Dva hluboké strachy
Marie Magdaléna prostřednictvím Pamely

Já jsem Marie Magdaléna. Poklekám před vámi s obdivem a respektem pro to, co na Zemi děláte. Odkrýváte nové cesty vědomí a děláte to, zatímco ještě stále nesete uvnitř sebe břemena minulosti. Právě tak se objevuje i stará bolest a úzkost, neboť nové cesty uvědomění vstupují do vašeho vědomí, do vašeho těla a do vašich emocí.

V současném tvoření nových cest vědomí, hojíte starou bolest. Zdá se, že se tak mělo stát v minulosti – byli jste na Zemi již mnohokrát – tehdy však nebylo možné vytvořit nové cesty. Stále příliš vědomí bylo lapeno ve starých institucích moci a autority a lidé byli uvězněni ve strachu o přežití – v úzkosti na fyzické rovině – nebo ve strachu, že budou sociálně vyloučeni.

Tyto strachy v lidech leží velmi hluboko. Když nevíte, kdo jste, když jste ponořeni ve strukturách nevědomí, které jsou udržované společností, pak věříte, že jste svým tělem a strach o přežití se vás dotýká v nejhlubším jádru: smrt znamená být zničen. Vyvstávají pak velmi hluboká nutkání bránit se a to může, pokud je to nezbytné, vést ke zničení druhé osoby, abyste zajistili svoje přežití. Je to základní primitivní strach. Pak je tu taktéž strach, že budete vyloučeni sociálně, že už nebudete patřit do skupiny. Tento strach je v lidech také velmi hluboký.

Pokud si nejste vědomí své duše, svého božského jádra, pak se domníváte: a) že jste svým tělem a za b) že jste sociálně formovanou osobností v těle. Osobnost, která je formována prostřednictvím sociálních vlivů z minulosti, byla a je vytvářena strachem. Chcete patřit do skupiny a chcete být druhými přijímáni. V každé osobě je bezmocná část, která chce být podporována, potvrzena a přijata. Je to část vás, která chce někam patřit a tato část je v každé osobě stále velmi silná.

Právě jste vystoupili ze způsobu myšlení a žití, kterému dominovala moc a bezmoc, z nadvlády strachu. Vnímejte sami v sobě, ve svém energetickém poli, kde tyto staré energie stále fungují. Vnímejte to intuitivně. Vnímejte, jestli jsou ve vaší auře či těle v činnosti viditelné šedé či i tmavší oblasti. Vnímejte tyto staré energie jako je úzkost, přehnaná poslušnost, strach o přežití, strach z odmítnutí a osamění v činnosti. Jsou to dva největší strachy, které omezovaly lidi v dávných dobách.

Přeměna k novému vyžaduje čas. Dokážete si dobře představit, že abyste propustili staré strachy, je třeba hodně práce, abyste skutečně důvěřovali vědomí srdce, důvěřovali vědomí, které říká: nejsi jen svým tělem. Vaše tělo je součástí vás, drahocenná část, ve které dočasně žijete a skrze kterou se projevujete. Jste však mnohem víc, než jen to. Jste vědomím duše. Jste živoucím světlem, které je nezávislé na fyzické a materiální formě. Jaký skok ve vědomí to je!Možná mnohem větším skokem je, že jste osvobozeni od sociálního tlaku. Sociální tlak náležící skupině často posouvá lidi k nižší vibrační úrovni: davovému vědomí. Často se stává, že to, co dominuje skupině nebo davu, mocenské struktuře nebo osobě, vyvolává ty největší strachy v lidech a manipuluje s nimi.

Tyto strachy jsou těmi největšími překážkami, které lidé zažívali v minulosti. Právě kvůli těmto strachům lidé schází do My-prostoru sounáležitosti, který se staví proti druhým lidem nebo něčemu mimo tuto skupinu. Pak začínáte smýšlet v termínech „my versus oni“. Stalo se zásadním patřit do své skupiny. Strach musí být vždy potvrzen spolu s jeho nápravnými opatřeními: způsob, jak se vypořádat s těmito strachy zahrnuje násilí a dominanci směrem k těm, kteří jsou mimo tuto skupinu. Jak můžete v této době ve světě kolem sebe vidět, tato témata vystupují velmi silně napovrch.

