KESHE A TESLA
Abych Vám přiblížil tuto tématiku zvláště skalárních vln ještě blíže, uvádím zde širší pojednání  a informaci pro zájemce.

Odkazy:

http://www.xy44.de/skalar/versuche.htm

http://www.xy44.de/skalar/index.htm

Skalární vlny – Teorie a experimenty

Společnost pro vědecké zkoumání, univerzita Amsterodam, Nizozemí

Prof. Dr. Ing. Konstantin Meyl

(překlad Benem Jansenem z německého originálu do angličtiny)

(překlad Ing. Romanem Fikejzem z anglického překladu do češtiny)

Úvod

Začíná se ukazovat, že skalární vlny, jež normálně zůstávají bez povšimnutí, jsou velmi zajímavé pro praktické použití pro informační a energetické technologie z důvodu jejich zvláštních atributů. Matematické a fyzikální odvození je podporované praktickými experimenty. Demonstracemi lze dokázat:

  1. bezdrátový přenos elektrické energie,
  2. působení přijímače na vysílač (zpětná vazba),
  3. volná energie s účinností až 1000%,
  4. přenos skalárních vln rychlostí násobku 1.5x rychlosti světla,
  5. neúčinnost Faradayovy klece před průnikem skalárních vln.

Teslovo záření

Zde chci poukázat na mimořádnou vědu pěti experimenty, jejichž výsledky jsou neslučitelné s učebnicí fyziky. V následující krátké přednášce budu prezentovat přenos podélných elektrických vln. Je to historický experiment, protože již o 100 let dříve proslulý experimentální fyzik Nikola Tesla změřil stejné vlnové vlastnosti. Od něho pochází patent ohledně bezdrátového přenosu energie (1900)1. Od té doby, co zjistil, že do přijímače přichází mnohem víc energie, než vysílač vyšle, mluvil vlastně o zvětšovacím vysílači. Díky zpětnému účinku na vysílač Tesla zjistil, že našel rezonanci země a že leží podle jeho měření v 12 Hz. Od doby Schumannovy rezonance vln, která se šíří rychlostí světla a leží v 7,8 Hz, Tesla dospěl k závěru, že jeho vlna má rychlost 1.5 krát násobku rychlosti světla. Jako zakladatel diatermie (léčebné lokální prohřívání – pozn. překladatele) Tesla již ukázal na biologické účinky, a tím na použití v medicíně. Diatermie dnes nemá nic společného s Teslovým zářením; ta užívá nevhodné vlny a jako následek má stěží lékařský význam. Objev Teslova záření je zamítán a není ani zmíněný v učebnicích. Pro toto jsou dva důvody. Za prvé, žádná vysoká škola nevlastní přestavěný zvětšovací vysílač. Technologie jednoduše byla příliš drahá a příliš nákladná. Proto výsledky nebyly reprodukované tak, jak to je nutné pro jejich potvrzení. Nyní to jde vyrobit pomocí moderní elektrotechniky, na místo dřívějšího jiskřiště lze použít generátor funkcí a vyměnit vysoké napětí za napětí nízké 2-4 V. Odměřené stupně účinnosti leží mezi 500 a 1000 procent. Druhý důvod, proč tento důležitý objev mohl upadnout v zapomnění, lze vidět v chybějícím vhodném popisu pole. Maxwellovy rovnice v každém případě jen popíšou příčné vlny, které ukazují na pole kmitající kolmo ke směru šíření.

Vlnová rovnice

Použitím Laplaceova operátoru známá vlnová rovnice, podle pravidel vektorové analýzy, může být rozebrána na dvě části: na vektorovou část, která vyplývá z Maxwellových rovnic a na skalární část, podle které divergence ukazuje na skalární složku pole. Musíme se sami ptát, které vlastnosti má tato část vlnění, která je založena na skalární vlně.

Pokud odvozujeme vektor pole ze skalárního potenciálu, pak tento přístup ihned vede k nehomogenní vlnové rovnici, která popisuje plazmovou vlnu. Řešení jsou známá jako elektronové plazmové vlny s podélnou oscilací elektronové hustoty (Langmuirovy vlny).

