Úprava afirmací

Když už máme naformulovanou základní afirmaci, můžeme ji upravit tak, aby měla větší účinnost. Všeobecně jde o to, aby zněla tak, že jí snadněji uvěříme, a tak bude mít pro nás nejvyšší možnou účinnost. Pokud bychom používali afirmaci, které nevěříme, šli bychom proti své vlastní mysli, která by nám říkala, že to, co tvrdíme není pravda a tím by nám bránila k uskutečnění našeho přání. Například, pokud trpíte chronickými bolestmi, těžko uvěříte výroku “cítím se skvěle”.  V takovém případě je lepší soustředit se na výrok “bolest ustupuje” nebo “uzdravuji se”. Tímto postupem se pomalu, po krůčcích dostáváme k požadovanému výsledku. 

Poznámka: Jak poznám, že výroku opravdu věřím? Tady je nejlepší řídit se vlastním pocitem. Pokud zformulujete afirmaci a hned jak jí v mysli podržíte si řeknete “to rozhodně není pravda” nebo ucítíte odpor (u mě osobně třeba sevření v oblasti žaludku), tak to není správně sestavená afirmace. Správně by jste měli cítit, že nemáte vůbec žádný problém s přijetím takového výroku. Pokud se vám ani po několika pokusech nedaří najít tu pravou formulaci pro vás, tak se nevzdávejte, nesuďte sami sebe. Dejte si chvilku čas a zkuste to znovu. Nejde o žádnou zkoušku, pouze o to, aby vám byla tato metoda opravdu nápomocná a to bude možné jen pokud budete schopni myšlenku přijmout do svého života.

Existuje několik způsobů jak upravovat afirmace a proto se pokusím aspoň některé popsat.

1. Tvářím se, jako by už daná událost nastala

“Mám dobře placenou práci, přiměřenou mým zkušenostem a schopnostem”

Někteří praktici, co preferují tuto formu zdůvodňují tuto úpravu tím, že modelujeme budoucnost, ale pro lepší účinnost potřebujeme co nejlepší emoce, protože emoce posilují výrazně náš záměr.  A pozitivní emoce “vygenerujeme” mnohem lépe simulováním toho, že  radostná událost již nastala. Zároveň je tahle forma vhodná, jestli věříte, že formulováním afirmace do budoucího času vlastně nepracujete s “teď a tady”. Protože to, čemu věříte, s čím ladíte, to je to co je nejdůležitější.

Osobně jsem použil mnohokrát s úspěchem původní formu – v budoucím čase – a s úspěchem. Myslím si, že ani tímhle způsobem nepracujete s “teď a tady”, protože se v myšlení přesouváte do budoucnosti. Ale každý jsme jiný a doporučuji si to vyzkoušet, a jestli je to Váš případ – a když cítíte mnohem větší a radostnější emoce v této, přítomné formě – pokračujte takhle.   

2.  Využití náboženské víry

Jestli upřímně věříte, je tohle skvělý způsob jak posílit afirmaci. Oddanost Bohu (je jedno jakého náboženství) je velmi silnou pozitivní emocí a opravdu může pomoci. O víře a modlitbách budu mluvit v jiném článku, ale i prostá změna první verze na poděkování u silně věřících dělá zázraky.  

“Pane, děkuji ti za to, že mám dobře placenou práci, přiměřenou mým zkušenostem a schopnostem”  

3. Pravdivost a formulace v “průběžném čase” 

Jestli jste zmatený/á z těch časů, chcete co nejvíc zůstat v přítomném okamžiku a brát v potaz i aktuální situaci – asi vám nebude vyhovovat zpřítomňování budoucnosti – kdy i když jste nezaměstnaný/á, opakujete v afirmaci že již máte skvělou práci, nebo že máte dostatek peněz. Vlastně použitím cíle a přítomného času můžete naznačovat že jste spokojeni s daným stavem…

Je to všeobecný problém. Mnoho učitelů doporučuje afirmovat a meditovat na to jak se máte skvěle, všechno je eňo-ňuňo, a tak jak má být.  A pak s úsměvem vítají exekutora a děkují že mají příležitost si najít nové bydlení, a začít “s čistým štítem” – bez televize, bez nábytku a pronajímat si jen postel na ubytovně. A sami sebe ještě přesvědčí, že to je opravdu skvělý vývoj situace. Viděl jsem to na vlastní oči několikrát…  Já ale nejsem zastáncem vytváření iluzí, a proto doporučuji jiný postup. 

   První krok je uvědomění si situace. Přiznání si že nejste ve skvělé situaci je důležité, psychologicky si tak stanovujete výchozí bod. Jsem nezaměstaný. Jsem nemocný. Nestíhám platit svoje účty. A není to pro mne příjemné. Ale to je základ – je dobré si reálnou situaci přiznat a pžiznat to, že ji chci zlepšit, že mi nevyhovuje. 

   Druhý krok je stanovení cíle. Chci dobrou a dobře placenou práci. Chci mít zdravá kolena. Chci… Slovíčko “chci” je důležité, je v něm autorita, upevňuje záměr.  Porovnejte si ho s formulací “přál bych si”, “přeju si”, “bylo by hezké kdyby” – ty jsou jemné, jakoby stydlivé, jakoby jste nevěděli jestli ten cíl chcete. 

   Třetí krok je stanovaní směru vývoje, zkuste  formulovat afirmaci, která vyjádřuje pohyb z přítomnosti k cíli a  je “měřitelná množstvím nebo kvalitou”. Ne u všech to jde, ale mnohokrát můžete pracovat s afirmacemi, které vyjadřují zlepšování. Typickým příkladem jsou všeobecné afirmace na hlavní trojici přání – zdraví, štěstí a bohatství, například: 

“Každým dnem jsem zdravější a zdravější v každé oblasti” 

Je potřeba si ale dát pozor na afirmaci bohatství a trochu specifikovat – bohatý můžete být i na zážitky, zkušenosti (ne nutně pozitivní), nebo Boží milost, která nutně neznačí pozitiva (“Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje”) 

Ale i pro práci se dá vytvořit něco, například “přichází ke mně skvělé pracovní příležitosti a já je využívám na získání skvělé práce“.  

Osobně používám nejraději tuhle formu, připadá mi taková opravdu přítomná a vyjadřující postupné zlepšování. 

Autor: chrysalis
Zdroj: chrysalis.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Úplněk v Raku

27.12. 2023 v 1h32 nastává úplněk ve znamení Raka.

Jednotlivé fáze Měsíce mají nejrůznější účinky nejen na přírodu, ale také na lidské tělo. Každá fáze lunárního cyklu je jedinečná a tělo během ní jinak reaguje.

Úplněk - vnímáme-li novoluní jako začátek, má nyní Měsíc za sebou polovinu své cesty kolem Země, stojí na obloze jako zářivý úplněk. V pohledu od Slunce se Měsíc nachází "za" Zemí. Proto existují zatmění Měsíce (Stín Země zakrývá Měsíc) také pouze při úplňku. Nesmíme zapomenout že už krátce po vyvrcholení úplňku se začínají projevovat síly následujícího ubývajícího Měsíce. Tato fáze lunárního cyklu má na lidské tělo nejsilnější účinky. A nejen na něj! I příroda silně reaguje na tuto fázi. Především pak příliv a odliv, které jsou během úplňku (ale i během novu) nejsilnější.

Měsíc může ovlivňovat lidskou psychiku - z astrologického hlediska je zodpovědný za emoce. Během úplňku mohou někteří lidé prožívat opravdu silné emoce, a to jak ty pozitivní, tak negativní. Dostavit se může úzkost a změny nálad. Úplněk také zvyšuje agresivitu a podrážděnost, zaregistrovat můžete také zvýšenou nervozitu. Úplněk je nejčastěji spojován se spánkem. Někdo trpí silnou nespavostí, jiný prožívá velmi divoké a barvité sny. S úplňkem je spojováno špatné hojení ran, takže pokud vás čeká operace, rozmyslete si, zda chcete rekonvalescenci podstoupit během úplňku. Samozřejmě, pokud to situace dovolí. U žen zesiluje úplněk plodnost.

Všechny síly úplňku se pak koncentrují do tří předcházejících dnů!

27.12. V 1h32 nastává úplněk ve znamení Raka. Jak Slunce v Kozorohu tak i Luna v Raku se nacházejí v harmonických a podpůrných aspektech s Jupiterem v Býku.
Retrográdní Merkur ve Střelci je v konjunkci s Marsem ve Střelci a obě planety jsou v dynamické a napěťové kvadratuře s Neptunem v Rybách. Venuše ve Štíru je v harmonickém trigonu s Neptunem v Rybách.

