OVLIVŇOVÁNÍ REALITY – Slovník termínů
Kniha, která mění pohled na život.

OVLIVŇOVÁNÍ REALITY

díl XI:
Osvobozujeme vnímání:
začínáme vidět, kam máme jít.

Vadim Zeland.

Slovník termínů.:

DŮLEŽITOST.

Důležitost vzniká tam, kde něčemu přikládáme příliš velký význam. Představuje nadbytečný potenciál v ryzí podobě. Během jeho odstraňování způsobují rovnovážné síly potíže tomu, kdo jej vytváří. Existují dva typy důležitosti, a to vnitřní a vnější.

Vnitřní neboli vlastní důležitost se projevuje jako přeceňování vlastních předností či nedostatků. Vnitřní důležitost můžeme definovat: jsem důležitá osoba nebo konám důležitou práci. Jakmile se&nbs p;ručička důležitosti zastaví, chopí se díla rovnovážné síly a náfuka dostane facku. I důležitá práce může přinést rozčarování: buď vykonanou práci nebude nikdo potřebovat, nebo ji dotyčný zvládne velmi špatně. Existuje i opačná strana důležitosti, například snižování vlastních předností nebo sebeponižování. Velikost nadbytečného potenciálu je v obou případech stejná, rozdíl poznáte jen ve znaménku.

Vnější důležitost vytváří člověk uměle, pokud přisuzuje příliš velký význam objektu nebo události vnějšího světa. Vnější důležitost můžeme vyjádřit: pro mne má velký význam tady to nebo musím to udělat, protože je to pro mě důleži té.Tímto způsobem však vzniká nadbytečný potenciál a celé dílo se pokazí. Představte si, že musíte přejít po kládě, která leží na zemi. Nic není jednodušší. Ale nyní musíte přejít po stejné kládě, která je položena mezi střechami dvou vysokých domů. To je pro vás velmi důležité a nedaří se vám přesvědčit se o opaku.

VLNA ÚSPĚCHU.

Vlna úspěchu se vytváří jako seskupení drah života, jež jsou pro vás příjemné. V prostoru variant existuje všechno včetně zlaté žíly. Jestliže jste na své životní dráze získali v prostoru variant úspěch, můžete setrvačností sklouznout na další dráhy, kde následují nové šťastné okolnosti. Pokud však po prvním úspěchu znovu nastoupil černý pás, znamená to, že vás zachytilo destruktivní kyvadlo a odtáhlo vás pryč od vlny úspěchu.

VÝBĚR.

Transurfing nabízí zcela nový přístup k dosažení cíle. Člověk si jej vybírá, jako by si objednával v restauraci, a nemusí se starat, jakými prostředky jej dosáhne. Cíl se tedy realizuje z větší části sám nezávisle na přímém jednání zákazníka. Vaše přání se neplní ani sny se neuskutečňují, ale váš výběr představuje nezvratný zákon, a proto bude realizován. Podstatu výběru není možné vysvětlit několika slovy. Cel&ya cute; transurfing pojednává o tom, co je to výběr a jak jej máme provádět.

JEDNOTA DUŠE A ROZUMU.

Rozum má vůli, ale není schopen ovlivňovat vnější záměr. Duše dokáže vnímat svou totožnost s vnějším záměrem, jenže jí chybí vůle. Poletuje v prostoru variant jako neovladatelný papírový drak. Chcete-li vnější záměr podřídit své vůli, musíte dospět k jednotě duše a rozumu. To je stav, kdy se pocity duše a myšlenky rozumu spojují. Jestliže jsme například plni radostného nadšení, naše duše jásá a rozum si spokojeně mne ruce. V takovémto rozpoložení jsme schopni tvořit. Stává se však, že duše a rozum nacházejí jednotu v neklidu, úzkosti a opovržení. V tomto případě se uskutečňuje horší očekávání. A nakonec, tvrdí-li zdravý rozum jedno, kdežto srdce mu odporuje, znamená to, že mezi nimi panuje rozpor.

