ČERNÉ DÍRY UVNITŘ NÁS
Mnoho lidí samo sebe stále bombarduje negativními myšlenkami: „Nemůžu udělat toto, to není pro mě, jsem slabý/á, musím se schovat, protože jsem špatný/á, svět není bezpečným místem, to nejspíš skončí špatně“. A tak dále, a tak dále.Jak se to přihodí? Proč to děláme? Důvod pro toto sebedestruktivní chování je, že my všichni jsme byli v jistém bodě, ať už v tomto nebo minulém životě, traumatizováni. Traumata jsou negativními zkušenostmi, které jsou tak intenzivní, že je naše osobnost nedokáže zvládnout. Část našeho vědomí je „zmrzlá“ a zůstává uvízlá v čase.

Vezměme například někoho, kdo v minulém životě prožil, jak byla jeho země okupována během války. Lidé byli sbíráni z ulic a náhle zmizeli. Existovala neustálá hrozba násilí a nikde jste se nemohli cítit bezpečně. Osobnost minulého života intenzivně trpěla ohromujícím strachem a nedokázala se po zbytek svého života s touto situací vypořádat. Část této osoby byla traumatizována a uvízla v čase, v realitě války, a stále posílá zprávy k přítomné osobnosti jako by stále válka byla: „Život je nebezpečný, je tu mnoho násilí, nemůžeš věřit lidem, jsi bezmocný/á.“ Současná osobnost si neuvědomuje, že tyto přetrvávající myšlenky souvisí se zcela odlišnou realitou. Jednoduše zprávám věří a zvyká si nahlížet na život skrze oči traumatizované osobnosti minulého života. Neznámí lidé jsou považováni za podezřelé. Na pozadí tu vždy existuje pocit zkázy, strachu z násilí a víra, že je lepší se zavřít v domě, protože když jdete ven, nemusíte se už nikdy vrátit.

Trauma se chová jako černá díra

Traumatizovaná část nás je největším zdrojem strachů, ze kterých trpíme. Všimněte si, že strach nám vždy říká, že existuje něco tam venku, co je nebezpečné, nehostinné a zraňující. Strach vás zaměřuje na vnější svět jako na zdroj problémů a ne na trauma samotné. Když někdo, kdo se bojí psů, je ve stejné místnosti se psem, jeho celé vědomí bude zaměřeno na tohoto psa s vyloučením všeho ostatního. Po většinu času však pes není tímto problémem. Skutečným problémem je jeho strach ze psů. Když se stále zaměřujete na to, co je mimo vás, vaše vnímání se zkresluje. Zaměřujete se na to, čeho se bojíte, a pak máte tendenci vidět ho všude. Váš strach zveličuje aktuální nebezpečí a vy mrháte spoustou energie, abyste se mu vyhnuli.

Tento reagující vzorec vytváří vzdorovitý koloběh: strach zužuje vaše vnímání reality takovým způsobem, že se zdá, jako by realita potvrzovala a schvalovala tyto strachy ještě víc. Když čtete noviny, vaše pozornost je automaticky přitahována ke zprávám o psích útocích na lidi nebo o šíření nakažlivých chorob. Když jdete po ulici, zdá se vám, že se na vás pes dívá výhružným způsobem, připraven na vás skočit. Tento kruh udržuje vaši traumatizovanou část uvězněnou a tato vaše část nemůže být uvolněna, dokud se tento kruh nezlomí. Na traumatizovanou část osobnosti, lapenou ve zpustlém kruhu, může být pohlíženo jako na černou díru uvnitř nás. Vysává energii, vysává světlo a vrací nás zpět do minulosti, do chvil, kdy naše vědomí zamrzlo a uvízlo.

Já sám mám vrozený strach z cestování. Když jsme se toto léto vydali na cestu do Francie, nepřetržitě jsem cítil, že by se auto mohlo porouchat, a tato znamení jsem viděl všude. Těsně předtím než jsme odjížděli, se rozbil pásek u mých kalhot, zjevné znamení, pomyslel jsem si. Na cestě jsem všude viděl odstavená auta. Když jsme si dávali přestávku na parkovišti, myslel jsem si, že jsem viděl stopy oleje za naším autem. Na palubní desce auta se objevila světelná signalizace, která nám říkala, že bychom měli jet do garáže vyměnit převodovku (což se později ukázalo jako chyba v palubním počítači). Jindy jsem si všiml nějakého nářadí vzadu v autě, které jsem vnímal jako znamení, že auto potřebuje opravit. Atakdále, atakdále.

Během tohoto výletu jsem se rozhodl jít dovnitř, do své černé díry. Viděl jsem tam muže, který leží na kraji silnice, a viděl jsem jen jeho záda. Když jsem se k němu přibližoval, byl jsem šokován. Viděl jsem jeho obličej a jeho oči byly vypíchané. Byl daleko od domova, lidé tam mu nevěřili a tohle mu provedli. Umřel, myslel na domov a přál si, aby z něj nikdy neodešel.

V minulosti jsem stěží kdy cestoval, natož řídil auto. Myslel jsem si, že mám velmi dobré důvody pro toto chování, ale nebyl jsem si vědom černé díry uvnitř sebe. Nyní cestuji často a mnoho cest, které podnikáme, mi dává spoustu radosti. Po celém světě máme nádherná setkání s podobně smýšlejícími lidmi a užíváme si návštěv krásných míst v přírodě.

