Myšlenky

Když vám pokyne láska, následujte ji,
i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,
i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni,
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.

 

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni,

abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.

To vše má láska s vámi učinit,

abyste mohli poznat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.

Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky,
pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát,

ne však celým svým smíchem, a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.

 

Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.

Milujete-li, neměli byste říkat: ,V mém srdci je Bůh`, ale spíše byste měli říci: ,Jsem v srdci Boha!`
A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky,

neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.

Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky,
a krvácet dobrovolně a radostně.

Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech.

Ze sbírky – Prorok

o Dětech

 Jsou částí naší bytosti, kterou jsme poztráceli v dětství. Kolik se toho od nich můžeme naučit a kolik jim můžeme dát. Díky přímému účastenství při tomto mystériu růstu lidské osobnosti můžeme spontánně pochopit spoustu motivů a reakcí našich vlastních rodičů, které by nám jinak zůstaly ukryty.

Můžeme znovuprožít své dětské příběhy, můžeme znovuobjevit radost ze hry a vzpomenout, jak plynul čas jinak, než nyní. Jak dlouhá byla hodina, jak nekonečný byl měsíc a nepředstavitelný čas od Ježíška k Ježíšku. Jsem opravdu vděčný, za každý prožitý den s nimi – což ovšem neznamemá, že si od nich čas od času rád neodpočinu. Děti totiž představují nepřetržitý příval energie a jak tělo stárne, tak občas potřebuje na chvilku vypnout.

Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami života, toužících po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás. A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří. Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají vlastní myšlenky.

Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech. Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě. Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.

Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy. Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko. Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí. Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.

Úryvek z knihy Chalíla Džibrána – Prorok

Od Iva Batová
 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Ostatní