Kvantová mysl: Existuje opravdu život po životě?

Co nás čeká a nemine? Máme se čeho bát? A jak je to s nesmrtelností duše? To jsou otázky, které lidstvo provázejí odnepaměti a nepřestávají fascinovat. Jan Petrák v posledním díle svého seriálu odhaluje, kam ve svém bádání došla věda jménem parapsychologie.

 

„Když tak nad věcí přemýšlím trochu hlouběji, je možné, že bych se asi spíše přikláněl k nějaké formě pokračování existence – zároveň si však uvědomuji, že moje osobní existence zase není až tak důležitá. Rozhodně bych však nepovažoval za nespravedlivé, pokud by moje smrt měla znamenat definitivní konec mé existence – je-li to v souladu s řádem světa. Urputná touha po vlastním přežití mi totiž připadá jako určitá forma egocentrismu,“ napsal slavný parapsycholog Milan Rýzl, na jehož celoživotní práci a objevech se do značné míry zakládá i tento náš seriál, v osobním doznání v knize, která v češtině vyšla v roce 2007 pod názvem Parapsychologie o životě po smrti.

 

Oceňovaný americký profesor českého původu, jenž přednášel na 50 univerzitách a jehož díla vyšla v deseti jazycích, zde připouští i variantu, kterou nesmíme ztratit ze zřetele, pokud seriózně diskutujeme možnost posmrtného přežití či existence duše – totiž že naše závěry mohou být ovlivněny či zkresleny touhou, aby byly pravdivé; a tak je třeba k jakémukoli bádání přistupovat s pokorou a zůstat nohama na zemi. A to i v případě, že se snažíme hledat odpovědi na otázky, které leží doslova mezi nebem a zemí. Dnes už Milan Rýzl dobře ví, na rozdíl od nás, jak to dopadlo a jaké to je na druhé straně doopravdy, či jak moc se skutečnost liší od jeho dlouholetého výzkumu – zemřel před čtyřmi lety v Sacramentu ve věku 83 let. Bez ohledu na to, co se stalo s jeho duší, víme v tuto chvíli s jistotou pouze to, že přetrvalo alespoň jeho dílo, které tyto a jiné fenomény s poctivostí a zarputilostí ze všech možných úhlů zkoumalo.

 

Smrt – a pak?

A nutno dodat, že došlo k pozoruhodným závěrům. Na konci své cesty si byl Rýzl prakticky jistý například tím, že existuje takzvaný astrální svět. Pokud připustíme, že existuje, unikátní náhledy do světa „za oponou“ nám mohou umožnit především takzvané zážitky blízko smrti, kterým jsme se věnovali v minulém vydání Šifry.

 

S duší a jejím přežitím si nicméně Rýzl, na rozdíl od existence astrálního světa, jako vědec až tak jistý nebyl. Ostatně vzhledem k omezeným možnostem současných vědeckých poznatků a jejich nemožnosti některé nehmotné jevy změřit a nade vši pochybnost prokázat ani nemohl.

 

K pochopení parapsychologických fenoménů je však důležité především otevřít mysl, uvědomit si omezenost klasického vědeckého přístupu a otevřít se novým možnostem a vysvětlením. Jen tak se můžeme dostat dál. Parapsychické fenomény působí v našem životě totiž častěji, než si uvědomujeme, a s největší pravděpodobností, hraničící s jistotou, prostupují fyzikální svět skrz naskrz ne jako dvě rozdělené jednotky, ale spíš navzájem provázaný komplex. Na základě fungování mimosmyslového vnímání či psychokineze a existence astrálního světa jako takového lze pak vysvětlit i mnoho záhadných jevů, jež se v rámci myšlení ryze materiálního jeví nadpřirozeně a nepochopitelně.

 

 

„KVANTOVÁ MYSL“ SE PO SMRTI TĚLA ROZLETÍ DO VESMÍRU A PŘETRVÁVÁ, COŽ ODPOVÍDÁ NÁBOŽENSKÝM I SPIRITISTICKÝM PŘEDSTAVÁM DUCHA, KTERÝ OPUSTÍ TĚLO A „VZLÉTNE“.

