Veronika Wildová, Kapitola 8. - Pozemské tělo (z Ellori, Příběh duše)

Veronika Wildová, Kapitola 7. - Ženská esence (z Ellori, Příběh duše)

Ellori sledovala svůj život v těle arkturiánské ženy. Na kvantové obrazovce v pracovně profesora Bu se její příběh odvíjel jako film z jemných, mihotavých vzpomínek. 

Tehdy to byl jeden z jejích prvních životů na Gaie. Jako dcera elitního hodnostáře měla život rozmanitý a svobodný. Prožila na planetě několik staletí, což bylo tou dobou ještě možné. Na Gaiu volně proudily hvězdné národy a používaly zde technologie k obnově těla - v souhře s místními minerály. Některé národy už začaly s experimenty s DNA savců z třetí dimenze - a obohacovaly jím svá těla, aby se jim na Gaie lépe dýchalo. 

Hvězdné národy (jak se jim přezdívalo) používaly místní DNA ještě k jednomu účelu - k lepší integraci Portů. 

Porty jim pomáhaly prožívat na planetě hru na Zapomnění. Z počátku to byla veliká zábava. Když rodiče přinesli domů první set Portů, užili si tehdy zábavné rodinné odpoledne. Otec, matka, Ellori i její sourozenci jeden po druhém zkoušeli Porty napojit na své tělo. 

Ellori připadal první kontakt s Porty velmi příjemný. Když si je připnula na tělo, začala okamžitě vnímat okolní svět s větší intenzitou. Barvy, zvuky, vůně, vzduch na kůži... Bylo to, jako by na ni její vlastní tělo mluvilo. Ellori zažila poprvé pocit blaženého opojení. Po několika minutách si také všimla, že i okolní bytosti vypadají jinak. Připadali jí barevnější, jakoby jejich osobnost zesílila. 

Ellori si všimla, že zesílily i její pocity. Najednou zřetelně vnímala, že je jí něco příjemné... a že něco jiného jí příjemné není. Všimla si, že k matce cítí nekonečnou lásku a naprostou důvěru, kdežto u otce vnímá určitou vzdálenost a nesoulad. Zároveň ucítila potřebu tento nesoulad nějak rozkrýt a opravit. A všimla si i pocitu, že jí na výsledku této opravy záleží. Jakoby bez toho nebyla ona sama dostatečná. 

Pocit nedostatečnosti bylo něco, co nikdy nepoznala. V rodině a celém národě panovala naprostá rovnocennost a respekt k volbám druhého. Ale Ellori najednou záleželo na tom, aby ji otec viděl v dobrém světle. Všimla si, že ona sama zažívá jistou rozpolcenost. Byla si jistá, že otce bezvýhradně miluje. Ale zároveň tu byl ještě ten zvláštní pocit, že jí samotné se lásky nedostává. 

Ellori tak zjistila, že pocit "nedostává se mi lásky" vnímá jen část jejího těla. Ta připoutaná k místnímu prostředí. Tedy její DNA třetí dimenze. Ona jako Duše cítila lásku proudící od ní ven i od ostatních k ní - ale část jejího těla, která byla připoutaná k místní realitě, jí našeptávala, že lásky není dost. A tato část najednou začínala mít navrch. 

Ellori ze sebe prudce strhla Porty. 

"Co se děje, miláčku?" ptala se matka. "Nepřijdou ti Porty zábavné?" 

"Já nevím," řekla Ellori. Najednou se v jejím poli usídlil strach. 

"Mami, vzpomínáš si, co se stalo Kie, když tehdy měla porty několik týdnů v kuse na sobě?" 

"No, vybrala si časem jiný život. Ale to se stává. Některé bytosti zkrátka podlehnou destruktivním silám, a je to jejich volba." 

"Ona reagovala na něco, co jí způsobily Porty," řekla Ellori. "Porty zesilují hlas tvého místního těla. Včetně instinktů k přežití. Cítíš víc lásky, ale i víc strachu. A pokud si neuvědomuješ, odkud ten strach pochází, zatemní ti časem vidění. Z toho vychází to slavné Zapomnění. Není to zábavná hra, mami, je to past!" 

Matka se zamyslela. "Myslím, že to trochu přeháníš. Však se podívej. Když si Porty sundáš, hned vidíš všechno jasně." 

"Ale oni přece plánují zavést kolektivní zapomnění," řekla Ellori. Najednou jí ta představa přišla hrůzná. "Když máš na sobě zapnuté Porty, zapomínáš na svoje skutečné já," řekla Ellori a poprvé v životě se jí chtělo doopravdy plakat. 

Tak tohle zažívala Kiaa. Měla na sobě Porty příliš dlouho. Nechtěla stoupat po společenském žebříčku. Nechtěla být velekněžkou, královnou ani nejbohatší konkubínou. Chtěla jen znova vnímat, že je hodna lásky. Chtěla to vnímat i se zapnutými Porty, ale to zkrátka nebylo možné. Hra o Moc, která na Portech fungovala se postarala o to, abyste nikdy necítili dostatek.

"Jen to jen Hra, Ellori," řekla matka. V očích měla zvláštní lesk. "Je to zábava. Na chvíli zapomeneš, ale pak se vrátíš zpátky." 

"Mami, ale co když se právě doopravdy nevrátíš? Co když se vrátí jen tvoje hvězdné tělo, ale to fyzické je stále přesvědčené, že je s ním něco špatně?" 

"Ach, jenže to fyzické je místní, drahá. Má své impulzy, aby to tu přežilo. Ale není to skutečné, to přece víš." 

Ellori si tím nebyla úplně jistá. Vnímala, že k plnému prožití Božství na Gaie potřebuje všechny dimenze. Nemůže jednu utlumit a na jinou zapomenout. Nemůže trápit své pozemské tělo silnými prožitky opojení nebo bolesti a pak od něj čekat, že se okamžitě naladí na rovinu Duše. 

"Já si myslím, že naše týmy vytvořily Porty tak, že využívají energii místního těla jako palivo pro silné prožitky. Ale doopravdy místní tělo nepochopily. Neudělali to s úctou. Povýšili se nad něj. Ale třetí dimenze patří k Božství stejně tak, jako všechny ostatní". 

"To je nesmysl, drahá. Přišli jsme na Gaiu kvůli experimentům a opojným zážitkům, ale dobře víme, že pozemské tělo je jen pohodlný dopravní prostředek. Až naše mise skončí, zkrátka jej tu zanecháme."  Ellori musela částečně souhlasit - tento způsob vnímání světa jí byl blízký, neboť v něm vyrostla. Ale Porty jí právě čerstvě posílily všechny systémy, určené k místnímu přežití. Její hmotné tělo se začalo bát, že zemře, a Ellori poprvé tomu strachu naslouchala.

