KAŽDÝ MUSÍ ZACHRÁNIT SÁM SEBE
Žijeme tu opravdu ve velmi zajímavých časech a blíží se k nám velká a významná změna. Rodí se nové vědomí.Nepřijde nás zachránit žádný Mesiáš. Každý musí zachránit sám sebe. Každý se musí sám přeměnit z larvy na motýla. Poslechni si tento příběh Majka Spirita:

Je o člověku, který se jmenuje NOVÝ. Žije v městečku zvaném Starý Svět. Je to město jako všechny ostatní, ale přihodilo se v něm něco velmi neobyčejného. Vše je tam vzhůru nohama a jeho obyvatelé si dokonce myslí, že jsou jediní široko daleko.

Ve městě žije lékař, který se stará o lidi, ale pan doktor dostal časem strach, že když budou všichni zdraví on bude zbytečný a tak přiotrávil celé město a nyní jsou na něm všichni závislí.

Onemocněl i starosta, který je již velmi starý člověk a bojí se smrti, protože si zvykl na své postavení a vliv. Úplně zapomněl, že reprezentuje lidí a je přesvědčen, že on ví, co je pro všechny nejlepší a celé to shora řídí jako loutkové divadlo.

Ve městě žije i šerif, který pomáhá a chrání lidi, ale když spatřil starostu, jak hrabe, dostal strach, že mu nic nezůstane a začal zneužívat svou moc a teď už si před ním nejsou všichni rovni.

V městečku je i kostel, kde smutné tváře zpívají smutné písně. Takto se prý modlí k Bohu. Farář se stále ohání nebem a peklem a proto málo z těch lidí, co ho poslouchají, ví něco o životě na zemi.

Ve městě je i škola, kde ale učí, že 2 + 2 je 5 a děti, které se s tím odmítají smířit, propadnou. Ti ještě aspoň mají nějakou šanci, ale většina ostatních dětí v té škole načisto přijde o rozum.

Poslední nadějí bylo místní rádio, rozhlas, kde hlásí zprávy a o víkendech pouštějí muziku, aby se lidé trochu pobavili. Jenže i v tomto rádiu se něco stalo a nyní hrají tutéž smutnou písničku pořád dokola.

NOVÝ se jednoho dne probudil. Podíval se oknem do reality a uvědomil si, že on sem nepatří, že on není starý člověk. Tak se rozhodl z města odejít. Neví ještě kam přesně má namířeno, ale ví, že už dál nechce hrát toto staré divadélko. A tady moje vyprávění končí, ale příběh pokračuje dál. Ten příběh musíš dokončit ty sám. NOVÝ je připraven jít kterýmkoliv směrem, kterým ho pošleš. Jeho cestu odsud vybíráš ty sám. Ty jsi NOVÝ ČLOVĚK!

Starý člověk chtěl mít hromadu peněz,
být vysoce vážený a velmi slavný.
Byl chytrý a dokázal mnoho,
ale separoval sebe od zdroje a ten tah není správný.
Přemýšlí pouze jak více vydělat,
neboť ovládá ho šílený, strašný chtíč.
Narostlo mu ego větší, než mělo být
a teď nevidí nikoho, pouze vlastní ksicht.

Ale už je na smrtelné posteli,
končí, odchází na věčný spánek.
Je psychický nemocný a žije v iluzi,
proto v novém světě už nemá na vládu nárok.
Přichází nový člověk a ten vyžene ten starý zápach jako svěží vánek.
Na nás je udělat mu cestu a postavit základy pro tento vzdušný zámek.

Minulost je mrtvá či krásná, či špatná byla
Nemá žádnou moc, pokud nedáš jí ji sám
Síla je v přítomnosti, a jestli ji hledáš někde jinde, mám špatnou zprávu, nenajdeš ji tam
Tady a teď jediný čas, jediné místo
Někde tam uvnitř i ty jistě víš to
Možná akceptovat nedokážeš to,
ale taková pravidla má časoprostor.

Nevěřím na štěstí, na které musíš čekat,
než do života ti konečně ono vstoupí.
Pokud jdeš za něčím vytrvale s nadšením,
to moře se před tebou rozestoupí.

A i když si jediný kdo vidí tu pravdu,
ta pravda je stále pravda i když nechápou
a smějí se ti, protože nemáš důkaz,
jak kdy země byla plochá.

