Robert Policar, Předpovědi a doporučení na prosinec 2021

www.robertpolicar.cz

Úrovně vnímání hloubky obsahu pojmu láska a pravda

Když jsem před lety psala svůj první blog, neustále jsem balancovala v pochybnostech, jestli "je to správně", když neustále píšu "o sobě". Nechala jsem se převálcovat vlastním sebezpochybněním a po čtyřech letech psaní jsem celý blog kompletně do základů smazala.

Jenomže touha po sdílení byla větší. Proto jsem sem opět po nějakém roce, dvou, vrátila. V prvním článku jsem měla snahu nepsat "o sobě", proto jsem zvolila variantu "jedna žena mi vyprávěla". Houby tak leda… Ta "žena" opět nebyl nikdo mimo mne. Takže už od druhého textu jsem zase začala psát o vlastních prožitcích. Jinak to prostě nešlo, nefungovalo, nebyla jsem vůbec schopná psát jinak.

Zjistila jsem, že má-li být moje psaní a to, co říkám, pravdivé, nemohu mluvit o ničem jiném než o tom, co prošlo skrze můj osobní nejhlubší celistvý prožitek. Všechno ostatní by byly teorie, které jsem získala načtením moudrých knih, z nejrůznějších kurzů, kterými jsem prošla, a z pokynů psychologů, s nimiž jsem kdy o svých potížích mluvila. Všechno by to byly jenom, promiňte mi ten výraz, kecy někoho, kdo si to zjistil, má pocit, že to je pravda, tudíž si myslí, že ví, a proto může dávat své názory do veřejného prostoru.

Předchozí dny, jak to vlastně bývá před napsáním každého dalšího článku, jsem se potýkala s obrovskými vnitřními těžkostmi a strachem. No… Potýkám se s nimi stále … Když jedu na vlně takového low pointu, připadám si opravdu jako smyslů zbavená. Ve své nejhlubší bolesti a strachu se chovám jako tonoucí. Jsem schopná s sebou stáhnout i ty, kterým na mě záleží, mají mě rádi a vím, že by mi moc rádi pomohli. Takových lidí kolem mne není mnoho. Zároveň si ale plně uvědomuji, že není nesnesitelnějšího soužití než s depresivním smutkem, bolestí a pocitem uvěznění v bezvýchodné pasti všech okolností i vyšší moci zavaleným člověkem. Manžel mými stavy obrovsky trpí. Doslova ho ničí. Jemu stačí, že cítí, že se se mnou něco děje. A to po čtyřiceti dvou letech soužití a s ohledem na vlastní vysokou senzitivitu pozná vždy naprosto dokonale. Pokud zrovna není zbytí, protože jsem odrovnaná i na fyzické úrovni, kterýžto stav už nijak "schovat" nejde, zásadně si své rány lížu mimo jeho přímou účast.

Jediný, v kom mi v takové chvíli zůstává možnost sdílet své pocity, protože tito lidé, vlastně jsou to samé ženy, mě znají a svým způsobem jsou schopné a ochotné mi rozumět, jsou přítelkyně, a hlavně naše dcery. Jenomže právě u nich se dopouštím strašného zla(?), když se na ně obracím ;-(. Obvykle mi nakonec napíšou: "Už prosím dost! Už nemůžeme!" A právě předevčírem mi mladší dcera napsala toto (opět se omlouvám za syrovou reprodukci, ale právě ona vystihuje sílu celé situace): "Mami, seš v hrozné, hrozné prdeli a seš tam zaseklá... musíš z tama (z té prdele) pryč!"

Když jsem v díře, v dané chvíli absolutně netuším, jak se dostat ven.

Sama jsem si nesčetněkrát říkala, kde v sobě nacházím tu drzost vůbec cokoliv psát, když sama stále a opakovaně nejsem schopná "vylézt z vlastní prdele", jak to trefně nazvala moje vlastní dcera…

Pak jsem si ale uvědomila jednu zásadní věc: jestliže takto uvažuju, musela bych už být ve stavu bez ega. A to nejsem. Stejně jako celá řada lidí, kteří se snaží nějakým způsobem ostatním předat jak povědomí o existenci bolesti v úplně každém z nás, tak také jakým způsobem s ní pracovat, aby vůbec bylo možné najít v sobě sílu jít dál. Protože rozdíl, mezi člověkem, který se staví k životu rovně a celistvě pravdivě, a člověkem, který se svým osudem nechá zlomit definitivně, je právě v onom faktu, že ten první nakonec vždycky najde sílu se z díry vyškrábat. Protože díky tomu, že si dovolil prožít plně vědomě hrůzu svého propadu, nešel skočit z mostu, ale "jen" vědomě čekal, byl se všemi svými pocity a nechal je, aby mu ukázaly, jak obrovské síly (jedno jestli "zla" nebo "dobra", síla je jenom jedna, pouze její vnější projev je v podmínkách duality dvojí) v sobě má, se tato energie může transformovat v uvědomění si hlubších souvislostí. Jak se říká, po bitvě je každý generálem. Tady to platí dvojnásob. Jednak zjistíte, uvědomíte si a zažijete skutečnou sílu svých vnitřních energií, navíc však se vám dostane odměny ve smyslu prožitkového poznání, v čem jste uvažovali nesprávně. Když opět použiju excitované výrazivo, "v jaké že to prdeli jste se vlastně nacházeli", a hlavně – proč bylo tak strašně obtížné z ní vylézt.

