KRYSTALKY ROZHOVOR Č.9
Na závěr a poslední článek v tomto roce 2016, bych vám ráda sdělila jen pár věcí a popřála do nového roku :-).
Napsala jsem v tomto roce několik článků. Někteří mohou komentovat, že to všechno vědí, jiní že jsou to bludy, jiní zase, že je toho plný internet a jiní jsou rádi a s otevřeným srdcem děkují. Jak mnoho z vás ví i s předešlých roků, nikdy jsem se neprohlásila učitelem, mistrem či jiným zatěžujícím a egoistickým označením. Jednoduše píši a píši to, co mám na srdci :-). Tento rok byl pro mě velmi převratným a uvědomujícím si mnohem hlubších hodnot. Jsem velice šťastná a i když jsem v tomto roce byla dvakrát na smrtelné posteli, je to pro mě čest zažívat i takové zkušenosti, které nemusí být v jiných očí příznivé, ale v mých očích jsou to zkušenosti, které mi dávají širší rozhled a větší a hlubší poznání smyslu Bytí, hlubší poznání Stvořitele a lásky :-).  Na tomto světě je mnoho pozlátek, ať se to týká hmoty, nebo ještě větších pozlátek v duchovních stylech a všeobecně v Duchovnu. Pozlátka jsou jen hezký obal, kam se můžou naše skryté touhy, nebo ego schovat. Často jsem si pokládala otázku, tolik duchovních směrů, mnoho lidí se honosí duchovním titulem, učitel, mistr, guru,  atd…. Jsou to jenom hry. Jsou to ty pozlátka, které se lesknou jen, když jsou osvícené a to především lidmi. Kladla jsem si otázky a dovedlo mě to k lidem, ke starším ročníkům, kteří slaví své cca 80 – 90 narozeniny a i skrze bolesti svého již unavenějšího fyzického těla se stále tito lidé smějí a vždy mají otevřené srdce. Ptala jsem se jich, jak to dělají :-), a většina odpovědí byla, my ostatní nebere v životě vše příliš vážně, tak vážně, že se v tom často sami ztratíme. Další jejich odpověď zněla: nepřemýšlíme o tom, co a jak vzniklo, ani nehledáme Boha, spásu a ani nečekáme na druhý příchod Krista. My žijeme teď a tady a naše vzpomínky nám slouží, jako vodítko, abychom se zase neztratili, jako v mládí. Nic nepotřebujme, máme jen tendenci radovat se a smát se na druhé, dávat, nic nechceme od nikoho brát, ale chceme dávat. Dávat, ale u nás znamená těšit druhé tím, co máme a to nejsou peníze, či jiné věci, ale to co máme jsou zkušenosti, příběhy, úsměv, radost, pohlazení atd. a to je možná pravý smysl života, dávat, protože vždy když dáme, okamžitě dostáváme a jelikož dáváme úsměv a radost, tak ji také dostáváme v pocitu naplnění, v příjemném pocitu vnitřního ráje a proto se možná i dožíváme vyšších věků. 
Když se tak nad tím zamyslím, možná by to za to stálo vyzkoušet, vyzkoušet dávat radost třeba i jen v podobě úsměvu, v upřímném úsměvu, dávat v podobě přání druhému ať se mu daří, dávat v podobě pohlazení, obejmutí a nebo utrousit pár opravdových slov, které druhého zahřejí. Všichni potřebujeme zahřát a zvláště ta srdce, která se domnívají, že jsou moudrá, jedinečná a nejlepší, protože taková srdce volají o pomoc, o pohlazení.
Mnoho z nás ví, že v jedno-duchosti je jeden duch a tito starší nezahořklí lidé hovoří o rodinách, o spojitosti, o rovnocennosti, o jednotě. Dokonce ani nesoudí druhé a říkají, že v jádru je stejně každý hodný 🙂
Do nového roku 2017 nám všem přeji, abychom si více porozuměli a více se sjednotili jak v rodinách, v zaměstnáních, v politice, ve Státě, v Evropě a v celém světě, ale také abychom si více porozuměli v otázkách samotného života, jak jednotlivce tak společnosti, přeji, aby se konflikty přeměnili v akt porozumění, aby se také lidé uměli rozhodnout, tedy říci jasné ano a nebo říci jasné ne, aby nedocházelo ke stálé stagnaci díky nerozhodnosti, přeji, aby zákony týkající se státu byly spravedlivý a pracovali pro všechny lidi, přeji nám všem abychom lépe chápali a vnímali esenci života a tak nemuseli procházet tvrdými životními zkouškami pro uvědomění. Jde to i jinak. Kolikrát stačí jen naslouchat, více vnímat a snažit se porozumět, hned vše neodsuzovat, ale jen vyslechnout. Důležité je však ve všem mít střed, zlatou střední cestu, tedy nepropadnout a nenechat se pohltit jak materiálním tak i esoterickým způsobem života. Na to, abychom žili v harmonii stačí kolikrát chodit do přírody, setkávat se s opravdovými přáteli a diskutovat spolu o svých zkušenostech :-). Kolikrát stačí se projevit tak, jak to opravdu cítíme a neschovávat v sobě všechny ty bubáky, které pak tlačí na mysl a na srdce 🙂
Děkuji vám všem, že jste tu se mnou i když se nevidíme, neslyšíme, stejně jsme tu všichni spolu :-).
 Objímám vás s láskou Krystalka