HÁDANKA STRÁŽCE.

Každý člověk může být svobodný a vybírat si vše, co se mu zachce. Jak můžeme získat svobodu ?  Nevíme o tom, že nemusíme o své přání bojovat, že je můžeme zkrátka dostat. Zní to absolutně nepravděpodobně, nicméně je to skutečně tak. Odpověď na hádanku poznáte, jakmile dočtete celou knihu Transurfing neboli ovlivňování reality. Nezkoušejte se podívat rovnou na poslední kapitolu, protože odpověď by byla pro vás nepochopitelná.

ZNAMENÍ.

Průvodní znamení upozorňují na nadcházející obrat v proudění variant. Pokud se blíží něco, co skutečně bude schopno ovlivnit chod událostí, objeví se znamení, které to signalizuje. Jakmile se proudění variant otáčí, přesouváte se na jinou dráhu života. Každá dráha je kvalitativně víceméně stejnorodá, liší se pouze svými parametry. Proud ve sledu variant dokáže protnout různé dráhy. Změny mohou být nevýznamné, nicméně rozdíl je citeln&yacute ;. Vnímáte (ať už vědomě nebo nevědomě), jako by něco bylo jinak.

Průvodní znamení se objevují pouze v případě, že začíná přechod na jiné dráhy života. Samostatných projevů si nemusíte všimnout. Například zakrákala vrána, ale vy jste tomu nevěnovali pozornost. Nepocítili jste kvalitativní rozdíl, vše se tedy nachází na původní dráze. Pokud vás na nějakém jevu něco zaujalo, znamená to, že jde o znamení. To se od obyčejného jevu liší tím, že vždy signalizuje počínající přesun na podstatně odli&sca ron;nou dráhu života.

NADBYTEČNÝ POTENCIÁL.

Nadbytečný potenciál je napětí, místní bouře ve stejnorodém energetickém poli. Tuto nesourodost vytváří myšlenková energie, kterou člověk vyzařuje, jestliže nějakému objektu připisuje příliš velký význam. Nadbytečným potenciálem je například přání, ale protože usilujete o něco, co není nebo co nemáte, vyvolá se tím energetický pokles tlaku způsobený rovnovážnými silami. Další příklady nadbytečných potenciálů jsou nespokojenost, odsuzování, nad&scaron ;ení, obdiv, idealizace, přeceňování, přezírání, ctižádost a pocity nadřazenosti, viny nebo méněcennosti.

INDUKOVANÝ PŘECHOD.

Katastrofy, živelné pohromy, ozbrojené konflikty i ekonomické krize se rozvíjejí spirálovitě. Nejprve probíhá zrod, poté se spirála roztáčí, hromadí se stále více napětí, až dochází ke kulminaci. Emoce již planou ze všech sil a konečně nastává rozuzlení – veškerá energie se rozptyluje do prostoru a přichází dočasné bezvětří. Podobně funguje vodní vír.

Pozornost skupiny lidí zabředává do sítě kyvadla, jež se stále rychleji rozhoupává a táhne je za sebou na svízelné dráhy života. Člověk reaguje na první podnět kyvadla, například na negativní událost. Přistupuje na to, že se zachytí provázků, takže se ocitá v zóně působení spirály, která se roztáčí a formuje jako trychtýř.

Jev, kdy spirála nabírá tvar trychtýře, se definuje jako indukovaný přesun na dráhu života, na níž se člověk stává obětí. Tím, že reaguje na podnět kyvadla a čerpá jeho energii, se přesouvá na dráhu života, která má podobnou frekvenci kmitání jako kyvadlo. Nakonec se negativní událost začlení do vrstvy světa dotyčného člověka.

KOORDINACE DŮLEŽITOSTI.

