Jak překonat pocit oddělenosti a prožívat jednotu?

Všechny spirituální touhy jsou snahou o překlenutí mezery, která vniká z pocitu naší oddělenosti a odcizení od života.

Osvícení je uvědomění si, že já nejsem činitelem. Pro uvědomění, že nejsem činitelem, musí dojít k překročení pocitu oddělenosti. To jsou především přesvědčení: já a moje tělo, já a moje pocity, já a moje myšlenky, já a svět, já a Bůh atd. Zkrátka, je to pocit odcizení od života. Je to pocit toho, že nejsme skutečně začlenění. Je to pocit nepřátelskosti. Všechny spirituální touhy jsou snahou o překlenutí této mezery.

Jakmile navlékneme na tento pocit oddělenosti vzpomínky, hodnocení a představy, máme zde ego – osobnost. Pokud věříme, že osobnost žije v tomto konkrétním těle, stáváme se smrtelnými. To je pád, o kterém hovoří svatá písma, ztracení nevinnosti. Nazývám to pocitem ega, protože ego není skutečné – je však složeno ze substance, které se můžeme držet. Je vytvořeno z myšlenek, takže je vytvořeno ze stejné látky jako sny!

Proto se ho nemůžete zbavit. Mnoho jich zkoušelo v průběhu staletí zabít ego, vzdát se ho nebo jej potlačit. Nikdo však na této cestě neuspěl. Jak se můžete zbavit lži? Ve hlubokém porozumění je nahlédnuto, že zde ego nikdy nebylo.

K překonání oddělenosti, pocitu ega, existují v zásadě dva přístupy. Jednak Sebedotazování a jednak Sjednocení. O Sebedotazování jsem již hovořil v jiném pojednání, a tak vám nyní řeknu něco více o přístupu Sjednocení.

V přístupu Sjednocení vycházíme ze samého začátku ze stanoviska, že ego pouze překrývá skutečnost, je něčím, co vzniká racionalizací. A proto mu zde nepřikládáme žádnou důležitost. Co tím míním? Poslechněme si, co o tom říká Buddha:

„Ve vidění je pouze viděné,
ve slyšení je pouze slyšené,
v pociťování je pouze pociťované.“

Vše co je, jsou pouze zkušenosti, ale není zde žádný zakoušející (ego). Na chvíli si sedněte, zavřete oči a pozorujte svou mysl. Je v tomto proudu vědomí nějaká entita – ego, osobnost, která by byla ještě něčím jiným než formací myšlenek? Jaký je rozdíl mezi obsahem mysli a jeho svědkem? Žádný zde není. Jakéhokoliv svědka si usmyslíme, bude vždy tvořen myšlenkami.

„Ve vidění je pouze viděné, ve slyšení je pouze slyšené, v pociťování je pouze pociťované.“

Ve Sjednocení se vůbec nezabýváme egem, dokonce ani tím zdali existuje, či nikoli. Hlavní otázkou ve Sjednocení je „jak zakusit jednotu se vším“. Tato otázka je koanem. Koan je otázka, na kterou neexistuje slovní odpověď. Jestliže přijde odpověď, která není myslí, sami se staneme odpovědí. Odpověď je vaší nejhlubší skutečností. Odpověď je to, co jste, a vy jste to, co se samo vyjadřuje ve všem, co je a kdy bylo.

Ramana Mahárši by nahlížel na všechny: žebráky, sádhui, ministry, vrány, opice, krávy a psy stejně, protože on viděl všechno jako vyjádření této jediné skutečnosti, kterou nazýval Já. Ve Sjednocení rozpouštíte pocit já do zkušeností, které následují okamžik od okamžiku, dokud Pravda tak říkajíc nepřevezme vládu a stane se bez usilovnou.

Lidé se mě ptají „jak budu schopen dělat svou práci a starat se o rodinu, pokud rozpustím své já?“. Obvykle jim odpovídám „nyní to funguje velmi dobře, že? A přitom nemáte já ani nyní. Prostě jen věříte, že nějaké já máte. Mohu se Vás zeptat? Jak se dokážete starat o svou práci a rodinu v tomto schizofrenním stavu mysli, kdy se ustavičně obáváte o entitu, která neexistuje?“

Všechno co je, je to, co je zakoušeno okamžik od okamžiku. Stálý proces jmen a tvarů, které nazýváme zkušenostmi. Když já odejde, rozlišování vnitřního a vnějšího světa odejde rovněž. Aby toto rozlišení vzniklo, potřebuje nějaké já, aby mělo vnitřní a vnější svět. Co zůstane, je vědomí.

Život je pohyb vědomí. Smrt je změna v tomto vědomí. Nikdo neumírá, protože nikdo nikdy nežil.

—————–
Autor textu: Nukunu Larsen, dánský duchovní učitel a terapeut. Očekáváme jeho návštěvu v ČR na podzim 2014. Zdroj:http://www.youarethat.dk/, přeložil: Pavel

Převzato z http://www.zivotvpritomnosti.cz

FacebookTwitterGoogle+