K čemu dochází v okamžiku smrti

Pouze osvícená bytost, osoba, která si prošla vědomě smrtí, může přesně vysvětlit, k čemu dochází v okamžiku smrti. Hodlám vám tajemství smrti odhalit. Toto odhalení bude možná pro mnoho z vás překvapující až šokující, nicméně taková je pravda. Ať již tomu uvěříte či nikoliv, ať již to přijmete nebo ne, to, co vám hodlám popsat, je to, k čemu dochází v okamžiku smrti. Nemáte pouze jedno tělo. Fyzické tělo je pouze jedno z vašich těl – tělo, které je možné prožít a uvidět v časoprostoru. Ve skutečnosti ale máte sedm tělesných neboli existenčních vrstev (sedm těl), nicméně protože jsou velice jemné a nepostřehnutelné, není možné je uvidět pouhým okem. Jednoduché zobrazení těchto sedmi tělesných vrstev se nachází v následujícím grafu. Každá z tělesných vrstev neboli těl je spojená s odpovídající emocí, například pránické tělo v sobě obsahuje veškeré touhy, jež cítíte během svého života. Mentální tělo zase obsahuje pocity viny. Éterické tělo zase zážitky týkající se mentální bolesti. Když duše opouští tělo, prochází všemi výše zmiňovanými vrstvami. Fyzické tělo umírá, nicméně zbývajících šest těl nezemře úplně. Pokud máte během svého života spoustu tužeb, všechny tyto nenaplněné touhy zůstanou ve vašem pránickém těle, takže i když vaše fyzické tělo zemře, pránické tělo nikoli. Když životní síla opouští pránické tělo, vaše bytí zažívá ohromné utrpení. 
V okamžiku, kdy opustíte své fyzické tělo, je z něj vaše vědomí vytrženo, a vy okamžitě upadnete do komatu. Podle lékařů je koma automatický mechanismus, který se v těle spouští proto, aby nezažívalo bolest. Je to taková automatická anestezie. Když je vaše bolest příliš velká a vy ji už nemůžete snést, upadnete do komatu. Když postupujete z první tělesné vrstvy do druhé, ukážou se všechny vaše nenaplněné touhy i všechny způsoby, jak jste chtěli žít. Ve chvíli, kdy k tomu dojde, je to podobné, jako by si v místnosti deset lidí kopalo fotbalovým míčem. Co by se v takovém případě stalo? Jako by si lidé kopali do fotbalového míče a ten by létal z kouta do kouta, stejně tak je zmítáno vaše vědomí. V každém koutě jako by stála nějaká vaše touha a kopala do míče neboli vašeho vědomí. V okamžiku, kdy se vaše vědomí snaží opustit tělo, všechny vaše touhy vás začnou nutit, abyste se vrátili do svého těla, abyste je mohli prožít a naplnit.