Vírový model

Teslův experiment a jeho zopakování mnou však ukazuje více. Takové podélné vlny zřejmě existují dokonce bez plazmy ve vzduchu a dokonce ve vakuu. Otázkou je, co divergence E popisuje v tomto případě? Jaký musí být impuls, aby se podélná stojatá vlna mohla tvořit? Jak může dojít k rázové vlně, když tam nejsou žádné částečky, které na sebe mohou působit tlakem?

Já jsem rozřešil tuto otázku, otevřenou Maxwellovou teorií pole pro víry elektrického pole. Tyto tzv . potenciální víry mají formální strukturu a šíří se v prostoru z důvodu jejich částicové podoby jako podélná rázová vlna. Pojetí modelu je založeno na kruhovém vírovém modelu Hermanna von Helmholtze, který Lord Kelvin zpopularizoval. V mých knihách 3 je matematické a fyzikální odvození popsáno.

Přes soubor potíží teorie pole každý fyzik z počátku bude hledat konvenční vysvětlení. Bude zkoušet dvě přiblížení:

Teorie rezonančního obvodu

Tesla představoval jeho experiment, mezi dalšími Lord Kelvin a on již 100 let dříve mluvil o vírovém přenosu. V názoru Kelvina se neuvažuje o vlně, ale ozáření. On jasně rozpoznal, že každý radiotechnický výklad musel selhat, protože směr silových čar je úplně odlišný.

To představuje předpoklad rezonančního obvodu, který se skládá z kondenzátoru a indukčnosti.

 

Pokud obě elektrody kondenzátoru jsou oddáleny od sebe, pak se mezi nimi natáhne elektrické pole. Silové čáry začínají na jedné elektrodě, tj. na vysílači, a končí na druhé elektrodě, tj. v přijímači. Je to cesta k vyššímu stupni účinnosti a lze očekávat velmi pevnou vazbu. Takto bezpochyby část efektů může být vysvětlena, ale nevysvětluje všechno.

Indukčnost je rozdělena do dvou vzduchových transformátorů, jejichž vinutí jsou totožná. Když se na vstup přivede sinusové napětí, je transformováno k výstupu vysílače a pak je znovu transformováno na vstupu přijímače. Výstupní napětí by mělo být menší nebo maximálně rovno vstupnímu napětí, ale to je podstatně větší! Zde může hrát roli dedukovaná a vypočítaná alternativa schématu zapojení, ale v žádném případě nemůže vyjít v měřitelném výsledku, že LED dioda v přijímači žhne jasně (U > 2V), kdežto ve stejnou dobu odpovídající LED dioda ve vysílači pohasne (U < 2Volt)! Pro kontrolu lze role vysílače a přijímače vyměnit.

Naměřený stupeň účinnosti leží navzdory výměně v 1000 procentech. Jestli platí zákon zachování energie, pak jediný výklad je tento: Otevřený kondenzátor odebírá energii z  prostředí. Bez uvažování této okolnosti je chyba odchylky každého konvenčního modelu chybně vypočtena ve více než 90 procentech. To už je lepší nic nepočítat.

To se bude týkat oscilací polí, protože kulovité elektrody mění polaritu s frekvencí přibližně 7 MHZ. Pracují v rezonanci. Podmínky pro rezonanci jsou: totožná frekvence a opačná fáze. Vysílač zřejmě upravuje pole v jeho prostředí, zatímco přijímač sbírá všechno, co splní podmínky pro rezonanci.

Také v otevřené otázce pro přenosovou rychlost signálu rezonančního obvodu výklad selže. Ale VF technik má v zásobě ještě další vysvětlení:

Teorie blízkého pole

V blízkém poli antén jsou měřeny jevy, na jednu stranu nevysvětlitelné normální užívanou teorií pole, na druhou stranu blízké skalárním vlnovým efektům. Každý ví o praktické aplikaci: např. u vstupů obchodních domů, kde zákazník musí projít mezi skalárními vlnovými detektory.

V mém experimentu je vysílač situován v tajemné blízké zóně. Také Tesla vždy pracoval v blízké zóně. Ale kdo hledá důvody, objeví, že efekt blízkého pole není nic jiného, než skalární část vlnové rovnice. Mé vysvětlení je toto:

Nosič náboje, který kmitá vysokou frekvencí v anténním prutu je formou podélné stojaté vlny. Následkem toho také pole v blízké zóně Hertzova dipólu je podélné skalární vlnové pole. Obrázky jasně ukazují, jak se víry vytvářejí a jak se odtrhávají od dipólu.