Úplněk v Raku zaměřuje naši pozornost na domov a rodinu. Nyní je to vhodný čas k užívání si poklidných dnů v rodinném kruhu, můžeme si náš domov zútulnit a zkrášlit, vyjádřit svým blízkým svou lásku a podporu. Harmonický trigon Jupitera nás bude v těchto aktivitách podporovat a naplní nás vnitřní radostí.

Domovem nám není pouze příbytek ve kterém žijeme - když se někde cítíme "doma", tak to znamená, že se jsme v harmonii sami se sebou, že se cítíme dobře ukotveni ve svém fyzickém těle a propojeni s planetou Zemí, na které žijeme. 

Retrográdní Merkur ve Střelci se nachází v konjunkci s Marsem ve Střelci a v dynamické kvadratuře s Neptunem v Rybách: tyto aspekty naznačují, že pokud budeme svou spokojenost a pocity štěstí vztahovat pouze na vnější svět, tak vnitřní spokojenosti nikdy nedosáhneme. Pouze když jsme schopni naladit se na svou vlastní Duši, navázat obohacující vztah se sebou samými, tak jsme schopni dosáhnout vnitřního klidu a míru. Tomu nám dopomůže naladění se na duchovní aspekt bytí, pomůže nám tomu i vyjádření vděčnosti za vše co nás potkalo a co máme a také to, že sami budeme dávat druhým najevo svou lásku a porozumění. Tomu napomáhá i harmonický aspekt mezi Venuší a Neptunem.

Na fyzickém těle Rak ovládá žaludek, dvanáctník, hruď prsa a trávení. Tyto části těla jsou nyní velice citlivé a neměly by být na nich prováděny žádné chirurgické zákroky.

Raci uzavírají jedno lunární období.

Astrolog Věra Šourková

Autor: Věra Šourková
Zdroj: astrologie-a-numerologie.webnode.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

V hloubce temnoty nacházet světlo

V minulém článku jsem psala o nenávisti, kterou v sobě cítím. Psala jsem o "jakémsi balíku" ještě větší dávky nenávisti, k němuž jsem se v dané chvíli neměla sílu přiznat, protože jsem měla co dělat s energií, kterou bylo potřeba zpracovat aktuálně.

Celý minulý týden byl velmi náročný. Dostala jsem se do takové skrumáže vnitřního boje mezi touhou po moci nad svým životem na jedné straně a stále se zvyšující vyčerpaností ze snahy dostat se do vnitřního klidu, že se opět vše odzrcadlovalo ve vnějších událostech. Je naprosto fascinující uvědomovat si v těchto chvílích, že čas je skutečně pouze nějakým "vnějším prostorem" naší dimenze, protože jedině v něm máme možnost zažívat na vlastní kůži, prostřednictvím celistvého prožívání "své" existence jakýsi proces a jeho vývoj. Právě v tomto týdnu se totiž nashromáždila pro mne nejnáročnější zátěž i tom, co "se dělo kolem mne". Nemohu se tady vyjadřovat konkrétněji, protože tyto události a jejich energie už "patří" jiným lidem. Mně pouze posloužily jako katalyzátor a nástroj maximálního zvýšení tlaku, kterým mám být donucena k dalším vhledům. Vhledům, kterých se bojím jako čert kříže… A nejspíš právě proto jsem do nich takovou silou presována.

Dva dny jsem ležela pod prášky proti fyzickým i psychickým projevům úzkostného stavu, protože tohle už bylo zase příliš. Onemocněla jsem i na těle zánětem horních cest dýchacích. V krku peklo, pak jsem ztratila hlas, kašel jako tuberák.

Nejhorší je ale všudy přítomná, trvalá neidentifikovatelná velmi silná úzkost. Strach z "čehosi strašně mocného", neznámého, z něčeho, co mě doslova touží plně ovládnout a umučit k fyzické smrti.

Takové stavy člověka přinutí k pravdě. Ať už jde o momentální "subjektivní" pravdu o stavu mysli, nebo – vlastně spíš – o pravdu objektivní, základní, všudypřítomnou, naprosto neutrálně vyváženou, a proto vždy vítězící. K oné "objektivní" pravdě se ale člověk má šanci přiblížit pouze skrze absolutní upřímnost k sobě samému. A přesně to je něco, co člověk nesnáší úplně nejvíc. Ugly truth (kouzelňoučký romantický film s Katherin Haigl a Gerardem Butlerem v hlavních rolích).

Když jsem si tedy dnes sedla ke své každodenní vnitřní práci, bylo už nad slunce jasné, že právě jedině nutnost přiznat si, čeho konkrétně se tak strašně bojím, mi přinese uvolnění. Aspoň tedy v "tomto daném případě" :-DDD… Protože mysl je jako malý dvoreček. Neustále si na něm jako pes, který se snaží dohonit vlastní ocas, rozbíjíme ústa, když zakopáváme o vlastní nohy. Stále totiž jde "o jedno a to samé", protože "ono TO" jinými slovy prostě vyjádřit nejde! Přesto trychtýřovitě se rozšiřující hloubka poznání obsahu "toho jednoho a toho samého" je vlastně nekonečná. A to mě nekonečně fascinuje!!! Takže vždycky budu asi začínat stejným "začátkem" popisu momentálního dění v sobě, abych se teprve skrze ponor do neznáma "dověděla" něco pro sebe (a kéž by to bylo přínosem třeba i někomu dalšímu) nového, objevného, obohacujícího – a hlavně uklidňujícího, protože sjednocujícího protiklady, které mají neustálou tendenci mezi sebou bojovat o získání moci.

Přesně toto jsem si uvědomila jako dnes základní předpoklad pro další "odpich" k odvaze k ponoru.

Musela jsem si nejdříve přiznat, že "něco" ve mně mě chce neustále ovládnout. A "to něco" se totálně odmítá vzdát svého cíle. Problém je však v tom, že "to druhé" ve mně chce totéž… A teď se tyto dvě mocnosti mlátí hlava nehlava a já cítím, že jde o patovou situaci. V tomto boji nemůže vyhrát ani jedna strana! Jsou silově naprosto vyrovnané. Přesto však je lidská bytost v těle uzpůsobena tak, že "jedna strana nakonec vyhrát", protože porazit a úplně pohltit svůj "opak", přece jen může: tělo takový dlouhodobě vedený násilný duel nevydrží a zemře.

Takže – co s tím?!

Jako první jsem si uvědomila snad nejzásadnější fakt: co když se vlastně vůbec nic "špatného" neděje???!!! Co když je pouhou interpretací mé mysli, která se nachází ve vývoji od původního lidsky naivního úpěnlivého přání a přesvědčení, že "dobro" nakonec vždycky musí vyhrát, aby "to bylo v pořádku", tudíž daný boj je "správný", přes (a tady nikdy nebudu moci dostatečně zdůraznit zásadní nutnost celistvého prožitku) pochopení, že právě tento boj je "oním největším zlem", jež stále dokola jenom plodí další zlo a krvavou řež, a chová se tedy přesně jako již zmíněný pes, který se snaží dohonit si svůj vlastní ocas na malém dvorku, po (opět celistvé!!!) uvědomění, že skutečně není jiné možnosti, než z tohoto začarovaného kruhu "vystoupit" jiným způsobem.

K danému uvědomění jsem nedospěla dnes poprvé. Ani náhodou. Docházím k němu totiž vždycky... Přesto je zatím mysl a její programy v mém energetickém systému tak silná, že v daném uvědomění nejsem schopná "vytrvat", udržet se, a vždycky znovu upadám do spánku Šípkové Růženky, která "v zajetí rakve sní sen o dlani, která se z nebes (jejích tužeb) natáhne k ní, uchopí ji za ruku a přenese domů".*

Když si vezmu svůj způsob uvažování, okamžitě (být na místě čtenáře, který se také snaží najít podobné odpovědi) bych se tedy chtěla od autora podobného článku dovědět, JAK to tedy mám UDĚLAT? Jak vypadá "ten jiný způsob", kterým se "dá vystoupit ze začarovaného kruhu"?

Tady ovšem takového čtenáře zklamu. Bohužel.

Právě ono "JAK to udělat", patří do sféry nepředatelné žádným způsobem. Opět použiji své nejoblíbenější, protože pro mne nejtrefnější přirovnání k procesu učení se (třeba) jízdy na kole. Vysvětlovat to začátečníkovi nebo i již určitým způsobem pokročilému jakýmikoliv slovy je absolutně bezúčelné. Jediným způsobem "hledání" pro toho, "kdo se takové dovednosti chce naučit", je hledat ji v sobě. Hledat a postupně nacházet onen pocit "rovnováhy", kdy jezdec nepadá ani napravo ani nalevo, ale je schopen se na kole udržet, šlapat a později třeba dělat i akrobatické prvky, o jakých se mu na začátku ani nesnilo. Bez vlastního praktického cvičení – tedy svou celistvostí zahrnujícího všechno od těla, mysli i cítění - to ale nedokáže.

