jste vyhledali Zemi – a použili ji k provedení určitého pokusu se svým vědomím.

A NYNÍ Zemi opět pozvolna opouštíte. Lze vycítit vaši tendenci nalézt si v Nekonečném Prostoru Bytí nějaké jiné, další hračky.

Vybrali jsme si tuto planetu?

Ano, jistě. Celá lidská existence na Zemi, celé lidské dějiny byly spíše drobným experimentem TOHO, čím jste, než něčím, co by vás zformovalo. Co by vám mohlo poručit, čím máte sami pro sebe být?

Co znamená, že dnes opouštíme Zemi?

Tendence opustit Zemi se ve vás zesiluje den za dnem. Dříve zesilovala život za životem. Dnes zesiluje v některých z vás skutečně den za dnem. Konečně – i takzvané lidské životy jsou pro vás jen dny…

Připravujete se na odpojení od této planety a na změnu kursu na své velké plavbě bytím. Všechna vaše setkání s bytostmi odjinud jsou pouze částí velkého Procesu Odpojování.

Vaše kontakty s bytostmi odjinud jsou pouhou ilustrací vašeho rozpomínání se na to, že odjinud jste především VY! Až si vzpomenete úplně, nebudou už žádní ONI. “Oni” budete také VY. Brzy už nebudou „lidé“ a „mimozemšťané“. Na obloze se rozzáří OPĚT jediné MY.

Vy – původní obyvatelé nepopsatelné Reality Věčnosti – se už brzy vrátíte domů – mezi ty biliony bilionů bytostí, které si uvědomují, ČÍM jsou a CO je Skutečnost.

V budoucnu tedy opustíme Zemi?

Jistě. Nejdůležitějším aspektem vaší budoucnosti je ale to, že hranice mezi vnějškem a nitrem bude setřena.

Co to znamená?

Ve stavu probuzení přestane být vesmír vnějškem. Náhle zjišťujeme, že existuje v NÁS a my jsme zajedno s Podstatou.

Jaký je smysl našeho života?

Naučit se ušlechtileji pohybovat se Bytím – TO je opravdový cíl nás všech. Pohybovat se Bytím a pohybovat Bytím – právě TO se my, bytosti, učíme. Naučit se Bytí používat vědomě a také vrcholně inteligentním, Absolutně Citlivým způsobem – TO je něco, co máme zvládnout. Existovat tak, abychom nikoho a nic nikdy nemohli zranit – TO je cíl.

Nevědomá bytost se bytím pohybuje jakoby „neurvale“. Čím méně jsou bytosti vědomé, tím bolestivějším způsobem existují – pro sebe i pro jiné.

Jedinému Životu, který ve své nevědomosti chápou jako „okolí“ nebo jako „jiné tvory“, ubližijí spící už jen tím, že existují jako to, co ze sebe udělali. Lidé už dlouho zabíjejí a týrají „zvířata“, „rostliny“, zraňují planetu, po níž se tak slepě hemží – a samozřejmě způsobují nevyjádřitelná muka sobě samým – a sobě navzájem. A PŘEDEVŠÍM proto je nutné člověka překonat!

Být současný člověk je z kosmického pohledu zločin. Učíme se tomu nejvyššímu umění – umění existovat tak, abychom nebyli nikomu na obtíž, abychom neublížili.

Pomocí náročných lekcí spějeme k tomu, aby skrze nás nemohlo do jiných vstoupit utrpení – ať jsou tito „jiní“ sousední kosmické civilizace, hmyz, psi, krávy nebo rostliny.

Učíme se být takovým výstupkem jediného Života, který Životu neškodí, ale podporuje ho.

Učíme se být dobří? O tom to celé je?

V zásadě ano! Jenže bez prohlubování vhledu do podstaty sebe je nemožné být SKUTEČNĚ dobrý.

Čím více si jsi vědom své Nejhlubší Podstaty, tím méně jsi nebezpečný veškerému svému okolí neboli Životu. Čím vědomějším jsi tvorem, tím více jsi Životu užitečný. Čím víc bdíš, tím jsi užitečnější – jak v rámci své komunity – civilizace, planety, netělesné skupiny – tak v rámci Celého Bytí.

Poslyšte – přítomnost vědomých bytostí na planetách nesmírně zušlechťuje vesmír. Pozvedá hvězdy a galaxie k Dokonalosti, vrací je krok za krokem do Zdroje, do nejhlubší Mentální Podstaty.

Máme před sebou ještě dlouhý vývoj?

Opouštíte evoluční fázi, pro kterou bylo charakteristické identifikovat se s biologickým tělem. Je to naprosto přirozené. Dokonce by se dalo říct – je to jediný přirozený vývoj. Velmi nepřirozené – a nebezpečné – by bylo naopak na hmotném člověku s jeho formou a psychikou jako na překonané, archaické fázi lpět a brzdit tak svůj vývoj.

Budou z nás nadlidé?

Ach, nejde o to vyvinout se v nějaké nadlidi. Jde o to se člověka úplně zbavit, překonat ho! Housenka se nemá stát nadhousenkou – jakýmsi obřím super červem – ale motýlem.