Obr.  odtrhávání elektrických siločar od dipólu.

Kromě nosičů náboje v anténním prutu s fázovým úhlem mezi proudem a napětím 90 stupňů, se vyskytuje v blízkém poli také elektrické a magnetické pole s fázovým posuvem 90 stupňů. Ve vzdáleném poli je fázový úhel nula. V mém výkladu jsou víry rozbity, rozkládají se, a příčné radiové vlny se tvoří.

Teorie víru

Rozklad víru vždy závisí na rychlosti šíření. Při výpočtu pro rychlost světla se víry rozkládaly již před polovinou vlnové délky. Při vyšší rychlosti jsou stále více stabilnější, stabilní zůstanou při rychlostech nad 1.6x rychlosti světla. Tyto velmi rychlé víry jsou vázány k rozměrům. Mohou pak v prostoru tunelovat. Proto se rychlost rychlejší než světlo vyskytuje v tunelovém jevu. Proto žádná Faradayova nábojová klec nemůže chránit rychlé víry.

Z počátku má toto vírové pole kvantové vlastnosti, pak následuje VF kmitání s permanentní změnou polarity z kladné na zápornou a zpět, bez průměrné změny náboje v závislosti na čase. Následkem toho částice téměř bez zábran proniknou hmotou v tuhé fázi. Částice s těmito vlastnostmi jsou ve fyzice nazývány neutrina. Energetické pole, které je soustředěné v mém experimentu, pochází z neutrinového záření z našeho okolí. Protože zdroj tohoto záření, ať už je jeho původ umělý nebo přirozený, je daleko od mého přijímače, jakýkoliv výklad pomocí teorie blízkého pole je chybný. Vysílač nainstalovaný v zóně blízkého pole totiž dodává méně než 10% přijaté energie. Zbylých 90% nemůže pocházet ze zóny blízkého pole!

Experiment

Na generátoru funkcí nastavím frekvenci a amplitudu sinusového signálu, s kterým vysílač pracuje.Regulátorem kmitočtu točím tak dlouho, než se LED dioda v přijímači jasně rozsvítí, kdežto ta ve vysílači pohasne. Nyní se uskutečňuje přenos energie.

Když se amplituda snižuje až do okamžiku, kdy je jisté, že žádný přebytek energie není vyzařovaný, pak kromě energetického zisku vzniká energetické zesílení. Když odpojím přijímač od uzemnění, rozsvítí se LED diodové kontrolky následkem zmíněného zpětného účinku na vysílač. Vysílač tak jakoby zjistí, že jeho signál je přijat.

Vlastní rezonance Teslovy cívky, podle měřiče kmitočtu, leží v 7 MHz. Když je kmitočet snížen přibližně na 4.7 MHz, kdy LED dioda přijímače opět žhne, ale méně jasně, snadněji se zatlumí, nemá rozeznatelný účinek zpět na vysílač. Nyní se jednoznačně jedná o přenos Hertzova podílu při pohybu rychlostí světla. Pokud se nemění vlnová délka, poměr frekvencí určuje poměr rychlostí šíření. Skalární vlna odpovídá velikosti (7/4.7)=1.5 krát násobku rychlosti světla! Když jsem dal vysílač do hliníkové skříně a zavřel dveře, pak přijímač by neměl nic zachytit. Experti Laboratoře pro elektromagnetickou kompatibilitu v tomto případě vskutku nemohou nic objevit, ačkoli LED dioda přijímače svítí! Změnami v cívce přijímače lze ověřit, že je přítomna elektrická (a nikoliv magnetická) vazba, ačkoli Faradayova klec by měla chránit elektrická pole. Skalární vlna zřejmě překoná klec s rychlostí rychlejší než světlo, a to tunelováním!

Literatura

1 Nikola Tesla: Apparatus for transmission of electrical energy. US-Patent No. 645,576, N.Y. 20.3.1900.

2 Nikola Tesla: Art of transmitting electrical energy through the natural mediums, US-Patent No. 787,412, N.Y. 18.4.1905.

