MAGIE MÍSTA

Motto: Jsou místa, kde se zvířata cítí dobře, stejně jako taková, kterým se vyhýbají. Což pro Homo sapiens (člověka moudrého), jenž je v jeho dlouhodobém vývoj, i trvajícími asi 200 000 let, energeticky znehodnocovaném „západní“ civilizací, poměrně krátce, ale o to všestranněji a důkladněji, neplatí.

V roce 2002 mně v poměrně velkém nákladu vyšla v nakladatelství Dobra trilogie Zpověď druida (2002). Seznámil se s ní jeden významný režisér a dramaturg České televize. Chtěl podle ní natočit svůj třetí vícedílný rodinný seriál, pojmenovaný Kameny. Ale pod jednou podmínkou. O energetických liniích prasíly by v něm nesměla být ani zmínka. Což jsem odmítl. Proto seriál nevznikl. V knize jsem zároveň uvedl, jak se se energeticky opačné linie, v přírodním prostředí a ve stavbách, projevují. Jejich vydatnost je nestejná a proměnlivá. Vzařovací z živých organismů prasílu odebírají a opačné vyzařovací zase přidávají. V knize jsem, mimo jiné, upozornil na několikametrovou energetickou síť linií prostupujících zemským povrchem, na níž jsou napojeny nejenom starověké rondeloidy, menhirové a pyramidové systémy, ale dokonce také katastrální síť rakouského císařství, vytvořená za panování císařovny M. Terezie. Což je v obou případech celosvětový objev. Je to právě prasíla, a nikoli gravitace, jak před nedávnem objevili čeští vědci Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity, která tvaruje nejenom všechny skály; ale také tvar a zdravotní vydatnost stromů

Keltové znali víceméně nepravidelnou síť linií, vzdálených od sebe pouhých několik metrů, pod pojmenováním rybářská. Nebyla neznámým pojmem pro všechna starší kmenová a mocenská společenství. Naopak, vždy jí byl přikládán nesmírný význam pro čínská (žíly červeného a modrého draka) a indická společenství. To stejné platí Všechna, o dvou energeticky opačných liniích prasíly, nejenomže věděla, ale také poznala jejich fyzikální vlastnosti. Proto energii-prasílu určitého místa zemského povrchu dokázala pozměňovat podle svých potřeb. Pro ně to nebyla magie, na rozdíl od současného vědeckého spolčení, ale mnoha tisíciletá důkladně poznaná skutečnost. Z energetické nauky feng-šuej (oheň a vítr) prasíly-čchi se proto stává pocitová, založená na tvarech a barvách. I když jsme jak zevně, tak uvnitř staveb obklopeni prasílou.

Další knihou, pojmenovanou Magická prasíla, se měla zabývat TV redakce zrušeného pořadu Podzim života, jenž byl určený zejména seniorům. Z tohoto záměru sešlo ze stejného, tedy -„energetického“ důvodu. V Českém rozhlase je situace na vlas stejná. Přístup státních veřejně právních sdělovacích prostředků nemá v tomto směru na celém světě obdoby. Jde o zdraví všech, tedy i těch, kteří tato média řídí. Navzdory tomuto „omezenému hlupství“ jsem několik reportáží natočil se soukromými televizními společnostmi.

Ale to není v Česku všechno. Zatímco všude kolem nás se psychoenergetickou (či psychotronickou) problematikou vědecká pracoviště zabývají, podobně jako tomu bylo u nás dokonce „za bolševika“, tak v Česku nedlouho po tzv. „sametové revoluci“, je zkoumání jevů, spojených s nadstandardním vnímáním jedinců, bez náhrady zrušeno. I když Psychoenergetická laboratoř prof. Kahudy na VŠCHT v Praze byla svými výzkumy světově proslulá. Představme si, co současní významní jedinci, zabývající se psychotronikou ve vztahu k léčitelování, vědí o energetických liniích prostupujících zemským povrchem, Nedokáží zjistit, že jsou, natož aby dokázali rozlišit ty, které lidskému zdraví prospívají či škodí, Proto jsou neurčitě pojmenovány pato- či geopatogenními zónami (GPZ). Nejdříve představím evropsky proslulého již zemřelého Ing. Jiřího Janču CsC. (1024-2005), pojmenovaného Leopardem da Vinci alternativní, především přírodní medicíny, úryvkem z jeho knihy Psychotronika pro každého: Geopatogenní zóny jsou dnes termínem velmi užívaným, jsou o nich vedeny dlouhé diskuse, často i dost vzrušeně, bohužel vždy ze strany „vědců“, ale s neoddiskutovatelným faktem je, že skutečně existují. Existují jistě tak dlouho, jak dlouho existuje svět, a na tom nezmění nic skutečnost, že o nich nevíme, nebo vědět nechceme – což je ovšem podstatně horší a vlastně i škodlivé.

