CO JE SOUCIT OBECNĚ?
V Thajských chrámech jsem pro vás čerpala informace na téma SOUCIT.

SOUCIT je volné působení, že si užívám si den, vnímám okolí, přičemž uznávám, že lidé a to co se děje, je TAKOVÉ, JAKÉ TO JE.

Vnímám čas jako součást sebe. Minulost + přítomnost + budoucnost jsme MY, součást nás JEDNOTNĚ.

Soucit je součástí cesty k osvícení, které přichází zevnitř.

PRAVÝ SOUCIT RESPEKTUJE VŠECHNY CESTY, PRO KTERÉ SE LIDÉ ROZHODNOU. NEEXISTUJE DOBRÁ NEBO ŠPATNÁ CESTA. EXISTUJE SPOLEČNÉ UČENÍ SE ŽIVOTU V LÁSCE.

Někdo si vybere prožívání své cesty v chudobě, jiný v bohatství, existuje i něco mezitím. Učení se životu nemusí provázet nemoc, utrpení a bolest, nýbrž očištění a osvobození. Ve všem můžeme nalézt rovnováhu.

Lidé v Evropě chápou soucit tak, že když je někdo smutný nebo se trápí, ponoří svou mysl spolu s člověkem, který trpí nebo je nemocný do stavu jeho nízkých, ale to není pravý soucit. Pravý soucit je, že vystoupím z energie strachu o druhého.

Kam pustíš úsměv, tam přijde Buddha. Buddha učil své žáky několika podobám soucitu.

Hovoří Buddha:

Nepotřebuji tvé obětiny, ale abys mi svěřil(a) své přání.

SOUCIT SE ŽEBRÁKEM

Před trhem v Thajsku se objevil zmrzačený člověk. Kolem něj prošlo procesí mnichů. Rozčilovala jsem se, jak to, že mniši lhostejně prošli kolem zmrzačeného člověka, aniž by mu dali drobný peníz, když jsou sami podporováni milodary?

Přišla mi odpověď: ani Buddha ani Matka Země si nepřejí, aby zde byla podporována chudoba.

Pravý soucit není, že dám mrzákovi peníze. Pravý soucit není, že dopustím, aby nad žebrákem usedalo mé srdce.

Vyjádření soucitu je, že se pokloním žebrákově Duši a Duchu, že tento stav dopustili.

 

Oldřiška, 2017