Nejlepší učitelka
Nejlepší učitelka v mém životě

Na začátku školního roku stála třídní učitelka šesté třídypřed svými
bývalými páťáky. Přejela všechny děti pohledem a řekla, žeje má všechny
stejně ráda a ráda je vidí. Byla to velká lež, neboť vjedné z předních
lavic seděl schoulený chlapec, kterého učitelka rádaneměla.

Seznámila se s ním, stejně jako se všemi svými žáky, vloňském školním roce.
Hned tehdy si všimla, že si nehraje se spolužáky, mášpinavé oblečení a je
cítit, jako by se dávno nemyl. V průběhu času byl vztahučitelky k tomuto
žákovi čím dál horší a a došlo to až tak daleko, že bynejraději všechny
jeho práce přeškrtala červenou tužkou a napsala mu pětky.

Jednou zástupce ředitele školy požádal o rozbor posudkůvšech žáků od
počátku jejich školní docházky. Učitelka si spis tohotoneoblíbeného žáka
nechala až na konec. A když konečně došla až k němu a chtěnechtě začala
číst posudky na něj, byla ohromena.

Učitelka, která chlapce vedla v první třídě, napsala : „Jeto překrásné dítě
se zářivým úsměvem. Domácí úkoly dělá přesně a čistě. Býts ním pohromadě je
prostě radost.“

Ve druhé třídě o něm učitelka psala: „Vynikající žák,kterého si váží jeho
kamarádi, má však problémy v rodině: matka trpínevyléčitelnou nemocí a jeho
domácí život je nejspíš prostě boj se smrtí.“

Učitelka ve třetí třídě uváděla : „Smrt matky na chlapcevelmi silně
dolehla. Snaží se ze všech sil, otec však o něj nejevížádný zájem a pokud
nedojde k nějaké změně, odrazí se jeho život brzy i naučení.“

Ve čtvrté třídě psala učitelka: „Chlapec neplní svépovinnosti, o učení nemá
zájem, nemá prakticky žádné kamarády, často usíná přímo vetřídě.“

Když učitelka posudky dočetla, velmi se sama před sebouzastyděla. Cítila se
ještě hůře, když jí k Vánocům donesly všechny děti dárkyzabalené do
lesklého dárkového papíru se stužkami. Dárek od jejíhoneoblíbeného žáka byl
zabalen do silného hnědého papíru. Některé děti se začalysmát, když
učitelka z toho zchumlaného balíčku vyndala náramek, vekterém chyběly
některé kamínky a lahvičku parfému plnou jenom dočtvrtiny. Učitelka však
zarazila smích ve třídě, když vykřikla: „To je ale krásnýnáramek!“ Otevřela
lahvičku s parfémem a několik kapek si stříkla na zápěstí.V ten den se
chlapec po vyučování zdržel ve třídě, přišel k učitelce ařekl jí: „Dneska
voníte, jako voněla moje maminka.“ Po jeho odchoduučitelka dlouho plakala.
Po nějaké době se začal neoblíbený žák vracet k životu.Koncem školního roku
už patřil k nejlepším.

Po roce, když už pracovala s jinými dětmi, našla podedveřmi třídy psaníčko,
kde jí tento žák psal, že byla nejlepší učitelkou, kteráho kdy učila.

Uběhlo dalších pět let, než dostala od svého bývalého žákadalší dopis. Psal
jí, že dokončil střední školu jako třetí nejlepší žáktřídy a že ona je
stále ještě nejlepší učitelka, kterou v životě poznal.

Po dalších čtyřech letech dostala učitelka dopis, kde jíjejí žák psal, že
přes všechny těžkosti už brzo dokončí universitu snejlepším hodnocením a
znovu potvrdil, že až dosud právě ona je tou nejlepšíučitelkou jeho života.

Za čtyři roky na to dorazil další dopis. Tentokrát jíbývalý žák psal, že
když dokončil univerzitu, rozhodl se ještě zvýšit úroveňsvého vzdělání.
Před jeho jménem stál tentokrát titul „doktor“. Také vtomto dopise jí psal,
že je nejlepší učitelkou, kterou v životě měl.

Čas plynul. V jednom dopise jí napsal, že se seznámil sdívkou, s níž se
chce oženit. Jeho otec zemřel před dvěma roky a on by serád zeptal, jestli
by na jeho svatbě přijala místo, které obvykle patříženichově matce.
Učitelka samozřejmě souhlasila.

Ve svatební den svého žáka si učitelka vzala onen nárameks chybějícími
kamínky a koupila si parfém, který nešťastnému chlapcipřipomínal maminku.
Přivítali se, objali, a mladý muž ucítil známou vůni.

„Děkuji vám, že jste mi věřila, děkuji, že jste mi dalaznát, že mě někdo
potřebuje, že něco znamenám, že jste mě naučila uvěřit vesvé síly a
rozlišovat dobré od špatného“.

Učitelka mu se slzami v očích odpověděla: „Mýlíš se, totys mě všemu naučil.
Dokud jsem se s tebou neseznámila, neuměla jsem vůbecučit“.

=