Petr Václavek, MUDr. Jan Vojáček, CFMP,FOODGROOT - Dozvím se, co jím

Přizpůsobte si nakupování potravin pro zdravější život.

Foodgroot vám může pomoci žít zdravěji

Jste individuální osoba sestávající se z originálních buněk. Žádné z generických dietních doporučení nebude nikdy dokonale zapadat do vašich současných potřeb a zdravotního stavu. Kromě toho vám nikdo neporadí, když to potřebujete nejvíce - během procesu nakupování. Foodgroot to celé od základu mění.

www.foodgroot.com

Nina Kodymová, Škola pro malé i velké osobnosti

Školka a škola, kde z dětí rostou autentické osobnosti s láskou k poznávání světa a odvahou v něm tvořit svůj vlastní příběh.

www.uvrbicek.cz
www.willowtrees.cz

Co vysíláme,to se k nám také vrací

I kdybyste měli pocit, že současný stav Vašeho života není takový, jaký byste jej chtěli mít, nezapomeňte, že v každý okamžik můžete pracovat na tom, abyste proměňovali směr svého života žádoucím směrem.

Jste dokonale svobodnými bytostmi, které mají tvořivý potenciál. Vybrali jsme si pouť v tělech na Zemi, abychom se učili a rostli. Nezapomeňte ale přitom také na to, že i když cele přijímáte lekce, zkoušky, výzvy a snažíte se z nich učit a čerpat poznání, což je úžasné, nejste vězni svých konstelací a můžete se vědomě rozhodnout, zda (ne)chcete setrvávat dál v určitých energiích. Vždy se můžete pokoušet zjednat nápravu (léčit sebe, komunikovat své pocity a potřeby apod.) nebo, pokud jsou určité dveře stále zavřené, vykročit jinudy.

Ptejte se každý den, každý okamžik, který si vzpomenete, co zde chcete ve svých životech tvořit a jednejte vždy v souladu s heslem, že co vysíláme, to se k nám také vrací.

Autor: Veronika Neumannová, Bright Future Dimension
Zdroj: veronikaneumannova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Light Sofie, Setkání s bytostí Naděje - mantra  a krátká meditace

Jak aktivovat a oživovat svoje životní síly? 

Ocitáme se v proudu sil, které jsou obrovskou příležitost, otevřenou náručí pro možnost spojení se Božskými silami.

Mantra Naděje a Meditace - Setkání s bytostí Naděje

Jenom se na to dívejte!


Náhledový obrázek je pouze ilustrační

Autor a zdroj náhledového obrázku: ©ipopba, Getty Images na webu Canva.com

Nejdelší cesta na světě

Proč jsme se inkarnovali, čili vtělili do tohoto světa? Na planetu Zemi? Musí to mít přeci nějaký dobrý důvod?

Jsme tady. Máme tělo. Máme jméno. Umíme mluvit a vše kolem nás samotných často i popsat.
Máme touhy. Třeba i konkrétní cíle. A v momentě, když se před námi, na té naší cestě objeví překážka, spustíme myšlenkový mechanismus.
Přemýšlíme nad řešením. Hledáme dveře, které by šly otevřít.

Někdy se tak zavaříme, že nemůžeme spát. To řešení nám pořád uniká. Vše, co vymyslíme, má nějaké malé "ale". Mnohdy i větší.

A přitom všichni bez výjimky, máme v sobě obrovskou moudrost, která ví, co máme dělat. Ví to vždy. Nikdy nespí. Je ochotna s námi kdykoli komunikovat. Je podporující. Absolutně milující. A navíc, když se jí dotkneme, cítíme se výborně.
Deprese mizí. Zoufalství se rozplyne. Strach i váhavost se stávají pouhými slovy.

Tak proč je tak těžké k ní dojít?

Mezi tímto prostorem stojí překážka, která je tak úžasná a téměř dokonalá, jednoduše proto, že ve skutečnosti překážkou není. Tou překážkou je naše falešná identita.
Ego.
Přesně ta složka, která v momentě, kdy promluvíme, dostává zelenou.
Kdybychom ji mohli zahlédnout, uviděli bychom dým s mávající personou namalovanou na papíře. Uviděli bychom obličej, jenž se neustále mění. Hologramový obličej věčné proměny.

Čím víc času jsem v tomto těle, tím více mám pocit, že vzdálenost, čas i realita jsou prostě relativní a jejich prožitek subjektivní. Protože ač mi může nadpis tohoto textu připadat sebevíce absurdní, pravidelně se dívám na skutečnost, že těch necelých 40 cm se někdy zdá nepřekonatelně daleko.

Samotný život od narození, až po smrt, je cesta. Jak dlouho bude trvat, je dáno našimi rozhodnutími, ať již těmi minulými nebo současnými. Taky osudem. Karmou. Okolnostmi.
Ovšem jestli během něj ujdeme, tu nejdelší cestu na světě, cestu z hlavy do srdce, záleží jen a jen na nás.

A v momentě, kdy se aspoň na chvíli ocitneme tam dole - v srdci - pokaždé s údivem hledíme na něco, co ale velmi dobře víme, od počátku počátků.
Všechno má řešení. Všechno je možné. Cesta existuje. Láska proudí.

Je jedno, jestli se tam propadneme při pohledu na malé roztomilé štěně, když zrovna spěcháme na autobus. Není důležité, že nás do citu dostal obraz dvou lidí, kterým ve filmu nezbývá víc, než pár posledních minut.

Jak bylo již mnohokrát řečeno:
"Na konci, jediná věc na které záleží, je, kolik jsi miloval."

Děkuji, Silvia Skalová. www.skalacenter.com

Autor: Silvia Skalová
Zdroj: skalacenter

Sdíleno s laskavým svolením autora

Miroslav Zelenka, Aktuální informace k současné situaci na Zemi

Pouze ten, kdo má dostatek informací má možnost svobodné volby.

miroslav-zelenka.cz

MUDr. Mikuláš Štefan, Na toto není očkovaní. Nebo je?

Pojďme nahlédnout pod pokličku vedení této Planety..

www.mikulasstefan.sk

Richard Stříbrný, Nejvýznamnější konstelace - Červen 2022

www.stribrny.cz/

Robert Policar, Superpředpověď na rok 2021

My jsme svět.

http://robertpolicar.cz/
[email protected]

 

Lidé nesouhlasí s týráním zvířat

Dobrý den,

tahle zbrusu nová zpráva mi udělala radost. Drtivé většině lidí z Evropy záleží na dobrém životě pro zvířata!

