JSI MILOVÁN TAKOVÝ, JAKÝ JSI
Když se vydáváš za někoho jiného,

bude někdo jiný milován.

Totiž ten, za kterého se vydáváš. 

Pocit, že nejsem milován, vznikl, protože se s námi neustále znovu manipuluje. Chce se po nás, abychom dělali jisté věci, které bychom jinak nikdy nedopustili. Jako odměnu dostáváme uznání a podporu. Jako trest odmítnutí a nepříjemný pocit, že nejsme milováni. Tento pocit se do nás hluboce vryl, a tak jsme dělali všechno pro to, abychom lásku dostali. Ve skutečnosti to ale láska nebyla. Šlo vždycky jenom o úspěšný pokud manipulovat s námi a dostat nás tam, kde jsme vlastně být nechtěli. Od určité doby jsme začali věřit, že jsme milováni jedině tehdy, když děláme určité věci, které jiní považují za správné. Začali jsme se chovat tak, abychom se ostatním zalíbili.
Naše okolí, rodiče, přátelé s tím byli přirozeně velmi spokojeni, neboť nyní k nám měli  přístup a mohli nás formovat tak, jak uznali za vhodné. Když jsme fungovali způsobně a poslušně jako loutka, dávali nám pocit, že jsme milováni. Ale co ve skutečnosti milovali? V žádném případě ne nás. Vždycky pouze loutku, kterou vyrobili podle svých přání. Projevil-li člověk svou vlastní vůli, vlastní přání nebo touhy, které mířily proti představám ostatních, odmítali mu uznání dát.

Nikdy tě tedy ve skutečnosti nepoznali, viděli v tobě vždycky jenom to, co vidět chtěli. Tedy vždy jen to, co jim bylo užitečné. Abys byl svými blízkými milován, musel jsi svou opravdovou povahu, sám sebe, popírat a potlačovat. Že to nebyla láska, toho sis až dosud nebyl vědom.

Pokud to ale budeme i nadále považovat za lásku, nikdy se svému partnerovi neukážeme takoví, jací opravdu jsme, a to ze strachu, abychom opět nenarazili na odmítnutí.

Hluboko do našeho nitra se vrylo: jsem-li takový, jaký opravdu jsem, nejsem milován. To ale také znamená, že ten druhý také nesmí být takový, jaký je, jinak ho nebudu milovat. Co je to za začarovaný kruh? Přitom neexistuje nic, co bychom museli udělat, abychom byli milováni.

Lásku si nemusíš zasloužit.

Nepotřebujeme ani Porsche ani vypracované svalnaté tělo ani zářivý úsměv ani sexy zadeček ani nic jiného, čím bychom se mohli podbízet, nebo dům, zahradu, děti, peníze, krásu ani předstíranou přátelskost. Nepotřebujeme se stát samaritány, nemusíme být sečtělí, extrémně sportovně založení, intelektuální, vtipní, milovat opery nebo obzvlášť dobře vypadat. Také se nemusíme stát poskokem toho druhého. Všechno to jenom nás posiluje v pocitu méněcennosti a v našem přesvědčení, že bez toho všeho nejsme hodni lásky. Ve skutečnosti jsme se kdysi přestali považovat za hodné lásky. Ve skutečnosti jen sami sebe popíráme. Nemáme se rádi takoví, jací jsme, a děláme vše pro to, abychom byli jiní.

Když sám sebe nemáš rád,

kdo jiný by tě měl mít rád?

Když se cítíme méněcenní, ostatní to vycítí a budou toho využívat. Proč? Protože jsme tak nádherně manipulovatelní a ochotní plnit jejich přání.

Přirozeně, že nikdo nechce, abychom se změnili. Naopak, celá průmyslová odvětví žijí z našeho pocitu méněcennosti, reklama na něm staví. usiluje rovněž o to, abychom uvěřili, že budeme milováni teprve tehdy, až budeme něco určitého vlastnit.

Je to přirozeně lež, ale odhalí se teprve tehdy, až člověk drží vytoužený objekt konečně v rukou a uvědomí si, že se ani o kousek neposunul blíže k cíli. Naštěstí ale existuje zase něco dalšího, co se vyplatí mít, abychom se konečně cítili hodni lásky.

Ale nedělej si žádné iluze. Budeš-li se cítit méněcenný, nikdo tě nebude milovat, bude tě vždycky jedině využívat. Tví přátelé, kolegové z práce, tvé okolí a především tvůj partner. A když už tě nebude moci využít nebo se najde někdo lepší, vymění tě. To by tě ale opravdu nemělo překvapit, pouze se tím potvrdí tvá vnitřní přesvědčení.

Protože jsme inteligentní, přirozeně se tomu pokusíme předejít. Abychom nebyli vyměněni, snažíme se učinit nepostradatelnými. Protože je to však natrvalo velmi namáhavé, napodobíme onu techniku, která už tak spolehlivě zafungovala na nás. Dáme ostatním pocit, že nejsou milováni, když se nechovají podle naší vůle.