Devátá kapitola Ellori zde: Příšerný život

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Nikdy nič nezmeníme,pokiaľ to sami nebudeme chcieť

Sme obklopení toľkými múdrymi radami, návodmi a odporúčaniami,v akýchkoľvek oblastiach osobnostného rozvoja, až niekedy máme pocit, že stačí, ak si tieto rady budeme čítať a niečo pozitívne sa s nami udeje. Prijímaním pozitívnych informácii a návodov na kvalitnejší osobnostný život síce vplývame na svoje myslenie, ale tým to končí. Sme namotivovaní, pripravení, máme potrebnú energiu k výkonu a myslíme si, že sa začnú diať zázraky.

Najdôležitejším aspektom toho, aby sme niečo zmenili je naša vôľa a presvedčenie, že zmenu chceme. Určite nie je účinné, keď nás do akejkoľvek zmeny tlačí iná osoba, prostredie, či okolnosti. Pokiaľ chceme niečo zmeniť, posunúť sa v akejkoľvek oblasti svojho života vpred, musíme to chcieť my sami. Nikto iný za nás neurobí kvalitnejšie a záväznejšie rozhodnutie, ako my.

Ak sa nasilu nútime do zmien, či určitých činností, nedosiahneme požadovaný efekt, ktorý by sme chceli. Skôr, či neskôr s činnosťou prestaneme, akurát stratíme svoj čas. Činnosť, či zmenu, na ktorú sa tešíme, pripravujeme ju, z celého srdca ju chceme, nielenže vykonáme, ale dospejeme aj k dlhodobému efektu.

Vykonávať niečo prirodzene, sám od seba, iba preto, že nás to baví, formuje, dodáva nám to vnútorný pozitívny pocit, či energiu je tou najväčšou motiváciou k dosiahnutiu celoživotných zmien. To, čo vykonávame najradšej je našim vnútorným cítením a prežívaním, ktorým sa môžeme navonok realizovať.

Nikdy nič nezmeníme, pokiaľ to sami nebudeme chcieť. A ak zmeníme, tak iba krátkodobo.

Netreba podľahnúť tlaku a naliehaniu zo strany okolia, treba robiť také zmeny a rozhodnutia, s ktorými sme vnútorne stotožnení a chceme ich. Chcieť niečo, zmeniť niečo, vlastniť a túžiť po niečom je pre nás tá najsilnejšia motivácia. Sila nášho vnútorného prežívania a chcenia vplýva na silu našich myšlienok, ktoré následne rozprúdia tú pravú energiu k výkonu a dosiahnutiu toho, čo chceme. Zbytočne nechávame umelo vydržiavať naše pocity vonkajším okolím, keď sme sami o tom vnútorne nie presvedčení.

Harmónia a súlad nášho vnútorného prostredia nám zaručí jednoznačnosť nášho rozhodnutia.

Nikdy sa nepúšťajte do niečoho, o čom ste nie úplne presvedčení, že je to pre vás to správne. Pokiaľ registrujete, čo i len jednu pochybnosť, sami v sebe si ju vyjasnite, rozanalyzujte a objavte príčinu pochybnosti. Ak ste sa stopercentne nerozhodli, radšej sa do zmeny nepúšťajte. Čas vám odhalí dôvod, pre ktorý ste pociťovali pochybnosť.

Keď príde tá správna chvíľa, a vy naozaj budete chcieť vykonať zmenu, určite ju vykonáte, pretože vaša vnútorná kreatívna a dravá energia vám nedovolí urobiť ináč.

Autor: Silvia Vallová Macháčková, Bohatstvo Mysle
Zdroj: bohatstvomysle

Sdíleno s laskavým svolením autora

Krize jako konečná i začátek aneb jak se odrazit ze dna?

Když člověk prochází těžkým obdobím, tak často jede v módu přežití a zvládá nezvladatelné. A právě až když se vnější podmínky jakžtakž vrátí do normálu a už by se měl cítit „normálně“, tak to na něj všechno padne a začíná vnitřní těžké období – krize. Jak se odrazit ze dna se dozvíte v mém článku. 

Nevěřím na náhody. Věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu a že je v nás neskutečná vnitřní síla zvládnout nezvladatelné. A právě životní krize, momenty, kdy jsme psychicky na dně, kdy stojíme na křižovatce a nemůžeme ani vpřed ani zpět, kdy nás to svírá zevnitř i zvenku, nám poskytují obrovský dar. Dar růst. Změnit se. Posunout se.

Zvu vás k tomu, abyste se, pokud právě teď vnitřní krizí procházíte, se mnou na následujících řádcích zastavili a zkusili jen pohlédnout na to, co se vám právě teď děje i z trochu jiného místa, než z kterého to všechno vidíte. Protože právě jen změna pohledu, přístupu někdy stačí, aby se z krize stala šance na lepší život. 

Když jsme v koncích

V krizi zažíváme tak velké emoční a psychické propady, že v tu chvíli máme pocit, že tohle už musí být naše konečná. A ona svým způsobem je. Když se totiž ocitneme tváří v tvář dnu, tak narazíme a náraz bolí a ta bolest nás už dále nepustí. A něco opravdu v tuhle chvíli v nás končí a proto to tak bolí, proto nás to tak zúzkostňuje a frustruje. Děje se nám totiž změna a to je to, co nás děsí ze všeho nejvíce. A čím větší krizi máme, tím větší změnu potřebujeme nejspíš udělat, pohnout se z místa a opustit to staré, nefunkční, prostě to, co právě krizí skončilo. 

Proto musíme někdy dojít až na samý pokraj svých sil, fyzických i psychických, až na to bolavé dno, abychom se z něj mohli konečně odrazit.

Protože když kolem dna jen tak kroužíme, děláme že tam není, že se nás to netýká a všemi možnými obrannými mechanismy se snažíme na dno nespadnout, tak vynakládáme veškerou svou energii na to, abychom nespadli a ne na to, abychom se zvedli. A proto když už na dno spadnete, je to vlastně dobře, protože už vás čeká jen posun vpřed a vzhůru. 

Proč to tak bolí a co s tím?

Když malým dětem rostou první zoubky, tak pláčou, jsou mrzuté, neklidné, protože je to bolí. A my to přijímáme jako fakt, že když zoubky rostou, bolí to. Děti kvůli tomu neodmítáme, nehubujeme jim, nedivíme se jim, prostě v tu chvíli jen víme, že je to bolí, že je nutné tím projít a snažíme se jim od bolesti ulevit jak nejlépe v tu chvíli umíme. Když ale bolí vaše duše, která bolí, protože chce růst, jak se k sobě chováte? Chápete se? Přijímáte se? Konejšíte se? Ulevujete si od bolesti? 

