OSVÍCENÍ UŽ VŠICHNI MÁME !
Osvícení, už jen ta samotná idea, je největším vtipem ze všech. Je to vtip, protože jde o snahu získat něco, co   už máte. Je to snaha dostat se někam, kde už jste. Je to snaha zbavit se něčeho, co neexistuje. Už to samotné úsilí je legrační. Jste osvícení od samotného začátku. Osvícení je vaší podstatou. Není to něco, čeho musíte dosáhnout, není  to cíl. Je to váš zdroj, je to vaše energie.

Ale pokud považujete osvícení za cíl, začnete být vážní a sami sobě vytvoříte velký problém – úplně zbytečně. Je to váš výtvor. A ničeho tím nedosáhnete, protože jestli si myslíte, že osvícení je  cíl, nic jste nepochopili. Nemusíte ho hledat, protože je ve vás. Kdo hledá, ne- může ho najít! Když ho hledáte, nikdy ho nenajdete. Je to stejné, jako když se někdo snaží najít brýle a přitom je má na nose. Hledá brýle pomocí brýlí a vů- bec si to neuvědomuje. Je to   směšné!

Vy sami děláte z osvícení vážnou záležitost. Děláte ze zdroje cíl. Chcete něco, co dávno máte! Jste osvícení od samého začátku, nikdo není neosvícený. Co se tedy stalo s lidmi? Proč hledají? Proč touží po osvícení? Proč ho považují za cíl? Všechno v životě musíte získat – kromě  osvícení.  Chcete-li  peníze,  muse- jí být vaším cílem, jinak je nezískáte. Musíte tvrdě pracovat a vložit do toho veškerou energii. Jinak je nedostanete.

Když chcete získat moc, musíte se o to snažit všemi možnými způsoby – legálními, nelegálními, dobrými i špatnými. V životě musíte všechno nějak získat, protože  na  tento  svět  si  nepřinášíte peníze a paláce. Přicházíte nazí, s prázdnýma rukama. Když se narodíte, nemáte vůbec nic a pak potřebujete spoustu věcí a začnete se honit a sna- žíte se získat to a  ono.

Postupně vám začne docházet, že až přijde smrt, všechno vám vezme, všechno zničí: začnete se bát, dostanete strach. Proto se snažíte najít něco, co vám ani smrt nevezme: boha, pravdu, osvícení, nirvánu, můžete to nazvat jakkoli. Toužíte po nirváně, osvícení, bohu nebo po samádhí úplně stejně, jako jste předtím toužili po penězích, moci či po slávě – protože jste si osvojili určitou logiku, určitý program. A ten říká:

„Peníze získáš, jen když o ně budeš usilovat. tak jak bys mohl získat osvícení bez úsilí? Proto musíš hledat, a bojovat a usilovně se snažit.”

V tom spočívá jádro celého problému – začnete se chovat nesmyslně.

Chcete-li mít peníze, musíte je nějak získat, ale osvícení už máte. Přinášíte   si ho s sebou. Je vaší původní tváří.    Je  vaší  prázdnotou,  vaším vědomím.

Je vaším bytím. Když zemřete, zanikne vše kromě osvícení, kromě vědomí. Nikdo vám ho nemůže vzít.

Ovšem logika, jakou jste přijali, vás dohání k šílenství. Je logické toužit po penězích, moci, slávě, ale je velmi nelogické toužit po osvícení. Proto vypadají duchovní  lidé  tak  vážně.  Nedokážou si představit, že  by  existoval  duchovní člověk, který není vážný. Vážnost se stala  téměř  synonymem  pro duchovno – všichni se tváří smutně a utrápeně. Viděl jste někdy, že by se světci smáli? Proto jsou indičtí takzvaní světci proti mně: nemohou uvěřit, že osvícený člověk vypráví vtipy. Nechápou   to. Podle mého názoru může vtipy vyprávět jenom osvícený člověk. Co jiného mu zbývá? Spatřil ten největší vtip ze všech: poznal absurditu hledání  osvícení.

