Consuela Morávková: Svět objevujeme sami

text: Miloš Matula

foto: Miloš Matula a archiv Consuely Morávkové

 

Consuela Morávková se narodila v Chrudimi v roce 1944 v rodině zlatníka jako poslední ze čtyř dětí. V osmnácti nastoupila jako elévka herectví do Divadla na Fidlovačce, hrála v Paravanu a v Českých Budějovicích, odkud přešla do Divadla E. F. Buriana, kde působila téměř v každé inscenaci až do své emigrace v roce 1979. Hrála ve filmu, objevovala se v televizi i v rozhlase, známé byly její recitační a písňové pořady ve dvojici s Alfrédem Strejčkem.

Matula 000037

Než jste odešla do USA, byla jste zde slavná herečka, hrála jste v různých filmech, divadle…

Již od dětství jsem věděla, že jsme sami. Máme sice maminku, otce, sestry, bratry, ale jsme sami a sami také objevujeme svět! A to mě provází celý život. A víte, co to je? Je to propojení se základní vesmírnou energií! Měli jsme doma klavír, velké křídlo, a když přijeli příbuzní, hned jsem toho využila a vylezla jsem si na něj – a to byla moje první divadelní scéna. Pamatuji si, že jsem lidi pozorovala z klavíru zásadně z energetického hlediska, a tak jsem poznala, jací jsou. Pak jsem objevila další věc – komunikovala jsem se zvířaty. Vždycky jsme měli kočky, pejsky, často jsme našli nějakého malého a opuštěného ježka nebo nějakou myšku či veverku a donesli jsme je domů. Věděla jsem, že mám schopnost jim pomoci. Sice jsem nevěděla jak, ale tušila jsem, že ze srdce, z lásky jim mohu pomoci, ulevit v bolesti i tím, že je uklidním, uchlácholím. A věděla jsem, že to prochází ze srdce do rukou.

A takto můžeme vlastně měnit myšlenky. Když máme nějakou negativní, můžeme ji úplně přetransformovat do pozitivní! Tak v podstatě kontrolujeme mysl a učíme se to právě tím, že například sedíme dlouho v nějaké pozici, až zjistíme, že už vlastně neklademe žádný odpor, nemáme problém vydržet v této pozici, že to tělo se s ní smířilo. Když máme kontrolu pohybu, máme kontrolu dechu, máme i větší kontrolu mysli. A když máme kontrolu nad myslí, tak máme kontrolu i nad svým vlastním životem! A směr, který si zvolíme, je čím dál tím ostřejší a koncentrovanější. Víme, co je naše mysl, co je naše poslání.

 

Intuice vás tedy ovlivňovala již od dětství?

Všechno se vždy děje z nějakého důvodu. Jsem narozená v Býku, takže pro mě obzvlášť nejsou změny lehké! Celý život si to uvědomuji. Třeba jet jen na pouhou dovolenou pro mě znamenalo, že jsem si musela zvyknout na nové prostředí. A když už člověk ví, že je to jeho oslabení, stín toho kterého znamení, tak si dá víc pozor. Třeba když dítě nemá hudební sluch, tak mu pořád nebudu opakovat, že nemá hudební sluch nebo že má jakýkoliv handicap, že má něčeho méně než druhé děti. To by byla chyba. Naopak se budu snažit podpořit je v tom, v čem je silné, že třeba hezky maluje. Zrovna tak musí mít člověk trpělivost se sebou samým!

Za komunismu jsem nesměla studovat. Řekli mi to před celou třídou, že já, dcera živnostníka, prý nesmím studovat! A že si mohu vybrat: buď dělat punčochy v Chrudimi, nebo se vyučit soustružnicí. Proč se o tom zmiňuji? Tam jsem totiž objevila svůj potenciál, svoji sílu! Zjistila jsem, jak už jsem řekla na začátku, že jsme sami! A že musíme sami zvládnout situaci, jaká se nám naskytne, neboť všechno tu je z nějakého důvodu! To mě vlastně opracovávalo a opracovávalo, až jsem se dostala do jisté „duchovní kondice“. Člověk začne rozumět smyslu života a našemu všeobecnému propojení, neboť všichni jsme propojeni. A pokud jeden člověk někde trpí, tak trpíme s ním, ať si to uvědomujeme nebo ne.

 

Celý článek naleznete v průběhu měsíce května na www.phoenixcasopis.cz.

Květnové číslo na stáncích již od 30. 4. 2015.