Nebo se spíš na sebe zlobíte? Kopete kolem sebe? Máte výčitky, protože nezvládáte “normálně” fungovat? Stydíte se za to, že vám není dobře? Předstíráte, že vás to nebolí? Obviňujete sebe nebo ostatní za to, co se vám stalo? Uzavíráte se do sebe, aby vám nikdo nemohl být v tu chvíli na blízku a podpořit vás? 

To, jakým způsobem se sami k sobě v krizi chováme totiž určuje i naše kroky z krize ven.

1. Nechte nejdřív proběhnout prvotní reakce

Když nás něco bolí, ať už duševně nebo fyzicky, tak reagujeme z místa bolesti a naše chování a prožívání z velké části ovládá jedna důležitá část mozku – amygdala, která má funkci přežít pomocí útoku, útěku nebo uzavření se do sebe. A proto vztek, křik, pláč, strach, potřeba té bolesti utéct nebo neschopnost se pohnout a cokoli udělat patří k našim přirozeným pudovým reakcím a nikdy si je nevyčítejte! Nechte prostě všechny emoce, pocity, které se v krizi objevují projít nejdříve vaším systémem a své emoce nepotlačujte

Vykřičte tu bolest, vyplakejte jí, vyběhejte, vypište to ze sebe na papír, sdílejte to, jak se cítíme s někým blízkým, nebo klidně na chvíli někam utečte, nebo stůjte na místě a nic nedělejte. Dovolte si prožít krizi tak, jak v tu chvíli potřebujete. Stejně vám ani nic jiného nezbyde a čím dříve projdete touhle první emoční vlnou, tím dřív se budete moci zase nadechnout. 

Tahle fáze není často otázkou jen pár minut, ale klidně i několika dní či týdnů. Tyhle bolavé a nepříjemné emoce a pocity mohou přicházet ve vlnách v průběhu dne nebo s vámi být neustále. Každopádně jsou jen dočasné, jak přišly, tak zase odejdou a hlavně patří ke krizi! Co by to bylo za krizi, kdybychom během ní byli vysmátí a úplně v pohodě? 

2. Dva kroky z krize ven

Až projdete první vlnou krize, pak nejspíš budete cítit velkou únavu a vyčerpanost. Je čas si odpočinout. Bolest bude stále přítomná, ale už nebude tak aktivní a intenzivní. A v tuhle chvíli nastupuje do hry naše silná racionální a vědomá část mozku, která rozhoduje nejvíce o tom, jak s krizí dál naložíme. Většinou totiž v tomhle místě na sebe začneme tlačit, pospíchat a nutit se do “normálního” provozu. Také se často v tomhle bodě začneme nejvíce kritizovat, obviňovat, litovat, zpochybňovat, nenávidět, stydět. Jenže tohle nám vůbec nepomáhá! 

Naopak se díky tomu můžeme do takovýchto krizí dostávat opakovaně, mohou být čím dál větší nebo se už projevovat na našem zdraví. Takže než se do toho všeho pustíte, zkuste se nejdříve zastavit a zeptat se sami sebe na dvě důležité otázky: 

Co mě tahle krize, kterou právě teď prožívám, má naučit? 

Jak se můžu v této krizi teď podpořit? 

Jen vaše odpovědi vás navedou z krize ven. Je to přeci jen vaše krize a nikdo jiný vás z ní nevytáhne než vy sami. Já vím, že je to těžké, bolavé, nechce se vám do toho, ale nikdo jiný to za vás neudělá. 

Můžete mít sebelepší podporu v okolí, ale tu vnitřní práci musíte udělat vy sami. 

Pátrejte po svých odpovědích, hledejte je v sobě a ne venku, dejte si čas je najít, protože když poznáte hlubší smysl toho všeho, co se vám právě teď děje, tak jste z krize jednou nohou venku a když se budete umět v krizi podpořit, opečovat, následovat to, co právě teď potřebujete, tak dlouho, jak bude třeba, tak jste z krize venku! 

A všechno to, co jste se právě díky své krizi o sobě dozvěděli, naučili, zvládli, transformovali, mělo  a má smysl, protože vás to posílilo a posunulo blíže k tomu, po čem doopravdy toužíte. Většinou to sice vidíme až zpětně, že to těžké období mělo smysl a vedlo k něčemu daleko lepšímu, ale i tak vás chci v této nelehké době povzbudit, že to bude všechno zase v pořádku. 

Dejte si čas, pečujte o sebe jako byste pečovali o někoho na kom vám záleží a pro koho chcete to nejlepší. Někdy jsou tyhle krize jen velkou lekcí sebelásky a toho, abychom se konečně stali sami sobě prioritou. 

Držím vám palce!

Autor: Zuzana Douchová
Zdroj: zuzanadouchova.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Léčitel Petr Davídek, O světech viditelných i neviditelných

Rady zkušeného léčitele

www.leciteldavidek.cz

 

Ivan Benetin, Orgonity s Láskou

Najdi si cesty k orgonitům

kontakt: [email protected]

Magie peněz

Dnes jsem někde v rádiu či TV zaslechla, že existuje nejen Den žen, dětí, matek, otců a já nevím čeho všeho ještě, ale k mému překvapení, i Den finanční gramotnosti. Nepochopitelné, že něco takového se dá slavit…ale budiž. Mou maličkost to nakoplo k tomu sepsat pár řádků o penězích v magii a vůbec o správném vztahu k nim.

Víte, nevěřím v extrémy. Žádné. Vyhýbám se jim striktně a ve všech oblastech života. Universum a příroda mě přesvědčily, že vše musí být v rovnováze, a když bude, může dobře fungovat. Příroda, mysl, tělo, vztahy, práce…doplňte podle sebe. A právě rovnováha se týká i vztahu k penězům jako takovým, ale i majetku obecně. Přehnaná hamižnost, ale i nezájem o peníze a movitý majetek, je velmi špatně. Oběma extrémy dáváme vesmíru najevo svůj postoj. Co svět světem stojí a lidská noha šlápla na zdejší zem, peníze (naturálie) a majetek existují. Obchod, i když třeba jen výměnný, funguje výborně odpradávna, jelikož jsme různí, jedineční a každý z nás umí něco jiného, co další lidé potřebují a sami neumí. Takto nás prostě moudrá Matka příroda stvořila, jistě věděla proč to dělá. Celé žítí je totiž postaveno na jinakosti, jedinečnosti, rozmanitosti. Proto je fauna i flora tak nádherná a pestrá, stejně jako my lidé. Ten umí to, a ten zas tohle, jak už pravil klasik, a navzájem si mohou jedineční lidé hodně dát a obohatit svoje životy zde. A to dokonce v tak obyčejných věcech, jako je to, že Pavel umí upéct užasnej chleba a Břéta mu za něj spraví boty. Proto vím, že nikdy nemohou existovat utopické společnosti, kde nejsou peníze a všichni jsou si rovni, proto všechny ty ismy podobné "sekty" zkrachovaly..protože i v té rádoby nejčistší společnosti bude vždy někdo v něčem lepší než ostatní.