Posledně jsem Vám psala na Světový den bez klecí, 13. října. V ten den se tisíce našich podporovatelů z celého světa vyfotily se symbolickou kresbou prázdné klece na dlani. Evropské komisi jsme vyslali jasný signál: ukončete dobu klecovou co nejdříve.

Dnes se s Vámi chci podělit o tuhle novinku: světlo světa spatřil nejnovější oficiální průzkum veřejného mínění Eurobarometr na téma welfare zvířat, který se provádí po celé Evropské unii.

A jeho výsledek? Předčil všechna naše očekávání.

Eurobarometr 2023
Devět z deseti lidí v Evropě (89%) chce, aby EU skoncovala se zavíráním hospodářských zvířat do individuálních klecí. Existuje tu jasný trend mezi lidmi ve všech 27 členských státech: téměř všichni žádají lepší ochranu hospodářských zvířat. Přes osm z deseti respondentů (84%) si přeje, aby byl welfare hospodářských zvířat chráněný lépe.

Číst více

Přečtěte si více o průzkumu Eurobarometru v našem novém článku na webu.

Co bude dál?

Teď už víme, že jediné, co stojí mezi námi a koncem doby klecové, je politická vůle. Konkrétně vůle Evropské komise.

A více než kdy dříve nastal čas být slyšet. Být hlasití a neoblomní.

Rozhodla jsem se sdílet s Vámi plán našich budoucích kroků. Protože bez Vás to nezvládneme.

Drobná připomínka, proč jsou klece špatné

V Evropě žije 300 milionů hospodářských zvířat celý život nebo jeho podstatnou část v přeplněných klecích a těsných kotcích nebo boxech. To jim způsobuje obrovské utrpení. Na každou slepici či králíka v kleci připadá životní prostor o velikosti papíru A4. Prasnice musí kojit svá selata přes kovové mříže.

Více o dosavadním průběhu kampaně si můžete přečíst na našich stránkách.

Chtěla bych Vám moc poděkovat za všechnu Vaši podporu. A za to, že při nás stojíte i v téhle době plné výzev a překážek.

Se srdečným pozdravem

Romana Šonková
Vedoucí CIWF Česko

Zdroj: CIWF Česko

Jaký je váš bod 0?

Víte to? Pokud jej totiž neznáte, budete se točit v kruhu. Budete neustále hledat způsoby a řešení, které vám nebudou fungovat. Bod nula je naprosto zásadní schopnost na sebe pohlédnout z dálky
Ano, vyžaduje to odvahu. Jistou upřímnost. Ale především ochotu se mít o něco lépe. Ať už to ve vašem podání znamená cokoliv.

Všechny problémy světa mají řešení. Každá věc se dá změnit a pokud se na to třeba necítíme, změní se v čase (což je výhoda rčení, že změna je život:)

Jestliže čtete tyto řádky, tak se někde v časoprostoru také nacházíte. Dalo by se říci, že někde více, či méně, uprostřed cesty ke svobodě.

To místo, kde jste právě teď, nazývám bod 0.

Výchozí, defacto startovní čáru.

Protože, ať už je problém jakýkoliv, tkví v čemkoliv, tak vědět, kde jsem, je prvním krokem.

Jako příklad můžu uvést třeba alkohol. Pokud piju hodně a komplikuje mi to život, dá se to urovnat, vyléčit, tedy změnit, jedině když uvidím kde jsem. Jedině, když si přiznám, že piju příliš.
Pokud nenajdu způsob, jak se na svůj život podívat aspoň z části objektivně, je možné, že mě zaplaví pocity viníka nebo oběti. A často moje mysl může vytvořit "skálopevný" názor, já jsem v pořádku, to jen svět kolem mne není:)

Pokud mám nadváhu. Deprese. Nejistotu. Nemůžu se vyjádřit. Jsem na mizině. Osamocený. Vyhořelý. Nemocný. 

Může to být cokoliv. 

Velmi pomůže uvědomit si výchozí bod. 

To samotné přiznání je často doprovázeno úlevou. Ono nás totiž stojí hodně sil svou pozici maskovat. Nejvíc sil nás to stojí... sami před sebou:)

A pokud je váš bod 0, bodem, "mám se skvěle", tak je toto uvědomění v podstatě stejně hodnotné. Můžete díky němu ucítit vděčnost, za to, jak dobře se máte. V jak skvělé fázi života se nacházíte. 

Samotné vnímání pocitu, už nemůžu (třeba v práci nebo vztahu), vám může být tou poslední kapkou. Kapkou, která vám dovolí zlepšit svůj život tím, že něco pustíte. Stejně jako bod nula zavírá dveře, dveře i otevírá. 

Cítím se nervózní, protože už bych měla začít. Pořád to odkládám.
Nebo se cítím nesvá, neb "tohle" jsem chtěla říct už dávno, ale bojím se. 
A navíc, jestliže máte nějaké nesplněné sny, uvidíte, jak daleko se od nich nacházíte a co potřebujete udělat, abyste byli blíž. 

Bod nula je první krok. 

Bod nula je krokem nezbytným.

Ještě pořád je tento svět plný lidí, kteří si ještě nedokázali říci (nebo ještě nemohou), tváří v tvář, ráno do zrcadla: tento život, celou mojí realitu, všechno, co žiju, jsem si vytvořil.

Přitáhl, vybral, rozhodl jsem o svých přátelích, partnerech, bytu, práci, jídle, nemoci, spánku, sexu i domácím mazlíčkovy:)

Když jsem se ve svých 27 rozváděla, nebylo to nic příjemného. Ovšem jako dnes si pamatuju moment, kdy jsem seděla sama v práci a hleděla do počítače. Měla jsem ten den dost času na přemýšlení, rozjímání, hledání. Až ve chvíli, kdy jsem si uvědomila krutou pravdu, že pokud budu mít pocit, že za naše selhání mohl můj exmanžel, už žádný šťastný vztah nezažiju. 
Aby toho nebylo málo, došlo mi také, že jestliže svoje nitro neproměním, budu se za pár desítek let rozvádět znovu! 

Udělalo se mi doslova fyzicky zle. To přiznávám:)

Ale potom se přede mnou otevřelo řešení. Cesty se začaly otevírat.
A musím napsat, že to přiznání bolelo mnohem více, než samotné proměňování (a že to bolelo především moje ego, o tom napíšu víc zase někdy příště:)


Proměňování sice trvalo a trvá, již dlouhé roky, ale zatím jsem nenašla nic smysluplnějšího, čemu se v tomto krátkém lidském bytí věnovat:)

Tak se zkusím znovu zeptat, jaký je váš bod 0?

