KARMA – SKUTEČNÝ PŘÍBĚH
Učení o karmě je myšlenkovým konceptem, který používají různé kultury a sahá tisíce let do minulosti. Navzdory častému používání slova karma dochází hojně k jeho nepochopení a matení pojmů. V knize Bhagavadgíta je zmiňován pojem „moksha“ – snaha uniknout z nepřetržitého cyklu zrození, stav přesahu nebo osvobození z nám známého světa – světa, ve kterém nás matou naše smysly. Pokud tohoto stavu dosáhneme, otevírá se nám cesta odlišné zkušenosti, která přesahuje za cyklus znovuzrození. Podle učení hinduismu je jedinou „vyšší aktivitou“ cesta hledání a kultivace vlastního spirituálního poznání, meditace a pravdy. Učení karmy říká, že veškeré zkušenosti živých bytostí, které jsou založeny na jejich konání během života, se projeví v jejich fyzickém těle. Toto tělo je ovládáno organizovanou formou jemné hmoty, která tvoří jeho duševní stav a je nucena pohybovat se v různých místech v procesu znovuzrození. Princip je založen na skutečnosti, že činy dneška určují budoucí události v životě člověka – nejinteligentnější bytosti se schopností rozlišovat a ovlivňovat své instinktivní chování. Obecně lze říci, že po každé naší akci následuje odpovídající reakce v tomto nebo následujících životech. Důležité je si uvědomit, že to nejsou pouze činy, které určuji naši budoucnost, ale také myšlenky a přání. Vnímat naše zkušenosti jako „dobré“ nebo „špatné“ a označovat je těmito nálepkami nás může odvést od chápání těchto jevů jako zkušeností, které nás mohou posunout na cestě vpřed v procesu znovuzrození. Podle některých indických směrů jsou karmy dokonce neviditelné částice, které jsou přitahovány našimi dušemi skrze různé činy. Při pocitu zloby nebo při činech jako je vražda se postupně vytváří na naší duši vrstvy těchto částic, které brání realizaci našeho skutečného potenciálu a možnosti vnímat hlas naší duše. Všeobecné mainstreamové chápání pojmu karma je možno shrnout takto: „co činíš druhým bude činěno tobě“. Princip karmy je ale hlavně o učení z vlastních zkušeností, naplňování potenciálu, dosahování osobního růstu skrze činy. Nemá nic společného s odsudky a vinou. Když tedy konáme dobro s vidinou našeho budoucího vlastního dobra, jednáme v rozporu s učením karmy. Naše chování má vycházet z nesobeckého srdce a má být činěno pro dobro světa – klíčem je čistý úmysl chování. Princip karmy však nekončí pouze u jednotlivců. Karma přesahuje hranice jednotlivých živých bytostí a prostupuje celek světa. Činy a myšlenky každého z nás spoluvytváří svět, ve kterém žijeme.   zdroj

Čtěte více na http://www.radostnezpravy.cz/karma-skutecny-pribeh/

 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Ostatní