Na penězích, osobním majetku není vubec nic špatného, negativního, a i když budete chudí jak kostelní myš, bude Vám kručet v břiše jak herci, budete drkotat zimou, páč jste nezaplatili už druhý inkaso, určitě nebudete, a to navzdory zažitým a hloupým vzorcům myšlení, více duchovní. To zase slavná křestanská církev mluvila, ač s plnými břichy mnichů, k chudým, že chudoba je čistota a povinnost duchovní stránce lidství! Cha, cha, cha! Naopak, nespokojená tělesná schránka Vás bude odvádět od myšlení o duchovnu, universu atd…atd…protože ten kručící břich vše ostatní přehluší! Kapiš? Není samozřejmě dobré to s mamonem a hromaděním majetku přehánět, nechat svůj život ovládnout penězi a hlavně obětovat jim nejen svoje dny, ale i duši! Vždy je radno zvážit, zda mě třetí práce, peníze a věci za ně pořízené uspokojí víc, než nedělní oběd s dětmi, rodiči, milými…. Peníze a blaho těla jsou prostě pro štastný a spokojený život nutností. Ano, ano…jsou výjmky…existují lidé, jejich opravdu málo, co si jejich duše přišly na tento svět už jen z radosti splnit nějaké svoje přání či závazek. Jsou to prastaré duše, které už dokončily tu nejvyšší školu karmického života a dosáhly tak Svatého Grálu. Tito vždycky, ať se třeba narodí v bohatých rodinách, žijí velmi asketicky, a když žádají peníze, tak vždy jen pro druhé a pro dobro lidí obecně.

Namátkou mě napadá třeba Matka Tereza, Ghándí ale i bohyně Chlupatá ze Žítkové. Tyhle výjimečné duše totiž už zažily naprosto vše. Byly ve svých životech žebráky i panovníky, a tak vědí, jak chutná život na obou stranách. Netouží už po majetku, lesku, jídle, moci ani neřestech těla, užily vše dosyta a jejich moudré duše si už dělají zde, na pozemské pouti, jen duchovní radost. Ale to nejsme všichni že? Jedni jsme prvňáčci a druzí študujem třeba už střední, oboji však potřebujeme peníze ke slušnému životu…kapiš? A ted Vám dám jednoduchý příklad jak funguje vesmír sám!

Vesmír se chová totiž jako živá, inteligentní bytost, a pokud vidí, že něco opravdu potřebujete, tak Vám to jednoduše dá. Když třeba Blažka z Horní Dolní i se svým Lojzou z Dolní Horní škrtí každou kačku, místo plzně jenž má Lojza rád mu Blažka koupí nějakou kopii piva za 9.90 v akcí….A Lojza oplatí svojí Blažce tím, že místo parfému, jí pořídí dežodorant za 19.90 v akcííí z večerky místního Vietnamce, když mají oba roztrhané ponožky i boty, přestože mají 100 000 někde pod polštářem, dávají tak oba osudu okatě najevo, že nové boty ani ponožky nepotřebují a on se k nim podle toho zachová! Kdyby nebyli lakomci a pořídili si to nejlepší nač jim v tu chvíli jejich peněženka stačí, dali by najevo že peníze, které měli, skutečně potřebovali, a osud jim nadělí nové přiležitosti k práci, přivýdělku nebo výhře. Peníze dělají peníze, a proto se bohatým, co umí utrácet, daří. Tím, že dokážete sebe ocenit jak výší odměny za práci kterou děláte, tak radostí a užitím peněz, jenž jste vydělali, dáváte universu najevo, že si sebe a své práce ceníte, a tak Vás osud bohatě odmění. Pak můžete zase Vy obdarovat potřebné a dávat "desátek". Když ho budete dávat s láskou a dobrým umyslem, desetkrát se Vám vrátí! Naučte se bez výčitek pořídit to, co potřebujete, neškudlete, ale ani zbytečně neutrácejte… rovnováha… ta je v životě velmi duležitá, na to pamatujte!

S úctou vaše čarodějnice Kirké

Autor: Kirké Vědma
Zdroj: FB Kirké Vědma

Sdíleno s laskavým svolením autora

Myers Estelle, Porody s delfíny

Vypráví o zkušenostech s porodem do vody, kde také pomáhájí delfíni.

Filipojakubská noc

Vždy když se blíží 30. duben a s ním spojené pálení čarodějnic, vzpomenu si na pohádku "Malá čarodějnice", kterou jsem ráda poslouchala v dětství a na její úryvek, kdy Malá čarodějnice slavila Filipojakubskou noc, běhala kolem ohně a prozpěvovala si: ,,Dnes je Filipojakubská noooooc".

A tak mám občas potřebu a nutkání v tento den, při hořícím ohni pobíhat okolo a prozpěvovat si jako Malá čarodějnice.

V lidových zvycích Filipojakubská noc představuje důležitou dobu večera a noci před prvním květnem. Je spojena s rituály a magií. A jak je zvykem v tento den je pálení čarodějnic. V současnosti se lidé spíše baví na čarodějném karnevalu nebo si s rodinou a přáteli rozdělají oheň a symbolicky něco spálí, ať už maketu čarody nebo špekáček.

Zvyky se mění a je to v pořádku. Každý slaví po svém. Pakliže tuto noc prožíváte magicky s různými rituály a ohněm na kopci nebo se sejdete ve společnosti a pobavíte se, přeji vám všem jen to nejlepší a třeba si na mě vzpomeňte a 30.dubna proběhněte okolo ohně a zanotujte si: ,,Dnes je Filipojakubská noc!" 🙂

S láskou Iva

Autor: Iva Kukačková

Veronika Wildová, Kapitola 14 - Orion (z Ellori, Příběh duše)

Veronika Wildová, Kapitola 13. - Plejády (z Ellori, Příběh duše)

Letěli velkou rychlostí zvláštním vesmírným plavidlem. Atmosféra na lodi byla napjatá. Muaru dával rozkazy posádce, a Ellori skrze vysokou průhlednou stěnu sledovala míhající se vesmír. 

“Proč jsme nemohli použít Splynutí, jako při cestě na Plejády?” zeptala se jednoho z pilotů.

“Na některá místa je lepší přiletět v lodi, paní.” Pilot se tvářil neutrálně, ale Ellori vycítila, že jejich destinace nebude zrovna nejmírnější. 

A pak to uviděla. 

