LADISLAV ZELINKA: SKRÝVÁ EGYPTSKÝ SYMBOLISMUS ZÁKONITOSTI PUTOVÁNÍ LIDSKÉ DUŠE?

O čem vlastně je egyptské náboženství a jaký má pro nás význam? Minule bylo naznačeno, že ne všemu ze staroegyptských reálií plně rozumíme. Oblast spirituality a náboženství je totiž jedna z nejkomplikovanějších k pochopení. Bohužel, při jejím studování nelze vycházet z ústního tradování, kterým byla předávána většina znalostí, ale pouze ze zlomků písemností a obrázků, často bez znalosti kontextu a významu.

Přesto i při letmém pohledu můžeme vidět, že se nejedná o žádné primitivní náboženské představy, ale o mistrně vypracovaný komplexní systém. Při prohlížení dochovaných obrázků a fresek nás zcela jistě ihned upoutají různé postavy, jež se na nich nacházejí. Jsou na nich zobrazeni lidé, bohové a různé další postavy zčásti lidské nebo například zvířecí. Pak jsou tam spousty různých symbolů a značek, a samozřejmě hieroglyfické texty. To jsou nejčastější motivy. Co tyto výjevy představují a koho znázorňují?

Už na první pohled zaujme, že osoby na obrázcích mají podivná vzezření – mají zvířecí hlavy, podivné věci na hlavách a v rukou, a dělají někdy hodně neobvyklé věci. Zvířecí podoby egyptologové připisují bujné fantazii Egypťanů a věci na hlavách postav označují jako „koruny“, které měli údajně nosit kněží a králové. Vidíme však, že jsou to zvláštní „koruny“. Například lze na obrázcích spatřit ženu, která má na hlavě husu, na ní rohy, pštrosí péra a hada. Jiná má zase na hlavě stoličku, bidýlko a na něm ptáka – sokola. Něco takového samozřejmě nikdo ve skutečnosti na hlavě nenosil. Je jasné, že tyto věci jsou jen symboly a určují atributy postavy, která je nosí.

Také bohyně Háthor má jako atributy většinou kravské rohy a sluneční kotouč, bohyně Pravdy Maat má na hlavě péro, jiného boha určují buvolí rohy, dalšího zase hvězda nebo brouk skarabeus, anebo mají postavy na hlavě přímo hieroglyf, který je určuje. Určení přitom může být velice specifické – různých kombinací prvků „korun“ je velké množství, a každá postava je může libovolně měnit.

Další určují faktor je tvář. Základní rozlišení je mužská – ženská. Další forma jsou zvířecí podoby, přičemž nejčastější jsou sokol, ibis, lev, had, krokodýl, buvol, šakal, hroch. Další konkretizující prvek je držený předmět. Mohou to být důtky, hůl, hák, žezlo, vidlice, sistrum, kříž a jejich kombinace.

Postavy mají také různé barvy – Osiris mívá někdy zelenou či modrou barvu – a není to proto, že by byl nemocný, Ptah bývá modrý či zelený, další barvy mohou být červená, žlutá i černá. Při podrobnějším studiu uvidíme, že záleží i na tom, na čem postava sedí, stojí nebo leží, jaký má typ účesu, oblečení a tak dále.

Velmi častým motivem je tzv. bárka, tedy loď, která obvykle pluje na vodě a má na sobě většinou nějaké pasažéry, a to i velmi zvláštní. Můžeme vidět například bárku, kterou řídí postava, jež má místo hlavy brouka skarabea a v loďce veze velké Horovo oko. To je zvláštní náklad, i lodivod je to neobvyklý. Většinou je postav v lodi více a některé stojí na přídi, některé u kormidla, ta uprostřed jim velí. Ale některé nemají řidiče a je v nich například samotný sluneční kotouč nebo hlava sokola.

Jiné obrázky nezobrazují nic, co by mělo obdobu v reálném světě. Jejich význam je čistě zakódovaná informace. Tak vidíme sloup „džed“ s lidskýma rukama, na něm sokola se slunečním kotoučem obtočeným hadem, či džed, z něhož vystupuje kříž „anch“, z něhož se k nebi vztahují lidské ruce držící sluneční kotouč. Co to vše může znamenat? Co mohli egyptští kněží chtít v těchto ilustracích a freskách zaznamenat a znázornit?