Nyní je vyžadováno větší vědomí, to, které spojuje a vidí stejnost ve všech druhých lidech, dokonce i když pochází z naprosto odlišného prostředí, historie a kultury. Vnímat, co s druhou osobou sdílíme, i když je tato osoba zcela odlišná. To je úloha této doby jak na vnitřní úrovni, tak také mezi zeměmi a kulturami. Je to velký průlom, který uzdraví tento svět. Největším krokem k tomuto uzdravení je propustit svoji identifikaci s tělem a se sociálně formovanou osobností, povznést se nad tyto identifikace a znovu uznat volání své duše. Vaše duše vám říká, že vše je možné, zatímco strach ve vás našeptává, že je možné jen velmi málo, že se potřebujete chránit například před druhými nebo před nemocemi. Duše, která však žije ve vás, je statečná a silná, překračuje omezení.

Ráda bych vám pověděla, o sobě, se kterou hovořím, že už jste po mnoho životů a po velmi dlouhý čas pomáhali zvyšovat vědomí na Zemi. Před tímto životem, jste již ochutnali pocit jednoty, o kterém hovořím: fakt, že jste více než vaše tělo, pocit být zajedno s druhým, i když druhý pocházel ze zcela jiného zázemí. Už znáte pocit chtít se povznést nad třídní a sociální statusy, i přesto, že tato energie nebyla na Zemi vždy vítána. Bylo pro vás procesem učení vypořádat se s rozdíly mezi tím, jak cítíte a myslíte, a jak vnímá a myslí svět kolem vás nebo jak vnímá věci majorita lidí. Nezapomínejte na to, že mnoho lidí by rádo přemýšlelo jinak, vnímalo jinak, neboť nikdo není šťastný v sevření strachem, nikdo tohle nechce.

Během tohoto času se děje to, že narůstá počet lidí, kteří mají dost života založeného na strachu. V atmosféře Země je nyní mnoho nové energie – stejně jako vnímání možnosti, že věci mohou být jiné – že se lidé probouzí. Vskutku, mladé, nové generace, které se nyní rodí na Zemi, více a více zažívají tuto novou energii, kterou nesete s sebou po mnohá staletí, a tak mají čím dál menší zálibu ve starých způsobech. Z pohledu existujících vzorů myšlení, je však tato nová generace vnímána jako divoká, nepřizpůsobivá zaběhnutým normám, jako chaotická nebo vedoucí k problémům s chováním. Tato energie obsahuje rodící bolesti, něco nového chce být zrozeno.

Nyní přicházím k hlavnímu bodu tohoto povídání. Jste zde jako zkušení a spolehliví rádci, abyste sloužili v tomto čase jako porodní báby zrodu této nové energie. Přesto to vyžaduje od vás mnoho, neboť stále uvnitř sebe nesete traumata, mylné úsudky a odmítání: víte, jaké to je být souzen za své nové názory. Je to součást vašeho dědictví být sociálně izolovaní, být jinými, zanechalo to ve vás emocionální zranění ode dne, kdy jste se narodili. Ve skutečnosti ve vás tato zranění byla dokonce před tím, než začal tento život.

Nyní je čas, kdy budete žádáni, abyste vystoupili ze své ulity a ukázali se. Abyste pomohli s novou energií, která se nyní manifestuje převážně prostřednictvím mladých lidí a byli jim, jak se říká, průvodci. Můžete být pro ně průchodem, protože máte hluboké pochopení jak starého, tak nového. Stojíte jednou nohou v tom starém a byli jste tímto starým zraněni. Máte tak soucit s lidmi, kteří se bojí odmítnutí nebo osamění. Máte taktéž soucit s lidmi, kteří se hrozí smrti, protože věří, že neexistuje nic jiného než fyzické tělo. Vaše vědomí se rozšířilo, právě proto, že jste museli žít a pracovat v temnotě, proto jste těmi, kteří mohou být mostem mezi starým a novým.