Ničemu zbytečně nepřikládejte důležitý význam. Důležitost nepotřebujete vy, ale kyvadla. Kyvadla manipulují lidmi jako loutkami pomocí provázků důležitosti. Člověk se bojí tyto provázky povolit, protože se nachází v moci závislosti, jež vytváří iluzi opory a jistoty.

Jistota představuje tentýž nadbytečný potenciál jako nejistota, pouze má opačné znaménko. Uvědomění a záměr umožňují ignorovat hru kyvadel a dosáhnout svého bez boje. A pokud existuje svoboda bez boje, pak jistotu nepotřebujete. Jestliže jsem se osvobodil od důležitosti, nemám co chránit ani o co bojovat – zkrátka klidně jdu a beru si, co mi patří.

Chce-li se člověk od kyvadel osvobodit, musí se zříci vnitřní i vnější důležitosti. Problémy a překážky na cestě k cíli také vznikají následkem nadbytečných potenciálů důležitosti a i překážky se drží na základě důležitosti. Pokud záměrně odhodíte důležitost, překážky se samy zbortí.

KOORDINACE ZÁMĚRU.

Realizace nejhorších očekávání u lidí, kteří mají sklon k negativismu, potvrzuje, že člověk je schopen chod událostí ovlivňovat. Každá událost na dráze života se v prostoru rozbíhá dvěma směry – příznivým a nepříznivým směrem. Pokaždé, když se setkáváte s nějakou událostí, provádíte výběr, jak k ní přistoupit. Pokud vnímáte událost pozitivně, dostanete se na příznivou odbočku dráhy života. Sklon k negativismu vás naopak nutí vyjadřovat nespokojenost a vybírat si nepříznivou stranu.

Jakmile vás něco popudí, přichází hned nová nepříjemnost. Odtud pochází známé rčení, že neštěstí nikdy nechodí samo. Nicméně řada nesnází nenásleduje za první strastí, ale za vaším vztahem k ní. Zákonitost vytváří volba, podle níž se rozhodujete na rozcestí.

Princip koordinace záměru zní: jestliže se rozhodnete, že budete posuzovat zdánlivě negativní změnu ve scénáři jako pozitivní, pak to přesně tak bude. Budete-li se řídit tímto principem, můžete docílit stejného úspěchu v pozitivním směru, jakého dosahují negativisté ve svých nejhorších očekáváních.

DRÁHA ŽIVOTA.

Život člověka jako i každý jiný pohyb hmoty představuje řetěz příčin a následků. Následek se v prostoru variant vždy nachází poblíž příčiny Jak jedno vyplývá z drahého, tak se na dráze života seřazují i blízké sektory prostoru variant. Scénáře a dekorace sektorů na jedné dráze života jsou si víceméně podobné. Život člověka plynule proudí po vlastní dráze do té doby, dokud nedojde k události, která podstatně změní scénář i dekorace. Tehdy se& nbsp;osud obrací a přesouvá dotyčného na jinou dráhu života. Vždy se nacházíte na drahách, jejichž parametrům vyhovuje vaše myšlenkové vyzařování. Jestliže změníte vztah ke světu, tedy obraz svých myšlenek, přesunete se na jinou dráhu života s jinými variantami vývoje událostí.

MATERIÁLNÍ REALIZACE.

Informační struktura prostoru variant se za určitých podmínek může realizovat. Každá myšlenka stejně jako sektor prostoru má určité parametry. Myšlenkové vyzařování, jež prosvětluje odpovídající sektor, realizuje jeho variantu. Tímto způsobem myšlenky bezprostředně ovlivňují chod událostí.

Prostor variant slouží jako šablona, definuje formu a dráhu pohybu hmoty. Materiální realizace se pohybuje v prostoru a čase, kdežto varianty zůstávají na místě a existují věčně. Každý živý tvor svým myšlenkovým vyzařováním formuje vrstvu svého světa. Náš svět obývá mnoho živých organismů a každý přináší do tvorby reality svůj vklad.

KYVADLO.