3 Konstantin Meyl: Elektromagnetische Umweltvertrglichkeit,

Teil 1: Umdruck zur Vorlesung, Villingen-Schwenningen 1996, 3.Aufl. 1998

Teil 2: Energietechnisches Seminar 1998, 3. Auflage 1999,

Teil 3: Informationstechnisches Seminar 2002,

auszugsweise enthalten in:

  1. Meyl: Skalarwellentechnik, Dokumentation fuer das Demonstrations-Set,

INDEL-Verlag, Villingen-Schwenningen, (all books will be translated).

Rádiová spektra

Dlouhé vlny (DV, LF) o frekvencích f = 150 – 300 kHz, tedy vlnových délkách λ = 2000 – 1000 m.

Střední vlny (SV, MW, AM): f = 0,5 – 2 MHz; λ = 600 – 150 m.

Krátké vlny (KV, HF) o frekvencích f = 6 – 20 MHz a vlnových délkách λ = 50 – 15 m

Velmi krátké vlny (VKV, FM) o frekvencích f = 20 – 300 MHz a vlnových délkách λ = 15 – 1 m

Teslova práce

Každému koho se to může týkat:

Oznamuji že já, Nikola Tesla, občan Spojených Států, bydlící v městském obvodu Manhattan ve městě, oblasti a státě New York, jsem vynalezl nové a užitečné vylepšení dovednosti vysílat elektrickou energii skrze přírodní média. Následují specifikace a nákresy. Je již dlouho známo, že elektrické proudy mohou být posílány skrze Zemi a toto poznání bylo použito mnoha způsoby při vysílání signálů. Funkce rozličných přijímacích zařízení vzdálených od vysílače byla vyvinuta hlavně s cílem obejít se bez vodiče. Dále je známo, že elektrické rozruchy mohou být posílány zemí uzemněním pouze jednoho pólu jejich zdroje.Tento poznatek využívám v systémech určených pro vysílání signálů nebo energie přírodními médii a tento poznatek je dobře znám. Ale všechny experimenty a pozorování dosud učiněná inklinovaly k potvrzení názorů většiny vědců, že se země kvůli svému obrovskému objemu, přesto že vykazuje vodivé vlastnosti, nechová jako vodič limitovaných rozměrů s ohledem na vygenerované rozruchy, ale naopak jako obrovský rezervoár nebo oceán, který, pokud je nějakým způsobem místně rozrušen, zůstává celkově nereagující a klidný. Stále ale zůstává faktem, že pokud ve vodivé cestě máme oscilace, tak díky odrazům a interferencím přímých a odražených vln dostáváme „stacionární vlny“(stojaté vlny), které mají svoje maxima a minima ve fixních pozicích. V každém případě existence těchto vln ukazuje, že vyslaná postupná vlna někde dosáhla hranici vodivé cesty a od této hranice se odrazila. Nyní jsem objevil, že přes obrovské rozměry zeměkoule a v rozporu s dosavadními pozorováními, se může chovat jako vodič omezené velikosti. Tento fakt je demonstrovaný novým úkazem, který dále popíši. Při výzkumech, které jsem provedl za účelem studia účinků bleskových výbojů jsem pozoroval, že citlivé přístroje, které byly zkonstruovány za účelem reagovat na elektrické rozruchy vyvolané výboji, selhaly, přesto že by měly reagovat. Při pátrání po příčinách tohoto nečekaného jevu jsem objevil, že je to kvůli charakteru produkovaných elektrických vln vytvářených v zemi bleskovými výboji. Tyto vlny mají uzlové oblasti následující v určitých