Co je a není meditace

Mnoho lidí si z nejrůznějších předsudků myslí, že „meditovat“ znamená jít něco „dělat“, jít věnovat se nějaké činnosti s názvem „meditace“, což obnáší výhradně sezení se zavřenýma očima, apod. Ano, dnešní převeliké množství nejrůznější tzv. „esoterické“ literatury s nejrůznějšími možnými, spíše však mnohdy nemožnými „meditacemi“ pomáhá vytvářet tento dojem. Pak pod pojmem „jóga“ si většina lidí představí nějaké cvičební hodiny protahování těla a prohlubovaní fyzického dechu – tzv. „plného jógického dechu“, a pod pojmem „meditace“ si většina lidí představuje nějaké sezení se zavřenýma očima, různé soustředění apod. V každém případě to svádí k dojmu, že meditace je prostě jenom další aktivita, kterou můžeme „dělat“, jako si například jít zacvičit do fitnessu, apod.Meditace není aktivita ve vyhrazeném čase, ale čas, po který jsme vědomě vědomím a prohlubujeme své uvědomění ve vědomí. To je pravý význam slova meditace. Meditaci se můžeme a máme věnovat formálně – tedy výhradně v klidu bez zapojení v aktivitách duševních nebo jiných, ale současně musíme v meditaci pokračovat i mimo vlastní formální sezení – praxi, dokud nedosáhneme obnovy našeho života v naší pravé podstatě – v přirozeném stavu (sahadža).

Uvědomování vědomí něčeho a vědomí samo

Během dne můžeme procházet mnoha aktivitami, nejrůznějším konáním, jednáním, myšlením, cítěním, mluvením apod. Ale pak je zde ještě samo vědomí, které si uvědomuje veškeré naše aktivity, všechno to konání, jednání, myšlení, cítění, mluvení apod. Pokud si toto vždy přítomné vědomí neuvědomujeme, nejsme si vědomi samotného vědomí našich aktivit, ať tělesných, nebo duševních, tak žijeme ve ztotožnění s aktivitami probíhajícími v našem životě, myšlením, cítěním, mluvením a žijeme v plné nevědomosti a z ní plynoucí nesvobodě o širším kontextu našeho života, který je soupodstatný se vším existujícím, i tím, co se v tradičních duchovních směrech nazývá Bůh. Naopak vědomí poskytuje širší a hlubší rámec celého našeho života, který zahrnuje nejenom samotné aktivity, kterými procházíme – těmi, které se právě dějí, ale i jejich širší a hlubší kontext a význam, odkud všechny naše myšlenky, pocity, vjemy povstávají, trvají a opět se vrací do neprojeveného stavu.

Samo vědomí obsahuje veškerý čas a prostor. Bez znalosti vědomí neznáme podstatu skutečnosti, nás samé, ani skutečný smysl a význam všech aktivit a zkušeností našeho života. Pro plnohodnotný vědomý život je meditace zcela zásadní. Meditace je ve skutečnosti pro člověka daleko přirozenější a důležitější než například dýchání, pití nebo přijímání potravy. Růst skutečné inteligence spočívá v růstu svobody našeho vědomí, spočívající v poznání sebe sama v tomto vědomí a vědomý život v něm. Prvotním předpokladem je obrácení vrozené uvědomovací aktivity na samo vědomí všeho co si uvědomujeme s rozpoznáním, že ať si uvědomujeme cokoliv, tak samo vědomí, kterým jsme, je prosté a svobodné všeho, co si uvědomuje. Pravá inteligence a vhled jak do věcí duchovních, ale i do celého našeho života povstává z rozšířeného uvědomení v samotném ryzím vědomí.
Základ všech duchovních cvičení – „meditací“Základem všech tzv. „duchovních cvičení“ – tedy stručně řečeno různých „meditací“, je samo vědomí – prvotní meditace spočívající v uvědomění a pochopení, že vědomí čehokoliv, ať už jde o myšlenky, pocity, vjemy, není samotnými myšlenkami, pocity, vjemy, ale zcela přirozeně všech myšlenek, pocitů a vjemů inherentně od přirozenosti prosté a od nich rozlišené – svobodné vědomí. Pokud si uvědomujeme provádění nejrůznějších tzv. „duchovních cvičení“, pak je to samo vědomí, které si je uvědomuje, které jim dává jejich oživující moc vědomí.

Když například pozorujeme malý předmět na stole, tak ve skutečnosti nepozorujeme malý „předmět“ na stole, ale uvědomujeme si vědomí předmětu ve vědomí. Z udržení vědomí předmětu ve vědomí pak stačí pouhým přesměrováním stále probíhající vyzařující uvědomovací aktivity vědomí naší pozorností na samo vědomí, které je samo o sobě přirozeně prosté všech předmětů a všeho předmětného.

Když nacvičujeme meditaci „na pozorovatele“, tak není primární pozorovaný předmět, ale samo vědomí, které si předmět uvědomuje, tedy vědomí předmětu a rozlišené vědomí samo. Proto není nutno odtahovat pozornost od „předmětu“ a pak přivracet na samo vědomí, ale nutné je si prostě uvědomit samo vědomí během uvědomování vědomí předmětu. K tomu není nutná žádná „koncentrace“, ale výhradně správné intuitivní uvědomění. To, co platí v případě pozorování předmětu, platí i pro pozorování jakéhokoliv „duchovního cvičení“. S tímto pochopením se pak také duchovní cvičení samovolně „vyvíjejí“ s růstem v poznání ve vědomí.

Meditace je prostě jiný název pro samo soustředěné uvědomování vědomí, vědomím a ve vědomí, vědomý život na podkladě uvědomění v našem pravém Já, kterým je samo ryzí vědomí.

Zdroj:http://www.jirivacek.cz/

 

FacebookTwitterGoogle+