Myšlenková energie je materiální a nezmizí beze stopy. Jestliže skupiny lidí začínají přemýšlet stejně, jejich myšlenkové vlny se spojují a v oceánu energie se vytvářejí neviditelné, ale skutečné energeticko-informační struktury, a tedy kyvadla. Začínají se samostatně rozvíjet a ovládají lidi díky svým zákonům. Člověk, který se dostane do vlivu destruktivního kyvadla, ztrácí svobodu – stává se šroubkem ve velkém mechanismu.

Kyvadlo se rozhoupává tím silněji, čím více lidí, přívrženců, je živí svou energií. Každé kyvadlo má vlastní charakteristickou frekvenci kmitání. Například houpačka se dá v určité frekvenci rozhoupat jen s velkým úsilím. Tuto frekvenci nazývámerezonance. Pokud se počet přívrženců snižuje, redukuje se i kmitání kyvadla. Jakmile nezbývá ani jeden, kyvadlo se zastaví a stejně jako tvor umírá.

Kyvadla chtějí z člověka vytěžit co nejvíce energie, a proto ho pohlcují na základě jeho pocitů a reakcí, jakými jsou nevole, nespokojenost, nenávist, rozčilení, neklid, rozechvění, skleslost, rozrušení, obdiv, dojetí, idealizace, úcta, nadšení, rozčarování, hrdost, nafoukanost, přezíravost, odpor, křivda nebo pocit povinnosti a viny.

Největší nebezpečí číhá na osobu, jež podléhá vlivu destruktivního kyvadla v tom, že kyvadlo svou oběť odvádí z dráhy života, na níž by mohla najít své štěstí. Musíte se osvobodit od vnucených cílů, protože v boji o ně se od své cesty stále více vzdalujete.

Kyvadlo je vlastně egregor, ale ten ještě nezahrnuje všechno. Chápání pojmu egregor[1] nedokáže vysvětlit celý komplex možností vzájemného působení člověka s energeticko-informačními podstatami.

ZÁMĚR.

Záměr je možné přibližně definovat jako odhodlání mít a jednat. Neuskutečňuje se přání, ale záměr. Přejete si zvednout ruku. Přání je formulované ve vašich myšlenkách: uvědomíte si, že chcete zvednout ruku. Zvedne vám přání ruku ?  Ne, přání samo o sobě nic neprovede. Ruka se zvedá teprve tehdy, když myš lenky na přání odezní a zůstane jen odhodlání jednat. Je možné, aby odhodlání jednat zvedlo ruku ?  Také ne. Dosáhli jste finálního rozhodnutí, že zvednete ruku, a přesto se dosud nepohnula. Co ji zvedá ?  Jak lze definovat to, co následuje po odhodlání ?

Zde se projevuje bezmocnost rozumu poskytnout srozumitelné vysvětlení toho, co je to záměr. Naše definice záměru jakožto odhodlání mít a jednat demonstruje pouze předehru k síle, která vlastně jednání uskutečňuje. Zbývá pouze konstatovat, že ruka se nezvedá přáním ani odhodláním, ale záměrem.

Záměr se dělí na vnitřnívnější. Vnitřním záměrem rozumíme aktivní působení na okolní svět – to je odhodlání jednat.Vnější záměr je odhodlání mít, kdy svět sám se podrobuje vůli člověka. Vnitřní záměr se soustřeďuje na proces pohybu k cíli. Vnější záměr je koncentrace pozornosti na to, jak se cíl realizuje sám. Vnitřním záměrem se cíle dosahuje, kdežto vnějším se vybírá. Vše, co je spjato s magií a paranormálními jevy, se vztahuje k oblasti vnějšího záměru. Všechno, čeho lze docílit v rámci běžného vnímání světa, se dosahuje silou vnitřního záměru.

VZTAHY ZÁVISLOSTI.

