NIKDO NEMÁ PRÁVO ZASAHOVAT DO PŘIROZENÉHO VÝVOJE DÍTĚTE
Určitě už všichni slyšeli o tzv. dětech nové doby. Za toto označení se dá schovat leccos. Hlavně vše, co se vymyká tzv. normálu.

Můžeme jim dát různé názvy nebo nálepky. Jedno mají ale společné, jsou to pořád DĚTI, které se rodí na tuto planetu a z mého pohledu je není třeba nijak nazývat a nálepkovat. Názvy jako křišťálové, indigové nebo hvězdné, slouží pouze k tomu, aby se zase zde vytvářely nějaké hierarchie, kde se někdo stává vyvolenější než ten druhý. Je to pohled mystický, duchovní. Diagnózy – nálepky, které jim zase přiřazují lékaři (např. ADHD a jiné…) jsou zase z mého úhlu pohledu ten druhý protipól, který se opírá o hmotné základy a jedná se tedy pohled odborný, vědecký. Toto rozlišení je zde třeba k uchopení a pochopení toho, abychom dokázali nějak přijmout fakt, žetyto děti tady existují již několik desítek let, kdy přicházejí na tuto planetu, aby se postupně začleňovaly do společnosti a napomáhaly tak svojí přítomností k transformaci lidstva a jeho vzestupu. Záleží na tom, čemu dají přednost rodiče a jaký způsob výkladu a případné léčby – neléčby, nebo výchovy – nevýchovy, je jim bližší a k čemu se rozhodnou. Buď budou daný stav ignorovat, „odborně“ řešit, nebo tento stav přijmou jako svoji výzvu, kterou jim jejich dítě nachystalo, když se rozhodlo narodit právě k nim.

Nejsem odborník na toto téma, ale mohu se vyjádřit a poskytnout tak svůj pohled bývalé učitelky MŠ o tom, jak to vidím já svým úhlem pohledu a selským rozumem. A to i k současnému nastavení školského systému. K napsání článku mě však neinspirovalo pouze samotné učitelské povolání, ale i čerstvá zkušenost asistentky u dítěte s diagnózou ADHD a jeho zařazení do kolektivu dětí v MŠ, které zde bylo umístěno na doporučení PPP(pedagogicko psychologická poradna) a na žádost rodičů. V této pozici jsem vydržela pouze měsíc, protože prakticky od začátku mně bylo jasné, že požadavky, které se týkají náplně doporučené práce s tímto dítětem nemohu vykonávat. Šla bych totiž proti přirozenosti nejen své, ale hlavně samotného dítěte. Ano, pokud bych se začala přizpůsobovat tomu, co bylo po mě vlastně chtěné, určitě bych se s tím nějak poprala. Jenže já už se přizpůsobovat prostě ničemu nehodlám a chci svými činy zviditelňovat alespoň problémy, které jsou pro druhé ještě neviditelné.

Svůj pohled chci zaměřit spíše obecně. Určitě nechci házet do jednoho pytle všechny pedagogy nebo jejich svěřené děti, a to i s různými diagnózami. Vše může být individuální záležitost, zvlášť pokud je dítě hendikepováno fyzicky, principy jsou však všude stejné. Chtěla bych poukázat na chyby, kterých se systém dopouští, a které my dospělí tolerujeme a přecházíme mlčením.

 

Asi jste si všimli, že stát teď všemožně podporuje začleňování těchto různě diagnostikovaných dětí do kolektivu. Nejen, že všichni ti odborníci jdou proti přirozenosti těchto dětí, které nám přišly ukázat a zviditelnit, co všechno děláme špatně. My se je však za každou cenu snažíme nacpat do kolektivu a uměle nastavených pravidel, jako by neexistovala jiná cesta. Volíme cestu tzv. SOCIALIZACE, kterou jsme přijali jako něco posvátného, a přitom je to největší MÝTUS, který zde v této rovině panuje. Místo toho, aby systém podporoval RODINU jako základní stavební kámen SPOLEČNOSTI, tuto rodinu se snaží od samotného vzniku ROZDĚLOVAT, a tím tak napomáhat k jejímu ROZKLADU. To ale platí u všech dětí, které navštěvují různá předškolní zařízení obecně, ne jen u dětí nějak diagnostikovaných. Tam je to jen více viditelné. Rodiče jsou nuceni okolnostmi čím dál dříve odkládat svoje děti do takových zařízení, a sami si většinou nejsou ani vědomi toho, k čemu vlastně mezi nimi a dítětem dochází. Místo toho, aby se pouto mezi nimi a dítětem upevňovalo v láskyplné harmonické rodině v přirozeném prostředí, zažívají děti od malinka stres a ODPOJENÍ od své PŘIROZENOSTI v umělém prostředí. Dochází tak k ODPOJENÍ od ZDROJE Božské podstaty a postupné NAPOJOVÁNÍ na chapadla SYSTÉMU.