Tímto sáhodlouhým úvodem se konečně dostávám k titulku tohoto článku.

V jádru mého problému je totiž láska – a proto zároveň pravda. Různé úrovně jejího projevu, prožívání a hlavně hloubky, a tím pádem síly obsahu celého pojmu. S hloubkou chápání a celistvé schopnosti prožívání lásky totiž exponenciálně roste i její síla, která je vám k dispozici. Když se zeptáte různých lidí, co vnímají pod pojmem láska, konec konců i když se zeptáte sami sebe, s údivem si asi budete muset přiznat, že vlastně ani moc dobře nevíte, co si konkrétně představit. Aspoň tedy já jsem to po většinu života nevěděla. A nevěděla jsem ani, že to nevím! První myšlenka je "samozřejmě láska v rodině", láska mezi rodičem a dítětem, mezi sourozenci, mezi partnery. Nic jiného mne tenkrát nenapadalo.

Časem jsem si začala uvědomovat i "lásku" ve společnosti. Přece jenom… kdo jiný vás podrží, pokud nikoho nejbližšího už nemáte, nebo pokud se dostane do problémů celá vaše rodina, národ. Tady mám na mysli různé sociální podpory státu, charitativní organizace, pomoc mezi národy při válkách a přírodních či jiných katastrofách. Od pravěku bylo přijímání jednotlivce rodinou, potažmo společností pro člověka základním předpokladem jeho možnosti přežití. Největším trestem v prapůvodních kmenech byla exkomunikace, která se rovnala rozsudku smrti. A dlouho, minimálně v emočním významu, to tak přetrvávalo; vlastně to trvá stále…

Už v některém předchozím článku jsem psala, že v hloubce existence rodu, z něhož vzniklo mé tělo fyzické i emoční, cítím nesmírně tragický osud nějaké ženy. Ostatně ukázalo se mi to jak v konstelaci, kterou jsem stavěla na sebevraždu mého dědečka z otcovy strany, tak v případě síly energie emocí v obrazu inkvizice v konstelaci mého vztahu s matkou. Je ovšem klidně možné, že skrze toto cítění se napojuji i na historické emoční tělo žen evropského typu (tzn. pronásledovaných pro svoje cítění ženské spirituality ať už církevními aparáty, tak politickým režimem), nebo dokonce světového z hlediska působení moci patriarchálního uzpůsobení po celá tisíciletí.

Stále víc jsem nucena podívat se "své pravdě" do očí. Nekonečně se toho pohledu neustále bojím. Zoufalost setrvávání v odporu a tím narůstající hlubinná úzkost je však daleko horší než ponor do chvilkového prožitku bolestného uvědomění. Proto nakonec vždycky "do toho jdu". Nemůžu jinak. Tělo by tu rostoucí zátěž nevydrželo. A bez těla není uvědomění, není možnost transformace energií.

Pravda je nekonečně relativní pojem. Pravda je totiž jedině to, co žijeme v přítomném okamžiku. To zároveň znamená, že pravda je pro každého v danou chvíli vlastně jiná až úplně diametrálně odlišná. Přesto je to pravda, kterou jsme nuceni prožívat. Nic jiného v dané chvíli "nemáme".

Existuje tedy pravda okamžiku, který prožívá každý po svém, a ta má nekonečné množství vnějších podob a projevů.

Aby všechny tyto pravdy mohly existovat a projevovat své síly, musí existovat jakési jednotné základní pole energie, v němž se mohou realizovat. Prvotní Pravda, která se vyznačuje nerozlišováním a schopností pohltit, láskyplně obejmout a dát prostor k projevu všech svých podmnožin, individuálních pravd jednotlivců.

Naším úkolem je najít v sobě schopnost prožitku sjednocení všech "druhů historických pravd", které žijeme skrze paměť a mysl, a lásky. Jinak to totiž skřípe a člověk prožívá bolest, pocit nepatřičnosti, omezení, až k naprosté bezvýchodnosti, protože nejistoty a bezmoci ve vlastním zmatku.

Dnes jsem si tedy konečně zase dovolila podívat se "své pravdě" do očí a zažít další etapu prožitku sjednocení bolesti historického omylu lidské mysli a hloubky lásky.

Uvědomila jsem si, že v mém emočním těle jsou energie hned několika zásadních traumat na různých úrovních hloubky.

Ve svém prožitku jsem najednou cítila nekonečný, zdánlivě neřešitelný rozpor mezi "láskou lidskou" a "láskou spirituální", tedy láskou oné prvotní Pravdy.

