David Icke exkluzivně pro AC24.cz: Je nemožné dosáhnout smrtelnosti, jelikož my jsme nekonečné vědomí
Podle Davida Ickeho je „normálnost“ či „normalita“ lež jako věž. Jeho záměrem je postavit lidi před informaci a vysvětlit světové události, realitu a život takovým způsobem, který neuslyší v mainstreamu.

Jedinečný britský myslitel a spisovatel, se kterým vám nyní přinášíme rozhovor, zavítá zanedlouho do Prahy v rámci dlouho očekávaného World Wide Wake Up Tour.

Co je účelem, cílem vaší existence?

Cílem mé práce je výzkum a předání informace, kterou lidé běžně nenaleznou. Mediální mainstream dokládá a pokrývá nicotnou část toho, co se ve světě děje. Tato část, o které víme, je považována ve světě za „normální“. A normální je to, co běžně zažíváme. Je to pouze to, s čím se lidé běžně setkávají. Pokud žijete v pustině, není úplně běžné vidět auta projíždějící v blízkosti. Pokud žijete v městské ulici, je naprosto normální setkávat se za bílého dne s okolo projíždějícími auty. Tudíž lidé z rušného města, kteří náhle nevidí žádný provoz na ulici, se vyděsí, že to není normální. Za normální je považováno to, co lidé prožívají každý den v rámci života ve světě, světových událostí. Informace běžně přijímané během jejich života.

Ten, kdo kontroluje informace, jež se dostanou mezi lidi, ten ovlivňuje toto vnímání reality. Diktuje, co mají lidé považovat za normální. Pokud si vezmeme proces života – od narození jsme se svými rodiči, kteří mají svoji představu toho, co je normální, jelikož během svých životů byli jistým způsobem „naprogramováni“. A své naprogramování na vás začínají předávat v raném věku. Poté chodíte do školy a setkáváte se s autoritami v dětském věku znovu a znovu. Autorita, zvaná učitel, diktuje jakožto zástupce státu většinu vaší aktivity během života – kdy máte být tam i tam, kdy můžete jít domů, kdy jíst, kdy mluvit. Vykládá vám tyto věci, se kterými stát souhlasí jako s normálními.

To, co je normální v rámci reality. To, co je normální ve světovém měřítku. To, co je normální v rámci života, lidského pohledu na věci, chování. Toto programování státní verze normality prochází skrze vás roky. Časem se dostanete do let svého dospívání, přes vyšší vzdělání se stanete částí světa dospělých. Máte již jistou představu o normálním světě. Avšak to neznamená, že je tomu skutečně tak. Pokud považujete za normální představu současně s ostatními lidmi, kteří prošli tím samým procesem, jakým i vy – s těmi, kteří jsou nazýváni vědci, doktory, řediteli, politiky, žurnalisty, analytiky atd., tato normalita se stává základem vnímání světové reality.

A přesto, tak jak vám ukážu během pražské události, „normálnost“ či „normalita“ není nic jiného než lež jako věž. Důvodem mé práce je odhalení toho, co je považováno za normální lidmi napříč různými tématy včetně podstaty života jako takového. Že nejde o nic víc než stažení informace sloužící k implantaci přesvědčení o normalitě, která zapadá do obrazu státní kontroly a diktátu. Můj život se tudíž skládá ze dvou věcí – výzkumu informací k odhalení normality a předání těchto informací tak, aby lidé uviděli, že jsou zde i jiné cesty a pohledy „za oponou“ ve všech formách, kterým jsou lidé vystaveni věřit a ve které věří jakožto v reálné.

Mohl byste více specifikovat váš záměr? Jakým způsobem jej realizujete? Jakým způsobem se jej snažíte docílit?