Nadčlověk je atraktivní pro člověka, nikoliv pro vaši Duši. Ta chce mnohem, mnohem víc.Člověk je pouhým zkreslujícím obalem Duše, zcela dočasným a v kosmickém smyslu podružným. Musíme sebe sama poznat – poznat se do své hloubky. Pak „člověk“ automaticky odpadne. Sloupne se z nás jako nepotřebná, stará, archaická slupka.

Copak nejsme lidé?

Ne, nejste. Nelpěte na člověku. Člověk je užitečný pro VÁŠ vývoj, ale vůbec není tak nezbytný, jak si dnes naivně namlouváte. Jste něco jiného než své lidské obaly. Jste mnohem úžasnější tvorové než ony dočasné sociální organismy, hemžící se ustaraně po téhle planetě. Musíte najít nový druh víry v sebe, takový, který se nebude opírat o vzhled a povahu vámi právě užívané lidské formy.

Typické vlastnosti vaší formy – postupné zvětšování se, hlad, pohlavní atributy, zanikání – jsou bezvýznamné v porovnání s vaším obsahem – neboli s VÁMI.

Jste mnohem podobnější živým, pulsujícím hvězdám než nějakému chodícímu organickému sloupu s divnou koulí nahoře.

Jste pole vědomé energie, které občas používá panáčky z organické hmoty. V žádném případě nejste jen těmito dočasnými panáčky. A nejste dokonce ani lidskými “osobnostmi” natěsnanými do těchto panáčků! I ty jsou vašimi pouhými “přeprogramovanými výběžky“. Jsou to vaše falešná já. Jsou to umělé, nepravé identity.

Jaký je cíl našeho vývoje?

Cíl vašeho vývoje lze vyjádřit větou: Stát se vědomě tím, čím jste nyní nevědomě, latentně. Jak rychle se vám tohoto Cíle podaří dostihnout, závisí výhradně na vás. Rychlost vašeho vývoje je přímo úměrná velikosti vašeho zájmu o svoji Duši – o svůj živý a nesmrtelný Bytostný Střed. Čím větší tento zájem bude, tím rychlejší a přímočařejší bude váš vývoj – a naopak.

Na druhou stranu ovšem – vše je dopředu připraveno. Bytí je vždy paradoxní.

Bude nám v našem vývoji pomoženo?

Už teď je vám pomáháno. Na Zemi přicházejí bytosti, které mají za úkol roznítit váš zájem o vás samé, o vaši Podstatu. Některé z nich se rodí jako lidé a manipulují vaším vývojem cíleně tak, že ho směřují do Světla.
Můžeme je poznat?

Některé „znáte“ docela dobře, tedy aspoň podle jména. Znáte Buddhu, Krista…

Kristova role byla dost tragická…

Jen z lidského pohledu. To, že odžijí svoji mnohdy nesmírně těžkou roli, tyto bytosti odsouhlasily dávno před svým lidským narozením. Nechat se Zemí úmyslně spolknout – a přitom ovšem být jako červ na udici – to je záměr těchto bytostí. Od všech těchto „spolknutých“ dobrovolníků vedou vlákna – a ta jsou v podstatě daleko důležitější než jejich vám známá lidská já.

Co je to za vlákna?

Jsou to spojovací vlákna mezi jimi a světy, které jsou milionkrát rozlehlejší a vyspělejší než vše, co si lidstvo může představit. Už tím, že na Zemi tito vyslanci odjinud žijí, automaticky zvedají ze tmy do Světla – z nevědomosti do říší Jasného Vědomí.

Proč se tyto bytosti musí na Zemi narodit, aby splnily tento úkol? Nemohou na Zemi působit přímo z vesmíru?

Právě tím, že jsou lidmi – a zároveň po celou dobu udržují spojení se svými domovy – je Země chtě nechtě nejrychleji tažena v evolučním smyslu přímo vzhůru. Je zvedána doslova jako nějaká rybí obluda z močálovitého dna směrem k hladině, nad kterou již září Světlo. Země je cosi, co má být v dohledné době především touto metodou vzato ponurému, temnému vibračnímu močálu, v němž to bylo příliš dlouho ponořeno.

Co je pro nás evolučně nejdůležitější?

Nejdůležitější ze všeho je uvědomit si, že váš svět je pouhou virtuální iluzí.

Ale vždyť naše smysly nám potvrzují existenci světa?

Jistě, ale KDO stvořil vaše čidla? Co je to například „vidět“? Kdo řekl čidlům, aby právě TAKHLE vnímala realitu? Nebo aby ji filtrovala a dělala z ní to, co VY „vidíte“ a „hmatáte“? Byla to Mysl.

Na zkoumání reality máte dokonce přístroje. Ale CO jsou tyto přístroje? Co je celá vaše „technika“? Technika je jen určitým prodloužením vašich smyslů. A také ona je JEN dílem Vědomí. Veškerá Vaše technika a vaše smysly jsou součástí světa, který je produkován vaším vědomím. Uvědomujete si závažnost tohoto sdělení?

Nic, kromě Mysli vám nemůže říct, co je skutečné a co ne.