V úplném základu vzniku utrpení je pocit opuštění Jednoty. Bible to nazývá "vyhnání z ráje". Normálně řečeno nekonečné zoufalství ze ztráty nejzákladnější "půdy pod nohama", která je trvalá, věčná a nezničitelná ve své lásce, hojnosti, klidu, míru, naplnění smyslem, prostě úplně všeho záření. Člověk nechápe, proč "byl vyhnán", proč spadl do prostoru duality, kde najednou "dobro" a "zlo" spolu zdánlivě – z pohledu nejhlubší Pravdy, ovšem reálně prožitkově v našich životních podmínkách – skutečně válčí o moc a neustále nám "jde něco po krku, po naší svobodě a klidu". Má pocit, že se musel něčím zásadním provinit a teď je trestán, v lepším případě hledá vykoupení z viny. Protože však nelze "najít" a "odčinit" něco, co v prvotní Pravdě neexistuje, protože "to existuje pouze v našich realitu tvořících myslích", plácá se v totální nejistotě a zmatku. Přesně stav, který mysl ega nesnáší, protože ztrácí kontrolu, ztrácí moc nad řízením schopnosti přežití.

Pro mysl byl možný jediný záchranný krok: najít onu pevnou půdu pod nohama "někde jinde", "v nějaké jiné síle", která byla k dispozici. Byla jí právě "láska" lidská. Dítě nepřežije bez mateřské, rodičovské (i když třeba jen náhradní) péče, člověk velmi těžko přežívá bez podpory společnosti. Paradoxně v dnešní době tu společnost potřebuje ještě víc, protože už ztratil schopnost i možnost sám přežívat a uživit se v divoké přírodě. Ale stejně ani v takovém případě by bez schopností, které mu předala společnost, či bez nástrojů, jež jsou rovněž výdobytkem společnosti, neměl šanci žít jako člověk.

Abych se vrátila ke svému prožitku.

Cítila jsem strašnou bolest ženy, která byla na určitém stupni vývoje či pozůstatku spirituálního spojení s Celkem, s moudrostí Bytí, s univerzálním Vědomím (nebo jak to ještě nazvat) a žila jej. Takový způsob života však vždy ohrožoval mocenské struktury patriarchální společnosti, které touží po jediném: utvářet život a svět podle vlastní představy moci nad životem a smrtí. Dostala se do konfliktu, v němž měla příležitost "ověřit si" sílu vlastní hloubky spojení s Celkem. Vzhledem k momentálnímu stupni svého vývoje a krutosti, které byla vystavena na všech úrovních vědomí, těla, psychiky a emocí selhala. Nebyla schopná vydržet utrpení, kterému byla vystavena. Vzdala se své víry a důvěry ve Vyšší moc, protože ještě nebyla připravená pochopit, že je právě v procesu možnosti uvědomit si, že spirituální hloubka Lásky prvotní Pravdy zachraňuje a při životě věčném udržuje "pouze duši", neboli Vědomí Celku, jehož nedílnou částí je každý z nás. Ne tělo. A dokonce ani ne naši lásku lidskou.

Aby toho nebylo málo, aby se nějakým způsobem projevila ve hmotě ona nejhlubší ztráta důvěry v Lásku, byla exkomunikována i vlastní rodinou, která ji zavrhla, protože se začala bát, že pokud bude stát jakýmkoliv způsobem na straně oné rodinné příslušnice, bude postižena kolektivně stejně jako ona. A ona to cítila. Ostatně nepochybuju o tom, že jí to bylo velmi zhusta s nadšením neustále prezentováno jako podpora její totální degradace.

Toto se (možná někomu v mém rodě, ale rozhodně se to dělo všeobecně) stalo časově velmi dávno. Od té doby se zrodilo mnoho dalších generací, které byly nuceny najít systém přežití těla i emocí. Jak už jsem tu mnohokrát psala: jistější vrabec v hrsti než holub na střeše… Protože Láska prvotní Pravdy se člověku zdá jednak velmi vzdálená, nedokazatelná, a hlavně neustále jaksi uniká, bylo jasné, že jediná další obrovská síla je zde skutečně jedině v rodině, ve společnosti. Všichni bezmezně toužíme po tom, "aby nás měl někdo rád".

Jestliže Láska prvotní Pravdy nerozlišuje a přijímá, miluje úplně všechny své energie stejně a poskytuje jim stejně velký prostor k realizaci, abychom si "zasloužili" malou lidskou lásku, musíme pro to něco udělat. Musíme sloužit zachování existence, tedy přežití společnosti. A ta pro takovou podmínku nastavila vlastní pravidla. Na prvním místě je přežití těla, tím pádem zachování rodu a společnosti jako takové. Proto je nutné životem manipulovat, snažit se dostat jej pod kontrolu, aby on sloužil nám, ne my jemu. Pokud totiž slouží člověk prvotní Pravdě Bytí, není pro něj na prvním místě zachování těla, ale poznání souvislostí a umění žít v jednotě protikladů naší dimenze, tím pádem v cítění spojení s onou "věčnou půdou pod nohama" ve spirituálním smyslu.