A lidé zabíjeli za tu iluzi,
že jejich Bohem stvořený svět
je ten vesmíru střed.
To je velká hloupost,
ale pravda je, že každý nosí v sobě jeden vesmíru střed.
Toto je to místo odkud svítí světlo
a když se ty vrátíš znovu trochu sem,
uvědomíš si to co se zde odehrává teď je nová plochá zem.

A lidé zase věří, že jsou nejmoudřejší a mají přizpůsobovat přírodu sobě,
místo aby sladili se s ní, jdou proti ní
a uznej, že to jim tu velkou výhodu bere.

Nepotrvá už dlouho ta lhostejnost,
ta pravda se chystá přijít na veřejnost.
Budou se jí smát, budou se s tím bít
a nakonec to příjmou jako samozřejmost.

A první noví lidé už vidí ty záblesky světla, které sem nese poznání.
Nový člověk říká životu ano,
ale to ještě neznamená, že nepozná ne.
Nejvíc ze všeho cení si vědomí,
ví jaké nebezpečné je nevědomí
a že největší mýtus na šíření strachu
je hra na špatné svědomí.

Historie lidstva je smutný příběh,
už tisíciletí zde umíráme v boji.
Vypadá to, že fakt asi milujeme války, když do války posíláme svoje.
Konečně je ten mír na dosah,
jenže my si ty body odmítáme spojit.
Být, či nebýt, v jakém světě žít.
Každý musí zvolit, na které straně stojí.

Nový člověk už zná tajemství,
které to prokletí zruší.
Aby na této planetě nastal mír,
musí člověk najít klid v duši.

Ty spekulace a ty manipulace
již nemusí být součástí evoluce.
Dost bylo této špatné vibrace.
My žijeme zde v časech revoluce.

Něco jako když vyrostl první květ na planetě, kde rostla pouze tráva a plevel.
Něco jako když první opice pochopila, že nemá čtyři nohy, ale dvě a že dvě ruce má.
Tentokrát lidé už konečně zjistí, že všichni zde na zemi jsou jedna rodina.
Bílí, černí, žlutí, rudí bratři a sestry,
tentýž Bůh nás objímá.

Brzy už přijdeme na to, že je to všechno jedno, i když to ještě necítíme dnes,
máme tu pravdu přímo pod nosem a my tu přes ty stromy nevidíme les.
Jediná cesta je přes toho člověka v zrcadle, ale ne s egem, ale bez,
aby nás odpouštění a vděčnosti nemusel učit pes.

Tělo je úžasná věc, ale je to pouze schránka, něco jako skafandr.
Bez duše neznamená víc, než kus masa, duch je to, co mu dává charakter.
Když je pěkná duše, tak je krása v domově.
Když rodiny jsou v pohodě, je klid v zemi.
Když v zemi je klid, tak jsou všichni klidní
a je mír mezi lidmi.

Život jak ho známe končí, ale to také znamená, že se otevírají nové dveře.
Ideály byly podsouvány, ale ty si už lidé sami vytvářejí v nové éře.
Vybírají svůj směr energie svou pozorností,
tím, co nosí v hlavě,
tím, oč prosí právě,
takže modlí se jen, ať to dělají správně.

Dej Bože, aby uměl jsem si vážit každý nový důvod k úsměvu.
Abych viděl mé chyby jako výzvy jak najít nový, když starý způsob neuspěl.
Dej mi oči, které vidí tu krásu, ať nehledám spásu na nebesích.
Vím, že to nebe i to peklo je v mých ctnostech a v mých neřestech.

Sním, jakoby jsem měl žít už navždy,
ale žiji, jakoby jsem žil poslední den.
Každý je první a poslední svého druhu,
každý jeden je posvátný, vím.
Chci jen zanechat tento svět o něco lepším, než byl, když jsem přišel
a jsem rád, když jsem něčím přispěl a neshodil jej níže, ale zvedl ho výš.

A nejde tu o to, zda chodíš bosý nebo nosíš oblek.
Nejde o pohlaví, rasu, národnost, vyznání a nejde o věk.
Srdce zná tu správnou cestu
a objevit ji může kdokoliv.

Buď dobrý člověk

I ty jsi NOVÝ ČLOVĚK

http://www.seberizeni.cz/kazdy-musi-zachranit-sam-sebe/

 

FacebookTwitterGoogle+