Člověk nenajde osvícení tím, že ho hledá. Jednoho dne je natolik zoufalý, že se přestane snažit. A v tom okamži- ku pochopí: je to chvíle, kdy přestanete hledat a touha zmizí a jste úplně sami se svým bytím – nikam nejdete, jste uvnitř. Vnitřní cesta není ve skutečnosti cestou. Když všechny cesty zaniknou – není kam jít, putování už vás nezajímá, šli jste na všechny strany, ale nebylo to k ničemu – a vy jste naprosto zoufalí, náhle se zastavíte, zhroutíte se. Onen kolaps je okamžikem transfor- mace. Nikam nejdete, jste uvnitř. Nic nehledáte, jste pouhý pozorovatel. Nesnažíte se něco získat, a najednou sní- máte toho, kdo se snažil. Žádný objekt vás nezajímá – peníze nebo bůh nebo osvícení – je pouze subjektivita. Jste zpátky doma… a upřímně se smějete, protože víte, že jste tam pořád byli.

Říká se, že když byl Bódhidharma osvícený, sedm let se v jednom kuse smál. A pak je další příběh o japonském smějícím se buddhovi jménem Hotei.

Jeho jediným učením byl smích. Chodil z místa na místo, z jednoho tržiště na druhé. Stoupl si doprostřed tržiště a začal se smát – to bylo jeho kázání. Jeho smích byl ohromně nakažlivý: byl to opravdový smích, břicho mu pulzovalo smíchem. A nakonec se smíchy válel po zemi. Lidé, kteří se kolem něj shromáždili, se také začali smát a smích se šířil jako velká vlna a celá vesnice se otřásala smíchy.

Lidé byli šťastní, když Hotei přišel do jejich vesnice, protože přinášel radost a požehnání. Nikdy neřekl jediné slovo. Zeptal jste se ho na buddhu a on se smál, zeptali jste se ho na osvícení a on se smál, zeptali jste se ho na pravdu a on se smál. Smích byl jeho jediným poselstvím.

A pak je tu druhý extrém. Křesťané tvrdí, že Ježíš se nikdy nesmál. Zjevně ho vůbec nepochopili. Pokud mají pravdu, znamená to, že nebyl osvícený – a já bych byl radši, kdyby byl osvícený, než kdyby křesťané měli pravdu. Proto říkám, že se smál! Určitě se smál. Jen takoví lidé se umějí smát. Jejich energie se změní v bublající ra- dost. Jejich bytí tryská a raduje se. Smích je oslava. Ježíš se určitě smál.  A já mám pocit, že jeho smích v té době hodně urážel vážné rabíny.

Určitě vyprávěl skvělé vtipy. Byl Žid a Židé mají nejlepší vtipy na světě. Nevěřím, že by byl natolik vážný, že by se nikdy nesmál. Křesťané stvořili špatný obraz. Malují Ježíše na kříži – z toho vznikla mylná představa. Celý život nestrávil na kříži. A já si myslím, že i na kříži se smál, protože jen takový člověk je schopný říct  bohu:

„Otče, odpusť těm lidem, neb nevědí, co činí.”

Nebyl vážný, nebyl smutný, dokonce i ukřižování  změnil  v oslavu.

Zvířata  si  umějí  hrát,  ale  neumějí oslavovat. Tato schopnost je dána pouze lidem. Je to jejich privilegium. Výsada. A smích je nejlepší oslavou. Smích  je  základní  lidskou  vlastnos- tí. Kdybyste potkali buvola, který se směje, řekli byste si, že jste se pomátli. Žádný jiný tvor se neumí smát, umí to jen člověk. Je to zvláštní  dar  od boha. A když jste osvícení, samozřejmě se smějete na celé kolo. Nepotřebujete důvod, nepotřebujete příčinu. Smích tryská naprosto přirozeně.

Proto se vypráví, že Bódhidharma se smál celých sedm let. Neměl důvod – jen si uvědomil směšnost celé záleži- tosti: je tolik buddhů, a přitom si lidé myslí, že oni jimi nejsou, a snaží se toho dosáhnout. Všichni jste buddhové. Není důle- žité, zda to víte, nebo ne – nic se tím nezmění, stejně jimi zůstanete. Můžete věřit, se nejste  buddha,  ale vaše přesvědčení nemůže změnit vaši podstatu. Můžete věřit, čemu chcete! Víra je povrchní jev. V samém základě duše je každý buddha.

Jakmile vás přestane ovládat touha, poprvé poznáte své nejniternější centrum.


(c)2017 Osho

Zdroj: medium.mysteria.cz/obsah.php