S láskou děkuji,

Silvia

Autor: Silvia Skalová
Zdroj: skalacenter

Sdíleno s laskavým svolením autora

Yvetta Ellerová: Úplněk v Panně a 7 proseb

S Láskou a se Světlem
- Yvell
https://yvellerova.cz/


Sdíleno s laskavým svolením autora

autor a zdroj náhledového obrázku: Jitka Saniová - pomocí AI

YT kanál: Vědomí radosti
Zdroj videa: https://youtu.be/TaPGdraRG0Y

Mimosmyslové vnímání

Mimosmyslové vnímání představuje velmi širokou oblast založenou na získávání příjmu informací nebo prožitku mimo naše smysly. Je potřeba si uvědomit, nebo dokonce připustit, že mimosmyslové vnímání používáme téměř všichni, pouze si jej neuvědomujeme. Rozhodující není pouze vjem či přijatá informace, ale to, co si z něj zapamatujeme, jak jej pochopíme a jak mu rozumíme. To jsou informace, které mohou být pro nás přínosem.
            Do mimosmyslového vnímání můžeme zařadit více aktivit jako je například channeling, remote viewing (dálkové vnímání), opuštění těla – out of body experiences, lucidní snění (astrální cestování), telepatie, komunikace s tzv. neživými objekty nebo napojení na informační pole. V dnešní době je výraz „pole“ často používaný a oblíbený. Existuje však mnoho různých polí. Například já často používám výraz morfogenetické pole. Informační pole je pojem nejširší a nejuniverzálnější. Kromě výše uvedených druhů mimosmyslového vnímání jakožto formy získávání informací je i logika mimosmyslovou formou získávání informací. Například, když ze dvou informací dokážeme logickým postupem vyvodit informaci třetí.

 Nejčistší způsob je získávat informace přímo z informačního pole

            Zřejmě nejobecnějším a možná by se dalo říct i nejúčinnějším či nejčistším způsobem je získávání informací z informačního pole. Otázkou je, jak se na toto pole napojit. Získáváme informace přímo, nikoli přes nějakou další bytost, což by mělo zajistit čistotu informace bez jakéhokoliv dalšího vlivu či dokonce záměru. Pokud například používáme channeling, telepatii apod., vždy je v těchto případech na druhé straně nějaká bytost, čili jakýsi mezičlánek mezi informací a námi. Bytost, která nám zprostředkovává informaci, může mít i jiný úmysl, než nám předat pro nás vhodnou informaci. Kromě toho ani tato bytost, i když je třeba již v nehmotné podobě nemusí mít informace správné.

            Často se setkávám s tím, že lidé vnímají nějaké hlasy, které jim předávají informace a oni jsou tím skutečně okouzleni, protože najednou dostávají mimosmyslovou cestou informace. Mnoho lidí je už samotným tímto faktem natolik okouzleno, že se ani nesnaží přezkoumávat předávané informace. Jedná se většinou o lidi, kteří mají v této oblasti jen malé nebo vůbec žádné zkušenosti. Neoplývají žádnými mimořádnými schopnostmi a najednou k nim nějaké nehmotná bytost začne promlouvat. Už toto samo o sobě dokáže tyto lidi fascinovat. Dostávají se do skupiny “vyvolených” na „vysoké“ duchovní úrovni, s nimiž někdo komunikuje a dost často se ani nesnaží zjistit, kdo s nimi mluví, například přímým dotazem ke komunikující bytosti.

            Samozřejmě vše má své výhody či nevýhody, a tak při přiměřené dávce pokory můžeme připustit, že nějaká vyšší bytost nám předá informace částečně zkreslené, ale takové, které jsou pro nás nejvhodnější v ten daný okamžik. Ne vždy jsme schopni unést pravdu či dokonce se ubránit zneužít nějaké informace ve svůj prospěch na úkor jiné bytosti.

            Podle mého názoru je zřejmě nejhodnotnější metodou získávání informací přímo z informačního pole. Jak už jsem výše uvedl otázkou je, jak si představujeme a jak poznáme přímé napojení na informační pole. Přijde nám nějaká verbální informace. Jedná se o napojení na informační pole, anebo je to informace předaná nějakou bytostí. Není to úplně jednoduché to rozeznat a mnoho lidí bylo svedeno na scestí tím, že k nim někdo či něco začalo promlouvat. Bytost, která nás chce nějakým způsobem ovládat, samozřejmě nezačne tím, že nám řekne nějaký příkaz, ale začne nám předávat informace, které minimálně zpočátku mohou být pravdivé a hodnotné a člověk si je může i ověřit. Tím si získává naší důvěru a pak postupně začne realizovat své záměry s námi. Chce to opravdu opatrnost.

            Co je z mého úhlu pohledu napojení se na informační pole. Principiálně není nic jako akáša, jakási knihovna záznamů všeho, co se kdy stalo, jak se to často popisuje. Není jakési informační pole odtržené od reality. Informační pole je vše, co existuje. Teoversum je jedno ohromné vědomí a kromě něj nic neexistuje. Vše se zde odehrává současně, minulost, přítomnost, budoucnost, paralelní reality. Když se napojujeme na informační pole a chceme získat nějakou informaci, tak se napojujeme na určitý bod časoprostoru v tom nejobecnějším slova smyslu, tj. nejenom naší 3D reality, ale i na to, co je minulostí, budoucností či paralelní realitou a odtamtud přímo pohlížíme na skutečnost a získáváme tím nejčistší informaci.
            Chápu, že tento popis získávání informací může zdát složitý, ale když přijmeme myšlenku, že vše je jedno ohromné vědomí, pak se principiálně můžeme napojit, na kterýkoliv bod tohoto vědomí – Teoversa. Takto získaná informace, která není  zprostředkována žádnou jinou bytostí, by měla být nejpřesnější. Samozřejmě je otázka, jak se k takovéto formě získávání informací z informačního pole dostat. Cestou je otevření páté šesté a sedmé čakry. Rád bych i tady podotknul, že neméně důležité jsou otevřené i spodní čakry. Častým problémem je, že mnoho lidí, kteří chtějí získat nějakou informaci, tak se většinou ptají někoho, nějaké bytosti. Domnívám se že nejpřesnější metodou je, podívat se  přímo na příslušný bod reality. Tuto metodu jsem zatím nezaznamenal, jako významnou a důležitou v různých doporučeních k získávání informací.
Jedním z nejčastějších případů je zájem lidí o informace z minulých inkarnací. Není vždy nutno dělat regresi nebo se ptát svého overega, ale je možné se přímo podívat. Chápu, že to vypadá velmi složitě, ale opravdu to zas tak obtížné není, jak se většina lidí domnívá. Velká většina má obavy z obtížnosti a sami si tímto kladou zábrany, proto se o to ani nepokusí, takže informace nezískají. Uvedu typický příklad. Mám nějaký životní nebo zdravotní problém a ten problém má své příčiny, které se mohou vyskytovat v tomto životě, v dětství, ale také v životech minulých. Kdo udělá to, že se zeptá, či spíše požádá, že chce vidět či dostat informaci, co je příčinou jeho obtíží? Naprosté minimum lidí. Přitom ti lidé, kteří tak učiní, odpovědi dostávají.

