Naše hmotná těla
Dnes tu máme třetí rozhovor. První dřívější rozhovor byl o pěti smyslech, které nám byly dány tzv. Do vínku. Druhý rozhovor byl o důležitosti slov, o jejich síle, aby se nám lépe v životě dařilo a v dnešním třetím rozhovoru se vám pokusím přiblížit naše hmotná těla, tak abychom je mohli naplno milovat, abychom tak mohli milovat sami sebe, abychom byli za naše těla vděčná a byli tak šťastní.

Úvodem vám povím jak vnímám své tělo. Za mé tělo jsem velice a převelice vděčná. Protože si uvědomuji, co vše díky němu mohu zde na Planetě Zemi zažívat. Každý člověk pracuje na sobě. Rozdíl je pouze ve vědomé a nevědomé práci. Jelikož pro někoho již bylo mnoho řečeno, tedy slov již bylo dost, je vhodné postoupit dále a začít dělat kroky, tedy činy. Pouhá slova a pouhé přemýšlení – uvažování nestačí. Je zde ta konečná tečka, ten cíl a tím je čin a k tomu nám také pomáhá naše fyzické tělo. Uvědomme si naše nohy, které tvoří tzv. kroky, stejně tak, jako Duše má kroky v emocích a stejně tak Duch má kroky v podobě myšlenkách – idejích atd.  Naše nohy nás dovedou tam, kam nás myšlenka Ducha nasměruje a tam, kam nás touha Duše navede. Tomu se říká soulad a takto v souladu se vše daří nejlépe. Proto je důležité své fyzické tělo neopomíjet, protože pokud se opomíjí,  dostane se člověk většinou do iluzorních světů, které mu dají pocit falešné správnosti ( iluzorní dogmata). Naše nohy jsou spojeny se Zemí a to není jen tak náhoda. Nechodíme po rukou, ale po nohou, protože jsou tím nejlepším vodičem a tím nejlepší spojením – propojením naší trojjedinnosti, tedy Ducha, Duše a fyzického těla. Abychom byli lépe propojení, je dobré si uvědomovat části našeho těla a tělo samotné. Uvědomme si naše nohy způsobem dotyku. Zujme si boty, ponožky a promasírujme si rukama chodila. Uvědomujme si dotyky a pocity, které vznikají. Naše plošky chodidel jsou citlivé senzory, které pracují nejlépe s přímým dotykem se zemí, s trávou, s vodou atd. Tedy choďme občas bosy a dopřejme si tak ozdravný celkový proces, protože často i toto málo je nejlepším lékem na fyzické i psychické neduhy. Toto málo je více, než by se zdálo.

To, co často také opomíjíme je také náš zrak. Každý den nevědomě vidíme tento svět. Vidíme sami sebe v zrcadle, vidíme naše děti, vidíme naše přátele, naše domácí mazlíčky, dokonce se i někteří modlí k nebesům a vzhlíží do oblak atd.. To co nechceme vidět, našim očím zakážeme a proto si některých věcí nevšimneme. Naše oči vidí jen to, co chceme i když to co chceme je skryté a nebo nevědomé. Dovolme našim očím vidět krásu, plody na stromech , smějící se děti, tekoucí vodu, barevný podzim, zářivé hvězdné nebe atd. a poděkujme jim, že nám toto umožňují. Buďme našim očím vděčny, aby nám tak ukazovali to, co nás potěší, ozdraví, uvolní, rozehřeje atd.

Motorem našeho těla je srdce. Naše srdce pracuje stále i když spíme. Nezastaví se a neodpočívá. Pracuje jen pro nás. Je oddané a citlivé. Pochvalme ho a poděkujme mu za jeho skvělou práci a oddanost.  https://www.youtube.com/watch?v=BcgcOvjjxJ0

Poděkujme našim játrům, ledvinám, slinivce, střevům, plícím, mozku, kostem, krvi atd. Uvědomme si ten celý vnitřní vesmír, který je tak rozsáhlý a komunikuje se sebou. Uvědomme si tu symbiózu milionů buněk, které nám v celkovém součtu tvoří naše celé fyzické tělo. Je to úžasné? Ano je. Je to dokonalé? Ano je.

Pro přiblížení a hlubší pochopení nyní uvedu příklad a to kdybychom neměli např. ruce. Jak bychom bez rukou mohli pohladit dítě, nebo obejmout partnera, ale třeba i řídit auto, nebo listovat v knize atd. Zde vidíme, že vše má svůj význam, tak jako má význam naše fyzické tělo. Proto ho milujme stejně tak, jako milujeme Duši a Ducha. Milujme ho tak, jako milujeme Stvořitele – Zdroj – Bohyni – Tvůrce atd. To, že je něco pomíjivé, jako je pomíjivé materiálno, neznamená, že fyzické tělo za života také budeme pomíjet. I mniši z Tibetu, když skončí se svou meditací, začnou cvičit, uvědomovat a zdokonalovat svá fyzická těla. Pomíjivost je tu také proto, aby nevznikala závislost na těle, což neznamená, že své tělo za života budeme opomíjet. To bychom nebyli v souladu sami se sebou, ani se Stvořitelem.

Co je dobré si také uvědomit proto, aby naše tělo bylo zdravé a šťastné? Uvědomit si to, že je přesně takové jaké má být. Způsob života, např. strava, pohyb, nebo stres a napětí samozřejmě tělo formuje do různých podob. Ale když se nad tím zamyslíme, dělá přesně to, co mu Duševně dáváme. Nezdravá strava, stres a vše tomu podobné, formuje naše tělo do podobné frekvence a tak se tělo mění. Někdy tyto změny však nemusí být vizuálně příjemné a obviňovat své tělo za obezitu či za nemoc, s tělem nemá nic společného. Pokud se jedná o genetické predispozice, pak se jedná o součást vývoje dané lidské bytosti, ale většina omezení, tělesných forem, nebo nemocí je způsobeno především nevyrovnanou psychikou ať skrytou nebo neskrytou. Tělo je jen odrazem vnitřního bytí. Proto je dobré si uvědomit, že tělo za nás stále pracuje i v těch nejtěžších podmínkách. Dělá co může a proto na místo obviňování by mu pomohla pochvala a důvěra. Proto neříkejme našemu tělu, že je tlusté, vyhublé, ošklivé, hrbaté, nemocné tedy bez moci, atd., neodsuzujme ho, ale podporujme, aby stále mělo chuť pracovat, pracovat pro nás.

Až přijde čas, tělo odevzdáme Planetě Zemi, takže tvořit si na tělo závislost je předem marné, ale to neznamená, že o tento dar, dar fyzického bytí ve fyzickém těle nemáme pečovat.

Takže děkuji svému tělu, za jeho dar být zde ve fyzické podobě, hladím ho a chválím :-).

Další rozhovor číslo 4., se bude týkat o tom, jak k nám naše fyzické tělo promlouvá.

Merlain