Proto je pro mne jakýmsi iluzorním vzorem kanadské filmové zpracování dokumentu o Johance z Arku. Shodou okolností v něm hlavní roli Johanky perfektně ztvárnila Lucie Vondráčková. Neřeším, zda jde o historickou pravdu, jestli to tato žena opravdu prožívala tak, jak je uvedeno v tomto filmu. Každopádně mne nekonečně oslovil závěr, k němuž postava Johanky dospěla před svou krutou smrtí.

Byla ženou mocnou v duchovní stránce, kterou dokázala realizovat ve hmotě. Jako taková se stala nebezpečnou jak samotnému králi, kterému původně vytrhla trn z paty, tak církvi. Z jejich pohledu musela být zničena. Zpochybnili její napojení na univerzální moudrost, zmučili její tělo i emoce. Pod tímto tlakem odvolala své spojení s hlasy andělů a přestala je slyšet. Skutečnost, která následovala, ji však mučila ještě víc. Ztráta spojení se silou, kterou cítila jako jedinou možnou "pevnou půdu pod nohama" pro ni byla ještě mnohem horší, než vědomí, že bude upálena. Odvolala své odvolání, navázala své vnitřní spojení a mohla tak odejít v klidu duše. Parafráze na utrpení Krista…

Já sama v sobě už dlouhou dobu, což jenom dokazuje nesmírnou sílu energií, které se v mém systému perou o moc, zpracovávám bolest uvědomění si své nesmírné touhy po lásce, která "byla zrazena" na všech úrovních. Cítím se exkomunikovaná z trvalého vnímání své sounáležitosti a Jednoty s Celkem, ale cítím i nutnost opustit hodnoty nevědomé společnosti, protože jsou v přímém rozporu s možností žití té prapůvodní všeobjímající Lásky prvotní Pravdy. To všechno se teď odráží v mé totální rozbitosti: nic nefunguje. Je ve mně pocit viny, že zraňuji své nejmilovanější (přičemž v samotné podstatě jim pouze odzrcadluji jejich vlastní zranění a vyšší moc je tím nutí – stejně jako mne – zaujmout určitý postoj k dané skutečnosti), nejsem schopná stát na vlastních nohách, protože nejsem schopná se nějakým způsobem, který by mě nezabíjel, začlenit do společnosti. Nikdo "mě nechce", nikdo nestojí o moje energie, minimálně tedy tak, aby je "ocenil" finančně. No… jak by taky asi mohl chtít, když se sama plácám v nejistotě, ke které lásce je nutné se plně a nekompromisně upnout, protože vlastně jedině z ní teprve pak vyrůstá všechna láska další. Tím pádem i ta skutečná, projevující se skrze vědomého člověka. Necítím se však jako oběť! Neustále bojuji za své přežití, a proto nejsem ani pro stát uznatelná jako někdo, komu by mohl být přiznán alespoň 1. stupeň invalidity. Jakože tuto možnost pro mne preferují všichni mí nejbližší, kteří mě detailně znají, dokonce i praktická lékařka. Ale psychiatrička, která mě má za silnou (ostatně já se také jako svým způsobem silná cítím!), protože jsem se nikdy nenechala hospitalizovat, léčba sice nefunguje (jak by mohla, tato hloubka medikamenty ani vnější terapií už léčit nejde), ale bojuji a hlavně bojovně před ní vystupuji stále dál, také ne. Stát i společnost jsou ochotny zachraňovat jenom bezmocné oběti… A je to naprosto logické!!! Takže se cítím v naprosté existenciální pasti. Zemřít nemohu a nesmím, protože nemám vyřešené zásadní dilema mezi duchem a hmotou. Tak to cítím. Cítím, že bych smrtí těla jenom odmítla pracovat na daném životním úkolu, že bych zbaběle utekla, odmítla poznat Pravdu. A to je největší "provinění" v rámci nevědomosti lidské bytosti, které jednou prostě musí být energeticky narovnáno, aby mohl být propuštěn pocit nejhlubší viny.

Aby člověk našel sílu a odvahu opustit lidskou lásku a hodnoty společnosti, k níž se upínají všechny generace, musí v sobě přetavit určitou dávku (netuším, jak velkou, navíc to každý bude mít opět jinak) emoční bolesti způsobené závislostí na touze po přežití těla. Protože, jak už jsem zmínila, tuto potřebu považuji za hlavní lepidlo společnosti. S ní je automaticky spojena potřeba být milován touto společností, nebo minimálně přijímán, protože když vás "nebudou mít rádi", neposkytnou vám prostředky k přežití. Takže smrtelný strach, že se chovám neslučitelně s hodnotami svého rodu, pro který bylo tabu vůbec uvažovat o nějaké opravdové hlubší spiritualitě (ne o církevní "duchovnosti"!, ta tam byla značně), natož o tom veřejně mluvit, když se o tom ani neceklo doma. Jak by mohlo, když podvědomá hrůza z dějinných událostí to zakázala?!

