Člověk, který vykonává práci své duše, životem tančí! A jak to máte vy?
„Život se rovná dlouhému řetězu v Božím oceánu.

V tomto vtělení vidíme jen jedinou část tohoto řetězu.

Minulost a budoucnost tu odpočívají neviditelné v jeho hlubinách,

a svá tajemství vyzradí jen tomu,

kdo žije v souladu s nekonečnem.“

Z knihy „Slova Mistra“ od Paramahansa Yogananda

Náš život je jen jednou z nesčíselné řady zkušeností naší duše. Duše existuje mimo čas. Duše, které si ke svému vývoji zvolily fyzickou zkušenost života, svou energii už mnohokrát vtělily do celé řady jiných psychických nebo fyzických forem.

Pro každou inkarnaci si duše vytváří jiné tělo a jinou osobnost. Každý z nás tak, vědomě nebo nevědomě, přispívá svým vlastním způsobem, svými schopnostmi a tím, co se má naučit, k vývoji své duše. Každý náš fyzický, emocionální a psychický rys, který tvoří naši osobnost a naše tělo (silné nebo slabé svaly, pronikavý nebo pomalý intelekt, dokonce i barva očí a vlasů) – jsou dokonale vhodné a přizpůsobené účelům naší duše. Většina z nás si není jiných inkarnací své duše vědoma.

Naše osobnost a tělo jsou umělými aspekty duše. Na konci inkarnace, kdy splnily svůj účel, je duše opouští. Život osobnosti a těla je u konce, ne však život duše – ta se po každém vtělení vrací do svého nesmrtelného a nadčasového stavu. Vrací se domů, do přirozeného stavu soucítění, čistoty a nekonečné lásky. V tomto kontextu probíhá lidský vývoj: je to nepřetržitý řetězec inkarnací a reinkarnací duše do fyzické schránky, do pozemské školy duše. Proč tomu tak je?

Inkarnace je nesmírným zúžením, omezením duše do měřítka vyhovujícího fyzické formě. Je to redukce věčného systému Života do rámce času, do rozpětí pouhých několika desítek let. Duše si tuto zkušenost dobrovolně vybírá, aby se léčila.

Duše existuje. Je bez počátku a bez konce, ale vyvíjí se k dokonalosti a k celistvosti. Naše osobnost je jakýmsi energetickým nástrojem, který si naše duše přizpůsobuje k činnosti v hmotném světě. Každá bytost je proto jedinečná, protože jedinečné je i uspořádání duševních aspektů, z nichž byla vytvořena.

Každá duše přichází na zemi s řadou darů. Neinkarnujeme se jen pro to, abychom se léčili a zharmonizovali svou vlastní energii nebo abychom splatili své karmické dluhy, ale také proto, abychom svou jedinečností přispěli všem. Každý z nás přináší pro potřeby pozemské školy svou specifickou konfiguraci životní síly. Děje se to za konkrétním účelem a s konkrétním úmyslem. Každá duše před svým vtělením souhlasí s tím, že na zemi splní určitý úkol. Uzavře s vesmírem posvátnou úmluvu: slíbí, že v hmotné formě dosáhne svého cíle. Každá duše na sebe bere specifický závazek, který je jejím posláním. Může jím být cokoliv od výchovy v rodině až po poslání zprostředkovat určité ideje prostředním literární činnosti nebo probuzení vědomí lásky na úrovni celého národa.

Ať má tvoje duše jakýkoliv úkol, ať je její úmluva s Vesmírem jakákoli, všechny zkušenosti tvého života slouží jedinému cíli: probudit v tobě vědomí tohoto úkolu, této smlouvy, a připravit tě na jeho splnění. K tomu, abychom byli schopni splnit své vnitřní poslání, je nutné vypěstovat si vnitřní sílu a zbavit se pocitu prázdnoty; pocitu, že nám něco chybí. Žádný sebevětší úspěch nebo bohatství nám nepřinese dostatečné uspokojení, nikdy nás neseznámí s tím, za jakým účelem žijeme. Nakonec vždy zatoužíme po energii své duše.

Jen tehdy, až začneme kráčet po cestě, kterou pro nás vybrala naše duše, bude naše touha naplněna. K tomu, aby naše duše mohla začít plnit své poslání, potřebujeme vnitřní sílu – s tím, jak spějeme k vnitřní síle, postupně naplňujeme i úmluvu své duše s vesmírem. A naopak platí i to, že s tím, jak se vědomě přibližujeme energii své duše, jsme vnitřně stále silnější. Když se duše inkarnuje, její vzpomínka na smlouvu s vesmírem časem vybledne, a musí proto čekat na zkušenosti, které ji zaktivují. Nebudou nutně takové, jaké bychom si vždy přáli, ale jsou nezbytné k aktivaci naší vnitřní síly a k přípravě na tento úkol.