V dálce se nad nimi pohybovaly obrovské bouřlivé mlhoviny. Některé temné, některé s blikajícími světly. Z některých vycházely laserové paprsky. Byl to nádherný a skrz naskrz děsivý výjev. 

“Blížíme se k Orionské základně Achnaton,” řekl Muaru do mikrofonu pro všechny členy posádky lodi. “Prosím nevystupujte, dokud nebudete požádáni”. 

Loď letěla skrze jednu z bouřlivých mlhovin. 

Ellori vnímala napjaté energie. V okolí lodi byly cítit rozdílné proudy vzájemně si odporujících záměrů. 

Achnaton… Achnaton… Něco jí to jméno připomínalo. Něco z planety Gaia. Ellori zamrkala. To jméno teprve vznikne. To jméno bude z tohoto místa, ale na Gaie se bude tvářit, že vzniklo jako nové

“Vystupujeme!” zavelel Muaru. 

Základna Achnaton byla postavená na skupinách minerálů, které sloužily zároveň jako generátory energie a vodiče informací. Ellori byla uvedena do Síně pro důležité hosty. To bylo podruhé, co pocítila, že je členem elity. Vzpomněla si na kamarádku Kiu, která zůstala na Plejádách. Ta by jí k tomu určitě řekla, že jako dcera diplomata nemá tušení, co se ve vesmíru skutečně děje.

“Takže, zítra se přemístíme k Lyranským organickým planetám. Pokusíme se naposledy domluvit diplomatickou cestou. Pokud přišli mezitím k rozumu, platí plán A. Pokud bude vše jako vždycky, tak přejdeme k plánu B.”

Posádka následovala velitele Muaru do Síně. Personál v síni působil tiše a nenápadně. Měl daleko k radostné rozjařenosti Plejád, i sofistikované důstojnosti Atlantis. Ellori viděla v očích běžných lidí Orionu emoce, které vídala jen na Gaie při zapojení Portů. Tady ale nikdo Porty nenosil. Strach tu byl cítit jako součást běžného života. 

Zatímco se posádka občerstvovala, Ellori se vydala prozkoumat základnu. Tíživá atmosféra byla cítit ze všech koutů. Co se to na tomhle místě děje? 

Brzo dorazila do jiné občerstvovací Síně. Energie v síni byla těžká. Síň byla plná bytostí s vojenskými hodnostmi. Všichni se občerstvovali tiše, a jen u některých stolů probíhal tlumený hovor. Ellori se tvářila jakoby nic, a ve své bílé zářící tunice s odznakem Arkturu zasedla k jednomu ze stolů.

“Organické národy Lyry se nikdy nevzdají. Jsou tvrdohlaví.”

“Divíš se? Je to jejich území.” 

“Ale to, že nevědí, kolik cenných pokladů ukrývá, je neopravňuje k pošetilosti.” 

“Já ti nevím. Mně přijde, že si svojí planety doopravdy váží. Podle mě nic neskrývají.” 

“Kdyby neskrývali, už by nám dávno vydali všechny přístupy ke svým zdrojům!” 

“A copak ty bys to na jejich místě udělal? Vždyť jim aktivně vyhrožujeme posledních několik eónů let. Nenapadlo tě, že prostě milují svoji planetu, že je to jejich zdroj duchovní síly?” 

“To je blbost. Jsou vychytralí. Mají přístup ke zdrojům a odmítají nám to vydat. Ale velitel Muaru s nimi zatočí. Slyšel jsem, že má společně s Lyranskou královnou plán.” 

Ellori cítila, jak se její jemné tělo chvěje. Co se to děje? 

Válečníci u stolu se na ni podívali. Jeden z nich ji probodnul pohledem, který Ellori znala od Muaru. Pohled plný energie a síly, rozhodnosti, a… něčeho, co by se teď už nebála nazvat zaslepeností. 

“Od kdy v Síni pro válečníky svačí arkturiánské princezny?” 

“Co prosím?” Ellori měla potřebu narovnat ramena. Je přece sama součástí válečné lodi. 

“Nech ji. Takhle zdechneš mnohem dřív, než to bude užitečný.” 

“Vážně, slečno, nemáte tu co pohledávat. Tohle není pro vaše jemné uši.” 

“Jsem dcera arkturiánského diplomata,” vyprskla Ellori. A vnímala, jak dětinsky to zní. 

“O to hůř. Zbytečně tady přijdete o iluze. Měla byste se vrátit tam, odkud jste přišla.” 

Ellori se zvedla od stolu. Cítila, jak jí tělo vibruje vztekem. Rozběhla se ze síně pryč, a připadala si směšně průhledná. Byla zvyklá vytvářet Splynutí v nejvyšší lásce a pravdivosti. Pálivý pocit vzteku ji zaskočil zcela nepřipravenou. 

Na koho se vlastně zlobí? Ví, že je součástí válečného tažení. Vzpomněla si na jednu z plamenných řečí, které Muaru vedl k posádce své lodi.

“…je potřeba přivést obyvatele Lyry k rozumu. Střeží si zdroje, které by mohly znamenat otevření celého portálu do Deváté dimenze. Pokud se těch zdrojů chytnou správné národy, bude o celý současný vesmír postaráno. Všichni budou mít neomezené zdroje a budou moci cestovat mezi vesmíry. Budou rovni dávným národům, které tento vesmír a bytosti v něm stvořily. Skupiny bytostí Lyry jsou pošetilé, že si chtějí tyto zdroje nechat pro sebe. Naštěstí ne všechny. Jedna z královen Lyry a její věrní naštěstí nahlédli pravdu, a jsou ochotni společně s bytostmi Orionu a Arkturu zdroje získat, ať už diplomatickou nebo jinou cestou.” 

Když si teď Ellori vybavovala jeho řeč, přejel jí mráz po zádech. 

Je možné, že se Muaru mýlí? Pokud válečné jednotky Orionu jednají v souladu s vůlí Božství, proč to stojí tolik konfliktů? Proč je tu vůbec nutná otázka, zda budou zdroje poskytnuty diplomatickou cestou, nebo jinou? 

Ellori doběhla zpátky do Síně, kde se občerstvovala posádka její lodi. Cítila, jak její tělo zachvátil strach. Její energie zmateně blikala. Muaru na ni pohlédl, a v okamžiku se zvedl od stolu. 

“Vy to chcete udělat tak jako tak, že ano?” vykřikla Ellori. Celá posádka k ní zvedla oči. Nebylo zvykem, aby někdo projevoval emoce, a ještě k tomu takové. Muaru k ní přišel a začal ji jemně odvádět stranou. 

“Ellori, ztiš se. Nic se neděje. Všechno je připravené podle plánu.” 

“Proč jsi chtěl, ať jedu taky? Vy máte v plánu vzít si zdroje Lyry násilím? Jak? Zabijete všechny?” 

