Hledání autentického Já
Co si slibujeme od cesty na Měsíc,

když nedokážeme překročit propast,

která nás odděluje od sebe sama?

To je nejdůležitější u všech objevných cest a

bez toho je všechno ostatní nejenom nesmyslné,

ale i zničující.

Thomas Merton
Na naší výpravě za sebepoznáním někdy neklidně a nevěřícně pohlížíme na svůj odraz v zrcadle starých hodnot i minulých rozhodnutí a nepoznáváme osobu, kterou vidíme, ani život, který žijeme. Možná si uvědomujeme, že to, co jsme považovali za podstatné, už důležité není. Snad zjišťujeme, že stále žijeme tím, k čemu jsme se rozhodli před mnoha lety, ale teďˇ už nám to nevyhovuje. V takových významných okamžicích máme pocit, jako by nás něco nutilo navenek vyjádřit, kým jme, abychom mnohem upřímněji a přesněji představovali své vnitřní Já. Toužíme žít autentičtější život.

Žít autenticky znamená být před ostatními tím, kým opravdu jste.
Vaše názory, hodnoty, závazky, vnitřní realita – to všechno se odráží v tom, jak žijete navenek.
Čím autentičtěji prožíváte svůj život jako ten, kým opravdu jste, tím více klidu se ve vás rozhostí.

Asi se spolu se mnou ptáte: „Jak vypadá autentický život?“

Žít autenticky znamená:

Chovat se způsobem, který je v harmonii s vašimi osobními hodnotami.
Rozhodovat se na základě toho, čemu věříte, a nikoli toho, čemu nevěříte.
Mít pocit, že můžete být sami sebou a být milováni, a nechovat se způsobem, který je přijatelný jen pro ostatní.
Přijímat a uznávat všechny části sebe sama, neschovávat je, nebo o nich lhát.
Hovořit v pravdě, kdykoli to potřebujete, přestože to může způsobit neshody nebo napětí.
Nespokojit se ve vztahu s ničím menším, než s tím, co si skutečně zasloužíte a přejete.
Žádat od ostatních vše, co chcete a potřebujete.

Tohle všechno bychom chtěli, ale mluvit o takovém způsobu života je mnohem snazší než ho žít. Jakmile na nás zavolá naše autentické Já, často neústupně odoláváme a zuby nehty se držíme svých starých, známých rolí. Přestože mohou být nepohodlné a omezují nás, máme strach, že změníme-li se příliš, ztratíme svou identitu a staneme se… No to je otázka – nejsme si jisti čím !
Opustit své staré role nám přináší pocit, jako bychom ztráceli svou identitu, své místo, jako bychom byli neviditelní.
Ptáme se: „Kým budu, jestliže už nebudu manželkou, matkou, lékařem, hodným synem, dcerou, spolehlivým člověkem, dokonalým plnitelem úkolů, loajálním pracovníkem, obětujícím se přítelem?“
Odpověď neznáme.
Je to  ironie. Mnohdy, ať už si to uvědomujeme či nikoliv, odoláváme změnám tím, že lpíme na investicích času a energie, které jsme věnovali rozhodnutím, jež nám kdysi posloužily, ale nyní už jsou k ničemu. Tím jsme opustili velkou část sebe sama – ve stagnujících vztazích bez vášně, v neuspokojujících zaměstnáních, v neužitečných životních volbách.
Není divu, že se potom cítíme vyčerpaně a na jazyk se nám dere otázka: „Kde jsem se tu vzal/a?“.
Není jiné cesty, než se pomaloučku začít vracet sami k sobě. Musíme nechat opět povstat naše pravé Já. Musíme obejmout části sebe sama, které jsme ignorovali, čelit pravdě o svém životě, jíž jsme se vyhýbali, konfrontovat své touhy, sny a vize, od nichž jsme se v průběhu času odvrátili.
Takže kde začít? Odpověď je snazší, než bychom si mohli představit:

Pravda není daleko.
nemusíte ji honit.
Je přímo tady, kde stojíte.
Vždy tady byla a vždy bude.
Nic jiného není možné.

Je to zarážející a poučná představa a každý z nás se ji musí snažit pochopit. Pravda není žádný složitý rébus, které musíme vyřešit hledáním nějakých schovaných kousků. Pravda existuje ve vás. Jste to vy. Když ji budete hledat, nemůžete ji minout.
Cesta pak přestává být hledáním pravdy, ale spíše jejím odkrýváním. Znamená to klást si ty správné otázky a s jistotou vědět, že každým okamžikem přítomná, ale dosud neobjevená pravda (Vaše autentické Já) povstane a odkryje se.

Nejsme podřadné Bytosti, které potřebují osvícení. Nejsme bezvýznamné části obrovského, nekonečného Vesmíru. Nejsme špatně vedené nebo zapomenuté děti snažící se najít cestu domů… Jsme mocnými tvůrci vezoucí se na nejvýznamnější vlně rozpínání, ke které kdy ve Vesmíru došlo. Země v současné době zažívá bouřlivou transformaci vědomí, takovou, jaká v naší známé historii nemá obdoby. Naším úkolem je, abychom se vrátili k našemu vědomému uvědomění si této skutečnosti, aby naše doba v tomto fyzickém těle mohla být jednou z vědomých radostí!

Z knihy Tajemství harmonie, Barbara de Angelis

Zdroj: http://www.novoucestou.cz/?p=1903