ERIEN AZARIN: VESMÍR NENÍ O TRESTU A VINĚ, ALE O MOUDROSTI A ROVNOVÁZE, V TOM SPOČÍVÁ KLÍČ K ŽIVOTU

Hledám vhodná slova pro myšlenku, kterou chci zaznamenat. Ne náhodou jsem se rozhodl pro toto téma právě teď, kdy mnoho lidí cítí a prožívá změny, k nimž dochází a bude docházet na všech úrovních našeho vesmíru. Někdo tomu říká vzestup, další konec věků, a pak existují i ti, co ve všem tom dění spatřují Armagedon. Myslím si ale, že nejsme, až na výjimky, tak strašní, aby náš svět nemohl naleznout cestu k harmonii a porozumění.

Někdy se naše jednání dostává do konfliktu s povahou okolní reality, ne ale vždy proto, že by tu byl špatný úmysl. Většinou je důvodem pouze to, že dost dobře nechápeme, jak a proč vznikají příznivé, nebo nepříznivé okolnosti. Po dlouhá tisíciletí se učenci ve všech sférách lidského života snaží naleznout klíč ke šťastnému životu. Princip, díky kterému by bylo možné získat kontrolu nad okolnostmi, které nás provázejí při jakémkoliv konání, a díky kterým se pak považujeme za úspěšné, nebo naopak.Vznikalo vědění, které ti, kteří k němu dospěli, považovali za tajné a věnovali značné úsilí tomu, aby zůstalo ostatním skryto. Konec epochy s sebou přirozeně přináší odhalení díky tomu, že vědomí stále více proniká k hlubším nebo vzdálenějším vrstvám paměti a tím i samotnému konceptu lidské existence.

Začínáme tedy vnímat a chápat důvody, které jsou příčinou našeho sestupu a spolu s tím i význam zkušeností, potřebných proto, aby se člověk mohl vydat opačným směrem. Vztah záměru a okolností je dobře znám z nejrůznějších výzkumů, například v oblasti reklamy, protože akt, tedy reklama, musí být utvářen tak, aby okolnosti jejího působení, což jsou lidé, ať už vědomě či nevědomky, podlehli pokušení, jež nabízí.

Jen málokdy si uvědomujeme, že by člověk mohl podobný výzkum celkem snadno aplikovat na svůj vlastní život a získat tím pozitivní přijetí svých záměrů. Jenže tento výzkum není ničím objevným. Pokud bychom se pustili hlouběji do minulosti, pak zjistíme, že podobnou strategii využívají náboženství, stejně tak jako například magie, okultní vědy a mnohé další lidské aktivity.

Otázka, která zůstane, je, co za tím vším vlastně vězí? Protože obsahem tohoto článku není reklama, ale následky našeho jednání ve vztahu k realitě. Museli bychom se vydat opravdu daleko do minulosti, až k okamžiku, kdy člověk porušil to, co lze jednoduše nazvat Božským principem.

Popis pro účel této úvahy bude opravdu jednoduchý, za což se omlouvám, ale v několika odstavcích opravdu není možné zaznamenat vše. Tento princip vychází ze tří základních aktivit, vedoucích k projevení. První je netečnost, druhý je akt konstruktivní a třetím je akt destruktivní. Všechny tyto tři stavy musí být v dokonalé rovnováze a tvořit jeden nedělitelný celek tak, aby jakákoliv aktivita vedla k vyrovnání na protilehlých stranách. Symbolem pro tento stav je trojúhelník a člověk jej chápe jako trojjedinost.

Tento klíč se promítá do všech úrovní existence, ve kterých se projevuje. V citech je to láska, princip konstruktivní. Lhostejnost představuje netečnost, a nenávist představuje princip destruktivní. Totéž najdeme na úrovni myšlení či vědomí. Tento klíč byl v dějinách symbolizován různě, ale nejznámější se stala Davidova hvězda. Přirozeně pokud chápeme význam a smysl jejích částí.