Přesto ale jakýsi slovní návod, který může dovést na cestu vedoucí k "cíli", lze podat. Opět ale bude opakováno jenom to, co říkají všichni, kteří "umění vnitřního klidu" prakticky zvládli a třeba byli dokonce vyzvednuti nad věčný boj egoické mysli a nad vším stojícím vědomím natrvalo. Je nutné trénovat se v dovednosti odpoutat se vědomě od pohlcení v myšlenkách "příběhu", který žijeme. Jinak řečeno od psychologické nadvlády emocí, které jsou prezentovány v "příbězích" života právě "slovy".

A to je různě náročné. Protože pokud jsme ovládnuti příjemnými pocity, mysl se jich nechce vzdát a neustále má tendenci konstruovat – snít – onen příběh dál a dál. Protože je to tak příjemné. Pokud jsme ovládnuti naopak nepříjemnými pocity bolesti, strachu, bezmoci, nenávisti, zlosti, opět může být různě náročné odepnout se od víru, který stahuje mysl k dalším katastrofickým scénářům. Vše tady závisí na síle vědomí, které jako jediné takové odpoutání se do pozice nezaujatého pozorovatele dokáže.

A jsme opět u nutnosti tréninku jako při počátečních pokusech jízdy na kole.

Čím silnější vědomí, tím do větších hloubek temnoty si člověk může dovolit jít. A pokud to má takto ve svém životním úkolu, tím víc je nucen tam "chodit", protože jedině v hloubce nejtemnější temnoty nevědomí lze objevovat největší světlo poznání, vnitřního klidu a rovnováhy. Protože se tímto způsobem stále více ujišťuje, že je to skutečně tak, jak tvrdí největší duchovní mistři: všechno je dobré takové, jaké to JE. Veškerý boj mezi protiklady, který vede k pozitivnímu růstu úplně stejně jako k totální destrukci, je právě proto v pořádku. Jeho úkolem je dovést lidskou bytost, resp. každou bytost nadanou potenciálem poznání Vědomí Celku, ke "splnění nejvyššího úkolu své individualizované existence".

Je velmi zajímavé cítit, jak zásadní klid přichází ve chvíli, kdy si člověk dovolí přiznat "ugly truth" - ošklivou, dosud naprosto odmítanou skutečnost jako fakt, který tady prostě JE, a jediné, co chce, je uznat její právo na existenci, přijmout ji bez boje, uvolnit se v ní. To je také jediný opravdový důkaz toho, že člověk "kápl" na jádro pudla. Všechno ostatní, čím se v zájmu "zachování své tváře" snažíme okecat vzletnými a rádoby moudrými řečmi něco, co je naší myslí nepřijatelné, je lhaní do vlastní kapsy.

Kam jsem se tedy dnes "posunula" já?

K dalšímu potvrzení toho, co cítím už celé roky: mým úkolem je objevování světla v největších hloubkách temnoty. I když právě to je nejzásadnějším a nejfatálnějším zdrojem smrtelného strachu, který mě tak mučí a který, jak jsem přesvědčena, donutil mého dědu, otce i maminčina strýce a v poslední fázi života nakonec umučil i maminku (a bůh ví, kolik dalších předků z celé genealogické linie) k sebevraždám v různém stylu.

(I když maminka byla přece jenom výjimkou! Pár dnů před konečnou přirozenou smrtí totiž měla zážitek klinické smrti a existence vědomí po ní. Vyprávěla nám s očima navrch hlavy, co cítila. Zářila. Řekla, že jestli je tohle SMRT, tak už se jí nebojí. Bohužel, její mysl patřila rovněž k velmi, velmi silným… Nedovolila jí setrvat v cítění tohoto prožitku až "do konce". Postupně opět upadla do zatemnění mysli. Věřím však, že v procesu konečné smrti těla se jí "všechno vrátilo" a ona odešla v klidu. Už měla svou jedinečnou zkušenost, kterou jí nikdo a nic nemohlo vzít.)

Možná právě proto, že přesně taková "práce" nebyla a zatím stále není většinovou společností uznávaná jako pro ni přínosná, ba právě pro její mocenské struktury je doslova zhoubná, se v ní bojím uvolnit. Proto mě tak trápí "obyčejná" existenciální potřeba schopnosti stát na vlastních nohou v otázce hmotného zabezpečení. Nic "jiného" mě tak nenaplňuje, nic jiného ani už nejsem schopná "dělat jako práci", ostatně ono mi to ani z nějaké vyšší moci není dovoleno, prostě nic nefunguje. Takže zase bude jenom na mně, abych "dokázala vystoupit ze začarovaného kruhu vlastní mysli". A vůbec nejzajímavější na tom všem je, že přesto, že nejsem schopná být výdělečně činná, "mám se jako prase v žitě". Aspoň tedy zatím. A nutno zdůraznit, že moje hmotné potřeby jsou opravdu velmi skromné… Protože vnější podmínky se mohou během pár vteřin úplně převrátit vzhůru nohama. Nezbývá mi tedy nic jiného, než se plně odevzdávat přítomnému okamžiku a důvěře ve vyšší vedení a nedovolit mysli, aby vytvářela katastrofické scénáře budoucnosti. Zatím se cítím být na správné cestě, proto jsem i odměňována tak, jak to jde.

* Citace z textu u karty Spánek Šípkové Růženky ze souboru Symbolon, str. 88
ORBAN, Peter, ZINNEL, Ingrid, WELLER, Thea. Symbolon. 2. vyd. Praha: Synergie, 2001. ISBN 80-86099-47-4 (kniha a 78 karet) 

Autor: Jarmila Faltýnková
Zdroj: vedome-zit-a-umirat

Sdíleno s laskavým svolením autora

Levandule

LEVANDULE
dulenka, vandelička, bevendula, špikrnát

Lavandula (angustifolia, officinalis X vera, spica)

Levandule lékařská (úzkolistá) má mnoho názvů a můžeme ji najít i pod různými latinskými i českými jmény. Pokud je pěstována v zahradě přináší štěstí celému domu a všem jeho obyvatelům.

Fialová barva květů je spjata s velkou silou a psychickými schopnostmi.

Je nejvíce spojena s klidem a mírem, harmonií a láskou. Do domácnosti přináší manželský soulad.

Její sušené květy v sáčku přinášejí svému majiteli mír, lásku a dobré zdraví. Stejně tak lákají duchy a entity.

Pokud si čerstvé květy otřeme o oblečení, které máme na sobě, budeme přitahovat lásku a dobré lidi kamkoli půjdeme.

Říká se, že ten, kdo levanduli hodně používá, dožije se velmi vysokého věku. Za tímto účelem lze používat levandulové přípravky, pít ji jakou součást bylinného čaje či přidávat do koupele.

Koupel také můžeme využít pro odstranění negativity: Zapálíme v koupelně vhodnou svíčku (nejlépe odstínu levandule, ale postačí klasická bílá), připravíme koupel ze stejného dílu levandule, heřmánku a rozmarýnu. Byliny postačí dát do sáčku a ten zavěsit pod tekoucí kohoutek. Přidáme pár kapek citronové šťávy. Když se ponoříme do lázně, zavřeme oči, zklidníme náš dech a soustředíme se na to, jak byliny pomáhají uvolnit naše tělo a všechno negativní se odplavuje do vody a pryč. Až budete cítit, že je hotovo, vypusťte vodu a sledujte, jak všechno to špatné odchází pryč.

Také u miminek byl znám rituál, kdy se novorozené dítě omylo levandulovou vodou a její květy se zavěsily nad postýlku. Levandule bránila v přístupu negativním silám.

Pomáhá nám přijmout jen to, co je důležité a zbytečně si tělo nezahlcovat nepodstatnými či dokonce nebezpečnými vnějšími podněty.

Jako vykuřovadlo umocňuje psychické schopnosti, přináší uvolnění, očišťuje, podporuje lepší spánek a posiluje naši duchovní stránku. Také dobře funguje při rituálech na podporu finanční hojnosti, úspěchu a ochrany.

Ačkoli je spojována s létem a Sluncem, byla také často uctívána jako bylina patřící bohům podsvětí a smrti.