Odpověď na toto je celkem v souladu s první odpovědí. Především mluvím otevřeně při každé příležitosti a beru na sebe plně veškerá odmítnutí a posměšky, které obvykle přicházejí pro kohokoliv, kdo zpochybňuje nastavenou „normalitu“. Lidé totiž přirozeně přijímají tvrdošíjně verzi normality a odrážejí všechny pochyby. To jest skrze vysmívání, zavrhování a často i hněv. Pokud jdete do toho, do čeho já, musíte mít „tlačítko zpět“ a hroší kůži. Takovou, že na sebe můžete vzít následky zpochybňování normality. Za těch 26 let na této cestě jsem se v tomto postupně stal úspěšným, od těch počátků, kdy prakticky nikdo nechtěl slyšet a vidět. Nyní mluvím s tisíci a tisíci po celém světě. Toto byl způsob, jakým jsem postupoval.

Mým záměrem je jednoduše postavit lidi před informaci a vysvětlit světové události, realitu a život takovým způsobem, který neuslyší v mainstreamu. Důvodem je to, že více a více lidí následuje moji práci, protože to, co jsem vykládal v letech devadesátých, všechny tyto věci se nyní objevují kupříkladu v televizních zprávách, v rámci změn ve společnosti a zákonech. Také se potvrzuje, že vědci, zejména ti špičkoví, si začínají uvědomovat podstatu reality. Takže to je ve zkratce, čím se zabývám. Předkládám informace ven a lidé si z toho vezmou, co můžou. Jelikož jak jsem naznačil, věci ve světě jsou v pohybu, snažím se o stále pozitivnější výsledky.

Pokud mluvíme o životě, jak si jej představujete? Co považujete za smysl života?

To je jiná věc. Část této normality je to, že představujeme naše tělesné schránky, naše jména, naši rasu, kulturu, víru, jsme jistá příjmová skupina, jsme vše, čím jsme se rozhodli sami sebe označit. Avšak já vycházím z toho, že to zdaleka není to, co skutečně jsme. To je jen to, co zažíváme. To, co jsme, je naše sebeuvědomění, stav uvědomění. Část nekonečného uvědomění někteří z nás nazývají Bohem. Já to nenazývám nekonečným uvědoměním. Otázkou je, jak moc tohoto nekonečného uvědomění přijímáme. Pokud sledujeme svět, ve kterém nyní žijeme, naprostá většina lidí díky naprogramované normalitě vnímá život a sebe sama prakticky výhradně svými pěti smysly. Což představuje jen malou, úzkou část vědomí, které, chcete-li, můžeme říkat vědomá mysl. Celý program konspirace založené na kontrole člověka, jeho pozornosti v rámci pěti smyslů a jeho vytěsnění rozšířeného uvědomění. Takovým způsobem jsou lidé „odpojováni“ od úrovně, která je schopna vnímat svět z úplně jiné perspektivy a úhlu pohledu.

Pokud si vezmeme to, co říkají mainstreamoví vědci o hmotě v tomto vesmíru, člověk vnímá pouze zanedbatelnou část. Dle mainstreamové vědy je elektromagnetické spektrum přibližně 0,005 % toho, co existuje ve vesmíru. Někteří tvrdí, že jde o 0,5 %, ale i to je celkem nicotné. Viditelné světlo, jež je ve frekvenčním pásmu, které jsme schopni vidět či přetavit do vizuální reality, představuje část asi 0,005 %. Jinými slovy, člověk je prakticky slepý téměř ke všemu, co dle vědců existuje ve vesmíru. A přesto na základě tohoto úsměvného kousku vizuálního uvědomění si lidé myslí, že vědí, co je normální, že vědí vše o životě a realitě.

To, na co chci poukázat, je, aby lidé ustoupili od jejich programu reality, který byl vytvořen od jejich zrození, od informačních zdrojů diktovaných státem. Aby začali směřovat k bodové pozornosti, či ji rozšiřovat k vyšším úrovním jejich uvědomění. Z takového pohledu uvidí věci v novém, jiném světle. To je to, o čem komunikuji s ostatními – jiné vysvětlení pro vše, co zpochybňuje každý aspekt našeho života, jež je považován za normální. Jelikož vše je jen naše vnímání informačních zdrojů, které jsme si stáhli, za diktátu státu. To je to, o čem mluvím každý den. Od deseti od rána do deseti do večera. Samozřejmě s přestávkami, ve kterých se proplétá obrovská řada témat a oblastí, ve kterých ukazuji, jak všechny zapadají do jednoho koherentního celku, jež vytváří smysl světa, který nám „normalita“ neukazuje.

