Některé otázky nemají odpovědi
Lidé nás často posuzují podle toho, jaké otázky máme. Vědouce to, snažíme se přemýšlet nad duchaplnými a moudrými otázkami, abychom na lidi zapůsobili.
V duchovním životě nemají otázky žádnou důležitost. Mým ctitelúm říkám, že odpovědi, které dávám na otázky kladené nováčky, jsou jako bonbóny, sladkosti pro mozek! Udržují je šťastnými. Jakmile zjistím, že je hledač seriózní, přestanu odpovídat na jeho otázky. A když se to stane, ustanou otázky i u tohoto inteligentního člověka. Zralá mysl nepotřebuje sladkosti pro mozek.

Když se ptá na něco dítě, odráží to jeho zvědavost. Když se ptá na něco dospělí, odráží to buď nedostatek moudrosti nebo potřebu předvádět své vlastní znalosti. Některé z našich otázek ve skutečnosti nemají žádné odpovědi, ale my o nich neustále diskutujeme, abychom ukázali, že jsme velmi inteligentní.

Vezměte si tento příklad: Pokud se vás zeptám: „Kdo jste?“, Řeknete mi o vašem postavení nebo vztazích. Odpovídáte jen prostřednictvím vztahů a postavení. Neodpovídáte na otázku přímo, protože neznáte přímou odpověď.

Zkuste toto cvičení: Sedněte si sami v místnosti, zavřete dveře a začněte se ptát sebe sám/a: „Kdo jsem?“ Pokud jste sečtělí ve filozofii, budete si myslet, že jste átman (duše), bráhman nebo vaše tělo. Můžete o sobě instinktivně přemýšlet jako o těle. Pokud máte intelektuální povahu, myslíte si, že jste átman. Jenže zažili jste opravdu to, co jste, ať už je to tělo nebo átman? Ne!

Hrajeme se s identitami a stejně tak se v nich skrýváme. Čím více identit máme, tím snazší bude přepínat mezi nimi tam a zpět a ukrývat se za nimi. Naše duchovní činnosti rovněž slouží k tomu, abysme potvrzovali nějakou identitu. Duchovní identita je stejná past jako materiální identita.

Respektujeme našeho šéfa, jenže když komunikujeme s našimi podřízenými, dáváme si další identitu, jinou masku. Žádná z nich není pravda. Jednoduše se dále hrajeme se pseudo identitami. To je vše.

Náš život je cesta mezi narozením a smrtí. Nemáme žádnou představu o tom, proč jsme se narodili. Nemáme představu o tom, kdy zemřeme. Náš život je most mezi těmito neznámými body. Je to proto, že se hrajeme s několika pseudo identitami. Nikdy se sami sebe neptáme : „Kdo jsem?“ Nebo: „Co tady dělám?“

Vždy, když se někdo na něco ptal Ramana Maharišiho, realizovaného mistra, odpověděl: „Kdo dává tuto otázku?“ Ptaní se pak přestalo.

Pokračujte a ptejte se sami sebe tuto otázku. Odpověď vás překvapí, šokuje nebo vámi otřese. Toto jsou dětské krůčky na duchovní cestě.

Paramahamsa Nithyananda, z knihy „Bliss Bytes“, 2. díl, s. 20-22

přeložila Jana Cimermanová, 

Sri Nithyananda Swami

 

FacebookTwitterGoogle+