            Mám s tím zkušenost například ze seminářů v Chorvatsku. Tyto získané informace jsou někdy ve formě přímého prožitku určité životní události v minulém životě, nebo ji můžeme vidět jako divák prohlížející si film. Prostě se napojí na určitý bod časoprostoru, či můžeme také říct informačního pole a informaci získají formou komplexního prožití si té události včetně plně prožitých emocí, takže nemají žádné pochybnosti o pravdivosti informace. Dokonce mohou vnímat i emoce druhých lidí, kterým ubližovali nebo pomáhali.

            Považuji za závažný nedostatek opomíjení našich schopností napojit se na kterýkoliv bod Teoversa. To sousloví “kterýkoli bod Teoversa” je samozřejmě nutno chápat s určitou nadsázkou vzhledem k nekonečnosti Teoversa v čase a prostoru. Čím je určitý bod v čase a prostoru od nás vzdálenější, tím je obtížnější o něm informaci získat. To samé platí i pro tak relativně omezený časoprostor, jakým je naše planeta od vzniku své existence. Při řešení našich problémů nás asi nebude příliš zajímat, co se odehrálo před pěti miliardami let na druhém konci našeho vesmíru. Pokud se chceme napojit na nějaký bod časoprostoru, měli bychom mít, alespoň nějako představu o souřadnicích tohoto bodu.

            Trochu odbočím – vyšší bytosti, které mají schopnost se přesunovat časoprostorem na vzdálenosti milionů let a milionů světelných let, také potřebují si bod, kam se chtějí dostat, nepřesně řečeno vizualizovat, napojit se na něj, aby se mohly do tohoto bodu přenést.
To samé platí pro nás i pro získávání informací, protože i my se pro získání informací potřebujeme napojit na určitý bod časoprostoru. Jako příklad bych uvedl situaci lidí, kteří nikdy neslyšeli nic o Atlantidě a vůbec netuší, že existovala, tak se na ní budou obtížně napojovat. Hodnocení či jiné zpracování toho, co vnímáme smysly je již proces mimosmyslový, jenž může přinést nové informace.

Vnímání našimi smysly, je vnímáno a následně popisováno různými lidmi rozdílně

            I to, co je vnímáno smysly, je vnímáno různými lidmi rozdílně i přesto, že tito lidé vnímají stejnou část reality. To se podílí i na rozdílném hodnocení jevů, na čemž se však již projevuje úhel pohledu. O to víc je specifické pro každého člověka, pokud se jedná o vnímání mimosmyslové. Také hodnocení bude o to rozdílnější.

            Mimosmyslovým vnímáním také můžeme získat vjem, pro který nemáme referenční vzorek. Když někomu chci sdělit informaci o barvě, tak máme určitou “dohodu”, že například pro určitou frekvenci používáme termín “modrá” a tím je ten pojem sdělitelný. Když však zažíváme ve stavu rozšířeného vědomí určité vjemy, může to být nesdělitelné a slovy nepopsatelné protože pro to neexistují výrazy v lidštině. Proto jsou některé vjemy získané mimosmyslově ve stavech rozšířeného vědomí nesdělitelné, nebo sdělitelné jen na podobenství či modelech. Výhodou je, pokud člověk má nějaké povědomí, kde se to ocitá, v jakém bodě časoprostoru, v jakém bodě informačního pole.

            Sám jsem měl několik zážitků ve stavech hodně rozšířeného vědomí, které ani nejsem schopen popsat či sdělit, protože pro popis zážitku nemám žádné výrazivo.
Pokud se tyto stavy a vjemy stávají spontánně některým lidem, kteří nic netuší, tak si může myslet, že se zbláznil a není ani schopen to někomu vysvětlit. Mohou to být gejzíry událostí energií a barev, které nemají žádnou obdobu v naší 3D realitě a s naším vědomím, na které jsme zvyklí, nemají naprosto nic společného. Někdy je velmi obtížné i pochopit smysl a účel toho, co vnímáme. Určitou představu si mohou udělat lidé, kteří někdy použili tzv. psychowalkmany.
Vjem je nejobecnější pojem příjmu informace myslí. Tento pojem zahrnuje všechny formy příjmu informace, jak smyslové tak i mimosmyslové, což je jak fyzika, tak i metafyzika a logika. Výhodou je, když člověk ví nebo alespoň tuší, co prožívá. Že to nejsou jen halucinační vize gejzírů barev, ale že jsou to neuvěřitelná množství všech forem vědomí, které nemají s formami vědomí, na které jsme zvyklí naprosto nic společného, které jsou z našeho pohledu abstraktní. Toto vše lze prožít, ale člověk to musí také správně pochopit.
Měl na mysli Jan Neruda pouze výčet povolání, když říkal vším, čím jsem byl, byl jsem rád? Nebo uvažoval i o životech v jiných časových či prostorových realitách. Je těžké přepokládat, že kdyby měl nějaké mimosmyslové zážitky, tak by o nich v té době psal, protože by pravděpodobně byl prohlášen za blázna.

            Problematičnost řešení vlastních problémů (např. zdravotních) ve stavech rozšířeného vědomí spočívá v tom, že když se člověk dostane do stavu vědomí bytosti, v jejíchž silách je problém řešitelný, nevidí důvod, proč jej řešit, ať už pro jeho bezvýznamnost (z pohledu vyšší úrovně), nebo pro jeho významnou roli v životě. To je paradox, který může plně pochopit pouze ten, kdo to prožije. Když se dostaneme do stavu hodně rozšířeného vědomí a máme připravenou nějakou otázku, tak se může stát, že v tomto stavu nám tato otázka přijde naprosto bezvýznamná až malicherná.