Co ve vašem pojetí znamená uvědomění si a vědomí?

Uvědomění i vědomí jsou nepřetržitým stavem. Otázkou je, nakolik si uvědomujeme. Zda na úrovni pěti smyslů, či na úrovni rozšířeného uvědomění umožňujícího nám související rozšířené porozumění světa, ve kterém žijeme. Nemyslím si, že tato slova mají význam. Prostě existují. Prožíváme svůj život a vědomí se na základě toho učí, více si uvědomuje a přesouvá se do jiných zkušeností. Nevidím význam pro vědomí. Zkušenost s vědomím může mít význam, ne však vědomí jako takové. Ačkoliv bych řekl, že nakonec, pokud se podíváme na věci z celkového pohledu, všichni jsme výrazy toho samotného nekonečného vědomí a uvědomění, stavu uvědomění.

Tato slova nemají tvar nebo formu. Uvědomění na sebe může vzít podobu zkušenosti. Ve své čisté podobě je to uvědomění. Pokud se na to podíváte z perspektivy, veškeré zkušenosti, ať už skrze mě nebo vás, kdesi ve velkém nekonečnu, vše je vyjádřením tohoto nekonečného uvědomění zažívaného skrze nekonečné zkušenosti. Nekonečné vědomí nekonečně prožívá sebe sama skrze nekonečnou zkušenost. My sami nejsme částí tohoto vědomí, my jsme jejím vyjádřením. Toto je veškeré rouhání a víra. Lidé vám říkají, že je to rouhání, pokud řeknete „já jsem Bůh“. Oni nevidí smysl a často jej vidět ani nechtějí. Uniká jim pak ale i smysl vztahu Boha k nekonečnému stavu uvědomění, toho, že jsme vyjádřením těchto obou pojmů. Že jsme vyjádřením této nekonečné propasti, kterou někteří nazývají Bohem.

Je pro vás vědomí nekonečné? 

Myslím si, že vše na světě je vědomé, a pokud se na věc podíváte z hlediska kvantové fyziky, stále více a více se to potvrzuje. Jde jen o to, na jaké úrovni vědomí jste, v jakém stavu uvědomění se nacházíte. Vše je vědomé, záleží jak moc. Kolik z nekonečného vědomí je cokoliv, co jsme schopni přijmout zpracováním informací. Každá kapka vody, deště, stéblo trávy jsou živé. To je vyjádření vědomí, na které zapomínáme. Myslím si, že mluvíme o věcech, které jsou živé a mrtvé. To je příklad, kdy věci, které mají více uvědomění, které vytvářejí dojem, že jsou živé nebo mrtvé. Ve skutečnosti vše, ať už živé či ne, má mnoho společného, přesněji vše má vědomí. Vědomí je energie a energie je vědomí. Nejsou vůči nám externí. Jsme spojeni s každou částí. To, co nazýváme fyzickou úrovní, je v podstatě úroveň holografická. Může se nám zdát, že vypadáme jinak než strom, rostlina nebo slon. Pokud jdete do hlubších úrovní energie, za předěl toho směšně úzkého frekvenčního pásma, kterým je viditelné světlo, pak je to gigantické energetické pole s různými zážitky na různých smyslových úrovních. Jsme jedno vědomí, strom, slon, déšť, oceány, vše.

Co je překážkou bránící lidem být v jejich životech schopnějšími?