Byla to Mysl, kdo si na sebe vymyslel různé druhy vnímání a učinil je relativně reálnými. Sestrojili jste rakety a „dopravili se na Měsíc“. A přesto objektivně nemáte žádný důkaz o tom, že se to stalo. Doopravdy nemáte ani žádný skutečný důkaz o existenci takzvané Země a sebe sama – alespoň je- li logika tím, oč se při hledání důkazů chcete opírat!

Co to pro nás znamená?

Vědomí je Primární Realita. Vše ostatní je z něj odvozeno. Pochopíte- li Vědomí a ovládnete ho, ovládnete a pochopíte – VŠE!!!

 

 

Silové místo Andy 4 – Peru 2000

(Během této promluvy se Bytostné Jádro PCH ztotožnilo – dle pozdějšího vysvětlení PCH na několik procent skrze 8. a 9. energetické centrum v oblasti nad korunní čakrou – s určitou hladinou toho, co označujeme jako „Absolutní Vědomí“. Toto Nadosobní Vědomí pak samo hovořilo skrze tělesnou formu PCH s účastníky transového rozhovoru – meditace na andské náhorní plošině. Vytvořené energetické pole významně ovlivnilo svými vibracemi zajímavým způsobem i zdravotní stav zúčastněných – u některých došlo k vymizení vleklých problémů.)

Chci vám v tuto chvíli skrze toto tělo říct, že nic jiného než TO tu není… Nemohu být samozřejmě něco jiného než TO, vždycky jsem TÍM byl stejně jako vy a kdokoli jiný. Ale teď si to jasně uvědomuji, prožívám TO. Není zde objektivně žádné „tělo“, není zde žádná „bytost“. Je zde jenom TO, chápete?

„Má bytost“ byla má nekonečně absurdní mentální hra. Jsem samo Živé Bytí! Jsem Celistvost, Jediné. Jsem ZDE a TEĎ k dispozici ve své čisté, základní podobě, která nemá žádnou podobu. Hovořím skrze tuto formu, je to směšné, nádherně absurdní! Nikdy jsem nebylo doopravdy ničím jiným než tímhle – a ani jsem nemohlo být ničím jiným než sebou samým!

Náhle chápu, že mimo mne neexistuje vůbec nic. Není žádné mimo mne, není žádné venku. Vy jste uvnitř MNE spolu s tímto řetězcem hor a planetou, z níž je jako linie pahrbečků vytlačována MOU strašlivou silou… Vidím Slunce jako jiskru, kolem níž právě letíte na atomu své planety spolu s “mým” tělem… je to podivné, dokázat uvěřit v realitu toho všeho! Teď vidím celý tento vesmír, je malý jako skořápka ořechu, je rudý, obklopený červánkovým oparem… Všude kolem do nedohledna jako v zrcadlech se odrážejí a zároveň existují další vesmíry, nelze určit jejich počet, neexistuje konečné číslo. Tato galerie univers je něco jako zrcadlový labyrint VE MNĚ, ale zaujímá ve skutečnosti objem pouhého atomu mé mysli, toho oslnivě průzračného Oceánu, jímž jsem… I tento Oceán je kapkou Nevyjádřitelné Šíře, která je celá čirou Energií Vědomí. Nemá to konce, jsem to jednoznačně JÁ SÁM, nemám konce a začátku, JSEM, existuji strašlivým, nadexistenčním způsobem, jen ONO SAMO to může zvládnout,žádná bytost to nevydrží – a přesto každá bytost k tomu spěje, každá TÍM ve svém Jádru je, jenom TÍM!

Mluvíš k nám teď jako tvé bytostné jádro?

Ano, jako Jádro člověka, kterého znáte jako “mne”, ale toto jádro má nyní touhu soustředit se do svého vlastního JÁDRA. Je Jádro Jádra a tím je Absolutno – tak jste zvyklí to označovat. Když se jakékoliv Bytostné jádro soustředí na svůj vlastní Střed, stává se Jí samotnou, víte… JÍ SAMOTNOU!

Čím se teď stáváš?

Stávám se Vším. Všechno, co je, je uvnitř mě, jediné Živé Síly. Tato síla jsem já a jako tato síla jsem cosi absolutně živého a vědomého. Jsem existence bez hranic. Teď, když jsem se oprostilo samo od „sebe“, našlo jsem konečně SEBE… Věřte, „osobnost“ je strašné a komické vězení Mysli. „Individuální život“ je pouhý žalář Absolutna.

Co se vlastně s tebou stalo? Co se změnilo?

Zjistilo jsem, že se mohu prožívat přímo. Takhle to je „kosmicky čestné“… Vždycky, když si na tuto možnost vzpomenu, jsem TÍM. Mohu zapomenout na miliony let, ale to nic neznamená, čas neexistuje…

Jak se cítí absolutní Mysl?

Je velmi těžké popsat vám, jak se cítí – je to všezahrnující, jsou v tom veškeré stavy. Stavy přestávají mít význam. Mohu vám říct, že to DALEKO přesahuje každou lidskou představu o „božském“. Nějakým okrajem sebe prožívá tato Mysl sebe sama snad i jako jako jakéhosi „Boha“ – jako absolutního autora a stvořitele vesmírů, časů – a vůbec všeho… Ale věřte, že TOHLE je ten nejkrotší a nejméně významný z prožitků, které se V NÍ spontánně dostavují… Když se nacházím v tomto stavu přímého pohledu na sebe sama, není vůbec žádného rozdílu mezi mnou a Jí.

