KAPKA SVĚTLA
Přicházím sem a nevím co je to za svět. Zapomněla jsem vše o sobě a dokonce vše o světě, ze kterého jsem přišla, i na který jsem se vydala.
Při průchodu vtělování do fyzického těla se do mého vědomí otiskly programy z kolektivního nevědomí lidstva. A přesto jsem v sobě cítila sílu, že toto vše nízké ode mě  odpadne, a cosi se ve mně probudí. A tak se stalo.

Vzpomínka na kapku světla, které jsem sem měla přinést, se rozzářila.

Jako lampióny štěstí, přilétávající na tento svět, přinášíme kapky světla z oceánu  vědomí Nejvyššího Zdroje. Jsme nositelé kosmické esence Božského Zdroje, jenž naším prostřednictvím působí v těchto končinách stvoření. Není to snadný úkol rozpomenout se. Bolí to. Není to pohodlné. Ale přesto je to jediné vysvobození i naplnění zde dostupné.

Nejprve si uvědomíme, že hledáme, pak hledáme vědomě, pak nalézáme, ale pravda a skutečnost je tak bolestná, že se mnohdy schováme pod iluze hmotného žití. Hledáme naplnění tam venku. Děláme, že neslyšíme vnitřní hlas volání po probuzení. Uvnitř sebe víme, že není jiné cesty, a přesto se snažíme si cosi nalhávat. Necháváme se omamovat vnějšími programy kolektivní mysli lidstva, jež je kolektivním nevědomím. Ale naštěstí nedokážeme vydržet dlouho bez světla, a tak se dříve či později stejně obracíme k vnitřnímu hlasu v nás – a nalézáme plamen, jehož jsme nositeli.

Není nás mnoho, ani málo. Ale ne všichni z nás se odváží.  Ne všichni z nás se plně rozpomenou. A už vůbec ne všichni z nás vydrží místní vnější i vnitřní nápor. Je zde příliš temnoty. Kapky světla jsou pro ohrožené tamější temnotou. Zrovna tak jsou ale kapky světla ohrožením pro temnotu.

Ač to tak nevypadá, i jediná naplno rozzářená kapka světla má moc změnit zdejší svět.  Proto se tma snaží k nositelům kapek světla posílat situace, které je odvedou od plného probuzení, poznání a zakotvení kapky.

Přichází vždy jako omamné vábení tzv. pozemského dobra či pozemského zla, hrají a žonglují s oběma polaritami. V dualitě pozemského příběhu je možné vše. Ale pravda a poselství je pouze mimo tuto hru. Přicházejí tak situace krásné či dramatické, situace jež nás něčím zaujmou a my se do nich plně ponoříme a odlákají tak naši pozornost z naší vnitřní kapky, kterou zde máme zapustit. Jsou to programy společnosti o vnějším úspěchu, uznání, o kulturních normách a rodinných zvyklostech lidstva. Také jsou to ale naše strachy a touhy, které nejsou vlastě zcela naše. Jsou touhami, které jsme si přišli zakusit, ale nesmíme se jimi nechat pohltit či svést. Je to pro nás objevování nového ale to nás může uvrhnout do lidského utrpení.

Dokud jsme plně nepřinesli kapku světla, pokud plně nepronikla všemi úrovněmi našeho energetického pole a našeho vědomí, pak v nás tu a tam ozývá se prázdnota a touha po naplnění. Jediné co nás z této neuhasitelné žízně může vysvobodit je náš vědomý proces osvobození, očištění a zakotvení kapky světla v nás i zde. Jedině tak se naše skutečná přání a touhy objeví a naplní. Pouze tak bude osvobozena i naplněna naše duše  a prozářen tento svět ze svárů temnoty.

Procesem osvobození této kapky v nás je naše každodenní úsilí osobně duchovní cesty, náš každodenní energetický růst a usilování o duchovní procitnutí.
Víru a bdělost v těchto časech nástrah pro nositele kapky světla oceánu vědomí Nejvyššího Zdroje!

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím autorky Mgr. Miroslavy Soukupové a majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 15.8.2014

 

FacebookTwitterGoogle+