“Ellori.” Muaru na ni hleděl a byl ledově klidný. “Chceme diplomaticky jednat. Potřebujeme tvoji energii Splynutí. Máš dar vytvářet energii Pravdivosti a lásky. Národy Lyry mají více částí. Některé jsou rozumné a chtějí spolupracovat. Některé se zkrátka drží zdrojů, na kterých vyrostly. Vyvinuli jsme speciální paprsek, kterým se dostaneme ke zdrojům. Přečteme principy, na základě kterých fungují. Vezmeme si informace, ne životy.” 

“Ale vždyť vám národy Lyry už mockrát říkaly, jak ty zdroje fungují. Napojují se stejně, jako když vytváříš Splynutí. Skrze srdce, skrze lásku, skrze naprosté uznání kódů Božství v těle.” 

“Ellori, my se snažili dohodnout i s Božstvím. Ale Božství je neutrální. Pozoruje. Pokud bychom to všechno nechali jen na Božství, nikdy se nic nestane. Nikam nedojdeme. Víme, že jsme schopni vyvinout úžasné technologie. Že skrze tyto technologie otevřeme Portál a budeme moci kdykoli pozvednout svoji energii mimo tento vesmír a zase zpátky.” 

“Vždyť můžeš svoji energii pozvednout kdykoli, když se spojíš s láskou v srdci,” říkala Ellori. Cítila, že jí oči zalévá pálivá voda. Věděla, že tahle diskuze není jen o válce v Orionu. Právě se snažila přesvědčit Muaru, aby ji vnímal srdcem. A u toho cítila, že jeho srdce je zavřené, a že jediný cit, kterého je schopen, je potřeba kontroly a moci. Cítila u srdce palčivou bolest z prozření. Muaru není ten pravý. 

“Pokud bychom všechno nechali jen na lásce a Božství, nikam se nedostaneme,” zopakoval Muaru. 

“Tak proč jsi s sebou chtěl mě? Proč tě nevede královna Lyry?” 

Muaru se na chvíli zamyslel, a pak se usmál. 

“Takže o to jde, Ellori? Žárlíš na královnu Lyry?” 

“Ne!” vykřikla, a u toho se jí zachvěl hlas. Jak to, že to s ní tady na Orionu tak cloumá? Vždyť za sebou nechala všechny Porty, všechny příběhy planety Gaia. Ale její nejhlubší, nepřiznané emoce tady najednou vyplouvaly na povrch. Je to důvod, proč se na Orionu dějí války? Jsou místní minerály nabité energií zesilující vnitřní nepřiznané energie? 

“Ellori. Bude to v pořádku, uvidíš. Buď nám bytosti Lyry dají přístup ke svým zdrojům, nebo je přečteme paprskem. Nikomu se nic nestane.” 

Muaru položil dlaň Ellori na tvář. Pořád vnímala jeho energii. Pořád cítila gravitaci směrem k jeho síle. Ale v hloubi srdce už mu nedokázala věřit. Věřila, že to myslí dobře, v souladu se svojí zkušeností. Ale nevěřila, že se u toho napojuje na pravdivost Božství. Muaru jednal z pozice kontroly, a nějaké další skryté agendy, kterou zatím neznala. 

“Zítra poletíme za královnou z Lyry. Uvidíš, že se ti bude líbit.” 

Ellori si byla jistá, že nebude. Královna, která se chystá svůj vlastní lid vystavit pochybnému čtecímu paprsku, nemůže být dobrou královnou. 

Patnáctá kapitola Ellori zde: Lyra

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Naučte se věřit vlastnímu vedení

"Přestože je moudré nechat si někdy poradit a požádat druhé lidi o vedení, ne vždy vám pomůže, když vám někdo druhý řekne, co a jak máte udělat. Někdy je namísto toho třeba, abyste se vy SAMI rozhodli, co a jak udělat, na základě vedení svého vlastního nitra. Žádáte-li o vedení zvnějšku a ono nepřichází anebo vám z každé strany chodí naprosto odlišná tvrzení, je to jasná známka toho, že máte naslouchat sami sobě. 

Často si nenasloucháte a nejednáte podle svého vedení jen proto, že jste paralyzováni strachem, abyste něco neudělali špatně. Naučíte-li se však naslouchat svému vlastnímu nitru a jednat podle něj, pak se spolu s tím naučíte také spoléhat na toto vedení, věřit mu a hlavně věřit sami sobě - tak stoupne vaše sebedůvěra a zároveň klesne váš strach, nejistota i potřeba vyhledávat souhlas, potvrzení či požehnání druhých. 

Vždy, když jednáte v souladu se svým vlastním vedením, je to v pořádku a je to to nejlepší, co můžete udělat, byť na to mohou mít různí lidé různé názory. Co si neuvědomují, je to, že ne vše, co považují za nejlepší, je opravdu to nejlepší. Mějte tedy prosím pokoru a pamatujte, že i když je zcela v pořádku mít v životě směr a cíle, nemusíte vždy vidět za horizont a uvědomovat si všechny souvislosti a následky. Vesmír je však vidí a vede vás pak přesně tak, aby to BYLO to nejlepší pro vás i pro ostatní, kterých se to týká, přestože to lidským myslím nemusí vždy dávat smysl. 

Vzdejte se prosím potřeby mít každý svůj krok potvrzený někým jiným. Naučte se žít svůj život v souladu s jeho proudem, aniž byste se neustále ujišťovali a přesvědčovali, zda opravdu plujete správně. Život ví dobře, kam vás má nést, a vaše nitro vám vždy poskytuje veškeré vedení, které právě potřebujete. Naučíte-li se v první řadě naslouchat jemu namísto hlasům a názorům druhých, zjistíte, že vedení druhých nakonec potřebujete vskutku jen velmi zřídka. Vzdejte se svého váhání a pochybností a naučte se věřit si. Váš život bude hned o mnoho snazší a svobodnější."

* * *

(Poselství andělů, M.T.)

Autor: M. Techetová
Zdroj: andelskydenik

Sdíleno s laskavým svolením autora

Věra Ovečková, Je čest být slovanem III.

Pohled na slovanství očima Věry Ovečkové
veraoveckova.cz

 

Další videa

Věra Ovečková, Je čest být slovanem II.

Věra Ovečková, Je čest být slovanem II.

Věra Ovečková, Pravoslav, Je čest být slovanem

Věra Ovečková, Pravoslav, Je čest být slovanem

Creative Gate, Tvůrčí brána

Tvoření a spolupráce s Creative Gate

Z AKÁŠICKÝCH VHLEDŮ A PŘENASTAVENÍ:

Propojení na podporu, sílu a ochranu od pravých prapůvodních předků pro naše území, jeho energetiku, hranice i lid a vystoupení ze všech energetických magických pokřivení a zkreslení historie za účelem narušení kontinuity propojení, jakéhokoli zneužívání potenciálu a schopností našeho národa a našeho území.