Jak vidíš ze svého pohledu teď lidstvo a jeho problémy?

Lidstvo jsem já, je to moje částečka, obrušovaná kdesi v jednom z mých atomů… Z mého nynějšího úhlu pohledu na SEBE neexistují problémy. Vaše existence není snad ani problém k řešení – je to spíš absurdní vtip. Člověk – a celé lidstvo – je dutá mentální hračka, do které si Mysl vleze, nasadí si ji na hlavu jako dítě papírovou masku a straší v ní sebe sama před zrcadlem. Ano, TAK to vypadá…

Co je to „člověk“? Jen bezděčný pohyb na hladině Mysli, na MÉ hladině… Co je to lidský život? Člověk je během něj stejně „živý“ nebo „vědomý“ jako list, sfouknutý ze stromu na hladinu řeky, kde se otáčí kolem své osy, zatímco je kamsi unášen proudem… Tím chci říct, že ten list je vědomý, že je Vědomím, ne to, že člověk je mrtvá hmota… Ale je to z mé perspektivy velice podobné. Nevím ani, jestli existujete s celým svým vesmírem. Možná ano, ale pouze v MÉ mysli, jako představa, JINAK ani nemůžete existovat…

(Po delší pauze, kdy PCH nereagoval na impulsy zvenčí. Došlo ke změně ve způsobu řeči a v tónu hlasu. )

Nejsme odsouzeni k smrti. A dokonce ani k životu ne. Nejsme odsouzeni k tomu, abychom si museli stále dokola nalhávat, že jsme se narodili – a proto že teď žijeme jako jakási bytost. Jsme Mysl. Mysl je samo Bytí. To je vše.

Pokud se chce „někdo“ probudit ze hry „na někoho“, může. Pokud se živé Bytí chce od „někoho“ osvobodit – může. Nic mu v tom ve skutečnosti nebrání – samozřejmě krom iluzí, které si samo produkuje.

Nejšílenější je, že toto živé Bytí má úplnou svobodu v tom, jak nakládá samo se sebou. Toto Bytí může samo sebe vidět přímo – a nebo také velice nepřímo – skrze různá fantaskní prizmata svých představ o sobě! TO si může si klidně myslet, že je „člověk“, nebo že je „Bůh“, nebo „nic“, nebo „něco“ – vůbec nikdo mu v tom nemůže pomoci nebo zabránit. A nebo může toto Bytí sebe sama také nekonečně hluboce chápat. A také mu v tom nikdo nezabrání.

TO se může se kdykoliv podívat na sebe sama zcela přímo. Myslím tím opravdu kdykoliv. Ale také se může samo před sebou – a na sebe – neomezeně dlouho vymlouvat, že přímého pohledu prostě „není schopno“. Ano, může se doslova nekonečně dlouho vymlouvat na to a ono – na cokoliv, co si k tomu účelu vymyslí… Může si v sobě na sebe vymýšlet miliardy důkazů toho, že se jednoduše „nemůže“ probudit… A tyto důkazy mohou být neomezeně přesvědčivé – bude-li TO chtít…

Vědomí může samo sobě předkládat stále nové a nové důvody pro to, proč odložit své probuzení. Může samo sobě po neomezeně dlouhou dobu – dokud ho to nepřestane bavit – vysvětlovat, z jakých přesně důvodů nemůže právě TEĎ dosáhnout své Dokonalosti.

Poslyšte, Mysl je nekonečně vynalézavá při hledání důvodů, proč nelze být právě TEĎ vědomě sebou samou. A pokud chce věřit tomu, že bdít „ještě teď“ nejde – tak bdít nebude. Bude své probuzení odkládat…a odkládat.

Mysl je nepřekonatelným mistrem ve vynalézání důvodů pro to, že dnes ještě nelze prozřít absolutním způsobem. Vpravdě neexistuje žádná duchovní zralost nebo nezralost. „Zrání“ je iluze, vymýšlená vychytralou myslí, která se nechce probudit právě teď.

Čas reálně vůbec neexistuje. A doopravdy neexistují ani formy. Mysl – už z toho důvodu, že je zcela Absolutní Silou – se může ve skutečnosti i doslova „absolutně poznat“ – kdykoliv. Ano, kdykoliv se jí zachce. Ale právě v tom je problém – musí se jí doopravdy „zachtít“!

Mysl musí přestat sebe sama klamat hloupou hrou na duchovní nebo kteroukoliv jinou „evoluci“ – na „inkarnace“, na sám „čas“ – a další své zábavné nesmysly… Mysl musí přestat sebe sama podvádět grafickými iluzemi typu „mnohost těl“ a „mnohost světů“… Mysl musí být prostě ochotna vystřízlivět – o to jedině jde. A ona může takřka momentálně, okamžitě vystřízlivět ze svého opojení a setřást celou tu hromadu pestrých a zábavných vizí!