Dále pokračuje nejenom neurčitě, ale také někdy až velmi nepřesně. Aby zmírnil neznalost energie-prasíly, tak zbytečně používá: cizí slova: Tyto geopatogenní zóny byly dříve nazývány dračí žíly, dračí síly, zemní záření, rakovinná místa, nebo rakovinné domy atd., dnes se jim obecně říká diskontinuitní (nespojité, nesouvislé) zóny, což ovšem není to pravé, protože ty mohou být kladné i záporné.

V každém případě jsou to zóny, na kterých dochází k interakci mezi člověkem a neživou hmotou v prostředí. Jsou to lokality, ve kterých vlivem přirozené, nebo umělé nehomogenity, nebo radiace podloží či povrchu terénu, dochází ke změnám fyzikálních polí nad terénem. Tyto změny fyzikálních polí mohou živé organismy stimulovat, tedy mohou je snímat kladně nebo záporně, nebo k nim být indiferentní. Ale pouze ty zóny, které stimulují organismus záporně, se nazývají geopatogenní zóny.

Dalším v pořadí je šaman bylinář a fenomenální-energetický léčitel Valdemar Grešík, jenž v knize Psychotronika a bylinná léčba píše: Člověk byl vždy spojen s prostředím, ve kterém žil. Již v dobách, kdy nemusel brát v úvahu vlivy způsobené technikou (např., nepříznivé rozptylové podmínky, radioaktivita) poznal, že se mu někde daří lépe, jinde hůř. A dále nezasvěceně pokračuje: Úzkou souvislost mezi určitým místem a zdravím člověka vypozorovali již staří Číňané; objevili jisté územní pásy – nazývali je „dračími žílami“ – nevhodné pro delší pobyt lidí. Před zahájením stavby domu měl stavebník dokonce povinnost nechat pozemek prozkoumat, což se dělo veřejně pomocí proutku (tady autor připomíná známou čínskou rytinu). Byla objevena i nápadná souvislost mezi „dračími žílami“ a podzemní vodou. Dále poukazuje na vliv podzemního podloží způsobeným „dračími žílami“, stejně jako na sporné pravidelné Curryho zóny, či Hartmanovy pásy. Z neznalosti také on zavádí neurčitý pojem – geoanomální zóny.

Takže se od obou svým způsobem mimořádných jedinců nic konkrétního nedozvíme. Přesto na tom všem obecném předjímání nic nemění fakt, že síť energetických linií prasíly prostupujících zemským povrchem, buď vyzařovacích, jež energii vydávají a opačných vzařovacích, které nám ji odebírají, prostupuje. A buď příznivě, nebo nepříznivě ovlivňuje naše zdraví, a proto také naše životy. Protože poněkud složitější síť stejné energie-prasíly prostupuje také naším tělem. Takže energie je nám na některých místech nevědomky odebírána, jinde přidávána. Čili jsme někde prasílou vybíjeni a jinde dobíjeni. Kromě energetické sítě linií byla před mnoha tisíci lety známa též energetická struktura lidského těla. V Číně starověkou akupunkturou se sedmi hlavním párovým drahám lidského těla, jím se říká meridiány. Indové vycházejí ve svém složitějším energetickém poznání těla, z poznání čaker, propojených s duševní podstatou člověka, založeném na proudění energie, (vířících sedmi základních energetických kol). Proč právě kol? Protože energie – prána (prasíla) je fyzikální podstaty, je vířivého charakteru (více knihy Tajemství prasíly 1 a 2).