Lena

Autor: cottagewitchapothecary.cz
Zdroj: cottagewitchapothecary.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

MUDr. Mikuláš Štefan, Nedovolme nikomu, aby nám to kazil

mikulasstefan.sk

Petr Chobot, Přednáška

  1. část - https://youtu.be/th8LrhuyAPs
  2. část - https://youtu.be/L4YH93kcwiQ
  3. část - https://youtu.be/Zc3ri2MkleQ

www.petr-chobot.eu

Hana Hudáčová, Magické Mexiko, pyramidy, medicínský kaktus a šamanismus

Terapeutka Společnosti terapeutů EFT Hana Hudáčová z Čeperky u Pardubic, která se vedle toho zabývá i Reiki, Shamballou, léčením tělovými svícemi, hypnózu, rekondičními masážemi a Shiatzu, se vydala na den rovnodennosti do Mexika a přivítala zde spolu s potomky Aztéků na Sluneční pyramidě během ranního rituálu příchod slunce a současně i příchod nového aztéckého roku. Vedle toho, že navštívila i další mexické pyramidy, podnikla v Mexiku také výpravu do pouště Wirikuta za tamními šamany a podstoupila očistný obřad s peyotlem - medicínským kaktusem, který jí doslova nalil novou krev do žil. Hana Hudáčová vedle toho zavzpomínala i na svůj předchozí pobyt v Peru v Amazonském pralese, na setkání s pralesními šamany a místy ještě panenskou přírodou, která jí učarovala. Dokonce zde měla možnost pozorovat i letící UFO nad pralesem, které prý není pro místní domorodce žádnou zvláštností. O tom všem, ale i o dalších zážitcích hovoří Hana Hudáčová s šéfredaktorem časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel Romanem Zahrádkou.

Ivona Antalii, Podpora a inspirace do dnešních dnů

Aktuální vyjádření Ivony Antalii k současnému dění.

www.kliceksrdci.cz

Vše je tak,jak by mělo být,nebo ne?

Pamela Kribbe

„Tak to mělo být“, „musí za tím být nějaký vyšší smysl“, „vše je přesně tak, jak má být“. Poznámky snadno činěné mezi spirituálně nakloněnými. Často jsou tvrzení jako tato činěny vůči situacím či událostem, které se zdají, že nemají smysl, jsou tragické nebo kruté. Nehody, nemoci, prosté překážky testují náš smysl pro spravedlnost. Proč se mi to stalo, proč se to muselo stát? Názor, že za vším, co se přihodí je vyšší řád, božská ruka, která znamená dobro, je uklidňující. Je to však pravda?

Myšlenka, že vše se děje tak, jak by mělo, je deterministickým pojetím: tvrdí, že existuje vyšší moc, která předurčuje, co se v našich pozemských životech stane. Tato vyšší moc má být Bůh nebo vaše duše či vyšší já. Ať je to cokoliv, tvořivá síla nenáleží vám, ale tomuto vyššímu zdroji. Myšlenka, že my jako lidské bytosti máme svobodnou vůli a můžeme činit svobodná rozhodnutí, je tímto vážně zasažena.

Tak tedy vyvstává paradox: začínajíc spirituálním pohledem na svět, mnoho lidí považuje svou moc činit volby a převzetí zodpovědnosti za svůj život za podstatu toho, kým jsou. Pakliže by to nebylo o této moci, celé pojetí vnitřního růstu a transformace by se stalo neplatným. Zároveň existuje prohlášení, které často zní jako zaříkadlo, že „vše je tak, jak má být“, nebo jak říkají jiní: „vše je v božím řádu.“

Tyto „potěšující informace“, že vše se skutečně děje tak, jak má, mě udivují a znechucují zároveň. Ze všeho nejdříve je na Zemi ohromné utrpení, které je zřejmé a které se odráží prostřednictvím běžných každodenních novin. V mnoha, mnoha lidských bytostech stejně jako v přírodě je intenzivní utrpení na fyzické, emocionální a spirituální úrovni. Jak tedy může být vše tak, jak má být?! Za druhé, je tu zmíněný paradox výše, že svobodná vůle a předurčení nesedí dobře dohromady. To je bod zasluhující si úvahu, pakliže předkládáme, že vše je dobré a v božském pořádku. Za třetí, všimla jsem si, že podporování této zprávy jde často spolu s typickou poznámkou lítosti, jistého druhu spirituální povýšenosti, zprostředkovávající něco jako: „Ach, dítě, vidím, že ještě nechápeš, jsi lapené ve svých příliš lidských pochybnostech, náladách a emocích, existuje však vyšší smysl za vším, co se odehrává a jednoho dne toho budeš také svědkem.“ Jsem si jistá, že lidé to často myslí dobře, avšak přece jen…

Když jsem se právě vyléčila ze závažné deprese s psychotickými příhodami v roce 2010 a stále jsem bojovala, abych se dohodla s touto strašnou zkušeností, kdosi mi řekl: „je zcela zřejmé, že jsi tím mělaprojít a že smyslem toho všeho bylo umožnit ti pochopit lidi s podobnými utrpeními.“ Na tento podnět jsem nedokázala reagovat, jak jsem popadala dech. Později jsem však zjistila, že tu ve skutečnosti byly tři vyplývající podněty: 1. Deprese je předurčená a nemohla bych jí předejít. 2. Stala se pro mé vlastní dobro, i když jsem se cítila příšerně. 3. Spirituální smysl za tím vším byl, že mě to učinilo být lepším učitelem a léčitelem pro druhé. Poslední uvedené tvrzení mě okamžitě povýšilo na mučedníka. To, co se skutečně stalo bylo, že jsem obětovala sama sebe a prošla peklem za záchranu druhých. Ach ne. Jaká lichotka být postavena na takovýto piedestal, mám však podezření, že nahoře na něm je velmi vratká rovnováha.

To, co stojí nad všemi třemi tvrzeními, je velká propast mezi způsobem, jaký jsem cítila ohledně toho, co se mi stalo, a „skutečnou“ spirituální pravdou. To, co jsem pociťovala pregnantně za špatné, bylo „skutečně“ dobrou věcí. To, čeho jsem se chtěla ze všeho nejvíc vyvarovat, bylo být „opravdu“ předurčena a to, co jsem prožívala jako své osobní soudní líčení během depresí, bylo „skutečně“ něco, co jsem na sebe vzala, abych se stala lepším učitelem a léčitelem. Vztek, smutek a hrůza, kterou jsem poté cítila ohledně toho, co se mi stalo, byly jednoduše pro mé ego, které se nemohlo odevzdat vyššími řádu věcí, bouřlivé. Tento příklad ukazuje obecnou linii úvah, která může být aplikována na mnoho různých situací. Obecná tendence je pohlížet na události či situace, které se zdají na první pohled hrozné, tragické nebo absurdní, a pak je uhladit s pomocí spirituálního názoru, že „věci jsou vždy přesně takové, jaké mají být“, nebo „že existuje božský řád řídící události a tudíž je na hlubší úrovni vše v pořádku.“

Co dělat s tímto typickým přístupem uhladit věci? Pojetí, že vše je předurčené a vyvíjí se dle boží vůle, nemůže být vyvráceno logickými důvody. Je to nevyvratitelné metafyzické tvrzení, které nemůže být překroucené (nebo uznané!) empirickým důkazem. Nicméně je v konfliktu s naším hlubším pociťovaným pocitem, že jsme schopni ovlivňovat naše životy a že máme svobodnou vůli a moc si volit. Pojetí, že „vše je dobré takové, jaké je“ nebo „vše je takové, jaké má být“ je v konfliktu s tím, jak se cítíme v každodenním životě. Kdykoli je spirituální názor zjevně v rozporu se zdravým rozumem, s našimi každodenními pocity, zvedá to pro mě červenou vlajku. Věřím, že skutečná spiritualita je vskutku slučitelná s našimi přirozenými instinkty a intuicí. A co víc, věřím, že prostřednictvím našich přirozených pocitů se dokážeme spojit se svými dušemi. Více než mysl a ideologie, které vytváří, je to srdce, centrum našich pocitů a intuice, které vytváří bránu ke spirituální pravdě. Kdykoli existuje velká propast mezi tím, co cítíte pro sebe opravdu jako dobré a pravdivé a co tvrdí spirituální učení, že je dobré a pravdivé, si já vždy vybírám ve prospěch lidských pocitů jakožto řádného měřítka. Ovzduší samolibé nadřazenosti, s kterým jsou často činěny neintuitivní spirituální nároky taktéž nepomáhají.

Co ale potom? Když nejsou věci předurčené, když neexistuje žádný vyšší smysl za vším, co se děje, je život jen pouhou hrou náhod? Není tu žádný větší příběh, smysl toho všeho? A pokud je to všechno svobodné a otevřené a vy stále věříte v Boha, proč Bůh dovolí tolik bolesti a utrpení, jaké je pak vysvětlení? Ráda bych tvrdila, že existujíspirituálně smysluplné důvody, proč se věci dějí, tak jak se dějí, to však neznamená, že to, co se děje, je dobré a správné. Existuje smysl pro všechno, ale to nezahrnuje, že by se to mělo stát. Mým tvrzením je, že existuje rozdíl mezi uznáním a spirituální logikou za událostmi, které se odehrávají a za vírou v předurčení. V našich životech opravdu existují spirituální zákony, nejsou však v rozporu s naší svobodnou vůlí.