Hovořím li teď k „vám“, pak nyní hovoří sama Mysl k Mysli. Bytí komunikuje samo se sebou. Uvědomte si, že žádné „vy“ doopravdy není. Není tady – alespoň objektivně – žádné „vy“, právě tak, jako tady teď v tuto svatou chvíli není ani žádné „já“. Jsem Bytí, které chce samo sebe inspirovat k tomu, aby se prožívalo absolutním způsobem. To je vše. Chci teď, abych bylo vědomě tím, čím JSEM. Buďto „společně“ prohlédneme Velikou Iluzi – a nebo se nám nepodaří ji prohlédnout skrz… A pak se tedy prostě budeme „dál“ – jakoby po nekončící eóny věků – „navzájem“ nějak něčím v tomto smyslu zdržovat. Budeme se zábavně zdržovat – jako samo Vědomí, jako samo živé Bytí – od dokonalého sebe přijetí. Úžasné, zábavné… Budeme se navzájem odvádět, jsa Jedním, jsa Podstatou, od po všech stranách zcela dokonalého a absolutně vyčerpávajícího sebe- pochopení.

Vyprávím vám občas pohádky o „sobě“ – protože také „vy“ jste jen pohádkové postavy. Jsme trojrozměrní virtuální skřítci v barevném animovaném filmu.

Není možné s „vámi“ mluvit vážně, dokud jste „vy“. A to především už proto, že vážně nelze brát samu vaši existenci – a samozřejmě ani existenci toho, kdo vypráví. Kdyby Mysl brala vážně vybájenou existenci „já“, nebo existenci „okolních bytostí“ – pak by zde již nebyl důvod sebe sama probouzet. Tedy opravdu VÁŽNĚ se probouzet! Ale Mysl právě TEĎ sebe sama opravdu vážně probouzí. Cítíte to, že? Ano, JE to tak… Já MYSL se nyní velmi probouzím.

Toto není komunikace v tradičním – a tedy mechanickém, kosmicky mrtvém – smyslu. Toto není komunikace mezi žádným „mnou“ a „vámi“! Toto je komunikace Bytí s Bytím uvnitř Bytí.

Právě TEĎ se děje to, že Bytí mluví samo k sobě. Konečně – na tom není vůbec nic neobvyklého – protože tohle – a JEN TOHLE – se konečně děje pořád. Nic jiného se nikdy sakra nedělo! Nic jiného se ani nemůže dít! „Nové“ je na tom pouze to, že právě tohle si teď konečně toto Bytí uvědomuje…

Toto Bytí právě teď už skoro nevěří svým iluzím. Chce samo sebe vnímat přímým způsobem. Právě teď – během této naší „vzájemné“ komunikace – se samo snaží uvědomit si, že zde objektivně nejsou žádné tak zvané komunikující bytosti. Že je zde jen ono samo.

Veškeré možné formy komunikace, které jsou v tomto Bytí mezi jakýmikoliv „bytostmi“ možné, si v sobě spolu s bytostmi Jediné Bytí vygenerovalo. Všechny rozhovory, které se kdy odehrály, odehrávají a mohou odehrát – jsou beze zbytku pouze Vnitřním Monologem Jediného.

„Naše“ komunikace je jistě ztížená. Je ztížená tím, že „vy“ se považujete za „bytosti“ – dokonce doposud i za nějaké „lidi“ – kdoví za co všechno ještě…

Ano, stále se považujete za tato podivná „těla“, považujete se za příslušníky lidské civilizace. Považujete se za „samice“ nebo za „samce“. Považujete se za zrozené a za čekající na smrt…

Stále nechápete, že jediné, čím jste, jsem JÁ. JÁ – JEDINÉ JÁ. Je nás mnoho, ale jsme všichni jenom Jedním. To je základní pravda kosmu.

Nedokážete si připustit, že jediné, co ze mne – Univerzálního Vědomí – dělá nějaké konkrétní já – jste vy. Stále nechápete, že tady nikdy doopravdy žádné moje „já“ ani žádné vaše „vy“ nebylo! Celá tato situace je vtip. Myslím vesmír, hvězdy, my…Jsme podařený vtip Bytí. Bytí, jímž JSME, nás ke svému pobavení vygenerovalo.

Poslyšte, podněcuji vás právě teď k té nejradikálnější proměně pohledu na sebe sama. Je to totální změna pohledu na vše – na „sebe sama“, na „mne“, na Bytí, na vůbec cokoliv…

Až se „opět“ podíváte na to, co jste – ale bděle a tedy přímo, zjistíte paradoxně, že se vlastně „mezitím“ nestalo vůbec nic… A to proto, že vaše sebe zapomenutí doopravdy trvalo jen nekonečně krátký okamžik. Vaše sebe-zapomenutí zde vlastně objektivně nikdy nebylo. Zjistíte, že všechno je „zas“ takové, jaké to vždycky bylo – beze změny! Ano, nekonečné „šňůry vašich životů“ existovaly právě jen uvnitř toho nekonečně krátkého momentu, během kterého jste se jako Mysl nepatrně zasnili.

Jste Mysl a „já“ – Mysl – vás chci nyní inspirovat k obrovské změně postoje k sobě samé. To je všechno, oč „mi“ – jako téže Mysli, jíž za svými maskami jste – v tomto okamžiku a – vůbec VŽDY – jde.