            Slyšel jsem o lidech, kteří se dostali do stavu rozšířeného vědomí a v něm se těšili na takové okamžiky, jako je tento tzv. reálný život, jako na prožitek, který je obzvláštňující, tak jako se v reálném životě těšíme na okamžiky rozšířeného vědomí.  A to je ta relativita. Osobně nikoho takového neznám, ale mluví se o tomto paradoxu u tzv. osvícených lidí.

Smyslem života je právě tento život, který prožíváme

Více poutníků po jiných realitách došlo k závěru, že smyslem našeho života zde na zemi je plně si prožít tento náš život. Tím myslím i plně emočně a nesnažit se odříznout si všechny emoce ve snaze zbavit se utrpení, protože to, co pro nás má význam jsou právě životní zkušenosti včetně emočního prožití. Aby se nám nestalo, že život prožíváme pouze jako divák sledující film, i když mnoho lidí filmy prožívá téměř stejně emočně jako skutečnost. Přece jen je odlišné si poplakat nad utrpením filmového hrdiny ve srovnání s tím, když se něco podobného děje v našem životě.

            Zvláštní jsou tresty ve vězeních jako je samotka nebo černá komora, které se velmi podobají některým duchovním terapiím jako je např. dunkelterapie, jejichž základem je senzorická deprivace, tj. absence smyslových vjemů. Je zvláštní, že tam to je pojímáno jako trest, ale je možné že lidé, kteří páchali skutečně nepěkné věci, se po týdnu ve tmě potkají sami se sebou. Pak to pro ně může být velmi stresující zjištění, protože mohou pochopit, kdo opravdu jsou a co páchali, což může být nepříjemný a trýznivý prožitek. Také ovšem se mohou vyskytnout vězňové, kteří to prožijí jako obohacující prvek.

            Kvalita informátora je dána dvěma věcmi. Za prvé – kvalitou obrazu (věrností odrazu skutečnosti a ostrostí obrazu), který informátor vnímá a za druhé – schopností informátora popsat tento obraz srozumitelně ostatním.

            Lidé se původně také dorozumívali telepaticky a neměli před sebou tajnosti a u některých tzv. přírodních národů tomu tak je či donedávna ještě bylo. Vnesení cizorodých prvků do lidského genomu, zejména prvků zaměřených na užitek pro jedince na úkor komunity, negativně ovlivnilo vědomí lidí v tom smyslu, že se snažili znepřístupnit své myšlenky před mysli druhých. Tak postupně docházelo k oslabování telepatických schopností až k jejich téměř úplnému vymizení, i když možná přesnější vyjádření by bylo, že došlo k vymizení používání těchto schopností, které do určité míry máme všichni.    

Při telepatické komunikaci dochází k přenosu informací jako celek i včetně emocí. Je tudíž obtížné lhát. Vznik mluveného slova a rozmanitost jazyků rozdělilo lidstvo a postupně se vytratila schopnost komunikace telepatií, což bylo také záměrem – rozdělit lidi a omezit jejich schopnosti.

Zdroj: miroslav-zelenka

Sdíleno s laskavým svolením autora

Martina Slabá, Před Slunovratem: Kam míří šíp Střelce?

Učení tolerance a respektu k příběhům a cestám druhých lidí.

www.martizena.cz

00:00 - Úvod
00:15 - Období největší tmy
02:25 - Zanoření, uvnitřnění
05:43 - Předci v souladu
09:40 - Protipohyb ve společnosti
10:45 - Snažíme se přesvítit tmu?
12:10 - Vnitřní oheň
13:22 - Vnitřní Střelec
16:30 - Kam míří Střelcův šíp?
17:52 - Je veden srdcem?
21:02 - Víra, naděje
23:53 - To lidské i animální
26:43 - Závěr

PhDr. Petr Hampl,Ph.D., Trendy roku 2021

Jak se mění společnost a co to pro nás znamená.

https://www.petrhampl.com/

Je to tak,jak to má být … pro tuto chvíli (směrem ke klidu)

Pokud jsi tam, kde zrovna jsi, s tím, s kým jsi, má to tak pro tuto chvíli být.
Nemusíš být žádný „esoterik“, guru nebo učitel filozofie, abys pochopil, že když něco TEĎ je, tak to prostě je a mělo to tak BÝT.
A naopak, to, co zrovna TEĎ nemáš, s kým nejsi a co neděláš, být nemá, protože to prostě není. 
Je to logické a někdy stejně nepřijatelné pro rozum a pochopení.
Můžeš samozřejmě namítat, že jsi to chtěl jinak, jinde a s jiným, ale realita je taková, jaká JE.
Když máš tendenci něco změnit, jdi do toho, snaž se nebo to nechej po proudu, afirmuj, bojuj nebo měj k realitě tisíce různých postojů, 
jen vždy přijmi to, co přijde, jako to, co pro danou chvíli MÁ být.
Potom budeš v klidu (přijde klid).
Přijmi i „sebe“, svůj part, svou roli i své námitky proti sobě, proti ostatním tak, jako by měly pro danou chvíli existovat … protože existují.
A když to nepřijmeš, tak jen přijmi své nepřijetí a dál můžeš pokračovat ve své krasojízdě.
Realita je vždy taková, jaká JE.
Jestli k tomu zaujmeš pragmatický postoj nebo eso-nadhled, 
je jedno, když ti pomůže zůstat v klidu. 
Jakmile se však s realitou začneš hádat, vždy prohraješ, ale to už zřejmě ze svého života víš.
To nic nebrání se držet svých cílů, plánů a tužeb, snažit se zbohatnout, zduchovnět nebo budovat kariéru, vždy však přijmi, že vše je tak, JAK MÁ BÝT.
Potom budeš z toho bláznivého kolotoče nespokojenosti venku 
a ten pocit klidu ti bude odpovědí i odměnou. 

Autor: Karel Spilko
Zdroj: matrix-neo.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Vladimír Kafka, Život naživo

Kontakt:
[email protected]
731 863 654
facebook.com/vladimir.kafka.311

Atlantis I.

Atlantida se řadí mezi zaniklé civilizace. Názory na existenci tohoto bájného ostrova se liší. Vědecká skupina se kloní k myšlence, která naprosto vyvrací možnost působení, jakékoliv vyspělé civilizace v tak dávné době. Všeobecně se uznává, vznik prvních kulturních civilizací k roku 3500 př.n.l. Před touto dobou vládl světu v pravěku, pračlověk. Archeologické nálezy, však tento fakt vyvrací a tak je stále více konspiračních teoretiků, kteří na zaniklé, velmi vyspělé a nám doposud nepochopené civilizace věří. Tito lidé, pro svá tvrzení, nepotřebují vysokoškolské diplomy, stačí jim logické uvažování.