Každá duše, bytost, která je s následujícím v souladu, si může toto pro sebe užít a tím přispět i do kolektivního posílení pro větší jasnost, pevnost a uvědomění našeho jedinečného časoprostoru a Božského potenciálu a darů v našich rodových liniích.

BERU SI ZPĚT SVÉ BOŽSKÉ PRÁVO NA PLNÉ OTEVŘENÍ SE PROUDU PODPORY A VĚDOMÍ MÝCH PRAPŘEDKŮ, KTEŘÍ SPRAVOVALI, CHRÁNILI A POŽEHNALI TOTO ÚZEMÍ SVÝM ČISTÝM ZÁMĚREM A SVĚTLEM. JAKO ZÁSTUPCE SVÉHO NÁRODA VĚDOMĚ, ENERGETICKY, MENTÁLNĚ I SPIRITUÁLNĚ VYSTUPUJI ZE VŠECH HISTORICKÝCH I SOUČASNÝCH PROGRAMŮ A POKŘIVENÍ NA ZNEUŽÍVÁNÍ POTENCIÁLU, ENERGIE, DARŮ A SCHOPNOSTÍ MÉHO NÁRODA VE PROSPĚCH JINÝCH NÁRODŮ A ZÁJMŮ ORGANIZOVANÝCH SKUPIN. VYSTUPUJI ZE VŠECH VĚDOMÝCH I NEVĚDOMÝCH MANIPULACÍ, ILUZÍ A UDAJNÉ PODŘÍZENOSTI A SLUŽEBNICTVÍ MÉHO NÁRODA V KOLEKTIVNÍM POLI, PSANÉ HISTORII I JINAK.

DOVOLUJI SI PLNĚ SE PROPOJIT NA SVÉ KOŘENY PŘEDKŮ BEZ POKŘIVENÍ A V PRAVDĚ. NA SÍLU A OCHRANU SVÉ ZEMĚ, KTERÁ STEJNĚ JAKO V DOBĚ DÁVNÉ SKRZE POŽEHNÁNÍ A SÍLU DUCHA SVÉ POLE DRŽELA A DRŽÍ.

DOVOLUJI SI VNÍMAT LIDSKÉ BYTOSTI NA TÉTO PLANETĚ Z ROVINY VĚDOMÍ KOSMICKÉ LÁSKY A MOUDROSTI - TEDY JAKO SOBĚ ROVNÉ, BEZ POSUZOVÁNÍ A HODNOCENÍ, BEZ VZÁJEMNÉHO ZNEUŽÍVÁNÍ A POROVNÁVÁNÍ SE.

UMOŽŃUJI SI PROŽÍVAT A FREKVENČNĚ VLNIT A MANIFESTOVAT SÍLU A SVĚTLO SVÉHO RODU BEZ VŠECH POKŘIVENÍ V HRDOSTI I POKOŘE ZÁROVEŇ, SE ZÁDY ROVNÝMI V PROUDU BOŽSKÝCH ENERGIÍ SVOBODNĚ NAHORU I DOLŮ DO KOŘENŮ.

JÁ JSEM, JÁ JSEM, JÁ JSEM TA SÍLA, SVĚTLO, MOUDROST A HRANICE SVÝCH PŘEDKŮ V PROPOJENÍ NA POTENCIÁL BOŽSKÉ JISKRY V NÁS.

V lásce a úctě Sirin - Ramona Siringlen a Akášičtí mistři.

Zdroj: www.cestasramonou.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Vladimír Kafka, Život naživo

Kontakt:
[email protected]
731 863 654
facebook.com/vladimir.kafka.311

Ian White, Objevitel australských květových esencí

Life Direction je zaměřena na nalezení vlastního směru každého jedince. S pomocí Australských květových esencí se můžeme zbavit nepříjemných pocitů jako je strach, nejistota, pocitu osamělosti, žárlivosti, netrpělivosti, nedostatku sebedůvěry, beznaděje a dalších negativních stavů mysli. Esence přinášejí oproštění od každodenního stresu, navozují naopak klid, rovnováhu, pocit síly a schopnost lépe se vyrovnávat s problémy, řešit je i nacházet své správné tempo.
lifedirection.cz/cs/o-nas

19. prosinec - Koukněte na jehličnany

I když už máte svůj stromek na letošní Vánoce, je tento den skvělou příležitostí vyjít ven, seznámit se s ostatními druhy jehličnanů ve vašem okolí a zjistit, že tito královští obři jsou kolem vás po celý rok.

Look for an Evergreen Day byl původně založen Asociací arboristů, jako den, kdy oceníte krásu těchto stromů mimo hranice pouhého zdobení třpytivými světly a ozdobami. Dokonce i v hluboké zimě si tyto ušlechtilé stromy udržují své jehličky a poskytují nádherný zelený a bílý kontrast, který je tak typický pro hlubokou zimu.

Jehličnany hrály důležitou roli v mnoha společnostech po celé věky, vybrané pro náboženské obřady kvůli jejich zdánlivě věčné povaze i v období smrti. Ale to není jediné místo, kde jsou zastoupeni, domorodí Američané na severozápadě Pacifiku byli zcela závislí na červeném cedru v mnoha aspektech své kultury. Ať už vyráběli oblečení, lana nebo stavěli své domy či kánoe, červený cedr byl životně důležitou součástí jejich života.

Když se vrátíme ještě dále, většina lidí slyšela o tom, jak byl Sokrates donucen vypít sklenici čaje z jedlovce. Jedlovce jsou stálezelené rostliny odolné vůči stínu s krátkými pruhovanými jehlicemi. Jak můžetezjistit, znalost rozdílu mezi jehličnany vám jednoho dne může zachránit život!

Jak oslavit Den jehličnanů

Nejlepší způsob, jak oslavit den jehličnanů, je vzít si knihu o místní flóře a vydat se poznávat všechny různé druhy stálezelených rostlin, které rostou ve vaší části světa. Existují doslova tisíce různých odrůd, takže i ve vaší oblasti jistě existuje několik příkladů.

Je zřejmé, že pokud jste svůj strom ještě nenalezli, pak by se to mělo stát. Když pochopíte rozdíl mezi smrkem, douglaskou a desítkami dalších dostupných odrůd vánočních stromků, budete vědět, které z nich budou mít nejrovnoměrnější rozložení, které budou nejhustší a nejlépe zkrášlí Váš domov a jak je nazdobit.