Připadá ti to povědomé?

Ovšem, protože se ještě pořád domníváš, že něco musíš udělat, abys byl milován. Všichni ostatní kolem tebe se na základě toho musí příšerně snažit, aby dostali „tvou“ lásku. „Láska se totiž musí zasloužit“. Přinejmenším se to domníváme.

Tato cesta ovšem vede přímo do slepé uličky. protože dokud se chovám zmanipulovatelně a neukazuji svou skutečnou povahu, nemá můj partner vůbec šanci mě poznat. Jediné, co pozná, je člověk, který se ve skrytu duše cítí méněcenný, ale chová se podle nálad ostatních.

Mínění ostatních je pro nás důležitější než naše vlastní. Strach, že mě ostatní opustí, je větší než snaha zůstat se sebou samým.  Přesto jsou to všechno jenom posuzování, názory a předsudky, které na nás byly uvaleny s cílem zformovat nás podle přání ostatních.

Co můžeme udělat?

nejdříve bychom měli rozpoznat, že tomu tak je. Že jsme byli pro ostatní jenom míčkem na hraní. Že my sami jsme to dovolili, aby se z nás míček na hraní stal.

To my jsme volali:“Hej, udělám všechno, co chcete, jen když mi řeknete, že mě pak budete mít rádi!“ Tímto způsobem jsme si přitáhli přesně ty partnery, kteří nás v iluzi posilovali. A čím poslušněji jsme se chovali, tím směšnější jsme byli a tím méně úcty se nám pochopitelně ve skutečnosti dostalo.

Kdo by nám také měl prokazovat úctu?

Jenom si vzpomeň na svá školní léta. Kdo tam byl obdivován a uctíván? Jedině ti, kteří už měli vlastní sílu se prosadit.

A kdo byl zesměšňován? Ti využitelní, co vždycky odpověděli, ano, ti, kteří poslušně skákali, jak ostatní pískali. proč by tomu mělo být u dospělých jinak?

Když si sám sebe nevážíš, neváží si tě nikdo. 

Jak to? Všichni vidí vždycky jen to, co v sobě vidíš ty sám. Když ale nyní konečně pochopíme, že jsme hodni lásky a vždycky jsme byli hodni lásky takoví, jací jsme, budou všichni ostatní nuceni vidět to v nás taky.

Mnozí lidé v naší blízkosti to přirozeně nebudou chtít vzít na vědomí, budou se dál snažit s námi manipulovat, budou se hádat, říkat nám, že se mýlíme, vyvíjet na nás nátlak, anebo, pokud nebudou chtít hru na zneužívání moci vzdát, prostě z našeho života zmizí.

Nech je jít. Bez nich ti bude lépe. Tvůj život doposud jenom omezovali. Do tvého života vstoupí místo nich jiní lidé, kteří odpovídají tvému novému energetickému poli. Náš život bude krásnější, svobodnější a bude více proudit. Lidé s námi budou zacházet s úctou, uznáním a láskou. Budou nás obdivovat, protože kdo není manipulovatelný, je pro ostatní silně přitažlivý. Konečně budeme svobodní a samostatní.

Láska odpovídá Tvé skutečné podstatě.

Ostatní budou cítit, jak velmi si vážíme sami sebe, a budeme se setkávat s takovou úctou, kterou žádáme. Budeme vyzařovat, jak velmi se ve své pravé podstatě milujeme, a budeme zažívat stejnou lásku i ve svém okolí.

Už nebudeme s ostatními lidmi manipulovat ze strachu, že by nás jinak opustili. Už nebudeme mít strach, že by mohla být odhalena některá naše tajemství. Už nebudeme pobíhat kolem dokola a nahlas křičet: „Prosím, milujte mě!“ Staneme se magnetem a přitáhneme si přesně toho správného partnera.

Na druhé straně budeme rovněž ostatní respektovat takové, jací jsou. Konečně se i oni budou moci projevit ve své podstatě, takoví, jací opravdu jsou. Báječní láskyplní lidé, kteří jsou přirozeně plní strachu a starostí, které je omezují jako přítěž na cestě. Ale nyní, protože víme, odkud tyto problémy přicházejí a jak vznikly, můžeme i na ně pohlížet s láskou a péčí.

A co se potom stane?

Budeme milováni. Náš partner, naši přátelé, naše okolí budou stát na naší straně. A navíc ochotně a rádi. Budeš milován, a to všechno kvůli tomu, že sebe samotného, tedy takového, jaký jsi, vnímáš jako člověka, který je hoden lásky.

Jenom proto, že víš, že ti láska náleží a její energie odpovídá tvé skutečné podstatě.

Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

 

Zdroj: http://www.novoucestou.cz/?p=63736

 

FacebookTwitterGoogle+