K čemu to tedy směřuje? Tyto principy tvoří základní stavbu první bytosti, kterou nazýváme Adam. Bude mít podobu pyramidy, což je stavba složená ze čtyř takovýchto principů. Tj. dokonalý duch. Člověk pak ve snaze pochopit a prozkoumat význam jednotlivých částí tuto stavbu rozbil, aby poznal samotný projev každé části ducha. Toto byl první sestup a také hřích, o kterém se mluví.

V druhém kroku pak oddělil jednotlivé části principu samotného a tím rozbil samotný symbol, díky čemuž zanikla přirozená rovnováha a aktivita ducha nabyla destruktivního charakteru, protože nebyla postavena na rovnováze. Druhý hřích, který najdeme u Kaina.

Ačkoliv si mnoho z nás myslí, že láska je branou ke vší existenci, není to ani náhodou pravda. Jednotlivé části sami o sobě představují surovou, neovladatelnou sílu. Láska například závislost a ulpívání. Nenávist agresivitu, nesnášenlivost. Lhostejnost apatii a nezájem.

Naproti tomu nám kombinace těchto sil dávají to, co chápeme jako ctnosti. Lhostejnost nám jako netečná síla dává možnost být nezávislí a tolerantní vůči tomu, co milujeme i nemáme rádi. Umožňuje nám dospět k odpuštění, pokud je nám ukřivděno. Díky nenávisti se můžeme zbavovat závislosti, špatných vlastností nebo se vyhranit proti zlu. Neustále tu platí, že Stvořitel chyby nedělá a čímkoliv člověka obdařil, bylo mu dáno ku prospěchu.

Jednotlivé vrcholy symbolů tvoří úhelnou stavbu a Ježíš o nich říká, že je nelze zavrhnout, protože se stavba zhroutí. Právě naopak, máme je neustále užívat v souvislosti s každou okolností našeho života. Máme odpouštět, máme být soucitní, milosrdní, či odmítat zlo. Význam jejich užívání není jen v tom, že tím působíme dobro, ale že postupně díky zkušenostem a vůli dospíváme do okamžiku, kdy se symbol opět stane celistvým a bude moci být opět začleněn do dokonalé stavby ducha.

Toto je skutečný vzestup, tedy naplnění. Mimo jiné se tento princip dokonale odráží například v Tarotu. Když se rozhlédneme kolem sebe, zjistíme jednu důležitou pravdu, která říká, že právě z tohoto principu veškerá realita vyvěrá. Nese v sobě jednoduchost a dokonalost obsaženou v symbolu představujícím rovnováhu všech sil. Symbolu trojjedinosti. Čím více se snažíme užívat jednotlivé části samostatně a prosadit své zájmy proti ostatním, tedy i realitě, ve které žijeme, tím více konfliktních stavů nás životem provází.

Myslíme si, že pokud jednáme na základě pozitivních předsevzetí, musíme být nutně v souladu s Božím záměrem. Ani ve snu nás nenapadne, že naše jednání vychyluje přirozenou rovnováhu a kvůli tomu jsme vystaveni negativním reakcím. Realita není o rozumu, ale o výsledku působení všech sil a aktivit. Rozum je může pouze pochopit a využít, nikoliv změnit.

Je zřejmé, že tohle není o citech ale o moudrosti. To, co budujeme, je vnitřní soulad, díky kterému lze dospět k souladu vnějšímu. Surovost a neovladatelnost kosmických sil není dána člověku pro jeho zábavu, ale jako nástroj vnitřního růstu.

Naše vědomí by pak mělo vnímat tento obraz v souvislosti s každou aktivitou a sledovat, kde dochází k porušení rovnováhy. Jediné místo, které dokážeme změnit, ať už směrem vzestupu nebo pádu, jsme my a celistvost našeho ducha.

Po dlouhou dobu byl tento obraz ukrýván, aby nevznikla rovnost ve společnosti a sílu poznání mohl využívat jen nejužší okruh zasvěcených. Lidem byla předhozena báchorka o ďáblu a nesnášenlivém krutém Bohu. Nic z toho přirozeně není pravdou. Vesmír není o trestu a vině, ale o moudrosti a rovnováze.

Erien Azarin, mystik a věštec
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
Zdroj: www.astrolife.cz

 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Aktuálně, Články