KŘIŠŤÁLOVÝ PŘIJÍMAČ RYCHLOSTI SVĚTLA…
Boží láskou osvícený „křišťálový mozek“ je podobný přijímači, kterým procházejí informace z vesmírných zdrojů rychlostí světla. Mistrem a ladičem tohoto spojenectví je naše srdce v plném květenství. Objevuješ a poznáváš sebe sama skrze nevinné dítě, které nezná žádný cíl. Umí si však hrát, opravdově a s radostí – žít touto hrou, jež je cílem jeho samotného. Žije v souladu a v milující lásce nezná odpor. Je bezmezně věřící a odevzdané. Nemá téměř žádné vědomosti – dětský mozek je ve vývoji, ale jeho atribut je prapůvodní cítění. Čistota je ukryta v jeho tiché duši. Nezkažený, nepřizpůsobený společnosti je svobodným učitelem Života. Pohlédni do jeho očí. Uvidíš neotřelou krásu křehkosti a v ní ukrytý „vzkaz“ nesoucí obrovskou vnitřní sílu. Nechtěj zlomit ani zničit toto posvátné poupě kvůli svému zastřenému zraku a společenským předsudkům. Ukryj ho pod svými dorostlými láskyplnými křídly. Jeho rozkvetlé květy pokryjí a odzdobí louku a stráně celého světa. Semena těchto nevinných květů se dostanou do dalekých končin a jejich křišťálově čisté duše sladěné s rytmem duchovního srdce Vesmíru povznášejí Zemi do Nových dimenzí a možností. Krása umělcova díla nepřináší žádnou užitnou hodnotu a v tom je ta nádhera. Je jako život – i ten nemá žádný cíl. Objevovat krásné, které není ukryto na pomíjivém povrchu, ale uvnitř sebe – tam nalezneš absolutní a nepomíjející nevinnost. Tvůj život s absencí odporu a souladu se sebou v Tobě zrodí bytost světla, o jehož dary a jedinečnosti se dělí celý svět. Postavil jsi však hrad plný stínů. Stíny představují ego a jsou ukryty uvnitř objektu. Zbudoval jsi tuto velkolepou stavbu s naučenými vědomostmi, které se předávaly z generace na generaci. Četl jsi mrtvá slova z učených knih, jež oklamala Tvoje vášnivé touhy žít. Zboř tento hrad od základů, pomalu odebírej hmotu a vše se samo zhroutí. Spal všechny mosty, vedoucí k němu. Nezůstane zhola nic. Teprve potom otevřeš oči Poznání a uvidíš, že bez přírody, slunce, vzduchu, svobodné půdy nemůžeš existovat. Tvůj hrad byla divadelní scéna a celoživotní drama Tě svým dějem plně polapilo. Kvůli iluzi jsi málem zahodil takovou Boží krásu. Prohlédl jsi a Tvoje oči vidí opět očima dítěte, v nichž se zrcadlí modrá obloha bez mraků a vyzařují Světlo Boha skrze sjednocený zrak a neposkvrněnost. Nechej ho svobodně růst bez ovlivňování a dej mu ty nejhřejivější podmínky. Tehdy rozkvetou stromy plné ovoce všude kam oko dohlédne – ve městech, vesnicích pro všechny. To je naše skutečná lidská hojnost, Nový svět, ve kterém nenajdeš „žebráka“. Věk „Rozkvětu duše“ se propojuje s okvětím ostatních rostlin v celém světě a zrcadlí prostotu a v ní ukrytou krásu a blaženost lidské duše. Příroda se přibližuje s důvěrou a touhou žít v pospolitosti a vzájemné podpoře. Jakmile splyneš se svým srdcem, přichází požehnání z Nebes. Stáváš se centrem veškerého dění. Vše k Tobě přitéká samo, ptáci Ti sedají na ramena, z dravé šelmy se stává spojenec. Je u konce svého dechu „Svět přežívání“ . Uvědomělý Dech Tvůrce Vesmíru se znovu navrátil a žije život naplněný prapůvodním pramenem Poznání. Svůj džán jsi naplnil po okraj a o přetékající čistou vodu posvátného chrámu se dělíš s ostatními – žiješ opravdový Ráj na Zemi, Poznej svoji sílu v Jednotě Bytí a Svoboda Tvého života rozkvete a s ní i celá příroda a Nový svět. Tvoje tělo září jako půvabný, čistý křišťál vibrující frekvencí Pravdy. V něm vsazený zářivý a vybroušený diamant zrcadlí svoji krásu ven do světa a je středobodem Vesmíru – udržuje frekvenční spojení se všemi drahokamy světa.

Eva Hannah Haberlandová
www.facebook.com/EvaHannahHaberlandova

 

FacebookTwitterGoogle+