Právě proto se na vás obracím. Žádám vás, abyste se ujmuli svého přirozeného místa, přestože vím, kolik úsilí vás to může stát. Tolik jste se sžili s představou, že tu pro vás není místo, že se cítíte tímto úsilím zcela zmoženi. Avšak právě v tomto bodě, jste přiváděni k úkolu. Když jste v bodě, kdy si myslíte: „Vzdávám to, není tu nic víc, co mohu dělat“, pak nastává bod zvratu, kdy můžete konečně umožnit všemu cokoli se stane, skrze sebe proudit. Odevzdáváte svou osobní vůli, své představy o tom, jak by věci měly být a dovolujete si pohybovat se s proudem své duše.

Síla, kterou jste rozvinuli, a také bolest, kterou jste trpěli, v mnoha způsobech zlomila vaše ego. Je to bolestný proces, protože ego odporuje bolesti a tomu, být zlomený. Přesto je to jediná cesta, neboť bolest a trauma, které si nesete, jsou v jistém smyslu součástí této cesty. Když skutečně cítíte tuto bolest a obklopíte ji pochopením, pouštíte se. Jste v jistém smyslu ochotni „zemřít“ díky poznání, že vás nese něco většího. Odevzdáváte se svému nejhlubšímu a nejpravdivějšímu jádru a již nebojujete s pozemskou realitou.

Stejně tak přestáváte s přesvědčováním druhých, neboť se skutečně stáváte sami sebou. Nejste tu už proto, abyste měnili druhé, ani abyste měnili sami sebe: jste právě sami sebou. A to je přesně ona funkce mostu, která je vašim přirozeným místem. To je to, co mám na mysli, když říkám: Ujměte se svého přirozeného místa. Mějte soucit se sebou a se starou bolestí, která ještě ve vašem životě je, a dovolte, aby se dělo léčení. Když vnímáte tento proces jako součást své cesty a zanecháte tuto starou bolest, uzdravení nastane samo od sebe. Bude vám pomoženo ze všech stran. Vše, co touží žít, růst a radovat se, je vám k službám: průvodci, pomocné síly z vesmíru. Musíte být jen ochotni ujmout se svého přirozeného místa a říct si: „Nebudu již déle žít dle strachu. Stále tu mohou strachy existovat, avšak já jsem víc, víc než to. A připomínám si to každý den.“

Pak uvidíte, že život vás přivádí na místa, kam patříte, kde se cítíte dobře, kde můžete zažívat radost a potěšení. Být pracovníkem světla, nositelem změny, již nevyžaduje velkou zátěž a plno utrpení. To patří minulosti a není to již vašim osudem. Cesta k novému i pro vás znamená nové zrození: v míru se Zemí, kde můžete přirozeným způsobem zaujmout své místo.

Nakonec vnímejte, zda tato slova „ujmout se svého přirozeného místa“ spontánně přináší obrazy ve vaší mysli. Možná vám přijde místo z vašeho každodenního života nebo situací nebo činností nebo možná vyvstane nějaká možnost pro budoucnost. Kde se cítíte skutečně klidně a šťastně? To jsou ta místa, kde můžete nechat svou energii přirozeně proudit. Sledujte, zda na vás někdo volá. Možná je to tvář někoho, koho znáte. Možná se objevuje ve vaší představivosti nějaké prostředí, je to někde, kde vás to zve šťastnou cestou? Nebojte se věci vyzkoušet, protože je tu spousta prostoru pro svobodnou hru.

Vstoupit do své síly znamená vracet se domů na Zemi tak, jak jste, a zaujmout tu své místo. Zní to velmi jednoduše. Je to však vrchol dlouhé cesty, který jste jako duše vytvořili. Žádám vás, abyste se tomuto místu odevzdali, už to není tak daleko. Děkuji za vaši pozornost.

Marie Magdaléna

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

     

FacebookTwitterGoogle+