Na jednu stranu vás nenaplněné touhy nutí, abyste se vrátili do svého těla, abyste je mohli dále žít a prožívat, ale na druhou stranu vaše tělo říká: „Ne! Už jsem unavené, už mě nemůžeš dále obývat, odejdi!“ A právě tento rozpor způsobuje tahání a strkání v okamžiku smrti. Nejde o nic jiného než o boj mezi vašimi nenaplněnými touhami a vaším fyzickým tělem. Nějak se vám podaří pohnout se z pránického těla a vstoupit do dalšího, mentálního těla. Když vstoupíte do mentálního těla, vyvstanou veškeré vaše pocity viny. V tom okamžiku pocítíte veškerou vinu týkající se toho, jak jste měli žít svůj život, ale nikdy jej nežili, vyvstanou veškeré chyby, které jste učinili, i veškerá lítost. Pochopte, že touha se týká budoucnosti, zatímco vina se týká minulosti, nicméně ve skutečnosti jsou obě totéž. Způsob, jakým jste chtěli žít, je touha, zatímco způsob, jakým jste chtěli žít, ale nežili, je vina. Vina není nic jiného než přehodnocování vašich minulých rozhodnutí s pomocí současného rozumu. Postupně se tedy pohybujete z jedné tělesné vrstvy do druhé. Čím méně máte nenaplněných tužeb, tím je vaše pránické tělo lehčí, a je tudíž snadnější je opustit. Podobně čím méně máte viny, tím lehčí je vaše mentální tělo, a tím snadnější je ho opustit. Ještě jedna věc: Pokud nejsou vaše touhy, vina a bolest příliš intenzivní, nejen že zažijete snadnější smrt a méně utrpení, ale budete také s grácií stárnout. Půvabné stárnutí je to, v čem spočívá vanaprastha sanjása. Vánaprastha sanjása vám přináší dar žít plným životem i na sklonku života. Veškerá vina, již jste si během života nasbírali, vyvstane ve chvíli, kdy budete procházet svým mentálním tělem. Dále se vaše duše přesune do éterického těla, těla, jež je spojené s utrpením a v němž je uloženo veškeré utrpení, které jste kdy zažili. První čtyři těla jsou spojená s fyzickým tělem a myslí. Jsou v nich uloženy vryté vzpomínky týkající se vašich tužeb, viny a bolestných zážitků, k nimž došlo během vašeho života. Pobyt v pátém těle prožíváte během hlubokého spánku a také v okamžiku, kdy opouštíte své fyzické tělo. Šesté tělo je spojováno s radostnými vzpomínkami a sedmé tělo se nachází zcela za hranicemi emocí – je to vaše konečné vědomí. Pochopte, že dokonce i pokud budete lpět na radostných vzpomínkách, bude vás to vracet do koloběhu života a smrti. Touha zažít více podobných radostných a šťastných zážitků vás bude vtahovat zpět a bude vás nutit, abyste se opět narodili. Radost a štěstí jsou dočasné emoce, které vytváří vaše mysl. Blaženost, sedmé tělo, to je opravdová realita. Jedná se o bezdůvodnou a nepřestávající spontánní energii ve vašem nitru, o radost a příznivé vyhlídky. Je to jako neustále a bezdůvodně tryskající fontána blaženosti nacházející se ve vašem nitru. Skutečný důvod, proč vám vaše oblíbená sladkost přináší radost, je ten, že působí jako spouštěč, jenž vám pomáhá vstoupit do výše popsaného prostoru blaženosti. Ten je ovšem ve skutečnosti vaší pravou podstatou. Ve chvílích, kdy sníte svou oblíbenou sladkost, tedy zažíváte štěstí a radost proto, že se alespoň na chvíli spojíte se svou vnitřní blažeností.Čím čistější jsou jednotlivé vrstvy těla, tím jsou lehčí a tím je pro životní sílu neboli duši snadnější, aby je opustila. Stejně, jako jde ze zralého banánu lehce odloupnout slupka, je potom snadné pro vaši duši, aby opustila vaše tělo. První čtyři těla – fyzické, pránické, mentální a éterické – vstoupí do příčinného těla pokaždé, když spíte. Temnota příčinného těla je spojována s hlubokým stavem spánku, jenž vás každý den osvěžuje. Můžeme tedy říct, že ještě než vaše duše vstoupí do páté vrstvy v okamžiku smrti, vy vlastně tuto smrt zažíváte každý den, když usnete a spíte a když vaše první čtyři těla vstoupí do pátého neboli pránického těla. Když odcházející duše projde z pátého příčinného těla do šesté neboli kosmické tělesné vrstvy, proces smrti je dokonán. Pokud si na sebe životní síla nemusí brát další tělo, aby naplnila zbylé touhy, poté vstoupí do sedmé vrstvy neboli do vrstvy nirvány, což je stav osvícení. Když se musí životní síla vrátit, aby převzala nové tělo k naplnění svých tužeb, jedná se v tomto okamžiku o smrt.