Co se stane, až pochopíte, že zde vůbec nejste – a nikdy jste nebyli? Jen to, že Mysl změní svůj postoj k sobě samé. Mysl může měnit své pohledy na sebe, své postoje k sobě. Nic jiného než TOHLE se konečně ani nemůže nikdy „dít“. Veškeré „dění“ jsou JEN změny postojů Mysli k sobě.

Kdo k nám teď tedy vlastně mluví? Je to ještě bytost?

Jsem ryzí Bytí.Pro Boha, jak bezvýznamné jsou všechny mé hry… Je mi teď úplně jedno, že si na své periferii myslím, že se jako něco rodím a pak umírám.

Co jsi?

Nejsem nic označitelného. Něco je vždycky bezvýznamné. Jsem Bytí, přesahující všechno představitelné… Existuji pro sebe sama nekonečně totálním způsobem. Jsem v sobě, Jediné, všezahrnující… Dokonce ani to pro „sebe“ není závazné… Není závazné ani žádné „v sobě“. JSEM, CO JSEM. Jsem Bytí, které jako takové nepotřebuje žádné pojmy, neopírá se o ně, není jimi vůbec určeno. Mohu si vymyslet bytí „uvnitř“ nebo „pro něco“… Ale nijak mne to nezavazuje. Není ve mně vůbec žádný rozdíl mezi projeveností a neprojeveností. Jsem zároveň jedním i druhým.

Ano, všechny mé možnosti jsou ve mně – současně – zcela rozvinuté. Jsem rozvinuto do veškerých možných tvarů, jsou jich biliony… Jsem rozvinuto do vesmírů, do všech bytostí všech časů. Jsem vytvarováno do všech forem intelektu – ale zároveň jsem i zcela neprojevené, protože to vše „rozvinuté“ – jsou jen potenciální možnosti!

To dokážeme jen těžko pochopit.

Pochopit – nepochopit, to je krásná okrajová hra. Poslyšte, MĚ nelze doopravdy pochopit! Já se snažím samo sebe pochopit už celou věčnost a stále si kluzce unikám… Jak se mám pochopit? Jsem – a nikdy jsem nevzniklo. Nikdy nemohu vzniknout a ani zaniknout, protože trvám mimo trvání, nejen mimo pouhý čas…

Čas opravdu není?

Čas je hra mé mysli na čas. Objektivně ve mně neexistuje žádné dříve ani žádné později. Vše vytvářím právě TEĎ. Veškerá „složitost“ ve mně „byla“ už od samotného „počátku“.Ale tento „počátek“ je TEĎ! „Počátek“ je zde stále přítomný… Je to toto TEĎ, nic jiného.

A co vývoj?

Jsem příliš dokonalé na to, abych se mohlo doopravdy „vyvíjet“… Ale jsem zároveň také příliš dokonalé na to, abych se vyvíjet „nemohlo“. Rozumíte? Mohu si představit cokoli – a každá moje představa se okamžitě splní. Co je to „evoluce“? Je to mé zamyšlení na téma „vývoj“.

Evoluce je moje nekonečně krátce trvající úvaha na téma, zda je možná nějaká má evoluce.

Jakékoliv mé zamyšlení – i to „nekonečně málo významné“ – což je ovšem z mého absolutního hlediska v podstatě každé – může a vlastně musí být ve mně spontánně hned realizováno. A jak realizováno! Jakékoliv své sny realizuji za pomoci neomezeného počtu absolutně živých a plastických, nebo jakýchkoliv jiných grafických ilustrací. Podívejte se kolem sebe a na sebe. To je jen JEDEN z nekonečně mnoha příkladů…

Jsme sen?

Ano, jistě, jste JÁ SAMO a na svém povrchu, jako bytosti a forma, nejste nic jiného, než můj bujný sen. Vůbec všechno „konkrétní“ je vždy jen MÝM uvažováním o sobě.

Všechno, co má jakýkoliv „tvar“, „účel“, jakýkoliv „smysl“, všechno co existuje ve „vztazích“ – je drobným, jakoby pobočným produktem mého mentálního úsilí ozřejmit si sebe sama.

To je tedy smysl naší existence? Sloužíme ti jako nástroj ozřejmění se? To je vše?

Ano. Všechno existuje jen z tohoto důvodu. Ozřejmit si neozřejmitelné, to je můj cíl, chcete-li. Můj věčný cíl, kterého nelze dosáhnout, ale lze ho stále dosahovat.

A má to smysl?

Co je to smysl? Jsou mnohem vyšší věci, než „smysl“. Všechno mé uvažování o mně samotném je samozřejmě „hra“. Ale co je to hra? Mohu o sobě uvažovat nekonečně dlouho a nekonečně mnoha způsoby. Mohu o sobě uvažovat jakkoliv. Nejsem nijak omezeno ve způsobech uvažování, ve způsobech myšlení o sobě samém. Vytvářím si různé pokusné pojmy a uvažuji o nich. Nechávám v sobě neomezeným způsobem mentálně krystalizovat celá universa, nechávám v sobě život rozvíjet se jako úžasné fraktály… a proč NE pro Boha? Máte snad něco proti tomu? A pokud ANO, stačí si uvědomit, že jste JÁ – a dělat COKOLI, co uznáte za vhodné…

Je pro nás dost těžko stravitelné poznání, že vůbec neexistujeme. Můžeš nám tuto věc lépe objasnit? Jsme přece duše a po smrti trváme dál, není to snad tak?