Vztahy závislosti se definují nastolením podmínky typu: pokud ty takhle, tak já taky tak. „Jestliže mne miluješ, znamená to, že vše zahodíš a půjdeš se mnou na kraj světa. Pokud si mne nevezmeš za ženu (muže), znamená to, že mě nemiluješ. Jestli mě budeš chválit, budu se s tebou přátelit. Když mi nepůjčíš svou lo patku, vyženu tě z pískoviště.“

Jestliže láska přeroste ve vztah závislosti, nevyhnutelně vzniká polarizace, a tak se rovnováha ve vztahu naruší. Bezvýhradná láska je láska bez práva ovládat, obdiv bez klanění. Jinými slovy, takový cit nevytváří vztahy závislosti mezi tím, kdo miluje, a objektem jeho lásky.

Rovnováha se narušuje i v případě, že se věci srovnávají nebo staví do opozice: „My jsme takoví, ale oni jsou jiní !“ Za příklad si vezměme národní hrdost. S jakými národnostmi ji srovnáváme ?  Nebo pocit méněcennosti. Ve srovnání s kým se cítíme méněcenní ?

Kde existují protiklady, tam se hned zapojují rovnovážné síly. Jejich působením se objekty opozice buď spojí k oboustranné spokojenosti, nebo se oddálí a rozejdou. Pokud jste původcem polarizace, působení sil bude namířeno především proti vám.

POLARIZACE.

Nadbytečné potenciály vznikají přidáním důležitosti některým vlastnostem. Jestliže se lidé začínají navzájem srovnávat a porovnávat své schopnosti, vytvářejí se mezi nimi vztahy závislosti a pak se řídí heslem: pokud ty takhle, tak já taky tak.Samotný nadbytečný potenciál není hrozný, dokud existuje zkreslen&ea cute; hodnocení samostatně, ale jakmile uměle zvýšené hodnocení jednoho objektu je srovnáváno s jiným, dochází k polarizaci, která vyvolává proudění rovnovážných sil.Rovnovážné síly usilují o odstranění vzniklé polarizace a jejich působení je ve většině případů namířeno proti tomu, kdo polar izaci vytvořil.

PROSTOR VARIANT.

Prostor variant je informační struktura. Jde o nekonečné pole informací, které obsahuje veškeré varianty všech událostí, jež se mohou uskutečnit. V prostoru variant existuje všechno, co kdy bylo, je i bude. Slouží jako šablona v podobě sítě souřadnic pohybu hmoty v prostoru a čase. Jak minulost, tak budoucnost se tam uchovávají jako na filmovém pásu – nemění se s časem, jeho účinek se projevuje pouze přesunem určitého snímku, v němž se promítá přítomnost.

Svět existuje současně ve dvou podobách: fyzické realitě, kterou si můžeme ohmatat, a metafyzickém prostoru variant, jenž leží za hranicí vnímání, ale přesto není méně objektivní. Přístup k poli informací je v zásadě možný a právě odtud pocházejí intuitivní poznání a jasnovidectví. Rozum není schopen vytvořit nic zásadně nového, umí jen postavit nový dům ze starých cihel. Mozek neuchovává konkrétní informace, nýbrž cosi, co se podobá adresám k i nfonnacím v prostoru variant. Veškeré objevy vědy nebo umělecká díla rozum čerpá z prostoru variant prostřednictvím duše.

Sny nepředstavují iluze v běžném chápání tohoto slova. Rozum si sny nepředstavuje – on je skutečně.

vidí. To, co pozorujeme ve skutečnosti, jsou realizované varianty. Ve snu jsme schopni vidět to, co realizováno nebylo, a tedy divadelní hry s virtuálními scénáři a dekoracemi. Sny nám ukazují, co se mohlo stát v minulosti nebo by se mohlo dít v budoucností. Snění je cestování duše v prostoru variant.

ROVNOVÁŽNÉ SÍLY.

Všude, kde existuje nadbytečný potenciál, vznikají rovnovážné síly, které usilují o jeho odstranění. Potenciál vytváří naše myšlenková energie, jestliže nějakému objektu přisuzujeme příliš velkou důležitost.