Kniha Zpověď druida nebyla obsahově doposud překonána. Nejdříve nabídnu místa, která nás v přírodním prostředí energeticky dobíjejí. Nejdříve se podívejme pod zem do krasových oblastí Českého ráje a Moravského krasu. To platí bez výjimky pro všechny velké podzemní prostory, vzniklé přirozenou cestou. Totéž nám nabízí nádherný podzemní dóm s jezírkem v Bozkovském dolomitovém jeskynním systému. Nad zemí to jsou místa pobytu pralidí jako např. v Moravském krasu jeskyně Pekárna, nebo také, i když nacisty stavebně upravená Býčí skála. V přírodním prostředí to jsou všechna pohoří tvořená vyvřelými a vápencovými horninami. Ukazateli energetické vydatnosti místa jsou mohutné a zdravé stromy, které jsou přirozenými vodiči energie-prasíly. Některé z nich udávané jako památné (dříve posvátné) vyzařují energii do vzdálenosti větší než sto metrů (např. Lukášova lípa na Vysočině). Lesní porosty, zejména smrkové vydatné linie přehledně ukazují. Na vydatných liniích a jejich průsečících, kde jsou stromy výrazně silnější, si můžeme jejich liniovým propojením vydatnou energetickou linii sami objevit. Totéž platí pro opačné energii odebírající prasílu z lidského těla. Na nich jsou stromy výrazněji slabší, velice často napadené různými dřevokaznými houbami Nacházejí se na zvlhčených až mokrých místech. Stromové aleje jsou též dobrým ukazatelem. Pro ně platí totéž co pro lesní porosty. Jsou v nich zdravé a silné stromy, stejně jako někdy již uhynulé, v tom lepším případě slabé se stáčeným kmenem, napadené někdy viditelně plodnicemi dřevokazných hub.

Jsou stromy, které nemohou růst na energeticky nevydatných místech. Jejich zástupcem jsou jedle a buk. Ten rodí semena bukvice pouze na energeticky nejvydatnějších místech. Takové stromy nemusíme objímat, můžeme se o ně i zády opírat, nejlépe ráno a večer směrem od slunce. Opakem je např. borovice a dub. Rostou pokřivené se stáčeným kmínkem i na nevydatných místech. O tom věděl své také Jakub Krčín z Jelčan. Úžasné bonsajové borovicové místo nám nabídne část planiny stolové hory Vlhošť. Na tomto, a podobných místech bývá pískovec nejtvrdší, proto byl ve středověku lámán především do kamenných mostních konstrukcí (např. Karlův most). Zajímavým způsobem zde zčásti prostupují tři vyzařovací linie. Na Vlhošti jsou nejméně dvě úmyslně vytvořená dobíjecí místa. Jedno pro kameníky a vozky a druhé dokonce pro také koně. Nejenom stromy, ale vhodně umístěné kameny pozměňují energetický prostor místa. To věděli jak pravěcí až středověcí stavitelé kamenných menhirových a obelisko-pyramidových stavebních systémů. Což jsem prakticky představil čtyřmi samostatnými stavbami v Keltských šancích nedaleko Markvartic u Sobotky. Energetická léčebna, na rozdíl od ostatních „pokusnických“, je napojena na nejvydatnější vyzařovaví linie vnitřního prostoru šancí. A navíc má nepřetržitou celoroční pracovní dobu. Nejlépe je se dobíjet podobně jako u stromů, ráno, nebo večer v období kolem úplňku ještě v mladší době kamenné,

Menší dobíjecí místo, kde se těžil rohovec, najdeme v Moravsko-krumlovském lese. Je na vyzařovacím průsečíku linií a podle jeho tvaru jsem ho nazval pyjovník (více Magická prasíla). Což je opracovaný stojící cca 80 cm vysoký kámen (menhir). Magickou energii místa pozměňovali vnímaví stavitelé nejenom v pravěku (hengy, rondely a rondeloidy) a starověku (např. menhirové a obelisko-pyramidální soustavay (u nás největší a z větší části poničené Kounovské řady), ale také dokonce stavitelé na přelomu 19. a 20 století. Začnu románskými rotundami (Starý Plzenec, Znojmo, Říp) Za rotundou sv. Petra na Vyšehradě je kamenný sloup, jehož energetické vyzařování přesahuje délku deseti metrů. Také z gotických staveb uvedu pouze některé. Proslavený je prostor v Panenském Týnci. Na Karlštejně je nejenom celý obytný prostor, ale také šatlava na energeticky vydatném místě. Rozhodující u hradních staveb je poznání, že na energeticky nevydatných místech se stavěly hradby (např. Polička, Jihlava) a obranné věže (Bezděz, Okoř, Žebrák). Oni tenkrát věděli podobně, jako stavitelé barokních pevností (Terezín, Josefov), že stavby v místech vzařovacích jsou pevnější a trvanlivější. Proto právě tam obvodní zdivo navyšovalo vzařovací prostor, zatímco vnitřní prostor byl geniálním způsobem navyšován.