Za kolébku lidstva se pokládá oblast, kde vzniklo písmo. Lidé se usazovali u vodních toků, kde budovali svá města. Voda, byla hlavním artiklem, při rozhodování, kde město vystavit. Pravěký člověk se začal podobat dnešnímu člověku zhruba před 10 000 lety př.n.l. a dokázal již vyrábět různé nástroje z kamenů a lovit. Předpokládá se, že vůbec první osídlení a vznik civilizací probíhal na území Mezopotámie. Obyvatelé se velice rychle v podstatě, během pár století, dokázali vyhoupnout na špičku a dominovali ostatním kmenům na celém kontinentu, možná i světě. Přibližně ve stejné době v severovýchodní Africe z pravěkých kultur se začal vytvářet i starověký Egypt. Avšak řecký filosof Platón, řadí Egypt mezi nejstarší civilizace a připisuje mu dataci starší než 9 000 let př.n.l. Dokonalá moudrost a úplné vědění, kněžské tradice a v neposlední řadě i filosofie, měla vzniknout právě zde. Dorozumívání pomocí hieroglyfů, nebo zachované stavby pyramid a chrámů, napovídají o egyptské vyspělé nadprůměrnosti, nebo mnohem starší dataci, vzniku této kultury, která se postupně vyvíjela, nikoliv po staletí, ale tisíciletí. Krásný a tajemný Egypt se stal nedostupný, díky islámské expanzi. Data a informace, jsou velice omezená, cenzurovaná, nebo přímo nedostupná. A tak se, o nejstarší civilizaci dozvídáme pouze to, co nikterak nemůže zpochybnit, nebo poškodit, prvenství a jedinečnost této země. Jednou větou, o Egyptě, dnes nevíme, ani základní informace. Není moc známé, že prehistorické artefakty, vykopané na území, vykazují zřejmé vlivy sumersko-mezopotámské kultury. To by znamenalo, že Sumer mohl položit základní kámen starověkého Egypta? Těžko hledat například souvislosti na tak, politicky nestabilním území, jako je Irák, Irán nebo Sýrie a to nahrává egyptské jedinečnosti. Podél břehů Nilu, byla objevena i celá řada skalních maleb, které potvrzují mnohem dřívější osídlení. Archaická doba, počátek, však zařazuje období I-II. dynastie, až do let (3150-2700př.n.l.) Velmi, krátká doba na skok z jeskyní do pyramid. Historici musí vyvracet důkazy o mnohem starším osídlení, protože by si protiřečili. Jednou se zapsalo, že dějiny dělíme na pravěk, starověk, novověk a tyto dějiny, přesně definují, dané období letopočtem. Tečka! A tak, o Egyptě, ani o pravěku v podstatě nevíme nic. To, ale neznamená, že když my neznáme, život z tohoto období, že neexistoval. Nám prezentovaná, pouhá představa o životě v pravěku, je dnes, již nedostačující! Nacházíme torza, architektonicky vyspělých měst, po celém světě. Tato města musel někdo navrhnou, schválit a vystavět. Žila v nich kultura, na takové úrovni, na jaké jsou jejich stavby. My jim nerozumíme, netušíme jak, byly vystavěny a pouze se domníváme proč a k jakým účelům sloužily. Za posledních sto let se člověk posunul ve všech směrech přímo kosmickou rychlostí. Pokrok je součástí našich životů. Historie však, jakoby se zastavila a zůstala neměnná.

Pokračování článku věnující se Atlantidě zde: Starověká mystéria

Autor: Tým vyspělé civilizace ztracené v čase
Zdroj: vyspele-civilizace-ztracene-v-case

Sdíleno s laskavým svolením autora

Jana Štrausová, Děti nového věku

Co nám děti a lidé okolo nás zrcadlí
Jak číst v situacích, které se vrací a opakují
Jak fungují myšlenky a přesvědčení v našich životech
Naše tělo jako nejspolehlivější zdroj informací

janaterapie.cz

Zastav sa člověk

Človek, kam sa ponáhľaš? Kam utekáš tempom, o ktorom si myslíš, že všetko stihneš. Čo chceš vlastne stihnúť? Chceš stihnúť všetko to, čo si si z vlastnej mysle zaumienil? Chceš stihnúť všetko a preto utekáš? Utekáš stále rýchlejšie len preto, že nestíhaš? Človek, dokedy udržíš toto tempo? Dokedy budú tvoje sily stačiť tvojim výmyslom? Dokedy budeš utekať a čas aj tak nikdy nepredbehneš? Si malý pán na to, aby si riadil všetko, čo si zaumieniš, stihol a zvládol to, o čom si myslíš, že stihnúť a zvládnuť musíš. Si príliš drobným a krehkým stvorením na to, aby si zmenil to, čo je prirodzenosťou a podstatou života dané. Si však trúfalým, odvážnym a statočným, už vopred v prehnanom boji v rýchlosti, ktorou sa rútiš. V rýchlosti nehľadíš do diaľky na konci ktorej sa meníš na zoslabnutú a zranenú bytosť. Nepočítaš s tým, že tvoje sily, ktoré ťa na určitý čas ženú, budú pomaličky chradnúť. Nezamýšľaš sa nad svojou jemnosťou a pominuteľnosťou a naháňaš čas rýchlejšie len preto, že si myslíš, že všetko stihneš. Myslíš si, že tvoja rýchlosť je dôležitá až do momentu, v ktorom ti jemný vánok poraní krídla tvojej pýchy. Tvojou rýchlosťou ťa pritlačí k zemi a začne ti ukazovať život z nadhľadu. Z nadhľadu človeka, pokorne ležiaceho na zemi, čudujúc sa, kam sa tak náhlil, mysliac si, že stihne všetko.

Zastav sa človek a prestaň si už myslieť, že stihneš všetko.

Nemáš čo zmeškať, veď všetko máš. Začni žiť, začni dýchať, začni uvoľňovať svoju myseľ a nenaháňaj čas, pretože ty, človek ušľachtilý, jemný, krehký, zraniteľný, ty si pánom svojho života. Si pánom seba samého, si radosťou a krásou tvorby, ktorá ťa stvorila. Si vlastnou silou a uvedomelosťou, nie hazardom a náhlivosťou. Si dôkladne premyslený a dokonalý svojim tvorcom a nemáš najmenší dôvod mať strach a obavy, či všetko stihneš. Máš všetko, si všetkým, len otvor oči.

