LUCIE BÍLÁ – ROZHOVOR PRO ČASOPIS PHOENIX

Nora Chvojková

foto – archiv Lucie Bílé

Vaše dvě písničky z 80. a 90. let jsou o ptáku Fénixovi či Ohniváku. Zpívá se v nich nejen o vstávání z popela, o naději, lásce, ale i o samotě, smrti, bolesti. Jsou vám blízké i dnes?

Jsou o životě, a čím víc život poznávám, tím jsou mi tato slova bližší. Možná jsem byla kdysi naivnější, ale i tehdy jsem se nenechala jen tak něčím odradit; ani svými neúspěchy, ani radami okolí – vzdej to. Pokaždé jsem se po nějakém kotrmelci rychle vzpamatovala a letěla dál, to mi zůstalo dodnes.

 

Léta plynou… máte stále ráda společnost mnoha veselých lidí, nebo spíš vyhledáváte klid v přírodě téměř bez lidí?

Jsem stále mezi lidmi, denně mám nějaké vystoupení anebo běhám po zkouškách a něco hledám, učím se, inspiruji se a to vše s lidmi. Mám ráda knížky a mnohé jsou pro mě jako modlitební, ale to nejdůležitější jsem vždy hledala v lidech…

 

Hodně prý býváte na své chaloupce. Kdy je vám tam nejpěkněji?

Právě že ne hodně… Miluji Český ráj a chaloupka v něm je rájem opravdovým, mám tam ovečky a malého poníka, zahrádku a pec a kamna a všechno, co mě pohladí na duši. Jsem tam šťastná, a přesto tam nemám šanci být tak často, jak bych chtěla. Mám moře práce a kdykoli se mi zasteskne, tak na to prostředí alespoň myslím…, každá chvíle tam je pro mne svátek a jednou, až budu babička, která už nebude mít touhu trajdat po světě, vezmu háček a všechna klubíčka, co doma mám, odstěhuji se tam natrvalo a budu háčkovat a dívat se do kraje.

 

Co vše na chaloupce sbíráte, sušíte, zavařujete?

Mám nejvíc ráda ruční práce. Baví a těší mě, když vidím, jak se mi pod rukama rodí nějaká hračka, srdíčko, šperk či dečka, polštářek nebo cokoli, čím mohu udělat radost někomu, koho mám ráda, nebo někomu, koho prostě jen tak potkám a je mi milý. To, že něco motám rukama, mě uklidňuje, i tu mou čtyřproudovou dálnici, co mám v hlavě, je to krásný koníček.

Celý článek naleznete v průběhu měsíce dubna na www.phoenixcasopis.cz.

Březnové číslo na stáncích již od 26. 3. 2015.

FacebookTwitterGoogle+