Na jiném obrázku lze vidět lodivoda, který z lodi probodává oštěpem tříhlavého hada s lidskýma rukama, v nichž má nože, a lidskýma nohama. Jinde je had s lidskou hlavou, a na jiném sokol s lidskou hlavou nebo korunou na hlavě. Anebo: Bárka, na níž stojí džed, z něhož vycházejí dvě kobry na dvě strany, na džedu je okřídlený skarabeus, nad nímž je Slunce.

A zase jinde stojí žena – bohyně na lvu, na hlavě má měsíční srpek, v jedné ruce hada a v druhé květinu – lotos. A nad tím vším se obvykle vznáší vznešený okřídlený sluneční disk z něhož vycházejí dvě kobry. Všechny tyto symboly a poselství v nich ukrytá teprve čekají na rozluštění, aby jednou v budoucnu posloužily lidem, až budou hledat cestu ke světlu. Není tajemstvím, že různé postavy většinou zobrazovaly nějaká božstva. Egypťané je chápali jako určité z mnoha rozličných forem a podob jedné univerzální síly.

Tak jako křesťanství rozlišuje několik forem Boha, tak Egypťané znali těchto forem a podforem celé množství a uměli s nimi pracovat. Každá je přitom důležitá a podílí se na harmonii a správném chodu a fungování vesmíru. Základní síly byly určeny příslušným hieroglyfem a věčné síly křížem života. Vládci Sluneční síly byli ozdobeni slunečním kotoučem, Horus-Re a Háthor největšími, ostatní bozi menšími. Bůh s velkým „B“ byl nazýván Ptah.

Stojí za povšimnutí, že nemá žádné atributy, nosí jen skromnou modrou čepičku. Mívá však nejhonosnější žezlo. To proto, že je nositelem života a životní síly. Nositelem života je taktéž samotný sluneční disk, ať už v podobě Re nebo Hathor.

Jestliže egyptologové považují dávné Egypťany za primitivní uctívače model, ať vysvětlí, proč má třeba bůh Tatenen na hlavě buvolí rohy se slunečním diskem, na nich dvě kobry se slunečními disky a na tom všem dvě velká pštrosí péra. Anebo význam výjevu, kde je býk, na jehož rozích jsou tři bílé koruny s třemi kotouči, dvěma péry a dvěma kobrami s kotouči. Na jeho zádech sedí kobra s křídly se slunečním diskem na hlavě. Anebo význam složení posádky noční Reovy bárky jezdící po zádech Nut. Ať tedy tyto symboly vysvětlí.

Je jasné, že egyptští kněží měli velmi dobré znalosti záhrobního světa. S vycházením z těl a putováním vyššími světy měli bohaté zkušenosti, a co viděli a poznali, uchovávali v záznamech a náboženském učení. Můžeme se tak poučit o obecné kosmologii a vesmírných zákonitostech stejně jako o astrálním světě a zákonech putování lidské duše.

V některých úpadkových obdobích se státní náboženství zvrhlo v magii a čarodějnictví, za osvíceného faraona však vedlo adepty k sebepoznání a osvobození od pozemských pout. Fresky a nápisy na stěnách uchovávaly informace, nebo byly doprovodnou pomůckou k obřadům a rituálům, které se uvnitř chrámů odehrávaly. Jak nápisy tak obrazy samozřejmě měly silný účinek na výsledek procesu. Také byly pomůckou pro kněží a adepty, aby porozuměli věcem, s nimiž pracovali a dějům, které podstupovali.

Jejich podoba téměř nikdy neodpovídá skutečnému významu, nebo jinak řečeno, uchovávají v sobě významů více. I texty jsou silně alegorické a hádankovité. Přesto stojí za to se jimi zabývat, zkoumat je a přemýšlet a meditovat nad nimi. I k takovému účelu nakonec byly vytvořeny. Při dostatku píle odkryjí i dnes pro současného člověka mnohá zajímavá tajemství.

Bc. Ladislav Zelinka, spiritualista a badatel České exopolitiky
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel 
Zdroj: www.astrolife.cz

 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Aktuálně, Články