Když vstoupíte do snového stavu a začnete snít, celý tento svět, v němž žijete, vám najednou bude připadat černobílý. Zapomenete na bdělý svět a bude to snový svět, jenž pro vás bude reálný a barevný. Poté, co přestanete snít, opět uvidíte svůj bdělý stav čtyřrozměrně a barevně. Jestliže jste ve svém fyzickém těle a nacházíte se v bdělém stavu, prožíváte jej čtyřrozměrně a barevně. Pokud jste ve snovém světě, platí totéž právě o něm, z čehož vyplývá, že když jste zde, snový svět je černobílý a bdělý svět je barevný a čtyřrozměrný, a naopak. Totéž se děje v okamžiku smrti, když vstoupíte z fyzického těla do těla pránického – v tu chvíli již není váš fyzický svět dále reálný ani barevný. Veškeré vaše úspěchy, hrdost, úsilí, smutek i štěstí, nic z toho již nebude mít nadále žádný význam a bude to černobílé. Budete přemítat: Proč jsem to všechno dělal? Proč jsem to všechno považoval za podstatu svého života? Dovolte mi vysvětlit, proč k tomu dochází. Když žijete, investujete svou osobnost. Stavíte ji na několika stavebních pilířích – na penězích, dobrém jménu a slávě, na vztazích, hrdosti na to, že žijete ve velké komunitě, že máte velký okruh přátel a podobně. Když vystoupíte ze svého fyzického těla, všechny tyto základní pilíře se otřesou v základech. Nemůžete již nadále podepisovat své šeky, protože váš podpis již není akceptovatelný. Vaše bankovní konto už vám totiž nepatří. Ani vaše auto už vám k ničemu není, možná ještě tak sanitka! Jediné, co si můžete vzít s sebou, je vaše vědomí či jeho záblesk. Cokoliv, co jste považovali za základ svého bytí, bylo otřeseno.Když se otřesou základy, nezůstane vám už nic, čeho byste se mohli držet. Až doposud se vám celý tento svět zdál čtyřrozměrný. Všechny ty řeči o spiritualitě, meditaci, nitru, vědomí a tak dále vám přišly černobílé, a právě proto mi lidé říkají, když je vyzvu k meditaci: „Já nemám čas meditovat. Nech mě napřed dokončit mou práci. Ještě o tom musím pár let přemýšlet.“ Nikdy neříkejte: „Nemám čas meditovat.“ Buďte k sobě upřímní a řekněte: „Momentálně nemám pocit, že by to byla důležitá součást mého života.“ Pokud nejste na meditaci připraveni, řekněte: „Nemyslím si, že by byla meditace v mém životě důležitá.“ Když říkáte: „Nemám čas,“ pak jen balamutíte sami sebe. Každý má k dispozici stejných čtyřiadvacet hodin denně, aby s nimi naložil dle svého uvážení. Není pravda, že meditují jedině lidé bez zaměstnání. Je to otázka priorit, toho, CO opravdu ve svém životě chcete. Pokud se vám zdají spiritualita a meditace v současnosti černobílé, je jasné, že do této oblasti nebudete investovat svou energii. Nyní se nacházíte ve dvou rozměrech, v materiálním a spirituálním světě. Veškeré základní pilíře, na nichž jste si postavili svou osobnost a život, se zakládají na materiálním světě, protože ten vám zrovna připadá čtyřrozměrný. Ani jediný pilíř se nezakládá na vědomí či vašem nitru. Vaše celá osobnost se zakládá na vnějším světě – vaše jméno a sláva, to, jak o vás hovoří společnost a tak dále. Pokud si o vás všichni myslí, že jste skvělí, vy si to budete myslet také, zatímco pokud vám všichni říkají: „Ty jsi ale nemožný,“ začnete upadat do deprese. Dochází k tomu proto, že ani jediný základní pilíř vaší stavby, vašeho nitra a bytí se nezakládá na spiritualitě. Celá vaše stavba je založená na vnějším světě, a to je důvod, proč může vašimi pilíři otřást kdokoliv a vy se v tu chvíli začnete cítit hrozně. Kdyby byl alespoň jeden váš pilíř založený na vědomí, mohli byste se spolehnout, že díky němu zůstanete stát rovně a bez utrpení, i když vašimi ostatními pilíři někdo otřese. Kdybyste si postavili alespoň jeden pilíř založený na svém nitru, tento pilíř by pak v okamžiku vaší smrti zářil a pomohl vám snadno opustit vaše tělo.

Existuje jedno krásné zenové rčení: Naučit se umění umírání je znalost, již máme v životě získat.

Krátký zenový příběh: Jednoho dne najednou prohlásil jistý osvícený mistr, že příští den ráno kolem šesti hodin zemře. Samozřejmě, že osvícení lidé vždy vědí o své smrti a mohou předem prohlásit, kdy přesně zemřou. Tento mistr prohlásil, že zemře kolem šesté hodiny ranní. Jeho učedníci řekli: „Ne, prosím, mistře, počkej s tím dvě nebo tři hodiny, v šest hodin ráno bude ještě velká zima. Proč s tím pár hodin nepočkáš, abychom se mohli připravit na poslední obřad?“ Mistr souhlasil a řekl svým učedníkům, že tedy zemře kolem poledne. Přesně v poledne se s nimi rozloučil a opustil své tělo!

Pravdivý příběh: Slavný indický mistr Paramahamsa Yogananda se v roce 1920 přestěhoval do Spojených států. Je velice zajímavé, jak opustil své tělo. Až do posledního okamžiku pokračoval ve svém každodenním programu, přednášel a účastnil se různých kurzů. V den, kdy zemřel, se právě účastnil banketu na počest indického velvyslance ve Spojených státech, v Binay Ranjan Sena v Los Angeles. Na konci svého proslovu prostě opustil své tělo a zemřel. Jeho tělo se po dobu delší než dvacet dní vůbec nerozkládalo a nikdy z něj nevyšel žádný zápach. O jeho smrti byla napsána krásná reportáž, již je možno nalézt jako přílohu v jeho knize. Dokonce i smrt byla pro tohoto mistra příznivá.

Úryvek z  knihy:

Nithyananda – Přirozené osvícení – Tato kniha je pro každého, kdo si přeje žít plným a naplňujícím životem. Naleznete v ní hluboké pravdy a účinné techniky, jež vám pomohou vyřešit vnitřní konflikty a postoupit do vyšší roviny uvědomění. Mladý, současný duchovní mistr nadšeným, živým a přitom docela obyčejným způsobem popisuje, co je to osvícení, jak jej dosáhnout a jaké výhody přináší. Svůj výklad ilustruje poučnými příběhy a konkrétními meditačními návody. Jeho slova ve vás probudí radost ze života a důvěru v Existenci.

Převzato:  http://www.2012rok.sk/

FacebookTwitterGoogle+