A proto se cítím být exkomunikovaná společností. Minimálně finančně, protože to, co bych chtěla dělat – je ovšem otázka, jestli to vlastně sama momentálně už vím :-o?! – mi není umožněno dělat. Takže usuzuji, že zatím jsem asi stále nedospěla k poznání toho pravého "povolání", které by mi zajistilo i finanční samostatnost. Ale zároveň ještě stále se necítím být schopná vzdát se lpění na životě v těle, dokud nejsem zcela naplněná důvěrou v sílu ducha a jeho vše řídící realizační moc. Prostě visím v jakémsi vzduchoprázdnu – a čekám. Čekám, protože "něco ve mně" přece jen přes všechny překážky věří, že toto je jenom proces náročné zkoušky: "Věříš ve mně, i když se cítíš být ztracená?" Nechci a nemohu dopadnout jako "moje předchůdkyně", která touto zkouškou neprošla. Jistě, její utrpení bylo nesrovnatelné s tím mým. Je ale otázka, co je horší: mučení, vyhoštění ze společnosti a následná smrt těla, nebo věčné utopení v nejhlubší bolesti duše, která ztratila spojení se svou Podstatou? Mučení a smrt těla je záležitost jednoho života. Muka "duše", která putuje z jednoho vtělení do druhého, aby jednou konečně byla donucená se přes své utrpení fyzické a emoční probít skrze všechny strachy a konečně se "vrátit domů"¨, jsou nepopsatelně větší. I když naprostá většina lidí si je zatím nedovolí pocítit, protože by nevěděla, jak s ní pracovat.

Pochopitelně si ale uvědomuji, že vše má svůj čas ve vývoji! Kdybych byla já momentálně vystavena takovému brutálnímu útoku, ve chvíli, kdy nejsem připravená pustit hodnoty člověka a plně se odevzdat hodnotám ducha, Vědomí, prvotní Pravdy, nevydržím také. To už by bylo příliš. I když…. dokud tím člověk neprochází, nemá šanci vědět a předpokládat, jak se zachová, jestli v sobě najde potřebnou sílu nebo v tomto vtělení ještě stále ne.

Nezbývá, než jít stále dál. A každým krokem tvořit svou Cestu.

Autor: Jarmila Faltýnková
Zdroj: vedome-zit-a-umirat

Sdíleno s laskavým svolením autora

Antonín Baudyš, Pět palčivých témat

Co dělá jeho soukromí?
Jak je to s Andrejem Babišem?
Zprávy na téma sucho a stromy.
Co je zvláštního na roce 2019?
Proč letos tak tloustneme?

www.baudys.cz

Role oběti

(15minút čítania - Príbeh)

APOKALYPSA SA KONÁ.

 V Tvojom vnútri. Preto to tak bolí. VŠETKO, čo si doteraz obchádzal, utekal od toho, od seba, na Teba padá. Padá, RÚCA sa. Nedrží.
Nemá na čom. Dom bez kvalitných základov raz spadnúť musí. Zákon fyziky. Vesmíru. 
Utekáš z posledných síl alebo Ťa to už dobehlo. Vzťahy, choroby, financie.  Už to inak nejde, priatelia.
(15 parádnych minút čítania.)

"Aký nádherný by bol svet keby ľudia..."
bola téma mojej maturitnej práce v roku 1997. ZÁZRAKOM sa ku mne dostala najlepšia téma, o akej som fakt najprv len snívala.

"Keby mali ľudia všetko, po čom túžia, mali by domy. chaty, autá a všetko na čo pomyslia, ale mali by zavreté SRDCIA, bolo by im to k ničomu. Neboli by šťastní.
...
Aký nádherný by bol svet, keby mali ľudia srdcia plné LÁSKY."
Bola posledná veta. Napísala som ju ako takmer 18-ročná študentka na Obchodnej akadémii na 5 strán. 

Po 25. rokoch vidím, že o tom viem písať dookola na dennej báze z každej strany. Je to TÉMA môjho ŽIVOTA.
Baví ma písať, zdieľať, objasňovať, navigovať, vysvetľovať z každej MOŽNEJ strany. Prinášať POROZUMENIE.

Baví ma hľadať spôsoby AKO, cesty MOŽNOSTÍ, vysvetľovať VŠETKO, čomu jednoznačne ROZUMIEM. Zabávam sa. Teším. Baví ma ponárať sa do hĺbky, pokoja a nekonečného priestoru, ktorým Som. Nielen prinášať, ale aj ukazovať SVETLO cez poukazovanie na TMU v napojení na Zdroj.

Prišla som svietiť do Tvojej tmy. Tým, že som sa sama najprv PONORILA do tej vlastnej TEMNOTY. Skúsila som ju. A potom znova. Precítila ju.
 Viem. Bolí to. Ale inak sa NEOSLOBODÍŠ, len musíš prejsť cez BOLESŤ. Tak, že do nej opäť VSTÚPIŠ. Ver mi. Neskutočne sa Ti uľaví. Raz a navždy.