Pokud se vrátím k funkci asistentek pedagogů (u dětí), začínám nabývat dojmu, že za chvíli dle nastavení našeho systému, bude mít každé dítě svého asistenta. Každé dítě se projevuje jinak a tak bude každý asistent nucen tu odlišnost dítěte regulovat a cpát zpět do šablon a umělých pravidel. To opravdu chceme? Vím, že samotní pedagogové toto nechtějí a stejně mlčí. Kde vlastně bere najednou stát tolik odborných asistentů, které jsou třeba? Jednoduše vytvoří rekvalifikační kurz, tam se převedou nezaměstnaní z pracovních úřadů všech možných profesí, a rázem tu máme odborníky na dětské dušičky. Zabije se tak několik much jednou ranou. A především se zabije PŘÍLEŽITOST, které nám tyto děti přišly předat a ZVIDITELNIT tak problém, který už převyšuje veškerý zdravý ROZUM. Bohužel se ale stále dostáváme do slepé uličky, která nevede nikam a kde by se našlo něco smysluplného. Podle nastaveného systému je cesta však jasně daná. Opět jen (zatím plánovaná) povinná předškolní a povinná školní docházka. Což bychom zase měli téma na další článek.

Kdo může svoje dítě znát lépe než matka, ať už se dítě projevuje jak se projevuje? Kdo si s ním může lépe hrát než jeho otec? Jeho vrstevníci? Paní učitelky? Asistenti? Škola? Stát? Omyl! Jsme to zase jenom my sami, kdo je zodpovědný a kdo rozhodne o tom, komu nebo čemu svěří nebo nesvěří svoje dítě do péče a kdo pro něj bude příkladem pro celý život. Je třeba se naučit ctít naše lidské HODNOTY a tak se navrátit opět k našim KOŘENŮM.

Pokud ale budeme všichni mlčet a chovat se podle toho, co systém diktuje, kdy přijde nějaká změna? Opět záleží na každém z nás, jak se sám postaví k tomu co vidí, cítí, vnímá a co svojí nevědomostí způsobuje. Dokud se neprobudíme a svoji ODPOVĚDNOST za sebe, svoje děti a rodinu budeme přenechávat systému, nikdy se nic nezmění. Naopak budeme dál vychovávat děti systému, jak se tomu děje doposud a ukazovat na ně prstem, místo toho, abychom ukázali prstem na sebe.

Až si všichni plně uvědomí veškeré PRAVDY získané skrze vlastní ZKUŠENOSTI, budou hodně překvapeni tím, co sami dopustili. Nikdo nemá právo zasahovat do přirozeného VÝVOJE jedince, ať už je jeho PŘIROZENOST jakákoliv. Každý jedinec se sem inkarnoval pro osobní ZKUŠENOST a nikdo mu nemůže jeho lekce brát. Pokud se tak děje, stále se dál zaplétáme do karmického kruhu.

 

Dovedu si představit, co se stane, kdyby všichni náhle prozřeli.

 

Nastane TICHO, skrze které bude slyšet pouze tlukot lidských SRDCÍ všech náhle PROBUZENÝCH, a které budou rozeznívat jen padající PERLY z konečně prozřelých OČÍ. Jediným svědkem této události bude MATKA ZEM, která vše vsákne do své POSVÁTNÉ PŮDY a TRANSFORMUJE tak vše POKŘIVENÉ konečně zpět v PŘIROZENOST. Pak konečně každý uslyší HLAS opravdového ŽIVOTA.

 

S Úctou ke Své Přirozenosti

Renata

 

Nemusíte moje poznání a cestu přijímat, stačí, když ji budete respektovat. Děkuji.

 

Informace odjinud

 

Pro ty, kteří cítí, že se chtějí propojit nebo jinak potkat:

informaceodjinud@gmail.com

 

 

FacebookTwitterGoogle+