Debatovat s lidmi, kteří jsou v černé díře, tj. co mají omezené a na strachu založené vnímání jistého problému, je obtížné. Když se o to pokoušíte, okamžitě ukazují na nespočet „faktů“ a důvodů, aby podpořili svůj pohled na svět. Odmítají otevřít se možnosti, že jejich strach – a nikoli vnější svět – je ve skutečnosti oním problémem. Jsou přesvědčeni, že jejich strach je způsobený aktuálními hrozbami ve vnějším světě, a tak je pochopitelný a ospravedlněný. Když s nimi nesouhlasíte, jste to vy, kdo je naivní: odmítáte vidět zřejmá fakta, která jsou přímo před vašim nosem. Čím větší je strach, tím strnulejší a pevnější tato přesvědčení jsou. Mnoho webových stránek na internetu, které jsou plné zlověstných předpovědí a konspiračních teorií, pramení z černých děr na vnitřní úrovni.

Černé díry mohou být tak silné, že vysají a převezmou celou osobnost. V takových případech vyvstává paranoia (extrémní podezíravost). Vše, co lidé řeknou nebo udělají, je interpretováno negativním způsobem, což činí normální komunikaci nemožnou. Hrozby a konspirace jsou vnímány všude kolem. Přátelé a rodinní příslušníci, kteří se snaží zlomit toto kouzlo vaší obsese, jsou považováni za ty, co jsou pod vlivem zlých sil. Paranoidní osobnost je zcela izolovaná a uvězněná uvnitř své vlastní mysli.

Do jisté míry my všichni trpíme paranoiou. Téměř všichni z nás mají nějakou černou díru, co se týká jistých záležitostí, které narušují naše vnímání a vztahy s jinými lidmi.

Co mohu dělat?

1. Uvědomte si, že uvnitř vás je černá díra

Prvním a nejdůležitějším krokem je uvědomění si této části vás, která je traumatizována a posílá vám zprávy, které nejsou skutečné. Kdykoli si všimnete, že jsou vaše myšlenky obzvláště negativní nebo kdykoli se nepřiměřeně něčeho bojíte a očekáváte nejhorší, buďte připraveni jít dovnitř do černé díry a této traumatizované části čelit.

Zeptejte se sami sebe na následující otázky: „Mohla by být uvnitř mě černá díra? Mohla by tu existovat traumatizovaná část mě, která narušuje můj celkový pohled na realitu, část, která mě uzavírá od všech dobrých a pozitivních věcí, které se kolem mě dějí? Je můj pohled na realitu a můj postoj k lidem založený na strachu nebo lásce?“

2. Vstupte do černé díry

Vstupte do černé díry, ne abyste trpěli, ale abyste přinesli světlo a lásku do této své části. Udělejte si obraz o této traumatizované části. Představte si, například, že je to ztracené dítě a uvědomte si, že potřebuje spoustu lásky a péče. Spojte se s tímto dítětem, pohleďte mu do očí a vnímejte, co potřebuje, aby postupně propustilo strach.

Pokaždé, když chováte v mysli negativní myšlenky, skličující pocity nebo iracionální strachy o životě, lidech či společnosti, povzbuďte se k tomu, abyste šli dovnitř. Hledejte uvnitř sebe tuto černou díru – vězení této traumatizované části. Buďte přítomní jako milující andělé, přinášejte útěchu, ujištění a světlo.

3. Povězte sami sobě pravdu

Janův gospel říká: „Pravda vás osvobodí.“ Slova, která nesou ohromnou sílu. Pravda pramení z lásky, ne ze strachu. Vnímejte lásku, která je ve vesmíru, vnímejte lásku matky Země k lidstvu, vnímejte lásku uvnitř sebe a přibližte se k traumatizované části vás z této lásky. Z tohoto zdroje formulujte pár krátkých vět a často si je opakujte nahlas.

Například:

– Život je ke mě dobrý.
– Země miluje lidstvo a pomáhá nám.
– Lidstvo se probouzí a je si vědomější své jednoty, tato jednota se začíná projevovat všude.

Odříkávání zpráv tohoto druhu je velmi silným nástrojem, když si přejete opustit myšlenky založené na strachu.

Nyní existuje spousta literatury o „pozitivním myšlení“. Lidé stojí naproti zrcadlu a začínají si opakovat pozitivní zprávy: afirmace. To dává smysl jedině tehdy, pokud jsou tyto zprávy pravdivé, a jsou pravdivé tehdy, když jsou založené na lásce.

Někdo si může opakovat: „Jsem bohatý, jsem bohatý“, doufajíc, že realita potvrdí jeho záměr. Je však tato afirmace založená na lásce nebo na strach z nedostatku, na strachu, že vesmír se o něj nepostará? Pokud je to to druhé, afirmace nebude fungovat.

Předtím než začnete do nekonečna opakovat afirmace, běžte zpět ke zdroji. Spojte se s láskou uvnitř svého srdce a vnímejte zprávu, která z této studnice přichází. Začněte s tím, že se milujete a obejměte traumatizovanou část sebe sama. Afirmace založené na strachu nefungují.

Pokud je afirmace správná, není skutečně podstatné, zda ji opakujete často. Zažili jste někdy, že vám někdo řekl něco, co hluboce znělo pravdou? Bylo nezbytné, aby tato zpráva byla stále opakována? Nejspíš ne. Když větu, kterou říkáte nahlas se správnou intenzitou, vnímáte skutečně opravdově, nemusíte ji říkat stále dokola. Jednou za den to stačí.

Prvním a nejdůležitějším krokem v tomto tříúrovňovém procesu je upřímně čelit černé díře uvnitř nás. Jakmile si uvědomíte, že strach zkresluje vaše vnímání, můžete začít přijímat tento strach s láskou a z této lásky nalézt afirmace, které jsou pravdivé a efektivní.

© Gerrit Gielen 2014
Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

 

FacebookTwitterGoogle+