Abych objasnila, co tím myslím, aplikujme to na příkladu výše. Má deprese byla jasně způsobena strachy a negativními přesvědčeními uvnitř mě. Věřím, že to náleží k záměru mé duše přinést v určitém okamžiku tyto strachy a negativní přesvědčení na povrch do mého vědomí, aby mohly být vyléčeny. To však neznamená, že věci se měly dít přesně tak, jak se děly, nebo že jsem neměla žádnou volbu, co se v mém životě odehrávalo. Jasně si vzpomínám, že než se mě zmocnila tato deprese (a musela jsem být hospitalizována), obdržela jsem několik signálů, zvláště od mého těla, které mi ukazovaly, že jsem velmi stresovaná a měla bych zastavit. Neudělala jsem to a to nebylo předurčené. Existuje vysvětlení pro fakt, že jsem nejednala na základě svého intuitivního tušení a signálů těla: bála jsem se pochybení, bála jsem se říci „ne“ lidem, protože jsem si cenila jejich uznání a bála se odmítnutí. To vysvětluje, proč jsem nezapojila brzdy včas. Nicméně, i když tu měly jasné důvody místo, byla to stále moje volba. Samotný fakt, že jsem si byla vědoma těchto signálů a tušení, ukazují, že tu byl prostor pro volbu.

Z pohledu do minulosti jsem tedy učinila nějaká špatná rozhodnutí. Nyní je k ničemu nekonečně se obviňovat ohledně méně příznivých rozhodnutí, které jsem učinila v minulosti. Vyčítání nelítostným způsobem dává vzniknout pocitům viny, které jsou destruktivní a kontraproduktivní (mluvím zde z osobní zkušenosti). Soudit se není příliš prospěšné. Nicméně říci, že jsem si nemohla jakkoli pomoci, neboť se to tak mělo přihodit, znamená jít do druhého extrému. Je to čisté popření. Nejde se vyhnout faktu, že jsem mohla učinit jiná rozhodnutí. Nejlepší způsob, jak se poohlédnout zpět, je s očima soucitu a mírnosti. Tím, že k sobě budete soucitní, uznáváte, že jste chybující lidská bytost, a ve skutečnosti je pak mnohem snazší učit se ze svých chyb. Když si dokážete odpustit, uvidíte úskalí minulosti jako smysluplné lekce, které vám umožnily získat vhled a učinit lepší volby v budoucnu. Takto se mohou tragické situace stát smysluplnými a mající význam nikoli proto, že jsou vnitřně dobré nebo žádoucí (často nejsou), ale protože jste připraveni se z nich učit a dokonce být jimi transformováni. Zdali je něco spirituálně smysluplné, není určené objektivními událostmi jako takovými, ale způsobem, jakým to zakoušíte a interpretujete.

Takto mohou být svobodná vůle a jistý stupeň předurčenosti sladěné. Představte si, že vaše duše chce žít v tomto životě prostřednictvím jistých zkušeností. Proto si vaše duše vybrala být konfrontována s jistými výzvami, které byly jaksi před-programovány do vašeho života. Jistí lidé, se kterými se setkáváte, různé příležitosti nebo překážky, které vám přichází do cesty, mohou být opravdu připravené předem. Klíčová otázka nicméně zní, jak, jako člověk se svobodnou vůlí, odpovíte na tato setkání a situace a do jaké míry odhalíte smysl a účel v tom, co se vám děje. To není určené a je to základním smyslem vaší duše, pojmout lekce tkvící ve výzvách s láskou a přijetím. Takto činíte jiné volby v budoucnu a ve svém životě přitahujete více pozitivních setkání a situací, vylučující potřebu čelit stále znovu stejným výzvám.

Často je velmi těžké odpovídat na nejzávažnější výzvy v životě s důvěrou a přijetím. Proto říkám, že je to základním cílem vaší duše.Často je to velký boj poznat hodnotu hlubokých zkušeností ztráty, bolesti nebo odmítnutí. Odpor nebo zoufalství jsou normální a velmi lidské. Přesto věřím, že je to pro nás nejhlubší pozvání duše: přijmout i tu nejtemnější část našich životů a nás samých s pochopením a vřelostí. Ne proto, že je to „dobré takové, jaké je“, ale proto, že přijetí a fungování je jediná cesta ven. Je to jediná cesta do světla.

Když jsem byla uprostřed svých psychotických depresí, neprožívala jsem žádný smysl nebo význam toho, čím jsem procházela. Pro mé milované to byla také noční můra. Byla jsem nakonec vzata do psychiatrického oddělení nemocnice proti své vůli. Tam se začalo mé zotavování. Poté, co jsem se zotavila, jsem zjistila, jaké to je, když hluboké utrpení přináší ovoce. Jakmile jsem se obrátila do světla a chtěla znovu žít, zažila jsem hlubokou radost a všimla si hojnosti ve svém životě jako nikdy předtím. To, co bylo předtím bráno jako samozřejmé, se stalo zdrojem zázraku a hluboké vděčnosti. Někdy jsem chtěla jen tak zastavit před domem při návratu z obchodu a jen žasnout nad faktem, že je pro mě na Zemi místo, kde mohu žít s dvěma nejvíce milovanými lidmi, s mým manželem a dcerou. Žasla jsem nad úžasnou péčí a podporou, kterou mi dávali lidé kolem, dříve známí se stali důvěrnými přáteli. Nejen úplné zhroucení, které psychóza přináší, mi dalo nové uvědomění toho, co jsem dříve brala za samozřejmost, dalo mi to taktéž nějaké trvalé vhledy, které mi nyní pomáhají žít můj život s menším strachem a větším naplněním. O pár let později jsem napsala knihu o mé temné noci duše, která mi pomohla integrovat celou zkušenost plněji a s přínosem ohlédnutí se zpět. Po publikování této knihy (v holandštině – doufám, že na konci tohoto roku i v angličtině), jsem obdržela dopisy od lidí, kteří se v mém příběhu poznali a cítili podporu a útěchu. Tak moje temná noc duše získala smysl. Postupně se tato děsivá zkušenost jevila v jiném světle, v léčivém a smysluplném světle. Nicméně to neznamená, že se to tak „mělo stát“ nebo že to byla „opravdu“ dobrá věc.

Je vše tak, jak by mělo být? Je to dobré takové, jaké to je? Ne! Na Zemi je spousta tragédie a utrpení. Věřím, že přitahujeme nějaké negativní situace do svých životů, abychom si uvědomili negativitu uvnitř nás (vztek, strach, nedůvěru). Tyto situace mohou být z části před-určené. Smysl za těmito výzvami však je ten, že činíme různé volby v budoucnosti, abychom mohli propustit negativitu a přestat ji do svých životů přitahovat. Bolestivá nebo tragická situace není doopravdy dobrá nebo hodnotná. Stane se jí pouze tehdy, když mají lidé odvahu a jasnost mysli nalézt v ní smysl a být jí transformováni. Máme na výběr, jak odpovíme na to, „co je“. Máme potenciál transformovat negativitu a bolest našim vnitřním postojem a učinit život lehčím a radostnějším pro nás i pro ostatní. To je skutečným smyslem spirituality. Vyšší řád, který tak zoufale hledáme za vnějšími událostmi v našem životě, neleží mimo nás. Potřebujeme ho tvořit sami: to je naším posláním jakožto svobodných dětí Boha.

© Pamela Kribbe, Překlad: Denisa, www.jeshua.cz

Zdroj: www.jeshua.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

 

Veronika Wildová, Typy duše a světelný jazyk

Dary našich duší

veronikaheavenwithin.com/cz

FB: nebevtobe/veronikasoulreader
Youtube: @veronikasoulreader


00:00 - Úvod
01:12 - Světelný jazyk
07:24 - Načítání daru duší
10:30 - Typy duší
12:22 - Andělská energie
14:37 - Elfí energie
17:08 - Vílí energie
18:48 - Šamanské duše
21:17 - Mágové a čarodějky
23:48 - Draci jako průvodci
25:19 - Královská energie
30:11 - Pramatky, praotcové vesmíru a Hvězdné duše
37:01 - Znovuzrození hvězdných duší
47:12 - Kódování světelným jazykem
50:28 - Závěr

Věra Várady, Hvězdné rady 25. 5. - 7. 6. 2020

Praktické informace o lunárních i planetárních cyklech v daném období pro jednotlivá astrologická znamení. Doporučení pro nejvhodnější barvy, kameny i vůně, které podpoří naší energii.