Je to ako PÔROD. Tiež to bolo len RAZ. 

Samozrejme, tých  je tam za tie roky VEĽA a každé je potrebné odpratať osobitne.  No keď začneš najväčším, tie menšie idú ĽAHŠIE a ľahšie. Až sa z toho fakt stane ZÁBAVA. 

Po narodení začalo Tvoje objavovanie ŽIVOTA. Ako dieťa si Ho videl a vnímal. VŠETKO si vnímal. No toľko zaujímavých podnetov, ale i úderov si dostával z vonka, až si kdesi stratil kontakt sám so svojím vnútrom. S Tvojim Zdrojom Bytia. 

Poviem Ti, MATURITNÁ téma bola jedna z mojich 5. veľkých zázračných detských snov či skôr PROSIEB na Boha, ktorého som vtedy ešte osobne nepoznala. Prosba, ktorá sa mi splnila

To som ešte naozaj nevedela, že sny sa naozaj PLNIA. Že VŠETKO je možné. Je šialené, čo dokáže vymyslieť ľudská myseľ. Ten obrovský computer.

A preto je škoda, že si zatiaľ väčšina ľudí toto neuvedomuje, čo SEBE pácha. No tiež je to v poriadku. Čas na radostné tvorenie dôjde na každého. Raz všetci pochopíme.

Boje sa vedú na každom rohu, no HLAVNE v Tvojom VNÚTRI. Ako aj vo vnútri ostatných, ktorí sa do svojej TEMNOTY ešte nepozreli vôbec alebo len veľmi na slabom povrchu.

Čo sa deje vo vnútri, to sa deje VONKU. Je to ODRAZ vnútornej reality.

Ak si však myslíš, že si viac, než niekto iný, si na OMYLE. A nie si ANI menej. No si v tej istej  spolu s tým, kto BOJ vo svojej mysli vytvára. Takto si SPOLU hrávame hry EGA a jeho drám. Až kým...

A síce sa apokalypsa NEKONÁ, koná sa v Tvojom VNÚTRI.

Totižto SVOJ BORDEL SI MUSÍ UPRATAŤ KAŽDÝ SÁM!
Skutočne to priatelia INAK nejde. Len každý sám za seba. Mier v celom svete bude, až keď bude POKOJ v každom z nás. 
To je cieľ a zmysel Bytia. Nájsť pokoj. 
 Cez osobné krízy, cez narušené zdravie, choroby, chudobu, vzťahy, PRÁZDNOTU.
Každý zažíva prechod na ďalší stupeň vedomia svojim tempom a spôsobom.

Ak si myslíš, že Ti stačí kúpiť si chatu, dom, auto (k tomu na hypotéku), neustále tak vytvárať DLHY = závislosť, nesloboda, tak si na VEĽKOM omyle.

Kríza, rozvrat a chaos nás zasiahnu hlavne zvnútra, cez pocity, emócie. Preto tá BOLESŤ. Cez myšlienkové programy, strachy a obavy. Bojisko nie je tam vonku ale v nás vo vnútri.

Nikto za druhého nevyrieši jeho ……...

Môžeme si navzájom pomáhať, podporovať sa, inšpirovať a svietiť si na cestu, ale do vlastného podvedomia a nevedomia si musí každý nájsť svoju vlastnú cestu a vysporiadať sa s tým, čo tam nájde. Čím hlbšie si dovolíme ísť do tmy, tým vyššie nás to pustí do svetla. 

Čo vo svojej temnote môžeme nájsť?

- ilúzie o vzťahoch
- nedostatočný pocit vlastnej hodnoty, či sebaúcty, sebalásky
- krivdu, vinu, hanbu, hnev, zlosť, nenávisť
- strachy, obavy, neistoty, ohrozenia
- žiarlivosť, závisť, pýchu, pomstu
- zranené vnútorné dieťa
- potláčanie POTRIEB a túžob
- skryté programy a mnoho ďalších fajnoviek .

Niektorí, ktorí sadili ZDRAVÉ semienka už dávnejšie a dobre sa o ne starali, môžu TERAZ paradoxne zažívať úplný opak toho, čo zvyšok ľudstva. Napríklad RADOSŤ, POKOJ, pocit SLOBODY.

Čím menej zodpovednosti za svoj život človek má, tým väčšia OBEŤ, tým viac trpí.
Byť obeťou je VOĽBA, nie osud, ani karma. Rozhodnúť sa z toho všetkého vystúpiť sa môžeš KEDYKOĽVEK. Aj teraz.

Výhovorky sa už neakceptujú, nefungujú.  Sú viditeľné. Neskryješ sa. Len sám pred sebou.

Na záver. (Prvá 1/2 a druhá 1/2 života.)
Zrazu mi toto prišlo, až som si ťapla na čelo. To proste nevymyslíš!!! Alebo žeby práve ÁNO
"Prvú POLKU života som celkom dosť trpela a prežila veeeľa bolesti. Bola som taký martýr, ktorý si tým najprv prešiel, prešliapal chodník, prebolel, aby to potom vedel NAUČIŤ druhých. Ukázať cestu z večného bludiska utrpenia. Dať do rúk NÁSTROJ. Ako tie ryby vedieť chytať.Lebo sama BARAN som blúdila.