Jaké to je vzpomenout si na poslání své duše? Když jsi hluboce ztotožněn/a s tím, co děláš, když tvoje činy začnou být smysluplné a uspokojivé, když to, co děláš, slouží stejně tobě i ostatním, když nejsi vnitřně unaven/a, ale ve své práci a v životě nacházíš uspokojení, pak děláš to, co dělat máš.

Člověk, který vykonává práci své duše, životem tančí! Není zatížen negativitou. Nebojí se. Prožívá neustálý pocit smysluplnosti a účelu. Má ze své práce i z druhých potěšení. Je naplněn a naplňuje. Tvoje vztahy s rodiči a s dalšími lidmi, které sis vybral/a, abys s nimi sdílel/a svůj soukromý život, i tvoje vztahy s těmi, s nimiž sdílíš jenom určitou část svého života, v tobě mají zaktivovat vědomí toho, kým jsi a proč jsi tady. Tvoje utrpení a samota, zážitky, které tě zklamaly, tvoje starosti, závislosti nebo zdánlivé životní neúspěchy – každá z těchto zkušeností je jen dalšími dveřmi k plnému vědomí. Každá je příležitostí, abys prohlédl/a iluzi, jež slouží k vyrovnávání a růstu tvojí duše.

„Proč?“  Tato věčná otázka nás provází již od úsvitu lidstva. Zabývají se jí nejstarší knihy světa. Proč se špatné věci stávají dobrým lidem? Proč dobří lidé trpí a ti „špatní“ se ze všeho vyvléknou? Proč Já? Proč teď? Nebo proč ne? Na tyto otázky odjakživa hledají odpověď všechny náboženství i duchovní směry. „Proč?“  Počínaje Jobem k  Lao Tsu, od Buddhy k Ježíšovi,  již věky procházíme stejným lidským údělem a tváří v tvář čelíme stejné otázce.  Existuje myriáda možností, jak se podívat na tajemství života a nepřeberné množství způsobů, jak se s tím vypořádat, ale otázka zůstává stále stejná. „Proč?“

Numerologie se snaží na tuto odvěkou otázku odpovědět opírajíc se o určité osvědčené pravdy a principy vycházejících z učení dávných civilizací aplikovaných na čas a lidskou duši. Tyto pravdy a principy nejsou postaveny na tom, zda jsme chudí nebo bohatí, dobří nebo zlí; prostě uplatňují svůj vliv asi jako vlna oceánu, která se žene vpřed a omývá pobřeží nezávisle na tom, jestli svítí slunce nebo ne. Ale to, jak se k té vlně, k tapisérii, kterou jsme si pro tento život vybrali, postavíme; jak s jejím vlivem naložíme, to už je záležitostí naší osobní volby.

Život je cesta, i když jen zřídka hladká a nikdy uklizená. Každá stezka musí mít aspoň základní směr, musí někam vést a měly by na ní být nějaké značky ukazující k cíli. Když to tak není, člověk jednoduše zabloudí. Naším problémem bývá to, jak cestu zmapovat a potom také jak se držet kurzu. Jakmile z cesty uhneme, nebo kráčíme zbytečně pomalu a nejistě, naše duše pláče.

Numerologie dokáže velmi podrobně popsat cestu, kterou jsme si pro tento život vybrali. Jednoznačně ukáže směr, který si naše duše před příchodem na svět vytyčila. A poukáže na ukazatele, které nám mají pomoci, abychom se na ní neztratili. Kvalita čísla nebo skupiny čísel v našem datu narození vytváří neviditelnou sílu či vibraci. Vlastní vibraci vidět nemůžeme, ale můžeme vnímat a sledovat její projevy. Můžeme se s ní sladit, abychom se ve svém životě cítili šťastnější, naplněnější; aby nás život opravdu bavil a my jsme cítili v každé buňce svého těla a především ve svém srdci, že tam, kde jsme, jsme na správném místě, se správnými lidmi a že děláme správné věci.

„Každému stvořenému duchu je odhalováno

jen tolik božských souvislostí,

kolik je schopen unést.“

S láskou pro vás numerologický rozbor vypracuji. V případě zájmu mne, prosím, kontaktujte.

S úctou k vám všem,

Sofie Natarani
Zdroj: http://www.novoucestou.cz/?p=58919#more-58919