vzdálenostech posuvný zdroj? (shifting source) rozruchu. Z údajů nasbíraných během mnoha pozorování maxim a minim těchto vln jsem zjistil, že jejich délka je od 25(12kHz) do 71(4,2kHz) kilometrů. Dospěl jsem k závěru, že vlny tohoto druhu mohou být šířeny všemi směry v glóbu a nejspíš mohou mít větší vlnovou délku limitovanou pouze fyzickými rozměry Země. Je nepochybně zřejmé, že vytvořený rozruch se šíří zemí na její nejvzdálenější bod odkud se odrazí. Koncipoval jsem metodu vytváření takových zemských vln uměle s cílem využít je pro mnoho užitečných účelů pro které jsou nebo mohou být vhodné. Tento problém vypadá velmi složitý s ohledem na obrovské rozměry planety a tím pádem nutnosti používat velké pohyby proudu jako vidíme například v přírodě. Ale postupným vylepšováním mého generátoru elektrických oscilací popsaného v patentu 649,621 jsem dosáhl potřebných proudových pohybů nejen srovnatelných, ale i překonávajících elektrické výboje v blesku. Jsem tak schopen kdykoliv reprodukovat požadovaný úkaz v zemi, stejně jak to dělá blesk. S poznáním objevených jevů a se zařízením schopným tyto jevy vyvolávat jsem schopen nabídnout řešení mnoha důležitých zadání, jako provoz nebo ovládání vzdálených zařízení, která by byla s dosud používanými prostředky nemyslitelná. Například pomocí generátoru stojatých vln(viz obrázek č.1) a vhodně umístěného a nastaveného vzdáleného přijímače je možné přenášet informace, ovládat a zapínat mnoho různých zařízení, stejně jako indikovat přesný čas pozorovatelny kdekoliv je potřeba, nebo zjišťovat přesnou polohu tělesa na dálku, jako třeba plavidla na moři, jeho azimut, rychlost, ujetou dráhu, nebo vytvářet účinky v závislosti na intenzitě, vlnové délce, směru a rychlosti rozruchu takového charakteru. Mohu vylíčit způsob využití mého vynálezu popsáním specifického použití , jmenovitě – přenos informací mezi vzdálenými místy. Obrázek Teslovy antény  představuje generátor, který produkuje stojaté vlny v zemi (Při odrazu vysílané elektromagnetické vlny dochází k interferenci postupující a odražené vlny a tím ke vzniku stojaté vlny). Na obrázku 1 znamená A primární cívku transformátoru sestávají typicky z několika závitů tlustého vodiče zanedbatelného odporu který je připojen ke zdroji silných elektrických oscilací. Zdroj je prezentován označením B. Tento zdroj je obvykle kondenzátor nabitý na vysoké napětí a je rychle vybíjen do primární cívky. Tak jako v typu transformátoru, který jsem vynalezl a který není příliš znám(Teslův transformátor). Pokud je požadováno generovat vlny velkých délek, je vhodné použít k buzení primáru A střídavé dynamo vhodné konstrukce. C(sekundár) je spirálovitě vinutá cívka umístěná do cívky primární. Tato sekundární cívka je dále uzemněna do země E´ koncem bližším k primáru a připojena k terminálu E koncem druhým (středovým). Fyzické rozměry sekundární cívky C, určují její pracovní kmitočet, jsou pečlivě sladěny tak, aby se co možná nejvíce blížil