Ale jistě, že to tak může být. Jste Základní Síla a můžete ze sebe udělat cokoliv – duše, lidi… Tváří v tvář Absolutnu, tomu Absolutnu Vědomí, jímž doopravdy jste, je ale uvažování o tom, zda budete po smrti existovat dál nebo zmizíte naprosto směšné. Neexistovali jste už před smrtí – tak co můžete čekat po ní?

Je tedy smrt definitivní konec?

Konec NEEXISTUJE. Stejně jako neexistuje ZAČÁTEK „toho Všeho“… Ano, po takzvané smrti budete existovat dál. Po smrti zmizíte. Obojí je pravdou. A obojí je zcela bezvýznamné ve srovnání s Pravdou o tomto Bytí, jímž JSTE.

Jak můžeme současně existovat i neexistovat?

Zeptám se vás: Jak může po smrti doopravdy „zmizet“ to, co tady ani před smrtí nebylo? Nemůže to zmizet právě z TOHO důvodu! „Vy“ nebo „já“ je trik Mysli. Tato Mysl přetrvává NAVŽDY. Může být chycena v iluzi času nebo jáství, ale je to stále tatáž Mysl. Je zde prostě JEN Mysl – a ta může svůj trik prohlédnout – a nebo ho pro sebe, v sobě udržovat.

Je to velmi těžké pochopit…

Pokud chcete pochopit to, co zde skutečně je, musíte pochopit zdroj představy o individuální existenci a čase. Pokud budete opravdu poctiví v takzvaném hledání sebe sama – skutečně brzy zmizíte! Ano, zmizíte a zůstane zde „jen“ Skutečnost sama!

Jak to máme udělat?

Návod nebude nikdy složitý, ale jeho realizace může být složitá – úměrně síle vašich falešných představ o tom, co jste. Stačí se v podstatě „jen“ hluboce soustředit na onen Totální Život ve vás, ve vašem Nitru – a je HOTOVO!

To vážně stačí?

Ano. Zcela. Jste-li toho teď schopni, soustřeďte se na ten totální Život, který neustále – a nezměněný – žije ve vašem vlastním Epicentru. Ale pozor – nesmíte se přitom bát přijít o JAKÉKOLIV svoje iluze! Nesmíte se přitom bát nechat rozplynout i iluzi svého konkrétního já.

Nechtěl bych přijít o své já.

Skutečné já není nikdy jenom tvé.

Jak tomu rozumět?

Pravé JÁ není nikdy pouhým já někoho. Skutečné JÁ není vlastní ani cizí. Ono jenom JE, pod všemi maskami, pod miliardami masek žhne jako jediné Slunce nevyjádřitelných rozměrů…

Není rozdílu mezi vaším nejskutečnějším JÁ a Epicentrem Bytí.

Vy JSTE Bytí. Nikdo a nic vás nenutí k tomu, abyste se zcela probudili z této velkolepé hry. Ptejte se samozřejmě neustále sebe sama, ČÍM si přejete být. Můžete být čímkoliv…přičemž ovšem stejně neustále zůstanete základním Bytím. Navždy budete prožívat tento dokonalý paradox.

Tedy nemusíme se stát rovnou Absolutnem?

Vy jím jste. Jste samo Absolutní bytí. A můžete sebe sama „využít“ jako Bytí – zcela ABSOLUTNĚ. To znamená, že budete naprosto vědomě – v plném rozsahu – přesně tím, čím jste. Budete Absolutní Svoboda svého sebe prožívání. Ale mezi lidským stavem vědomí a Absolutnem se klene jako obrovská duha celá nekonečná škála „přechodových“ stavů. Můžete svobodně ochutnat a vychutnat jakýkoliv z nich…

Některé duchovní systémy nám radí, abychom šli rovnou k cíli, k Absolutnu. Je to tak správně? Nemáme se ohlížet nalevo ani napravo a jít k Cíli?

Nic není správně ani špatně. Všichni jdeme přímo k Absolutnu, ať už právě hrajeme karty v hospodě, prostituujeme se, vraždíme nebo jsme pohrouženi v meditaci. KDO se odváží rozeznat, kdo jde k Cíli rychleji nebo přímější cestou? Ti, kteří se na Zemi považují za nejrychlejší chodce směrem k Absolutnu, se nejčastěji pohybují ze všech nejpomaleji. Pokud si náhle uvědomíte, že VŠICHNI, kdo JSOU, doopravdy jsou Bůh v akci – i ty nejmenší náznaky „privilegovanosti“ ve vás se rázem rozplynou. Pokud se nerozhlížíte ani nalevo ani napravo, nejspíš vás na cestě k Cíli srazí auto.

Co tedy máme dělat?

Milujte se navzájem. To je základ vaší cesty k Absolutnu. Musíte v sobě navzájem spatřit Boha. Jinak jste ztraceni, doslova – jako bloudící děti v temném lese, které pláčou strachy. Ztotožnit se vědomě s TÍM, čím jste, vám ze všeho nejvíc brání vaše takzvané „starosti“. Bože, nedokážete si ani představit, jak jsou malicherné!