Astroložka a šperkařka Věra Várady

http://www.astro-varady.cz/astro/index.php

http://www.diva-shop.cz/

Role oběti

(15minút čítania - Príbeh)

APOKALYPSA SA KONÁ.

 V Tvojom vnútri. Preto to tak bolí. VŠETKO, čo si doteraz obchádzal, utekal od toho, od seba, na Teba padá. Padá, RÚCA sa. Nedrží.
Nemá na čom. Dom bez kvalitných základov raz spadnúť musí. Zákon fyziky. Vesmíru. 
Utekáš z posledných síl alebo Ťa to už dobehlo. Vzťahy, choroby, financie.  Už to inak nejde, priatelia.
(15 parádnych minút čítania.)

"Aký nádherný by bol svet keby ľudia..."
bola téma mojej maturitnej práce v roku 1997. ZÁZRAKOM sa ku mne dostala najlepšia téma, o akej som fakt najprv len snívala.

"Keby mali ľudia všetko, po čom túžia, mali by domy. chaty, autá a všetko na čo pomyslia, ale mali by zavreté SRDCIA, bolo by im to k ničomu. Neboli by šťastní.
...
Aký nádherný by bol svet, keby mali ľudia srdcia plné LÁSKY."
Bola posledná veta. Napísala som ju ako takmer 18-ročná študentka na Obchodnej akadémii na 5 strán. 

Po 25. rokoch vidím, že o tom viem písať dookola na dennej báze z každej strany. Je to TÉMA môjho ŽIVOTA.
Baví ma písať, zdieľať, objasňovať, navigovať, vysvetľovať z každej MOŽNEJ strany. Prinášať POROZUMENIE.

Baví ma hľadať spôsoby AKO, cesty MOŽNOSTÍ, vysvetľovať VŠETKO, čomu jednoznačne ROZUMIEM. Zabávam sa. Teším. Baví ma ponárať sa do hĺbky, pokoja a nekonečného priestoru, ktorým Som. Nielen prinášať, ale aj ukazovať SVETLO cez poukazovanie na TMU v napojení na Zdroj.

Prišla som svietiť do Tvojej tmy. Tým, že som sa sama najprv PONORILA do tej vlastnej TEMNOTY. Skúsila som ju. A potom znova. Precítila ju.
 Viem. Bolí to. Ale inak sa NEOSLOBODÍŠ, len musíš prejsť cez BOLESŤ. Tak, že do nej opäť VSTÚPIŠ. Ver mi. Neskutočne sa Ti uľaví. Raz a navždy.

Je to ako PÔROD. Tiež to bolo len RAZ. 

Samozrejme, tých  je tam za tie roky VEĽA a každé je potrebné odpratať osobitne.  No keď začneš najväčším, tie menšie idú ĽAHŠIE a ľahšie. Až sa z toho fakt stane ZÁBAVA. 

Po narodení začalo Tvoje objavovanie ŽIVOTA. Ako dieťa si Ho videl a vnímal. VŠETKO si vnímal. No toľko zaujímavých podnetov, ale i úderov si dostával z vonka, až si kdesi stratil kontakt sám so svojím vnútrom. S Tvojim Zdrojom Bytia. 

Poviem Ti, MATURITNÁ téma bola jedna z mojich 5. veľkých zázračných detských snov či skôr PROSIEB na Boha, ktorého som vtedy ešte osobne nepoznala. Prosba, ktorá sa mi splnila

To som ešte naozaj nevedela, že sny sa naozaj PLNIA. Že VŠETKO je možné. Je šialené, čo dokáže vymyslieť ľudská myseľ. Ten obrovský computer.

A preto je škoda, že si zatiaľ väčšina ľudí toto neuvedomuje, čo SEBE pácha. No tiež je to v poriadku. Čas na radostné tvorenie dôjde na každého. Raz všetci pochopíme.

Boje sa vedú na každom rohu, no HLAVNE v Tvojom VNÚTRI. Ako aj vo vnútri ostatných, ktorí sa do svojej TEMNOTY ešte nepozreli vôbec alebo len veľmi na slabom povrchu.

Čo sa deje vo vnútri, to sa deje VONKU. Je to ODRAZ vnútornej reality.

Ak si však myslíš, že si viac, než niekto iný, si na OMYLE. A nie si ANI menej. No si v tej istej  spolu s tým, kto BOJ vo svojej mysli vytvára. Takto si SPOLU hrávame hry EGA a jeho drám. Až kým...

A síce sa apokalypsa NEKONÁ, koná sa v Tvojom VNÚTRI.

Totižto SVOJ BORDEL SI MUSÍ UPRATAŤ KAŽDÝ SÁM!
Skutočne to priatelia INAK nejde. Len každý sám za seba. Mier v celom svete bude, až keď bude POKOJ v každom z nás. 
To je cieľ a zmysel Bytia. Nájsť pokoj. 
 Cez osobné krízy, cez narušené zdravie, choroby, chudobu, vzťahy, PRÁZDNOTU.
Každý zažíva prechod na ďalší stupeň vedomia svojim tempom a spôsobom.

Ak si myslíš, že Ti stačí kúpiť si chatu, dom, auto (k tomu na hypotéku), neustále tak vytvárať DLHY = závislosť, nesloboda, tak si na VEĽKOM omyle.

Kríza, rozvrat a chaos nás zasiahnu hlavne zvnútra, cez pocity, emócie. Preto tá BOLESŤ. Cez myšlienkové programy, strachy a obavy. Bojisko nie je tam vonku ale v nás vo vnútri.

Nikto za druhého nevyrieši jeho ……...

Môžeme si navzájom pomáhať, podporovať sa, inšpirovať a svietiť si na cestu, ale do vlastného podvedomia a nevedomia si musí každý nájsť svoju vlastnú cestu a vysporiadať sa s tým, čo tam nájde. Čím hlbšie si dovolíme ísť do tmy, tým vyššie nás to pustí do svetla. 

Čo vo svojej temnote môžeme nájsť?

- ilúzie o vzťahoch
- nedostatočný pocit vlastnej hodnoty, či sebaúcty, sebalásky
- krivdu, vinu, hanbu, hnev, zlosť, nenávisť
- strachy, obavy, neistoty, ohrozenia
- žiarlivosť, závisť, pýchu, pomstu
- zranené vnútorné dieťa
- potláčanie POTRIEB a túžob
- skryté programy a mnoho ďalších fajnoviek .

Niektorí, ktorí sadili ZDRAVÉ semienka už dávnejšie a dobre sa o ne starali, môžu TERAZ paradoxne zažívať úplný opak toho, čo zvyšok ľudstva. Napríklad RADOSŤ, POKOJ, pocit SLOBODY.

Čím menej zodpovednosti za svoj život človek má, tým väčšia OBEŤ, tým viac trpí.
Byť obeťou je VOĽBA, nie osud, ani karma. Rozhodnúť sa z toho všetkého vystúpiť sa môžeš KEDYKOĽVEK. Aj teraz.

Výhovorky sa už neakceptujú, nefungujú.  Sú viditeľné. Neskryješ sa. Len sám pred sebou.

Na záver. (Prvá 1/2 a druhá 1/2 života.)
Zrazu mi toto prišlo, až som si ťapla na čelo. To proste nevymyslíš!!! Alebo žeby práve ÁNO
"Prvú POLKU života som celkom dosť trpela a prežila veeeľa bolesti. Bola som taký martýr, ktorý si tým najprv prešiel, prešliapal chodník, prebolel, aby to potom vedel NAUČIŤ druhých. Ukázať cestu z večného bludiska utrpenia. Dať do rúk NÁSTROJ. Ako tie ryby vedieť chytať.Lebo sama BARAN som blúdila.

Ryby papám, no nedávam. Ukážem Ti, ako ich ÚSPEŠNE chytiť.

V Human designe to mám ešte aj potvrdené spätne. To som BOLA ja. Martýr.
No od TERAZ  (prišiel mi silný vnem, pocit istoty, uistenia) už žijem život v RADOSTI, ĽAHKOSTI, SLOBODE, láske, harmónii, pokoji, súzniem. Som uvoľnená. Tvorím. Som rešpektovaná, milovaná, prijímaná. Uznávaná. Úspešná. Zdravá. Šťastná. A dovoľujem si byť aj bohatá."

"Hanbi sa. Ty nehanebnica. Čo si to dovoľuješ povedať. To si ako dovoľuješ? Ako sa opovažuješ To nesmieš, veď iní trpia. Nepovyšuj sa. Nevystrkuj rožky. Ukľudni sa. Calm down. Prestaň. Už stačí. A dosť bolo."

A kopec iných vecí máme v hlave, ktorým sme uverili a tie sa stali našim hlavným PROGRAMOM života, ktorý nás riadil.