rezonančnímu kmitočtu primáru A. Je to nejdůležitější faktor pro zvyšování napětí a pro zvětšování pohybu proudu sekundárem, který by měl mít odpor co možná nejmenší a indukčnost co možná největší. Uzemnění by měla být věnována nejvyšší péče tak, aby měla co nejmenší odpor. Namísto přímého uzemnění jak je nakresleno, může být sekundár uzeměn připojením přes primár, a tepve ten v tomto případě bude připojen k uzemění E´. Je však třeba zdůraznit, že celková délka vodiče od uzemění E´ až k terminálu E(vysílací anténa) musí být rovná jedné čtvrtině vlnové délky použité frekvence, nebo jedné čtvrtině vlnové délky násobenélichým číslem.

(landa=c/f)

landa=vlnová délka(v metrech)

Za těchto podmínek se na terminálu E objevuje napěťová kmitna největší, tím pádem největší pohyb proudů sekundárem. V zájmu dosažení co nejvyšších proudových pohybů v sekundáru je nutné, aby vzájemná induktivní vazba mezi primárem a sekundárem nebyla příliš těsná. Musí být, na rozdíl od obyčejných transformátorů volná, aby nebyly rušeny volné oscilace sekundáru. Spirálovité provedení sekundáru je pro tuto podmínku výhodné. Závity blízko primáru jsou vystaveny jeho silnému vlivu a podněcují vznik vysokých počátečních napětí. Když jsou tyto podmínky splněny, jsou proudové pohyby velmi zesíleny. Velikost proudového pohybu pak přímo závisí na indukčnosti , kmitočtu a nepřímo závisí na odporu sekundárního systému. Zjistil jsem, že je možné takovým způsobem produkovat elektrické pohyby tisícinásobně větší než počáteční v primáru a že elektrická energie systému E´ C E se dá měřit na desítky tisíců koňských sil. Tyto obrovské proudové pohyby odhalují spousty nových a pozoruhodných úkazů, které byly popsány. Silné elektrické oscilace systému E´ C E se zavádějí do země, šíří se na velké vzdálenosti zeměkoule kde se odrážejí a pomocí interference vytvářejí stojaté vlnění u kterého se střídají hřebeny a dutiny ležící v paralelních kruzích přičemž zemnič E´ je pólem. Jinak řečeno, zemský vodič je uveden do rezonance stejně jako drát. Navíc, mnou zjištěná fakta ukazují že pohyby elektřiny skrze zemi se řídí přísnými matematickými pravidly. Prozatím stačí konstatovat že se planeta chová jako uhlazený nebo vyleštěný vodič zanedbatelného odporu s kapacitou a indukčností rovnoměrně rozprostřenou podél osy symetrie šíření vlny a přenos pomalých oscilací je bez patrného zkreslení a útlumu. S tím co bylo řečeno výše souvisí tři nutné podmínky pro vznik rezonance.

Za prvé.

Průměr Zeme procházející pólem by měl být lichým násobkem jedné čtvrtiny vlnové délky – to je poměr mezi rychlostí světla a čtyřnásobkem frekvence proudu.

Za druhé.

Je potřeba mít takové oscilace, u kterých nebude přiliš mnoho energie vyzařovat do prostoru ve formě Hertzových vln. Na příklad můžu říct, že frekvence by neměla být vyšší než dvacet tisíc za sekundu(20kHz),ačkoli kratší frekvence mohou být možné.Nejmenší frekvencí se jeví šest za sekundu(6Hz), v tomto případě se vytvoří jen jeden napěťový uzel na nebo poblíž zemniče a tento efekt se paradoxně zvětšuje se vzdáleností a největší je v oblasti diametricky opačné od vysílače. Na kmitočtech ještě nižších již země nerezonuje, ale pouze se chová jako kapacita a změna potenciálu bude více méně rovnoměrná podél celého povrchu.

Za třetí.

Nejdůležitějším požadavkem je, aby vysílání vlny trvalo určitou dobu. A to bez ohledu na frekvenci.Odhaduji že vysílání by nemělo být kratší než 1/12 nebo 0,08484 sekundy. Tolik trvá vlně urazit vzdálenost k protilehlému bodu zeměkoule a odrazit se zpět, při průměrné rychlosti okolo 471240 kilometrů za sekundu. Přítomnost stojaté vlny může být detekována mnoha způsoby. Pro příklad, obvod může být připojen přímo nebo induktivně k zemi a k vyvýšenému terminálu a vyladěn k nejúčinnějším reakcím na oscilace. Jiný způsob je připojit laděný obvod k zemi ve dvou bodech ležících víceméně v poledníku procházejícím pólem E´, nebo obecně řečeno, ke dvěma bodům s rozdílným potenciálem.

Výňatek z dialogu s Teslou:

PZ: „Pane Teslo, v tom bodě, co míníte elektromagnetickou hybností?“

Tesla: „Mám na mysli, že okruh musí mít setrvačnost. Musí mít velkou vlastní indukčnost abyste

mohli dosáhnout dvou věcí: Za prvé, poměrně nízkého kmitočtu, což redukuje vyzařování

elektromagnetických vln na poměrně malou hodnotu, a za druhé, velký rezonanční efekt. Toho není

možné dosáhnout například s anténou, kvůli velké kapacitě a malé vlastní indukčnosti. Velká

kapacita(anténa) a malá samoindukčnost vytváří nejubožejší druh obvodu, který může být postaven;

protože poskytuje velice malý rezonanční efekt. To byl důvod proč energie při mých experimentech

v Koloradu byla 1000-krát větší, než v současných anténách.“

PZ: „Říkáte, že energie byla 1000-krát větší. Znamená to, že se zvýšilo napětí, nebo proud, či

obojí?“

Tesla: „Ano [obojí]. Řečeno ještě jednoznačněji – užívám velmi velkou samoindukčnost a poměrně

