Když má lhostejnost navrch

Všichni věštci bez rozdílu sdílejí se svými klienty řadu pohnutých osudů. Spojuje je vzájemné pouto, které nelze přetnout. Zvláště, jde-li klientům o život a existuje alespoň malá šance na jejich záchranu. O to víc pak věštce bolí, když je zmařen lidský život, a to jen kvůli egu některých lidí, kteří mnohdy práci věštců pohrdavě přehlíží. Paní Ivana zemřela náhle. Zpráva o její smrti mě natolik zasáhla, že jsem nemohla pokračovat v práci a celý zbytek dne jsem proplakala.

Měla jsem ji před očima. Milující matku dvou dětí, odhodlanou bojovat s nemocí, s níž si lékaři nevěděli rady, chybně ji diagnostikovali a tudíž hned od prvopočátku i špatně zaléčili. Byla to moc hodná ženská. Na svou nemoc si nestěžovala, nechtěla obtěžovat svoje okolí. Trápila ji bolest v kyčli, a tak šla k lékaři. Odešla ale s konstatováním, že stačí pilulky na utišení bolesti. Jenže ta neustupovala a po čase byla stále víc nesnesitelnější. Následovala řada dalších vyšetření s podezřením na rakovinu a změna léčby.

Ivana se s tím ale nesmířila. Chtěla bojovat, už kvůli dětem. Přijela proto za mnou na výklad karet a zajímala se pouze o příčinu svého onemocnění. V kartách mi vyšel banální zánět v kyčli, žádná rakovina… Viděla jsem chybně určenou diagnózu a špatný léčebný postup. Navíc mi v kartách vyšlo, že by paní Ivana měla změnit ošetřující lékaře a vydat se do specializované nemocnice v Brně, protože zánět měl už rozsáhlejší charakter. Měla tehdy z mého výkladu velikou radost a sršela odhodláním vše změnit. Jenže… Zkuste se před lékařem zmínit, že kartářka diagnostikovala něco jiného. V tu chvíli je oheň na střeše a ani náznak tuto eventualitu alespoň prověřit. A přitom stačilo tak málo, aby dvě děti nepřišly o mámu.

Celá mašinérie byla zkrátka už v pohybu, léky nasazeny, vůle prověřit zjištění kartářky nulová… A tak Ivana dál trpěla a občas mi ze zoufalství zavolala a chtěla utěšit. Karty přitom stále odpovídaly to samé – žádná rakovina, ale zánět kyčle. Vždy jsem se jí snažila dodat kuráže, avšak lékaři byli ve svém závěru neodbytní (neomylní). A tak se nakonec stalo to, co se stát nemuselo, ale přišlo. Ivana zemřela v podvečer a musela velmi trpět. Pitevní nález z Motolské nemocnice to potvrdil. V důsledku rozsáhlého zánětu se jí rozpadla kyčel. Kdyby byla včas nasazena antibiotika, bylo hned po problému. Namísto toho drahá léčba zdravotní stav zhoršovala, až Ivana zemřela. Její rodina mi vzápětí napsala: „Paní Demeterová, vždy jste Ivaně nezištně pomáhala a ona Vás za to měla moc ráda. Zemřela opravdu na zánět, jak vyplývá z lékařské zprávy. Co dodat, že ho lékaři včas nepoznali? Normální lidé někdy pro ně nic neznamenají, spíše si chtějí nahrabat. Ale jak to máme vysvětlit Kačence a Danovi, kterým se o mámě zdá a drží se stále v objetí…“

Závěr: Nemohla jsem zastavit slzy. Byla mezi námi přestřižena pupeční šňůra. Měla jsem totiž za Ivanu zodpovědnost před Bohem, který mě obdaroval mou schopností proto, abych ji pomohla. Bohužel, lhostejnost lékařů měla v tomto případě navrch.

Jana Demeterová, kartářka
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
Zdroj: www.astrolife.cz

FacebookTwitterGoogle+