Hanbiť sa. Cítiť sa previnilo. Nedovoľovať si. Ustrihovať si krídla. Prestávať = nedokončovať, nedoťahovať veci do konca. Mať málo, veď DOSŤ bolo. "Dobré už bolo."

Vyhoď tie omáčky z hlavy KONEČNE. FAKT nevidíš, že TY si TVORCA života? Sám predikuješ a tvoríš? Ježiš Ti to povedal pred 2.022 rokmi. Si stvorený na obraz Boží? Ešte Ti to nedošlo?

Tak snáď už teraz áno

ÁNO. SOM.

Lebo sa rešpektujem milujem, prijímam, poznám moju hodnotu. Cítim úspech. Lebo pýcha ega opadá. Nie je s kým bojovať, súperiť či porovnávať sa.  To chce a skúša stále Tvoja hlava, myseľ. Ty ju veď. Nie ona Teba.

Cítim RADOSŤ, spokojnosť, pokoj a NAPLNENIE.

Z vnútra. To Ti nikto nedá. To môžeš nájsť len v sebe.
No môžem byť tým, kto Ťa cez tú rieku posvietením do Tvojej tmy prevedie. ROZHODNUTIE a práca je vždy na Tebe.
V tom prišlo to veľké tľapnutie na čelo. Čo som si to zase priala? Pozor na slová. Môj vnútorný pocit, predstava, vízia či intuícia mi kedysi povedala, že zomriem, keď budem mať 87 rokov.

Dnes mám PRESNE 43,5 roka. Viem, že viem celkom dobre rátať. Koľko mám dnes PRESNE o 43,5 roka? 

S láskou Petra
Zdroj: petra-ray.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Dr. Ruediger Dahlke - Zákony osudu, bezplatný webinář

Také se v životě snažíš vyhýbat se pohromám, zraněním, nedělat chyby, neztratit milovanou osobu nebo vztah?

Věříš, že dobrým lidem se dějí pouze dobré věci? Že pokud na sobě budeš pracovat, všechno ti půjde jako po másle?

Možná i tobě však život pravidelně ukazuje, že některé věci nelze naplánovat. Občas se prostě něco nepovede. To je přirozená součást života.

Ale když budeš vědět, jak hrát hru života, můžeš se lépe připravit na nevyhnutelné překážky a odbočky, které ti život postaví do cesty!

Bezplatný webinář s Dr. Ruedigerem Dahlkem Zákony osudu

Naučit se hrát (a vyhrát) hru života je celoživotním tématem autora bestsellerů, lékaře, naturopata, psychoterapeuta a populárního duchovního učitele - Dr. Ruedigera Dahlkeho.

Dnes tě zveme na jeho úžasný webinář!

Ve webináři Zákony osudu Dr. Dahlke rozebere 3 zákony, které řídí tvůj život: zákon počátku, zákon polarity a zákon rezonance.

A co se tam dozvíš?

Zákony osudu ti otevřou oči a ty pochopíš, že jakákoli překážka je příležitostí k růstu. Když se začneš přijímat tak, jak jsi, dovedeš je překonávat s větší lehkostí a najdeš v sobě skutečný poklad.

Simona Babčáková: Podpořme se vzájemně, jsme v tom společně aneb když duše "rostou"

Inspirativní rozhovor s báječnou herečkou, improvizátorkou, moderátorkou a také průvodkyní na cestě osobního rozvoje Simonou Babčákovou.

Možná ji poznáte tak, jak ji ještě neznáte. Málokdo totiž asi ví, že se na první pohled vždy sebevědomá herečka z TV obrazovek potýkala velkou část svého života s vlastní nízkou sebeúctou a sebehodnotou. Koneckonců, toto je velmi výrazné téma většiny nás, především žen. I Simona je jednou z těch, která už několik let vytrvale kráčí na cestě seberozvoje a nyní je již ve fázi, kdy může své zkušenosti otevřeně sdílet a případně i nasměrovat svým vědomým pohledem na život i ostatní.

https://babcakova.cz/

Antonín Baudyš, Zda to někdy skončí

Demokratický kapitalismus se rozhodl ukončit sám sebe. Proč se opatření dějí, do jakého výsledku nás vedou a proč je to celé opět špatně.

Robert Policar, Předpovědi a doporučení na červenec 2022

Nové začátky a uvědomění vlastní síly a moci.

www.robertpolicar.cz

Meditace tří dveří

Prozkoumejte hlubiny svého nitra v této meditaci, plné klidu a harmonie. Vstupte do prostoru své mysli a otevřete dveře k sebepoznání. Setkejte se tváří v tvář se svým vlastním Já, objevte své skryté pocity a naučte se je lépe chápat. Pak se připravte na setkání s někým velmi důležitým ve vašem životě a vyjádřete své nejhlubší pocity. Nakonec, vstupte do místnosti plné světla, lásky a míru, kde se setkáte s nejvyšší duchovní bytostí. Připravte se na hluboké spojení, uzdravení a moudrost. Ponořte se do této cesty plné objevování a harmonie. 

Jmenuji se Renáta Syřinková a již přes 25 let se věnuji průvodcovství a lektorství. Před 15 lety jsem začala psát a vést meditace. Miluji práci s hlasem a jako velký bonus vnímám to, že své myšlenky mohu předat právě v meditacích. Velmi silně vnímám svou intuici, která je prostředníkem mezi božským hlasem a mnou. Vnímám informace, které skrze intuici přicházejí a předávám je do slov v meditacích. Tvořím i meditace na přání klienta, který dostává vhledy, které jsou pro něho důležité. Také pracuji jako průvodce k vnitřní síle a věnuji se lektorství. Pomáhám lidem najít svůj potenciál, zvládat životní traumata a najít smysl života. Založila jsem Školu intuitivního vnímání, která je bránou otevírající intuici, vnímavost, lidskost, soucit, laskavost a víru. Posiluje sebevědomí, nastavuje zdravou sebeúctu a otevírá další životní cesty. 

Terapeutka, lektorka a spisovatelka

Renáta Syřinková

www.oazavedomi.cz

[email protected]

YouTube: oáza vědomí


autor a zdroj náhledového obrázku: Renáta Syřinková - vytvořeno pomocí AI

hudba: Pixabay.com

Aktuálně: Potravinové banky, pomoc uprchlíkům z Ukrajiny

Jak pomoci najdete zde: www.potravinovebanky.cz

Číslo účtu pro finanční pomoc: 2801541770/2010

Mark Komissarov, Metoda přímého vnímání informací z okolí

Aktivace Centra Informačního Vnímání otevírá nové možnosti a schopnosti. Celý život se snažíme neustále správně rozhodovat. Tato rozhodnutí přijímá náš mozek na základě informací, které k němu přicházejí z vnějšího prostředí. Tyto informace budou věrohodné jen tehdy, pokud náš mozek obdrží skutečně přesné informace.

Informace které potřebujeme nám dodává našich 5 orgánů vnímání (zrak, čich, sluch, chuť, hmat). Jsou zprostředkovateli mezi okolním světem a našim mozkem. Ovšem tyto naše orgány vnímání mají tendenci dělat chyby, tedy předávat chybné informace.

Tím pádem náš mozek na základě chybně dodaných informací od pěti orgánů vnímání může udělat chybné rozhodnutí, což může vést k nepříjemným životním situacím a někdy i k fatálním následkům. Pokud člověk má aktivované Centrum Informačního Vnímání, je schopen přijímat informace z okolí napřímo a může tedy dělat životně důležitá rozhodnutí bez negativních důsledků.

Právě napřímo přicházející informace jsou vždy přesné, jelikož přichází bez zkreslení podmíněného délkou zpracování informace mozkovým kanálem logického myšlení. Člověk s aktivovaným centrem přijímá pouze pravdivá a přesná rozhodnutí. Proto je velmi důležité aktivovat tuto schopnost u každého jednotlivce.

Aktivace Centra Informačního Vnímání otevírá nové možnosti a schopnosti: – Člověk si bude více jistý. – Bude vědět co má dělat a jak postupovat v té které životní situaci. – Bude přesně vědět jakou obchodní smlouvu má podepsat a jakou odmítnout. – Bude přesně vědět koho si má vybrat za obchodního partnera a koho pro rodinný svazek. – Bude mít ve svých rukou potenciál, který je možné rozvíjet do hloubky podstaty a ve všech sférách působnosti.

Přímé informační vnímání dává člověku možnost vědět o probíhajících událostech ve světě bez ohledu na vzdálenost, překážky a dokonce i bez ohledu na čas.

kristall-centrum.cz/project/komissarov/

Jan Spěváček, Tajemství kruhů v obilí odhaleno!