 

Zatímco klasická fyzika zůstává při vysvětlení posmrtných zážitků u omezeného pohledu na tento jev coby biochemický a psychologický fenomén umírajícího mozku, například kvantoví fyzici přicházejí s mnohem zajímavějšími výsledky. Anesteziolog a známý profesor z univerzity v Arizoně Stuart Hameroff a matematik a fyzik z Oxfordu Roger Penrose, jinak také autoři kvantové teorie vědomí, přišli před časem s přelomovým objevem. Tvrdí, že součástí našich mozkových buněk jsou jakési mikrotubuly a v okamžiku, kdy umíráme, sice tyto mikrotubuly ztrácejí kvantový stav, ale nikoli informace v nich uložené. Podle Hameroffa a Penrose vědomí netvoří nesmírně složitá komputace jednotlivých neuronů, podobně jako je tomu u fungování počítače – vědomí se podle nich zakládá na kvantových procesech, které neběží na žádném algoritmu ani výpočtech, ale zároveň se nedějí zcela náhodně.

„Řekněme, že srdce přestane bít a pacient umírá. Avšak kvantové informace v mikrotubulech nejsou zničeny – rozptylují se ve vesmíru,“ říká Hameroff. Jinými slovy tak popisuje něco podobného, co náboženství vysvětluje jako vystoupení duše z těla. A co když pacient svou smrt přežije? „Pak se kvantová informace vrací do mikrotubulů, a tedy do těla, a pacient má známé zážitky se smrtí.“

Oba vědci duši jako takovou považují za složení kvantových substancí, jež za života přebývají v nervovém systému. Jejich teorie nahrává představě, že lidská mysl je spojená s celým vesmírem, a to na kvantové úrovni. Proti těmto tvrzením se samozřejmě zdvihla vlna kritiky, a to jak ze strany jiných vědců, tak třeba i filozofů. Netradiční kombinace biologie, filozofie a fyziky totiž jednotlivé strany pobuřuje z mnoha důvodu, například proto, že jejich navrhované testovatelné předpoklady se hojně vyvracejí a stále se objevují nové. Oproti parapsychologům se ovšem stále pohybují ve hmotném vesmíru a o jiných vrstvách existence se nemluví.

 

Zajímavým způsobem o spojení kvantového světa a spirituality hovoří třeba Amit Goswami ve filmu Kvantový aktivista, jejž si můžete pustit třeba na YouTube. „Docházíme k závěru, že volba se děje z nelokálního (ekvivalent astrálního, nehmotného) vědomí. Takže toto nelokální vědomí, které můžeme nazývat kvantovým, se shoduje s tím, co mystikové označují za Boha. Za našimi obyčejnými já existuje kosmické já, kosmické vědomí, propojené vědomí. Tím ve skutečnosti jsme,“ vypráví Amit Goswami, jenž rozhodně nemůže být osočován z šarlatánství a ignorance, neboť je řádným profesorem kvantové fyziky. Podobným způsobem uvažuje i parapsychologie, pouze pod jinou terminologií. Stejně jako kvantová fyzika, i ona považuje lidský mozek, potažmo mysl za unikátní průsečík světa materiálního a astrálního, který není oddělený, nýbrž protkaný a propojený.

 

„Kvantová mysl“ se tedy podle obou progresivních a vzrušujících disciplín má po smrti těla rozletět do širého vesmíru a přetrvávat, což odpovídá náboženským i spiritistickým představám ducha, který opustí tělo a „vzlétne“ kamsi vzhůru. Je vskutku pozoruhodné, že kvantový fyzik, parapsycholog či třeba Buddha a Ježíš říkají to samé a rozdíly jsou pouze ve slovíčkaření.

 

Zbytek článku si můžete přečíst v elektronické či tištěné verzi Šifry č. 6/2015