V přírodním prostředí najdeme celou řadu liniových skalních útvarů vystupujících nad okolní povrch. Ať to jsou třeba příhraniční čedičové Jánské kameny, Panská skála, nebo pískovcové hradební, jako to je např. útvar nedaleko Hamru na Jezeře pojmenovaný Divadlo, se skalní branou, jejíž osou prochází vyzařovací linie podobně jako v Pravčické bráně, či nejmenší z nich nedaleko Hradčan u Mimoně, nacházející se nedaleko zvláštního útvaru pojmenovaného Psí kostely. Všechny „prsty“ v pískovcových skalních oblastech (Kokořínsko, Český ráj, České Švýcarsko) jsou vzařovacími místy, což neplatí pro průchody mezi nimi. To nám na malém prostoru představují Sloní, či jinak Bílé kameny z bílého křemence severně od Jítravy, nebo již zmiňovaná pískovcová plošina Vlhoště.. Delší pobyt na jejich oblých vrcholech velice rychle odebírá z těla energii, což neplatí pro průrvy mezi nimi, kde rostou vzrostlé zdravé stromy, protože přesně tam prostupují zemským povrchem vyzařovací linie.

Na novorenesančním Zbiroze, kde A. Mucha maloval Slovanskou epopej, je energeticky vydatný sál. Zatímco nedaleko v sousedství bezmála 170m hluboké studny, prýští voda z paty nejstarší pevnostní gotické věže u nás. Což nám zjevně poukazuje na to, že je věž postavena na energeticky opačném výrazném vzařovacím průsečíku linií. Obecně platí, že do těchto pevnostních věží obvykle uhodí blesk ( např. Český Krumlov). Na hradu Zvíkově je na stejném energetickém principu vybudována pevnostní věž Markomanka spolu s místností, kde byly uchovávány korunovační klenoty. Taková místa, se také v nevhodně postavených domech, vyznačují přímo ďábelským“ puchem. Ostatní obytný prostor je energeticky vydatný. Nedokonale byla postavena, z hlediska pevnosti věž romantického hrádku Roštejna, proto musela být dodatečně upravena. Zvláštní pražskou stavbou, jejíž podélnou osou prostupuje vzařovací linie, je Rudolfova štola spojující bývalou Královskou oboru (Stromovku) s Vltavou. Jedinečnou je vzařovací energetická závora je v hradní konírně zámku Lemberka. Proto stáj nemusela mít dveře. Také stáje se vyznačují vydatným energetickým prostorem, kromě již zmiňovaného Lemberka to jsou stáje pokryté freskami v Trojském zámku, Šternberském či Valdštejnském paláci. Nevídaným způsobem je vydatný prostor posílen v opravovaných zámeckých stájích Karlovy koruny. V každém stání je napajedlo, které zvoleným materiálem a místem uložení navyšuje jeho vnitřní prostor. Což si do jisté míry uvědomuje také naše „kuželová“ dostihová legenda Josef Váňa zvaný Jovan.

Dokonale využívala poznatků spojených s prasílou zejména klášterní řádová společenství. Vyzařovací prostor celého ambitu, včetně tzv. rajského dvora či karmelu, ještě mnohde navyšovaly mohutné stromy (České Budějovice, Praha, Brno atp.). V renesančních a barokních stavbách, podřízených kvalitě energetických linií se dbá především na to, aby v jejich obytných prostorech byl vyrovnaný vyzařovací prostor. Je dále navyšován jak půdorysem, tak vnitřní prostorovou dispozicí. Na nádvoří zámku Chyše, s několika dobíjecími stromy v přilehlém parku, jej úžasným způsobem vylepšuje vzrostlá lípa. Naši předkové věděli, že stromy navyšují a rozšiřují vyzařovací prostor kolem nich. Proto vnímaví zahradníci nejenomže členili zahrady podle sítě linií, ale též vybírali energeticky vydatná místa pro stromy. (Český Krumlov, Rájec nad Svitavou, Karlova koruna, Kroměříž atd.). Totéž platí pro mnohé, původně barokní statky, v jejichž dvorcích se vysazovaly především lípy, které už vzrostlé vylepšovaly energetický prostor do vzdálenosti několika desítek metrů. Zároveň posilovaly dýchací ústrojí jejich živých obyvatel.