Zastav sa človek, a žij pre túto chvíľu. Je tvoja, je neopakovateľná, je možno posledná.

Autor: Silvia Vallová Macháčková, Bohatstvo Mysle
Zdroj: bohatstvomysle

Sdíleno s laskavým svolením autora

Zdeněk Ordelt, Cesta z forem, cesta ke svobodě

www.okobohu.cz
www.slovanskykruh.cz

Petr Chobot, Informace, ze kterých až mrazí! 2. díl

Pokračování prvního dílu. https://www.cestyksobe.cz/petr-chobot-informace-ze-kterych-az-mrazi-prvni-dil/11024

www.incabotanica.com
www.petrchobot.com
www.incamedica.com
FB Petr Chobot – biolog, terapeut

TŘI DRUHY LÁSKY – nádherné vysvětlení dnešních vztahů

“ Láska jestliže “

První typ lásky je pro mnoho lidí jediný, jaký vůbec znají. Nazývám tuto lásku „láska jestliže“. Tuto lásku můžeme přijímat nebo dávat, pokud jsou splněny určité požadavky. Musíš něco udělat, aby sis takovou lásku zasloužil. “Jestliže budeš hodné děťátko, tatínek tě bude mít rád.” “Jestliže uspokojíš mé očekávání jako milenec…” “Jestliže vyhovíš mým představám…” “Jestliže se se mnou vyspíš…” – budu tě mít rád. Rodiče často učí své děti tomuto druhu lásky, když jim říkají: “Jestliže budeš mít dobré vysvědčení…, jestliže se budeš přátelit s těmi a těmi dětmi…, jestliže se budeš oblékat a chovat tak a tak…, budeme tě mít rádi.” V tomto případě je láska nabízena výměnou za něco, co si druhá strana přeje. Motivace takové lásky je v podstatě sobecká. Jejím účelem je získat něco výměnou za lásku. Láska “jestliže” je jako lákadlo na provázku, které může kdykoliv zmizet. Jsou-li plněny podmínky, všechno je v pořádku. Jakmile se začneš zdráhat – nevyhovíš požadavkům na sex, nechceš souhlasit s tím či oním – láska je ta tam. Je to politováníhodné, že láska, která si klade podmínky, téměř vždy sama sebe zničí, protože dříve nebo později jeden z partnerů nebude stačit plnit požadavky druhého. Mnoho manželství se rozpadá, protože byla založena na tomto typu lásky. Manžel nebo manželka zjistí, že je zamilována nikoli do svého skutečného partnera, ale do vysněné, neskutečné, zromantizované představy. Když časem zjistí, jaký její partner ve skutečnosti je, nebo přestanou být plněna očekávání, “láska jestliže” se často obrátí v zášť, a ostatní lidé se možná nikdy nedoví proč.

“ Láska protože “

Druhým typem lásky (a myslím, že na základě tohoto typu lásky se vdává a žení nejvíce lidí) je láska, kterou nazývám „láska protože“. Touto láskou je člověk milován pro něco, čím je, co má nebo dělá. Jinými slovy, tato láska vzniká na základě určitých hodnot nebo kvalit partnera. Tato láska vlastně říká: “Miluji tě, protože jsi hezká.” “Miluji tě, protože jsi bohatý.” “Miluji tě, protože mi poskytuješ bezpečí.” “Miluji tě, protože jsi jiný než všichni ostatní, protože jsi oblíbený nebo slavný” apod. Možná znáte nějakou ženu, která miluje určitého muže, protože je to výborný sportovec. Na někoho jiného než na absolutní jedničku by se ani nepodívala. Je zamilována nikoli do něj, ale do jeho postavení a popularity. Častokrát mi lidé říkají: “Tato – láska protože – se mi docela líbí. Chci být milován pro to, co jsem, pro konkrétní kvality a hodnoty, které mám. Co je na tom špatného?” Možná, že nic. Každý z nás chce být milován pro něco ve svém životě. Určitě je lepší dát přednost této lásce před “láskou jestliže”. “Lásku jestliže” si musíme zasloužit, a to mnohdy vyžaduje spoustu úsilí. Pokud nás někdo miluje pro to, co jsme, je to pro nás mnohem pohodlnější. Víme, že něco v nás nebo na nás je hodno lásky. Žijeme-li však v takovém vztahu, brzy na tom nebudeme lépe než ti, kdo si musejí svou “lásku jestliže” zasloužit. A to není příliš pevný základ pro manželství ani pro jakýkoli jiný trvalý vztah. Považme například problém konkurence. Co se stane, objeví-li se někdo, kdo vykazuje žádané kvality ve větší míře? Představ si, že jsi má žena a tvoje krása je důvodem, proč tě tvůj muž má rád. Co se stane, když se “na scéně” objeví krásnější žena? Pokud je láska tvé přítelkyně nebo manželky založena na tvém platu nebo na tom, co je za něj možno koupit, co se stane, když ztratíš práci nebo nebudeš-li schopen z nějakých důvodů vydělávat tolik jako dříve? Nebo co se stane, když se objeví někdo, kdo má víc peněz nebo lepší schopnosti je vydělávat? Vyřadí tě taková konkurence? Ohrozí tvůj vztah? Pokud ano, je to typický příklad “lásky protože”. S tímto druhem lásky se pojí ještě další problémy. Je zjištěno a platí to pro většinu z nás, že každého z nás tvoří vlastně dva lidé. Za prvé je to ta podoba, kterou ukazujeme světu– takový, s jakým se setkává veřejnost. A pak existuje ta naše druhá stránka, osobnost, kterou opravdu zná jen velmi málo lidí, pokud ji vůbec někdo zná.

Ze svých poradenských pohovorů s lidmi, kteří prožívají “lásku protože”, jsem zjistil, že bud’ jeden nebo oba partneři se opravdu bojí, aby ten druhý nepoznal jací tam hluboko uvnitř ve skutečnosti jsou. Velmi se obávají, že až jejich partner pozná pravdu, budou méně přijímáni, méně milováni nebo možná úplně odmítnuti. Před časem jsem na toto téma hovořil se skupinou studentů. Jedna ze studentek se najednou rozplakala. Bývala krásná a byla zasnoubená. Po automobilové nehodě však zůstala její levá tvář ošklivě zjizvena. Hodně jí pomohla plastická operace, ale její vztah nebyl nic než “láskou protože”. Její srdce naplnily nejistota a strach, nakonec se její známost “zhroutila”. Byl to klasický příklad “lásky protože”. Ta vlastně říká: “Miluji tě, chci tě, protože…” Mnohé lásky, které jsme v životě poznali, jsou láskami tohoto typu. Tento druh lásky v nás vždycky vyvolá pochybnosti, jak dlouho vydrží.

