MÉ DOJMY Z OBCHÁZENÍ ŘÍPU
Zdravím. Na úvod si dovoluji jen sdělit, že mail mi předal Pavel Hlušička, s nímž i já jsem v kontaktu.
Dovolím se s Vámi podělit o obrovské zážitky a dojmy, které ve mně zanechalo obcházení Řípu, kterého jsem se zúčastnila pětadvacátého září tohoto
roku. Jsem nevidomá a studuji v Brně, ale i pro tuto událost jsem z Brna dorazila na sever Čech.
S Pavlem, on a já, jsme vyrazili z Krábčic, zhruba v pět hodin a deset minut ráno. Už ten krásný čas dokresloval počínající atmosféru. Jak mi bylo jím
popsáno všude kolem ještě tma a co lepšího plno hvězd na obloze včetně třeba Orionu. Počasí bylo podzimní, chladné a foukal ne zrovna vlídný vítr, o to
však větší výzva pro mne. Chůzi jsme zvolili spíše pomalejší, aby bylo možno vše lépe vnímat. K úplnému, pro mne až dech beroucímu dokreslení atmosféry
Pavel k uplývající cestě přes mobil pustil píseň Bouře na Řípu, což se k cestě víc než jen hodilo. Všude kolem klid, znějící píseň, bylo jich pak později
více, foukající vítr, tu a tam byl slyšet pes nebo auto, později se i tyto zvuky vytratily. Ta počínající magnetická energie a vše vůkol výše popsané i
to, jak jsme oba kráčeli, já s jeho putovní holí, kterou mi půjčil a považuji to za obrovskou čest, začala jsem se cítit jako jakýsi člen nějakého magického
průvodu kráčejícího na Říp, mající ten průvod něco probudit nebo předat něco poselství. Já, slangově nazývající se zrakáč, jsem měla před očima ty imaginární
členy průvodu, každý v ruce pochodeň, pláště až k zemi, to bylo něco neuvěřitelného!
Pak jsme se dostali k místu, kde jsme počali obcházet Říp. Cesta vedla většinou lesem, kde bylo závětří, tudíž velmi příjemně, rovněž proto, že tam bylo
mnoho skvělých stromů. Bylo vlhko, tu a tam louže nebo bláto. Nejdřív jsem šla s Pavlem za rámě, později s jeho holí už vedle něj. Cestu tvořilo pár kamenů
a kořenů, jak to v lese bývá a musím říci, že nejednou mne jeho hůl nějakým způsobem uchránila před pádem právě na kořenech či kamenech. Tu a tam byly slyšet
zvuky dálnice, tedy aut na ní nebo houkajícího vlaku. Lidí jsme moc nepotkali za naši cestu. Jednou jsem se ocitla v jakési mezeře mezi dvěma stromy, bylo
to monumentální, bylo to jako jakási brána do jiného světa.
Pak mne Pavel počal učit tzv. trasování, onu trasu a cestu, jak a dle čeho poznat, jak se opět a kde na správnou cestu napojit, jak poznat, že člověk vyšel
z lesa, jednoduše, že začalo foukat, bylo tam i parkoviště, tudíž zvuk kroků i hlasů tvořila na oném parkovišti další ozvěna. A z dalších poznávacích znamení,
jak se napojit na cestu byl pak kořen a strom a daná strana, kam se musí jít dál.
Takto jsme obešli Říp celkem třikrát, ušli jsme v takovéto pohodě a atmosféře, kterou započala krásná tma a hvězdy a dokončil pak už den, šestnáct kilometrů.

Co tedy takovouto moji cestu, obcházení Řípu brát jako výzvu nejen v uvozovkách pro zdravé, ale i třeba pro nás zrakáče, že se dá naučit vlastně i trasa,
jak obcházet Říp, ale i že se z takovéto cesty a atmosféry dá brát plnými doušky? K dalším faktům mohu říct, jak jsem kráčela s tou Pavlovou úžasnou holí,
tak jak bylo vlhko a člověk ji zapichoval většinou do vlhké půdy, tak se stal zajímavý úkaz, jenž mne i Pavla fascinoval. Špička hole, která se dotýkala
vlhké země, se, jak on říká, vykovala půdou, vytvořila se na ní taková zajímavá zaoblená a lehce otřepená čepička, která se časem, jak se půjde v suchu
opět asi zbrousí. Kdyby byl zájem, oslovte prosím Pavla, on zašle fotku.
Díky, že jste si tento mail přečetla do konce, věřím, že i pro Vás to bude třeba zajímavé čtení, jak se dá takovéto obcházení Řípu vnímat srdcem a
nejen zrakem. Je pro mne čest, že jsem s Pavlem mohla takto putovat, a rovněž skutečnost, že si vy budete toto psaní číst.
— S pozdravem:
Petra Lásková, DiS.

 

Základním smyslem projektu SPIRÁLY je:

Probuzení a změny ve vědomí českého a slovenského národa, transformace, zvyšování sebevědomí jednotlivců s využitím jejich talentu a potenciálu, zdravé sebeohodnocování, povzbuzování k vytrvalosti, zakládání si na kvalitě a důvěře ve všech oblastech života, vztahy lidiček k mateřské zemi, úcta k historickým památkám a poutním místům.

Důležitým rysem projektu je důraz na osobní setkávání lidí. Jakákoliv elektronická komunikace je jen dalším přílivem v záplavě informací. Nadšení pro danou věc předávané osobním kontaktem je „zdravě nakažlivé“ a vše potom zažívá dynamický rozmach…

Informace o projektu jsou umístěny na: DUHOVNÍK

 

Další místo na spirálové besedy, restaurace Modrá paprika v Říčanech.
Majitel poskytne prostory, pouze musíme zajistit plakátek a řečníka na besedu.
Je to okres Praha, tak je to datum 6. prosince v 18 hodin.

http://www.modrapaprika.cz/

Mějte se hezky, Pavel

 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Ostatní