Překážkou je právě ta naprogramovanost ve smyslu normality, jež nám ukazuje pohled na to, jaké věci jsou. Jedno velké téma, se kterým se setkávali velcí filozofové jako Sokrates či Konfucius. Zachytit jej lze ve slovech: „Moudrost je vědění, jak víme.“ Toto je pokora, jež je třeba k rozšířenému porozumění všemu. Znalost toho, že vždy je něco více, co můžeme vědět. Moudrost je vědění o tom, jak málo víme. Po veškerý čas udržuje mysl otevřenou možnostem vně normálnosti. Není to jen o vašem neodmítání těchto možností, je to i váš smysl pro proměny normálnosti, smysl, za jehož předěl se lidé nedostávají. Tento vštěpený program je jako počítačový download, který můžeme nazývat programem zábrany. Základ této zábrany, jež efektivně zadržuje lidskou rasu od posunu k vyšším úrovním znalostí a uvědomění i smyslu možností. Ohlédneme-li se do historie, lidé, kteří zpochybňovali normalitu, byli za blázny, odsouzeníhodní, případně upáleni za své přesvědčení. Zbavení této zábrany tkví v uvědomění si, že lidé nevědí vše a tudíž nemůžou jen tak otevřít mysl jiným možnostem a srovnat, zda jim dají více smyslu než ty, kterým byli naučeni věřit.

Věříte v to, že lidé v každodenním životě překonají sebe samotné, že dosáhnou nesmrtelnosti? Je to vůbec možné, dosáhnout jí?

Ne jenom možné. Naopak. Je nemožné dosáhnout smrtelnosti, jelikož my jsme nekonečné vědomí, tak to je. To, co umírá, není vědomí. Umírá tělo, které dosáhne konce svého cyklu, a když zemře, vědomí jej opustí a pokračuje svoji zkušenost v jiném frekvenčním pásmu, přejete-li si tak… Jednoduše to, co je za předělem světla. To je to, co je popisováno při zkušenostech s klinickou smrtí. Když tělo zemře, vědomí jej opustí, poté je zas navráceno do života. To lidé zažívají. Toto stádium vně těla je pouze prostředkem přepravy. Já to nazývám biologickým počítačem, jenž dovoluje vědomí zažívat toto titěrné pásmo frekvencí, které nazýváme světem. Lidé si pletou smrtelnost či nesmrtelnost s odumřením těla.

Existuje mnoho lidí, kteří platí velké sumy za to, aby byli zmraženi a k životu přivedeni v jistém bodě, kterému říkáme budoucnost. Budou prý moci být přivedeni zpět k životu, jelikož se posune vědění. To je ale směšné, jelikož tělo zemře, ale to, co bylo prožito skrze tělo, nezemře, jelikož ani nemůže zemřít. To jest čisté vědomí.  Takže snahy o dostižení nesmrtelnosti nepřinesou ovoce, protože my jsme již nesmrtelní na opravdové bázi čistého stavu, jímž je uvědomění, vědomí. Samozřejmě smysl normality do sebe zahrnuje to, že žijeme ve fyzickém světě. To, co jsme dokázali v kvantové fyzice, vyplavalo na povrch již dávno. Žijeme v realitě biologického počítače, těla, genetické struktury, jež mozek dekóduje do fyzického života. Ve skutečnosti jde o holografický život, iluzorně fyzický. Jako počítač dekóduje bezdrátová pole informací do reality na obrazovce.

To, čím my se zabýváme, já nazývám kosmickou Wi-Fi, informační pole vytvářející svět. Tudíž pokud tělo zemře, přestane dekódovat tento svět, tj. informaci universálního pole do vizuální reality. Naše vědomí opustí tělo a pokračuje ve své pouti už na jiné frekvenci, skryté viditelnému světlu. Proto je pošetilé snažit se o nesmrtelnost udržováním tělesného života navždy, je to veliké neporozumění samotné realitě. V Praze projdu tímto krok za krokem, vše, o čem tu mluvíme: podstata reality a jak s ní interagujeme a jak ji vytváříme. Skrze světové události v souvislostech, které dokazují, že nejde o nahodilosti. Vedou nás jistým směrem. Směrem, který pro lidstvo není ideálním. Ti, co přijdou, uvidí, jak jsou střípky poskládány a jak je svět, ve kterém si myslí, že žijí, ve skutečnosti velmi rozdílným.

Díky, uvidíme se v Praze.

Webová prezentace a poslední vstupenky lze koupit na: www.vstupenkov.cz

Zdroj: http://ac24.cz/zpravy-ze-sveta/8897-david-icke-nesmrtelnost-vedomi