Autor: EnviWeb
Zdroj: www.enviweb.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Marian Coufal, 2022 - rok pravdy a poznání

www.genessismi.cz

YT: Poselství Stvořitele

Petr Chobot, Co dál po covidu... 2. díl

Lidstvu je ještě dávána šance. Nedívejme se na sebe jako na střed vesmíru a začněme fungovat jako celek. Původní vědění a vědomí přírodních národů by mohlo zachránit současnou situaci.

www.petrchobot.com
www.incabotanica.com
www.incamedica.com

Nabíráme na síle

Dobrý den,

je to teprve týden, co jsme spolu se Svobodou zvířat zveřejnili projekt www.KonecKleciVOhrozeni.cz, a za tu dobu poslalo osobní e-mail eurokomisařům poslalo více než 1500 lidí! Takový úspěch jsem opravdu nečekala.

Každý den se přidávají další a další a tlak na Evropskou komisi roste. Je zapotřebí, aby eurokomisaři dodrželi svůj slib a předložili návrh na ukončení klecových chovů co nejdříve.

JDU NAPSAT EUROKOMISAŘŮM

Ukažte, že Vám osud zvířat v klecích není lhostejný, a trvejte na splnění závazku. Evropská komise jej dluží více než milionu evropských občanů. Teď ho ignoruje a hrozí, že nevinná zvířata zůstanou ve vězení klecí ještě desítky let. Každoročně se to týká 300 milionů zvířat: prasnic, slepic, králíků, telat, a dalších. Nepředstavitelná čísla, nepředstavitelné utrpení.

Můžeme s tím však něco udělat. Postavte se za zvířata. Stačí kliknout zde.

Mnohokrát Vám děkuji. Bez Vaší pomoci se zvířata v klecích neobejdou.

Se srdečným pozdravem

Romana Šonková
Vedoucí CIWF Česko

Zdroj: CIWF Česko

Oldřiška Kališová, Sestřih: Transformací k Lásce

Sestřih rozhovoru s Oldřiškou Kališovou, celý rozhovor naleznete zde:
https://www.cestyksobe.cz/oldriska-kalisova-transformaci-k-lasce/38029


www.morezivota.cz

Ivona Antalii, Důvěřuj sobě a svému vedení

Ivona Antalii

https://www.kliceksrdci.cz/

Libor Hajda - Praxe, nové techniky terapie a výzkum Parkinsonovy choroby

Holistická regresní terapie a další léčebné techniky

www.branakuzdraveni.cz
www.facebook.com/branakuzdraveni

Oto Mikloš, Jak přežít transformaci

Pěstujte láskyplný vztah - všichni.

+420 605 425 983

Když vnitřní soudce odstupuje z funkce

Krátký vhled do vnitřních struktur

Nevědomí rodiče nás nemohli milovat bezpodmínečně, přestože se to tak říká. Nevědomost, odpojenost od Zdroje, to je matrixový aspekt. A matrixová tzv.láska je ve Světle Pravdy ovládáním, kontrolou, manipulací, závislostí, se-trvá(vá)ním ve hře tyran-oběť, jakkoli subtilní podobu tato hra může mít. V rámci této hry nás rodiče formovali dle svých představ, programů, sociálních a jiných statusů ve snaze udělat pro nás "to nejlepší". A my jsme tolik toužili po Lásce, že jsme se nechali programovat/ovládat/zneužívat/kontrolovat a dělali jsme vše pro to, abychom, sami od Zdroje odstřižení, kousíček Lásky dostali.

Vytvořili jsme si tak strukturu vnitřního soudce, složenou ze všech programů, rodových i osobních karmických i traumatických zátěží, ale i z tzv. radostí, potěšení, uspokojení. Tato vnitřní struktura pak korigovala celou naši existenci, abychom se nevychylovali z vyrytých kolejí. Rodiče s námi již dávno nejsou, mnohdy ani fyzicky, tyto (podvědomé) struktury v nás však existují stále. Dokud je nezvědomíme.

Z-vědomění je vytažení z podvědomí do vědomí a následné propuštění a odevzdání. Nezbytným prvkem tohoto procesu je zastavení (se). To je okamžik, vteřina spojení se Zdrojem. Zastavit (se) a nepustit ke kormidlu podvědomou soudcovskou, tedy ne-Láskovou strukturu/myšlenku/pohnutku. Stovky zastavení denně začnou rozkrývat náš vnitřní matrix, naše mentální omezení a krabici. Každé zastavení může přinést uvědomění a odevzdání. Každé odevzdání vytvoří prostor pro vnitřní Zdrojové vedení. Čistíme podvědomí, pečujeme o svůj prostor, expandujeme, neboť uvolněnou částí prochází kvantově mnohem více energie, než když byla ucpaná soudcovskou strukturou. Vytahování podvědomých vzorců na Světlo je proces s-Jednocování. Ženská energie se spojuje s mužskou a tvoří Jedno-tný celek procesů, tanec při broušení diamantů.

I.

Autor: Živá Iva
Zdroj: www.ivakotaskova.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Kdy je ten správný čas?

Na tento článek hledám čas už několik týdnů. Tak to mi přijde nejvíc:)

A jak vidíte, nakonec jsem ho našla. Vytrvala jsem. A našla.

Nejraději bych celému fenoménu věnovala tisícistránkovou knihu. Tak se naopak omezím jen na pár slov. Někdy příště víc.

Kde na to bereš čas? Dostanu občas dotaz. A vlastně nerozumím.
Tam, kde my všichni? Nebo znáte někoho, kdo nemá 24hodin denně? Má víc? Nebo má snad méně?

Záleží přeci jen a jen na nás, čemu, komu, budeme NÁŠ čas věnovat. Dokonce si dovolím tvrdit, že ani nic jiného nemáme.
Snad kromě energie. Čas a energie jako základní koření života. Sůl a pepř.
Den a noc.

Stejně jako ve známém filmu, kde hrdinové chodí po světě a na rukách jim tikají hodinkové náramky s jejich časem, se občas pro změnu ptám já: Copak vám netikají?

Samotný čas považuju za skvělého přítele. Pokaždé, když potkám překážku, problém, vím, že díky němu, díky jeho věčné přítomnosti, ji můžu překonat.
Kdy?
No právě teď.

V jeho objetí je útěcha vždycky. Každou věc, kterou si přeju vylepšit, změnit, odstranit, zušlechtit... můžu udělat teď hned. Čas je tady pořád! Bez výjimky. Čeká, až budu chtít.
A díky němu mohu jednoduše kdykoli.

Cokoli si přejete. Na cokoli se připravujete. O čemkoliv sníte. Správný čas je TEĎ.
Teď.
Teď.

Děkuji, Silvia Skalová. www.skalacenter.com

Autor: Silvia Skalová
Zdroj: skalacenter

Sdíleno s laskavým svolením autora