Odhalování tajemství teleportací.
Tel: 417 560 367

Phdr. Petr Hampl,Ph.D., Cesta z nevolnictví

https://www.petrhampl.com/

SRDCEM na Bílé hoře - rozhovor

Neděle 8.11.2020 od 13:00

"Těm, kdo si nepamatují historii, je souzeno ji opakovat.”

Některé historické události si zaslouží oslavu, jiné je zapotřebí náležitě uctít. Bílá hora nás vyzývá k pochopení starých chyb a poučení se z minulosti, kterou za nás odžili již naši předci a kdy jindy než v tento posvátný den v neděli 8.11.2020. Rozsviťme srdcem a láskou Bílou horu. Vzpomínkami, radostí, láskyplnými rituály a obřady, jednotlivě, s partnery, s rodinou, s přáteli, zpěvem, hrou, povídáním, malováním, prostě vším, co s radostí otevírá srdce a posílá lásku. Připojme se společně srdcem na Bílou horu. Spolu, spolupracujme.

Připojte se k obřadu – návod ZDE

http://www.bilahora400.cz

https://www.cestyksobe.cz

http://www.fb.com/stromzivotu

Tomáš Pfeiffer, Přichází konec léčitelství?

Filosof, léčitel, biotronik a pokračovatel díla Josefa Zezulky (1912 - 1992) Tomáš Pfeiffer nevzdává svoje úsilí o sblížení klasické a alternativní medicíny v České republice a soustředil za tímto účelem obsáhlou publikaci pod názvem "Alternativní medicína (CAM) ve světě - O čem se mlčí", jež se opírá o dohledatelná fakta vycházející z údajů Světové zdravotnické organizace (WHO), Rady Evropy a dalších světových výzkumů, které bez výjimky doporučují začleňování alternativní medicíny do standardní péče o zdraví lidí.

U nás tomu tak ale není a už delší dobu jsou na veřejnosti prezentovány často jednostranné informace, které vedly například k ukončení činnosti Centra tradiční čínské medicíny ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, nebo jsou příčinou chystaného zpřísnění podmínek nutných k provozování lidového léčitelství v zemi. "Má-li vzniknout vztah, musí se partneři poznat," zdůvodňuje Tomáš Pfeiffer vznik uvedené publikace, s kterou chce seznámit jak odbornou, tak i laickou veřejnost. Více pak prozradil v rozhovoru s Romanem Zahrádkou, v němž se nechal dokonce přemluvit k předání léčivé energie divákům, díky čemuž a pořadu Seance na TV Nova se stal v první polovině 90. let všeobecně známým léčitelem.

 

www.dub.cz
www.sanator.cz
twitter.com/tomaspfeiffer

Síla esence

Esenciální neboli éterické oleje. Doslova je miluju. Jsem milovníkem přírody a už od dětství mně lákal svět vůni. Každá květinka voněla jinak. Některá hodně silně, jiná jemně. Každá květina byla výjimečná, byla specifická, ať už svým vzhledem nebo právě svou vůní. Postupně jsem poznala, že některé vůně produkují rostliny za účelem přilákání pozornosti třeba právě hmyzu. Jiné rostliny svou vůní doslova budí respekt a spíše mají doslova odpuzovat ty, kteří by chtěli narušit jejich hranice. Některé rostliny svou esencí doslova komunikují s jinými rostlinami. Někdy jsou tyto věci skutečně fascinující. 

To, jak ta která rostlina vypadá a v jakých podmínkách roste, nám mnohé napoví o jejich vlastnostech. Některé rostliny žijí v tak nehostinných podmínkách, že to chce velkou sílu a odolnost, aby tyto podmínky zvládly. Jiné rostliny jsou zase velmi náročné na podmínky v nichž žijí a nespokojí se jen tak s něčím. Říše rostlin je úžasná a krásná. Miluju ji. Příroda je tak silně s námi propojena, že nám poskytuje tu nejúčastnější a nejčistší medicínu pro naši duši, ducha a tělo. 

Éterické oleje jsou právě onou krví rostlin. Díky těmto esencím rostliny žijí a mají vlastnosti, které mají. Tato krev rostlin je pro člověka doslova zázrakem. Můžeme díky nim uzdravit své zdraví, svou duši, dokonce i podvědomé bloky a skrytá traumata. 

Esence působí na naší buněčné úrovni. Nebudu tady teď dlouze popisovat význam epigenetiky a toho, jakým způsobem je každá informace zapisovaná do našich buněk, které na základě těchto informací následně jednají a konají. A právě esenciální oleje jsou nositeli těchto informací. Informace obsažené v oleji se přímo zapisují do našich buněk, které následně na základě těchto informací jednají.

Odjakživa jsme propojeni s přírodou - vždycky jsme byli. Přírodní produkty jsou tím největším darem, který sobě můžeme dát. Pokud chcete vědět, který olej, tedy která konkrétní esence rostliny by byla pro vaše tělo nejvhodnější, zkuste nejprve pohlédnout na rostlinu samotnou, na to, jaké má vlastnosti. Je to silná rostlina, která má schopnost přežít i v nehostinných podmínkách - má tedy tolik životní energie, díky níž je schopna překonávat nesnáze, překážky a těžkosti? Tak to může být právě třeba Cedr himalajský - strom, který je tak odolný, že i jeho esence mají schopnost podpořit naši životní energii (čchi), která sídlí v ledvinách. Nebo je to rostlina, vzhledem velmi jemná, jejíž vzhled napovídá citlivosti a jejíž vůně poskytuje útěchu a uklidnění? Pak se může jednat právě třeba o heřmánek - tedy o rostlinku, která zvlášť vysoce citlivým lidem, kteří přejímají emoce z okolí a kteří zároveň tyto emoce v sobě potlačují, může hodně pomoci. A co takové posvátné kadidlo? Kadidlo bylo jedním z darů, které přinesli tři králové Jeshuovi, při jeho narození. Kadidlo symbolizovalo otce, myrha naopak matku. Stejně tak olej z kadidla posvátného se řadí mezi ty nejcennější oleje vůbec. Má velmi silný účinek při uzdravování mužského principu, principu otce. Kadidlo velmi účinně působí při onemocněních rakovinou, je velmi silné a v tomto směru doslova posvátné. Stejně tak napomáhá udržet náš kloubový a kosterní aparát - udržuje zkrátka doslova naši stabilitu. Když jsem už začala s kadidlem, ještě zmíním myrhu. Myrha byla již od narození Jeshuy symbolem matky. Uzdravuje v nás žensky princip, princip matky. Stejně dobře nás hodně silně propojí s duchovním světem.

Olej z Vetiveru naopak zase napomáhá propojit našeho ducha s hmotou. Neboli plně donavázat našeho ducha do těla. Jeho silně zemitá vůně má stejně tak silný uzemňující účinek. 

O esencích bych mohla mluvit hodiny, je toho velice moc, co by nám příroda tak ráda chtěla předat. Také nám to již předává. Stejně tak, jako naše těla, která byla sestavena tak, aby všechny procesy v nich se odehrávající měly určitý význam, stejně tak nám příroda dává prostředky, díky nimž můžeme podpořit buňky svého těla při jeho tak úžasné samoléčebné funkci. A to díky informace, kterou nám předávají.

Často totiž v životě jednáme na základě podvědomých vzorců, které jsme se naučili od našich rodin už v dětství, stejně tak je do nás zapsali ve školách a školkách a ve společnosti samotné. Mnohdy si tak ani neuvědomujeme, že reakce našeho těla jsou jen reakcí na zápisy, které jsme do něj uložili. Proto, pokud vaše tělo s něčím "bojuje" bojuje se zápisem ve vás uloženým. A jak už jsem shora zmínila, právě esenciální oleje jsou nositeli informací a tyto informace umožňují doslova přepis našich podvědomých programů a to na hlubinné buněčné úrovni.

Pokud jste propadli lásce k esencím stejně jako já, zkoušejte, poznávejte, seznamujte se s novými. Vnímejte plnými smysly jejich potenciál a jejich poslání, pro které tady jsou. Mohou vám v mnohém pomoci.

Autor: Janka Havláková
Zdroj: www.havlakovajana.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Šárka Procházková, Pravidelná pomoc Dobrých andělů

Nadace Dobrý anděl pomáhá rodinám s dětmi, ve kterých se rodič nebo dítě potýká s onkologickým onemocněním, nebo dítě s jinou vážnou nemocí. Dobří andělé (dárci) pomáhají těmto rodinám pravidelnými měsíčními finančními příspěvky. V současné době pomáhají více než 4.000 rodinám po celé ČR. Nadace Dobrý anděl jejich příspěvky rodinám odevzdává do posledního haléře.
https://www.dobryandel.cz/