“ Miluji tě a tečka “

Naštěstí však existuje ještě jiný druh lásky, láska zářivá a krásná. Přál bych každému, aby ji prožil. Je to láska bez podmínek. Tato láska vlastně říká: „Miluji tě, nehledě na to, jaký možná v jádru jsi. Budu tě milovat, ať se s tebou stane cokoli. Nemůžeš udělat nic, co by ohrozilo mou lásku. Miluji tě a tečka.“ Láska “miluji tě a tečka” není slepá. K tomu má daleko. Tato láska může svůj objekt znát velmi dobře. Zná jeho nedostatky a chyby. Naprosto beze zbytku ho přijímá, aniž by za to cokoli požadovala. Tuto lásku si není možno nijak zasloužit. Nemůžete udělat nic, aby byla větší. Nemůžete ji ničím odvrátit. Není na nic vázaná. Od “lásky protože” se liší tím, že nevzniká na základě nějaké přitažlivé kvality milované osoby. Touto láskou můžeme milovat i naprosto bezvýznamné osoby tak, jako by měly nekonečnou hodnotu. Tuto lásku jsou schopni prožívat jen úplní a zralí jedinci, kteří nepotřebují ze životních vztahů stále jen brát, aby zaplnili prázdná místa ve své vlastní osobnosti. Zralé osobnosti nic nebrání v tom, aby do vztahu dávala, aniž by za to něco požadovala. Aniž si to možná uvědomuješ, tato láska je pro nás důležitější než cokoli jiného. Pokud zrovna teď neprožíváš takovou lásku, pravděpodobně doufáš, že jednou ji prožiješ, nebo se rád vracíš k dobře střežené vzpomínce na dobu, kdy jsi takovou lásku zakoušel. Život bez vztahu, který takovou lásku alespoň připomíná, vede v posledku k beznaději. Láska “miluji tě a tečka” je vztah, do kterého investujeme. Tato láska se nemůže dočkat, až bude moci něco dát. Ostatní dva druhy lásky se nemohou dočkat, až něco získají. “Miluji tě a tečka” znamená “dávám”, dobrovolně dávám sebe sama. A v tomto vztahu není místo pro obavy, nejistotu, nátlak, závist nebo žárlivost. Spousta kluků namítne: “Kdybych měl svou dívku rád bez ohledu na to, jak vypadá a co dělá, nebude se zanedbávat?” A víš, že ne? Taková láska je láska, ve které dáváme. Je to vlastně Boží láska působící v člověku. Je tak přívětivá, krásná a tak neodolatelná, že dokáže z druhého “vytáhnout” to nejlepší. Vyvolává v tom druhém tvořící změny. Tyto změny nevyžaduje, jsou jednoduše přirozenou reakcí na bezpodmínečnou lásku. Moje manželka mě takto miluje, před ní nemusím nic hrát. Její bezpodmínečná reakce ve mně vyvolává přirozenou touhu být takový, jaký bych podle ní být měl. Ne, že bych takový být musel, ale já takový být chci. Je to přirozená reakce na lásku “miluji tě a tečka”, kterou mne miluje. Kterou ze tří jmenovaných druhů lásky si vybereš? Velmi málo lidí si záměrně vybírá “lásku jestliže”. Ta vyžaduje nepřetržité a nekonečné úsilí. Zůstávají další dva typy lásky. Je překvapující, že hodně lidí volí “lásku protože”. Možná, že být milován tímto způsobem je lichotivější. Být milován pro to, co jsem nebo co mám, je uspokojující. Podporuje to vaše sebevědomí. Je to však křehká stavba, která nakonec ničí sama sebe.

Tajemství skutečné lásky je ve třetím typu lásky – “miluji tě a tečka”. Není příliš běžný, protože jediným trvalým zdrojem této lásky je sám Bůh. Žádný člověk nemůže důsledně milovat touto láskou, aniž by v něm nepřebýval Boží Duch a nevedl ho. A Bůh nezištně vkládá tuto lásku do srdce každého člověka, který je ochoten přiznat, že o to stojí a že potřebuje Boží pomoc, aby dokázal takovou lásku projevit. Proč je tato láska tak vzácná? Proč je takovým tajemstvím? Protože se nesnáší s lidskou pýchou. Neradi přiznáváme, že nedokážeme být vlastní silou a vůlí tím, čím chceme. Nejraději bychom zapomněli na tuto lásku “miluji tě a tečka”, protože vyžaduje kázeň a sebeovládání. Vyžaduje, abychom brali své emoce a tělesné touhy tak, aby nám sloužily, a ne tak, abychom my sloužili jim.

Úryvek z  knihy „Lásku dát, lásku brát“ – Josh McDowell a Paul Lewis

Zdroj: http://esterdavidova.com/?p=479

 

Zuzana Beranová, Léčení pohybem - 27. Podrobný výklad a vysvětlení - 1. Léčení pohybem při bolestech v bedrech A

Toto video stačí vidět jedenkrát. Jeho cílem je porozumět tomu, jak tělo funguje. Je důležité začít se svým tělem komunikovat. Tato sestava je k tomu nejvhodnější pro svou jednoduchost. Pokud porozumíme, jak naše tělo funguje, budeme se ve všem mnohem lépe orientovat. Přestaneme se bát neznámého a potom máme velkou šanci mnoho příčin našich problémů odhalit a velmi snadno změnit. Pro mnohé z vás může být právě tato sestava tou nejmilejší a nejefektivnější.

www.rehabilitace-zdravicko.cz

Petr Chobot, Revoluce světla na Zemi - 1. díl

Směr vývoje našich životů závisí na tom, zda dokážeme prohlédnout manipulaci naší myslí. Buď budeme vnímat sebe stále jako oddělené bytosti a hájit právo jednotlivce, anebo prohlédneme nastraženou past a spojíme se jako jedno vědomí a obhájíme své právo na život ve svobodě a lásce bez posuzování.

www.incabotanica.com
www.petrchobot.com
www.incamedica.com
FB Petr Chobot – biolog, terapeut