malou kapacitu ( anténu), kterou jsem konstruoval jistým způsobem tak, aby elektřina nemohla unikat. Takto

získám nízký kmitočet, ale, jak víte, elektromagnetické záření je úměrné druhé odmocnině z

kapacity dělené samoindukčností. Nedovolím aby něco unikalo ven. Takto nahromadím v okruhu

obrovskou energii. Když je dosažen vysoký potenciál a chci emitovat elektromagnetické vlny dělám

to, ale dávám přednost redukci množství vyzářených vln a propouštění proudu do země, protože

energie elektromagnetické vlny je neobnovitelná, zatímco [zemní] proudy jsou zcela návratné,

představují energii uloženou v elastické soustavě.“

PZ: „Na jakou elastickou soustavu se odvoláváte?“

Tesla: „Mám na mysli toto: Jestliže pouštíte proud do okruhu s velkou samoindukcí a nízkým

odporem, a přitom nedochází k žádnému vyzařování, neexistuje možnost, aby tato energie odešla do

prostoru; nicméně, způsobené impulzy se akumulují.“

PZ: „Podívejme se, zda tomu správně rozumím. Jestliže budeme vycházet z vašeho systému radiace

nebo elektromagnetické vlny, bude to promarněná energie?“

Tesla: „Absolutně promarněná. Z mého okruhu můžete vyzískat buď elektromagnetické vlny,

respektive 90% elektromagnetických vln, a 10% proudu energie, která prochází Zemí. Můžete

ovšem tento proces obrátit a získat tak 10% energie v elektromagnetických vlnách a 90% v energii z

proudu, který prochází Zemí.

Je to úplně stejné, jako tohle: Vynalezl jsem nůž. Tento nůž může krájet břitem. Řeknu člověku

užívajícímu můj vynález: ´Musíš řezat břitem!´ Dobře vím, že máslo lze krájet i opačnou, tupou

stranou, ale k tomu můj nůž není určen. Stejně tak nesmíte udělat anténu odevzdávající 90% energie

v elektromagnetických a 10% v proudových vlnách, protože elektromagnetické vlny jsou ztraceny,

jakmile udělají několik oblouků kolem planety, zatím co proud putuje maximálně na vzdálenost

průměru zeměkoule a může být kdykoli získán zpět.“

„Mimochodem, tento pohled je nyní potvrzen. Všimněte si například, Sommerfeldova

matematického pojednání [*], které ukazuje, že má teorie je správná, že jsem měl ve svých

vysvětleních těchto fenoménů pravdu, a že se celá profese naprosto mýlila. Toto je také příčina,

proč mí následovníci, jdoucí cestou vysokofrekvenčních proudů, zbloudili. Chtěli vytvořit

vysokofrekvenční alternátory o 200 000 cyklech s představou, že mohou produkovat

elektromagnetické vlny, 90% v elektromagnetických vlnách a zbytek v energii proudu. Já použil

nízkých kmitočtů a produkoval 90% v proudu a jen 10% v elektromagnetických vlnách, které jsou

promarněny, a proto jsem dospěl ke svým výsledkům…

„Jak vidíte, zařízení, které jsem vymyslel je aparatura umožňující v anténním obvodu vyprodukovat

obrovské rozdíly potenciálu a proudů. Jestliže chcete přenášet proudy vedením nebo

elektromagnetickými vlnami, musí být splněny dané požadavky. Můžete mít vysoký proudový

potenciál a velké množství vibrační energie; ale tuto vibrační energii můžete ještě zvyšovat. Při

správném designu a volbě vlnové délky to můžete zařídit tak, abyste získávali například 5 % v

elektromagnetických vlnách a 95 procent v proudu, který teče Zemí. To je to, co dělám. Nebo, jako

lidé od rádia, můžete získat 95 % v energii elektromagnetických vln a jen 5 procent v energii

zemního proudu. Tato aparatura je vhodná pro obě metody. Já ovšem svým systémem neprodukuji

záření a elektromagnetické vlny potlačuji. Uvažujete-li o mém systému, měli byste se oprostit od

představy, že zde dochází k vyzařování nějaké energie. Nic se nevyzařuje, uchovává se!“ .

Zdroj: http://energieupramene.blogspot.cz/2012/10/keshe-tesla.html

 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Volné energie