Ryby papám, no nedávam. Ukážem Ti, ako ich ÚSPEŠNE chytiť.

V Human designe to mám ešte aj potvrdené spätne. To som BOLA ja. Martýr.
No od TERAZ  (prišiel mi silný vnem, pocit istoty, uistenia) už žijem život v RADOSTI, ĽAHKOSTI, SLOBODE, láske, harmónii, pokoji, súzniem. Som uvoľnená. Tvorím. Som rešpektovaná, milovaná, prijímaná. Uznávaná. Úspešná. Zdravá. Šťastná. A dovoľujem si byť aj bohatá."

"Hanbi sa. Ty nehanebnica. Čo si to dovoľuješ povedať. To si ako dovoľuješ? Ako sa opovažuješ To nesmieš, veď iní trpia. Nepovyšuj sa. Nevystrkuj rožky. Ukľudni sa. Calm down. Prestaň. Už stačí. A dosť bolo."

A kopec iných vecí máme v hlave, ktorým sme uverili a tie sa stali našim hlavným PROGRAMOM života, ktorý nás riadil.

Hanbiť sa. Cítiť sa previnilo. Nedovoľovať si. Ustrihovať si krídla. Prestávať = nedokončovať, nedoťahovať veci do konca. Mať málo, veď DOSŤ bolo. "Dobré už bolo."

Vyhoď tie omáčky z hlavy KONEČNE. FAKT nevidíš, že TY si TVORCA života? Sám predikuješ a tvoríš? Ježiš Ti to povedal pred 2.022 rokmi. Si stvorený na obraz Boží? Ešte Ti to nedošlo?

Tak snáď už teraz áno

ÁNO. SOM.

Lebo sa rešpektujem milujem, prijímam, poznám moju hodnotu. Cítim úspech. Lebo pýcha ega opadá. Nie je s kým bojovať, súperiť či porovnávať sa.  To chce a skúša stále Tvoja hlava, myseľ. Ty ju veď. Nie ona Teba.

Cítim RADOSŤ, spokojnosť, pokoj a NAPLNENIE.

Z vnútra. To Ti nikto nedá. To môžeš nájsť len v sebe.
No môžem byť tým, kto Ťa cez tú rieku posvietením do Tvojej tmy prevedie. ROZHODNUTIE a práca je vždy na Tebe.
V tom prišlo to veľké tľapnutie na čelo. Čo som si to zase priala? Pozor na slová. Môj vnútorný pocit, predstava, vízia či intuícia mi kedysi povedala, že zomriem, keď budem mať 87 rokov.

Dnes mám PRESNE 43,5 roka. Viem, že viem celkom dobre rátať. Koľko mám dnes PRESNE o 43,5 roka? 

S láskou Petra
Zdroj: petra-ray.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Štír (Scorpio) ♏︎

Element: Druhé Vodní Znamení

Vládnoucí Planeta: Mars

Protilehlé Znamení: Býk

Převažuje: Ženství

Období: 23.10. - 22.11.

Věk Štíra: 8,488 AD-10,648 AD

Přesouváme se do osmého znamení ve zvířetníku. Přecházíme z elementu vzduchu na element vody. Štír je revoluční znamení, kterému vládne Rudý Mars.

Vplouváme do období, kdy jde o to dovolit duchu Štíra, vynést věci na povrch. Avšak dřív, než se můžeme ponořit hluboko do našich stínů a najít pravdu, musíme rozpoznat rovnováhu a potřebu krásy. To jsou přesně ty kvality, s kterými pracujeme v předchozím znamení Vah.

Ve Štíru balancujeme na hraně, dotýkáme se samotné vůle být naživu. Štír symbolizuje okamžik hlubokého doteku intenzity a vášně pro život v nás, ve Štíru prožíváme vše s intenzitou a vášní.

Zažíváme život v jeho celé plnosti.

Štír je nejhlubší znamení ve zvěrokruhu. Je hlubší než očistný oheň Berana z prvního domu, kterému vládne také Mars. Právě díky tomuto atributu se nám naskýtá velká šance těžit z hlubin Štíra.

Musíme znát naše temné místo.

Musíme nějak najít způsob, jak převzít odpovědnost uvnitř.

V tomto období vnímáme temnější okraje a hranice všech věcí.

V tomto čase se dotýkáme smrti, a proto také více vychutnáváme, jaké to je být naživu...

Hlavním tématem je nalezení temného materiálu v podobě nevědomých aspektů našeho psyché, či potlačovaných záležitostí a jejich následné uvedení do popředí našeho vědomí (stínová práce).

V procesu integrace stínů se stáváme důvěryhodnými.

Pracujeme zde na obnovení věcí, které byly skryté někde hluboko v našem nevědomí. Pokud je vnitřní transformace zcela upřímná a skutečná, přetváříme sami sebe do nejvyššího vyjádření znamení Štíra, kterým je Orel.