Bylo od pradávna známo, že zvuk léčí. Proto na vyzařovacích místech stávaly hudební pavilony. Jedinečným příkladem komplexního dobíjení jsou barokní zámecké zahrady pod jižním svahem Pražského hradu. Nejvýznamnější stavbou v tomto směru je renesanční jindřichohradecký rondel. Hudebníci hráli pod jeho podlahou. Ve středu rondelu, na vyzařovacím průsečíku linií, je kruhový otvor, nad nímž stávala bezedná váza. Energeticky proměněný zvuk proudil ke stropu, kde se rovnoměrně rozptyloval a navyšoval jeho vnitřní vyzařovací prostor. To je celé tajemství jedinečné stavby, o níž novodobá báje vypráví, že hudebníci byli schováni pod zemí proto, aby je šlechta neviděla. Také v bazilice sv. Jakuba staršího ve Starém Městě Pražském je silná vyzařovací linie. Prostupuje podélnou osou jeho boční lodí, na níž navazuje uzavřená kaple sv. Františka.

Je toho hodně o čem by bylo možné, vzhledem k „magii místa“ vyprávět. Nezmiňoval jsem fyzikální vlastnosti obou opačných složek energie-prasíly, ale pouze jejich některé vnější projevy. Zároveň najdeme ve vztahu k prasíle, všude něco zvláštního; což dosti často bývá nepřímým odkazem právě na prasílu. Ať jde o prales Mionší, zlatý olomoucký relikviář svatého Jana Sarkandera, nebo třeba, kostel nad Vítochovem s pohanskými kameny, fantastickou grabštejnskou kaplí, nebo třeba též svatováclavskou chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, zdobenou nejenom broušenými krušnohorskými vícebarevnými jaspisy na stěnách, ale také hlavičkou démona. Nelze nevzpomenout na zvláštní „dvojhradí“ krále Václava IV. hrady Žebrák a Točník. Jsou růžné dohady proč jsou právě tak pojmenovány. O Žebráku se tvrdí, že byl právě tak pojmenován, protože jej jako první navštívil žebrák, což je vzhledem k tomu, že byl Václav IV. vnímavým jedincem, zjevnou nepravdou. Což jménem potvrzuje druhý hrad Točník, pojmenovaný podle králova energetického symbolu točenice. Podle mého zjištění je obranný hrad Žebrák, na energii-prasílu velmi chudý, zatímco u Točníka tomu je, zejména v kapli a královské ložnici, obráceně. Proto v sopouchu mezi oběma místnostmi jsou usídleni netopýři.

Na závěr uvedu zajímavou příhodu spojenou také s vzařovacím prostorem. V roce 1969 mě jižně od Plané nad Lužnicí převezl přes řeku náhodný rybář. Spěchal jsem, protože se nebe náhle zatemnělo. Ušel jsem několik málo kroků a začalo prudce pršet. Rychle jsem vytáhl pláštěnku a posadil na pařízek. Nebe začaly křižovat blesky. Když tu z černého nebe, v krátké chvíli, kolem mne, do vzdálenosti asi 15-ti metrů, uhodil ne jeden, ale hned tři blesky. Jak rychle bouřka přišla, tak zase odešla. Teprve nyní jsem se podíval kolem sebe. Nacházel jsem se, mezi řekou a silnicí, v lese „zjizvených“pokřivených a slabých borovic, z nichž mnohé označil blesk už dříve. Čili na vzařovacím , kde se stavívaly obranné věže hradů.

Je neuvěřitelné, přímo až zločinné, že to co je podstatné pro zdravý život nezbytné, pobyt na energeticky vydatném vyzařovacím místě, které živé organismy posiluje, úmyslně opomíjeno. Totéž platí pro opačná vzařovací místa známá pod pojmenováním geopatogenní, nebo patogenní zóny, která lidskému tělu energii odebírají. Proto se lidé stávají méně odolnými, častěji onemocní a dříve umírají. Protože energie zabudovaná do lidského těla je stejná jako ta, která se liniemi výrazněji projevuje na zemském povrchu, tak platí jednoduchá pravda. Místa, která mají menší energetický potenciál než naše tělo, nás oslabují a opačná zase posilují. A to ať chceme nebo nechceme. To je celé tajemství „magie místa“.

I když o působení energie-prasíly tuto nezvratnou skutečnost potvrzují jak až pravěké stavby, podobně jako současné četné vědecké studie, stejně jako z rostlin nejzřetelněji stromy, ze zvířat např. koně a dobytek na pastvinách, tak toto zjištění vůbec nikoho nezajímá. Že by na tomto úmyslném nepoznání měla zájem pouze západní lékařská věda a farmaceutické firmy? Nebo to je jenom hloupost omezených mocných?

Duben 2014Jan Johann Jaroslav Miška,

autor knih o prasíle (Zpověď druida, Magická prasíla, Hledání prasíly a Tajemství prasíly 1 Zapomínání a Tajemství prasíly 2 Zjevování a Bájná prasíla připravované k vydání)

 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Ostatní