NAŠE POTŘEBA POCITU JEDNOTY
Období přechodu a učení o přechodu skončilo. Tato první a druhá vlna kosmického poznání omyla naše břehy a zvolna opadává a ztrácí se, aby se další mocná vlna kosmického poznání, vztahující se k vnitřní proměně lidských bytostí mohla přiblížit. To málo, co se o ní dá dosud říci je, že se opět vyznačuje ještě větším tlakem. Tlakem na změnu vnitřních postojů a kvalit člověka na Zemi. Pochopitelně se tento tlak setkává s protitlakem zvykové civilizační rezistence – pokusu o setrvání ve stávajícím stavu – našeho Ega, a to přesto, že nás naše srdce již dávno „táhne“ tam, o čem „v hloubi duše“ víme, že je správné. Všechny tyto „tahy“ a „tlaky“, jež jsou pozorovatelné a zachytitelné na úrovni těla ve formě nových životních pocitů (či v krajním případě onemocnění) si vytváříme sami mírou své ne/pružnosti v tom, co k nám přichází. O tom, že „něco“ postupně přichází a narůstá dnes snad již dnes nemá smysl se přít. Cítí to prakticky každý. Hlavní otázkou je, jak se ustojíme. Jak ustojíme svou vlastní lidskost. Je to zajímavé a náročné období. Držím nám všem palce. 

FacebookTwitterGoogle+