Například srovnejme dvě situace: stojíme na podlaze ve svém domě, anebo na kraji propasti. V prvním případě nás to nijak neznepokojuje. Ve druhém má pro nás situace velmi zásadní význam, protože stačí jediný neopatrný pohyb a stane se neštěstí.

V energetické rovině má v obou případech skutečnost, že stojíme, stejný význam. Ale když jsme nad propastí, svým strachem hromadíme napětí, a tak vytváříme nestejnorodost v energetickém poli. Nakonec vznikají rovnovážné síly, jež se snaží tuto nesourodost odstranit. Dokonce můžeme jejich působení reálně pocítit. Na jedné straně nás nevysvětlitelná síla táhne dolů a na druhé nás nutí odstoupit od kraje propasti. Aby rovnovážné síly odstranily nadbytečný potenciá l našeho strachuje třeba, aby nás odlákaly od kraje, nebo nás shodily dolů, a tak to ukončily.

Působení rovnovážných sil při odstraňování nadbytečného potenciálu způsobuje velké množství problémů. Jejich záludnost spočívá v tom, že očekávaný výsledek je často opačný než záměr. Člověk přitom absolutně nechápe, co se vlastně děje. Odtud pramení pocit, že se do dění zapojuje nějaká nevysvětlitelná, zlá síla, něco jako zákon schválnosti.

SEKTOR PROSTORU VARIANT.

V každém bodu prostoru existuje jistá varianta určité události. Pro zjednodušení si stanovíme, že varianta se skládá ze scénáře a dekorací. Dekorace jsou vnějš&ia cute; podobou či formou projevu a scénář je cesta, po níž se hmota pohybuje. Prostor variant si můžeme rozdělit na sektory. Každý sektor má vlastní scénář a dekorace. Čím větší je vzdálenost mezi sektory, tím výrazněji se liší scénáře i dekorace. Osud člověka je zobrazen v mnoha variantách. Teoreticky neexistují žádné hranice mezi různými lidskými osudy, poněvadž prostor variant je nekonečný.

DIAPOZITIV.

Naše představy o sobě a o okolním světě bývají často daleko od pravdy. Zkreslení navozují naše diapozitivy. Jestliže nás například znepokojují některé naše nedostatky, vypěstujeme si tím pocit méněcennosti, protože se nám zdá, že ostatním se to taky nelíbí a že to neschvalují. Jakmile se v této situaci setkáme s  dalšími lidmi, vkládáme do svého projektoru diapozitiv komplexu méněcennosti a vidíme všechno zkresleně.

Diapozitiv je obraz reality v naší hlavě, jenž (možná nebo zatím) neodpovídá skutečnosti. Negativní diapozitiv zpravidla vytváří jednotu duše a rozumu, a proto se uskuteční. Představuje však naše horší očekávání. Negativní diapozitivy můžeme přetvořit na pozitivní a přinutit je, aby pracovaly v náš prospěch. Pokud z& aacute;měrně vytvoříme pozitivní diapozitiv, budeme schopni transformovat rovinu svého světa. Cílový diapozitiv je pomyslný obrázek toho, že cíl už byl dosažen. Systematická vizualizace diapozitivu vede k materializaci odpovídajícího sektoru prostoru variant.

VRSTVA SVĚTA.

Každá živá bytost materializuje energií svých myšlenek určitý sektor v prostoru variant, a tak si vytváří vrstvu vlastního světa. Tyto vrstvy se kladou na sebe, tudíž tímto způsobem všichni přispíváme k formování reality.

Člověk svým vnímáním světa vytváří svoji individuální vrstvu – samostatnou realitu. Svým vztahem e světu ovlivňuje realitu.

Individuální realita se formuje dvěma způsoby: fýzickým a metafyzickým. Jinými slovy, svůj svět si člověk buduje skutky a myšlenkami. Hlavní roli tu mají myšlenkové představy, poněvadž vytvářejí významnou část materiálních problémů, s nimiž musí člověk většinu času bojovat. Transurfing pracuje výhradně s metafyzickým aspektem.