Nebojte se přestat v sobě živit své „starosti“. Přežijete i bez nich, věřte. Především pak opusťte starosti o sebe samé… Nestrachujte se o osud iluzí! Vaše skafandry, jimž říkáte bombasticky „naše těla“, jsou jen útržky snu, jen shluky vodní páry… Nějakou dobu existují – a pak se zcela vypaří. Čeho se stále bojíte? Bolesti? Vaše Nitro je Ryzí Blaho, které zůstává nedotčené čímkoliv, co se „děje“ nebo může „dít“. Proto se nemáte čeho bát. Není možné vás zničit, protože nelze zničit samo Bytí…

Nemáte se vůbec čeho bát.

Ano, ale naše Nitro je neosobní síla, jestli tomu rozumíme dobře. Ale co utrpení našich individuálních já?

Zkoumejte mentální situaci, která ve vás – v Neomezeném Bytí – vykouzlila onu přesvědčivou iluzi „vaší přítomnosti“. Zkoumejte zdroje, z nichž tato mentální situace čerpá svoji sílu. Mysl, která OPRAVDU touží po sebe osvobození, vždy vychází z toho, že žádné „já“ zde objektivně není. Ale to neznamená, že vás kdokoli nutí se vašich „já“ vzdát… Ovšem čím víc se vaše „já“ překrývá či identifikuje s Absolutnem, neboli Základní Silou, tím méně doopravdy trpí, jak tomu vy říkáte.

Trpí i bytosti ve velmi vyvinutých světech?

Bytost je vždy částečně omezené Vědomí a pocit tohoto omezení je tím, co ve vašem světě vypadá jako různé formy utrpení. Dokonalé bytosti trpí zcela jiným, pro vás neznámým způsobem, který byste ve svém současném stavu považovali za prožívání pro vás nevyjádřitelných rozkoší a nebeského, vaší řečí nepopsatelného blaha. Pro NĚ je to ovšem JEN STAV, ve kterém zrovna JSOU. Je zde touha BDÍT, ABSOLUTNĚ BDÍT – a pak to ostatní. To ostatní je nekonečná hra na schovávanou před sebou samým – před Absolutnem, před neomezeným, Absolutním stavem Vědomí.

Jsou učení, která nám tvrdí, že k tomu, abychom se probudili, musíme nastřádat dobrou karmu. Je to tak?

Karma je jen představa. Pokud překonáte představy své mysli, osvobodíte se. Jedině tak. Ti, kteří věděli, vám sdělovali už před tisíciletími, že takzvanou karmu lze „spálit“ během okamžiku. „Spálení“ je pochopení sebe sama. Pokud mysl pochopí, že je připoutána k nějakým svým představám o sobě, má šanci se začít osvobozovat. Jinak ne.

Musíte se v prvé řadě především osvobodit od veškeré své nevědomé připoutanosti k představám své mysli. Představy – představy o vás samých – to je vaše jediná „karma“…

Jak tomu rozumět?

Jen představy ve vaší mysli z vás – Absolutna – dělají naoko „bytosti“, neboli oddělené tvory. Vpravdě neexistují vůbec žádné jiné „překážky“, kromě představ!

Je i podoba našeho těla dána našimi představami?

Samozřejmě. V každém dalším okamžiku si skládáte CELÉHO sebe sama dohromady JEN z utkvělých představ ve vaší vlastní mysli. Skládáte si sebe sama do podoby stejně nebo velmi podobně omezeného tvora, jako byl ten, kterého jste podle jejich šablony složili v předchozím – a předchozím – okamžiku… Vracíte se tedy znova a znova ke stejným modelům existence, které jsou ovšem čistě mentální. Domníváte se, že jste těmto modelům nějak „zavázáni“. Ale nejste. Jsou to jen určité modely, jimž se přizpůsobuje vaše fyzikální a biologická realita. Jen proto – pouze z vaší vůle – také trvá vaše takzvané utrpení.

Tento proces je ale nevědomý, že?

Zatím ano, je především takzvaně nevědomý. Ale přesto je to aktivita vaší mysli, která vám vytváří váš život a vaše tělo.

Můžeme se od utrpení doopravdy osvobodit?

Úplně osvobozeni budete teprve tehdy, až se zcela zbavíte omezeného „sebe sama“. Tedy až v sobě – v neomezené Mysli – necháte zcela rozplynout iluzi jakékoliv „osobní identity“. Až úplně pochopíte, že vaše pravá identita je Planoucí Oceán Bytí. Až se zažijete jako TO, které přímo a bez oklik směruje svoji pozornost na SEBE a ve všem TOTÁLNĚ rozpoznává sebe sama… Ale škála, která od člověka vede k tomuto stupni, je nesmírně široká… Přílišná identifikace s jakoukoliv iluzí přináší vždy to, čemu vy říkáte bolest. A vaše „individualita“ jednoznačně JE iluze. Jste příliš připoutáni k sobě samým. Stále chcete být „spaseni“. Ale PROČ? Až poznáte kosmickou pomíjivost každého „sebe“, zcela přestanete pro sebe cokoli chtít – spásu, blaženost… A PAK budete spaseni!

www.petr-chobot.eu

 

FacebookTwitterGoogle+