JE NĚCO, CO MŮŽU DĚLAT S DEPRESÍ, KDYŽ SE OBJEVÍ?
Když máte deprese, mějte deprese; „nedělejte“ nic. Co můžete dělat? Cokoli byste udělali, uděláte v depresi, takže vytvoříte ještě více zmatku. Můžete se modlit k Bohu, ale budete se modlit tak depresivně, že z vás prostřednictvím vašich modliteb dostane depresi i Bůh! Nepáchejte na ubohém Bohu takové násilí. Vaše modlitba bude depresivní. Protože máte depresi, tak ať z ní uděláte cokoli, deprese bude pokračovat dál. Vytvoříte více zmatku, více frustrace, protože nemůžete uspět. A když nemůžete uspět, budete mít ještě větší depresi, a tak to může jít do nekonečna.

Je lepší zůstat v první depresi než vytvářet druhé a pak třetí kolo. Zůstaňte u té první; ta původní je krásná. Ta druhá bude falešná a ta třetí bude jen vzdálené echo. Ty už nevytvářejte. První je krásná. Máte depresi a přesně to se vám v tomto okamžiku děje v existenci. Máte depresi, tak s ní zůstaňte. Čekejte a pozorujte to. Nedokážete být v depresi dlouho, protože v tomto světě není nic stálé. Tento svět je neustálou proměnou. Tento svět nemůže změnit své základní zákony kvůli vám, abyste mohli v depresi zůstat navěky. Nic zde netrvá věčně; všechno se pohybuje a mění. Existence je řeka; nemůže se kvůli vám zastavit, jen kvůli vám, abyste mohli navěky zůstat v depresi. Pohybuje se – už se pohnula. Když se podíváte na svou depresi, budete mít pocit,  že ani vaše deprese není v příštím okamžiku stejná; je jiná, mění se. Jen ji sledujte, zůstaňte s ní a nic nedělejte. Tak dochází k transformaci prostřednictvím nicnedělání.

Prociťte depresi, zhluboka ji ochutnejte, žijte ji, je to váš osud – pak náhle pocítíte, že zmizela, protože člověk, který dokáže akceptovat i depresi, nemůže mít depresi. Člověk – mysl, jenž dokáže akceptovat dokonce depresi, nemůže zůstat v depresi! Deprese potřebuje neakceptující mysl: „Toto není dobré, tamto není dobré; tak by to nemělo být, onak by to být nemělo; tak to nemůže být.“ Všechno se popírá, odmítá a neakceptuje. „Ne,“ to je základní přístup; taková mysl bude odmítat dokonce i štěstí. Taková mysl najde i ve štěstí něco, co může odmítat a o čem bude pochybovat. Budete mít pocit, že je něco špatně. Jste šťastní, a tak budete mít pocit, že je něco špatně: „Jen proto, že jsem několik dní meditoval, jsem šťastný? To není možné.“

Neakceptující mysl bude „neakceptovat“ cokoli. Ale pokud dokážete akceptovat svou osamělost, svou depresi, svůj zmatek, svůj smutek, již se dostáváte mimo ně, transformujete je. Přijetí je transcendence. Odstranili jste samotný základ, a tak deprese nemá na čem stavět.

Zkuste toto:

Ať je stav vaší mysli jakýkoli, akceptujte ho a počkejte, až se sám změní. Vy neměníte nic, můžete pocítit krásu, která se dostaví, když se stav vaší mysli sám od sebe změní. Víte, že je to stejné, jako když slunce ráno vychází a večer zapadá. Pak znovu vyjde a znovu zapadne, a tak to bude pokračovat. Nemusíte s tím nic dělat. Pokud cítíte, jak se stav vaší mysli sám od sebe mění, můžete zůstat indiferentní. Můžete zůstat na míle vzdálení, jako by mysl odcházela zcela jinam. Slunce vychází, zapadá, deprese přichází, radost přichází, odchází, ale vy nejste v tom. Přicházejí a odcházejí sami od sebe; stav přichází, odchází a mění se.

Pokud je mysl zmatená, je lepší počkat a nedělat nic; dokud zmatek nezmizí. Zmizí; ve světě není nic trvalého. Potřebujete jen hlubokou trpělivost. Nespěchejte.

Řeknu vám jeden příběh, který vyprávím často.

Jednoho dne Buddha cestoval lesem. Bylo horko – poledne – měl žízeň, a tak řekl svému žáku Ánandovi: „Vrať se zpátky. přecházeli jsme přes malý potok. Vrať se k němu a přines mi trochu vody.“

Ánanda se vrátil, ale potok byl velmi malý a zrovna přes něj přejížděly vozy. Voda se rozvířila a zakalila. Všechny nečistoty, které se ve vodě usadily, byly teď zvířené a voda se nedala pít. Ánanda si tedy pomyslel: „Budu se muset vrátit s prázdnýma rukama.“ Vrátil se zpět a řekl Buddhovi: „Ta voda je teď úplně špinavá a nedá se pít. Dovol mi jít napřed. Vím, že jen několik mil odtud je řeka, půjdu a přinesu vodu z ní.“

Buddha řekl: „Ne“ Běž zpátky k tomu potoku.“ Protože to řekl Buddha, musel to Ánanda udělat, ale vracel se zpět sklesle. Věděl, že tu vodu nemůže přinést a že zbytečně plýtvá časem, a měl také žízeň. Ale když to říká Buddha, musí jít. Znovu šel k potoku a znovu se vrátil a řekl:“ proč jsi na tom trval, ta voda se stále nedá pít?“

Buddha řekl: „Běž tam znovu.“ A protože to řekl Buddha, Ánanda poslechl.

když k potoku přišel potřetí, byla voda tak čistá jako nikdy předtím. kal odnesla voda, spadlé listí zmizelo a voda byla čistá. Ánanda se rozesmál. Naplnil džbán vodou a vrátil se s tancem zpět. padl Buddhovi k nohám a řekl: „Způsoby Tvého učení jsou zázračné. Dal jsi mi velkou lekci – že je třeba pouze trpělivosti a nic není stálé.

A to je základní Buddhovo učení: nic není stálé, všechno je nestálé, tak k čemu tolik obav? Běž zpátky ke stejnému potoku. Teď už se všechno změnilo. Nic nezůstává stejné. jen buď trpělivý, běž tam znovu a znovu a znovu. jen několik okamžiků a listí zmizí, kal se usadí a voda bude zase čistá.

Ánanda se také Buddhy zeptal, když šel k potoku podruhé: „Trváš na tom, abych šel, ale můžu udělat něco, aby ta voda byla čistá?“

Buddha řekl:“ Prosím nedělej nic; jinak ji ještě víc zakalíš. A nevstupuj do potoka. Zůstaň na břehu a čekej. když vstoupíš do potoka, zakalíš vodu. Potok plyne sám od sebe, tak mu dovol, ať plyne.

Nic není stálé; život je neustálá proměna. Herakleitos řekl, že nelze vstoupit dvakrát do téže řeky. Je nemožné vstoupit dvakrát do stejné řeky, protože řeka mezitím plynula, všechno se změnilo. A nejenže řeka plynula, i vy jste plynuli. vy jste také jiní; jste také plynoucí řeka.

Vnímejte, jak je všechno pomíjivé. Nespěchejte; nesnažte se nic dělat. Jen počkejte! Čekejte v naprostém nicnedělání. A pokud dokážete počkat, dojde k transformaci. Samotné čekání je transformací.

Osho, O emocích

Zdroj: http://www.novoucestou.cz/?p=63674