PROUDĚNÍ VARIANT.

Informace trvale leží v prostoru variant v podobě naprogramovaného systému. Struktura informací je uspořádána ve vzájemně spojené řetězy a návaznost mezi příčinou a následkem vytváří proudění variant.

Neklidný rozum musí soustavně odolávat podnětům kyvadel, řešit problémy a současně se snaží, aby měl situaci pod kontrolou. Řešení rozumu je ve většině případů nesmyslným plácáním rukama ve vodě. Většina potíží, zejména nicotných, se vyřeší sama, pokud nebudeme bránit proudění variant.

Člověk by se neměl proudění variant aktivně vzpírat především proto, že zbytečně a někdy i ke své škodě plýtvá energií. Proudění si vybírá cestu nejmenšího odporu, a proto obsahuje i nejúčinnější a nejracionálnější řešení potíží. Odpor proti proudu naopak způsobuje spoustu nových problémů.

Silný intelekt rozumu není k ničemu, pokud již řešení existuje v prostoru variant. Jestliže nechceme dělat potíže a nebudeme se bránit proudění variant, řešení přijde samo a bude nejlepší. Jeho optimální kvalitu určuje struktura pole informací. V prostoru variant existuje vše, ale s větší pravděpodobností se realizují nejméně energeticky náročné varianty. Příroda neplýtvá energií nadarmo.

TRANSURFING.

Pojem transurfing jsem si nevymyslel, najednou se objevil stejně jako všechny ostatní termíny a vlastně celý obsah této knihy. Do jisté doby jsem ani já sám nechápal jeho smysl, dokonce ani žádné asociace jej nemohou vysvětlit. Význam tohoto slova lze vykládat jako klouzání napříč prostorem variant, transformaci potenciálně možné varianty ve skutečnost nebo přesun napříč drahami života. Obecně můžeme říci, že pokud se zabýváme transurfingem, znamená to, že balancujeme na vlně úspěchu.

FREILING.

Pojem freiling představuje v transurfingu účinnou metodu zaměřenou na oblast mezilidských vztahů. Hlavní princip freilingu spočívá v umění naslouchat druhým, porozumět jim a svým jednáním jim vyjít vstříc. Zbavte se záměru z&iacu te;skat, vyměňte jej za záměr dát a dostanete to, čeho jste se zřekli.

Účinek daného principu je založen na tom, že váš vnější záměr využívá vnitřního záměru partnera, aniž by poškozoval jeho zájmy. Nakonec od dotyčného získáte to, čeho byste běžnými metodami vnitřního záměru nemohli dosáhnout. Jestliže se budete řídit uvedenou zásadou, dosáhnete v osobním i pracovním životě skvělých výsledků.

CÍL A DVEŘE.

Každý člověk má předurčenou a vytyčenou jedinečnou cestu, na níž může získat trvalé štěstí. Kyvadla nám vnucují cíle. jež nám jsou cizí, ale lákají nás svou nedostupností. Jestliže se honíme za falešnými cíli. buď ničeho nedosáhneme, anebo pochopíme, že je nepotřebujeme.

Našim cílem je změnit život ve svátek. Dosaženi cíle přináší také splněni všech ostatních přání, přičemž výsledky překonají veškerá očekávání. Pokud k cíli kráčíme svými dveřmi, nikdo a nic nám v tom nedokáže zabránit, protože klíč od naší duše ideálně pasuje do zámku našich dveří. Co je naše, nám nikdo nevezme, a tudíž nebudou ani potíže s dosažením cíle Problém spočívá jen v tom, abychom dokázali naj ít svůj cíl a dveře. Transurfing nás to naučí.

 

 

 

[1] vyšla v roce 2005 kniha Egregory – Strážní andělé?

 

Kategorie:

Články, Ostatní