Prodlužující se noci nabírají na rychlosti. Ve Štíru čelíme následkům.

Nastává pro nás okamžik rozpoznání stínu. Již to není ten kouzelný podzim, kterým se pochlubily Váhy, ale nyní musíme čelit tomu, co se stane po tom, až opadají všechny listy a začnou hnít na zemi.

Během odumírání dochází ke kompostování veškerého přírodního odpadního materiálu. Schyluje se k procesu kompostování v podobě vnitřní moudrosti, a sice, že naše semínka a nové zárodky zaséváme hluboko do této vrstvy. V mocném symbolu M (♏︎) ve znaku Štíra, lze rozpoznat semínko v podzemí...

Rozpomínáme se na to, že vše je cyklické a spadá to do procesu kompostování duše. Chce se po nás, abychom sestoupili do podsvětí a poznali obsah našeho vlastního stínu, abychom mohli poznat pravdu...

Zaséváme tedy semínko života v podzemí našeho podvědomí.

Semínka jsou připravena hluboko v podzemí, aby mohla na jaře vyklíčit, prorazit na světlo...

V energii a období Štíra se začínají často projevovat neočekávané talenty a kvality...

Škorpion je dalším vyjádřením tohoto znamení a v mytologii se sám ubodává k smrti svým jedovatým bodcem na konci ocasu. To je způsob, kterým se posouvá na jeho cestě vpřed. Škorpión zde vystupuje jako symbol smrti.

V dnešní době se často vyhýbáme myšlence smrti, proto bychom mohli nazvat Škorpióna jako takovou zapomenutou podobiznu.

Štír je skutečně hlubokým znamením, které vždy pracuje na svých plánech v tajnosti. Ve Štíru se zabýváme tím, jak uctívat tajemství v našem jádru. Zabývá se hlavně tajemstvími, která jsou zakořeněna ve vášni a hluboko v našich kostech. Udržujeme věci v tajnosti, a je to v pořádku, je to totiž důležitá část našeho vnitřního světa.

Štír nás bere dolů do našeho podsvětí, aby nám pomohl najít pokoru a integrovat náš temný aspekt. Štír pro nás drží a stráží skryté zlato a poklady, dokud nejsme připraveni je získat zpět, znovu si je nárokovat...

Štírova pravda je pravda, ukotvena hluboko, hluboko v duši, nezáleží na tom, jak škaredá, složitá nebo temná.

Štír je sebe-analytik, kritický vůči sobě i druhým, musí najít pravdu a prokázat ji, za každou cenu...

Ze Štíra můžeme povstat ke Střelci, inspirováni s novou nadějí a vírou.

Cesta Štíra spočívá ve využití jeho velké síly v sebeobětování. Štír se bodá ocasem do sebe v agónii sebezkoumání. V působení vlivu Štíra se člověk ocitá na soudní lavici. Štír začíná s vykopávkami pro základ Nového Jeruzaléma v nás, bez ohledu na zkázu a chaos, které v tomto procesu způsobí, dokonce i jeho vlastní smrt.

Štír je nejnepolapitelnější znamení v celém zvěrokruhu.

Z okruhu Artušovských legend je archetypem znamení Štíra Mordred. Artušův závistivý synovec od jeho sestry Morgan Le Faye, která je jeho matkou. Mordred tajně pracuje na rozvrácení společenství Kulatého Stolu prostřednictvím milostné aféry Guinevere a Lancelota. Při útoku na Krále Artuše, umírá také samotný Mordred (Štír). Vzestup Mordreda a pád jeho otce krále Artuše. Mordred využije jediné slabosti v ušlechtilém Artušovském společenství, aby jej svrhl (milenci, všichni lidé).

Sluneční Bůh Lucifer, Nositel Světla, je taky jedním z archetypů znamení Štíra.

Lucifer spadl z nebe na Zemi a musí si pomocí sžíravé sebeanalýzy vydobýt cestu zpět do svého původního domova.

Nemůže odpočívat, dokud znovu nezíská svá křídla. Lucifer je tedy skutečným symbolem člověka a jeho snažení na Zemi. Všech našich aspirací jako rasy.

Kdysi byl součástí znamení a konstelace Orla (Štír) na nebi.

Antikové tvrdili, že souhvězdí Štíra bylo kdysi nejjasnějším znamením na obloze, dokud nespadla jedna jeho hvězda (Luciferova Hvězda).

Stínový Aspekt a Medicína:

Stín se u Štíra stává zároveň jeho medicínou. Znát svůj stín, znamená pohltit, integrovat a přijmout svůj stín. Stín se tak stává čistým zlatem, kde nacházíme náš vnitřní poklad. Odkaz na jeden z paradoxů života, podle Junga. Ten největší poklad na nás často čeká v jeskyni, do které se nejvíce bojíme vstoupit.

ORLÍ MEDICÍNA

Orlí medicína je síla Velkého Ducha, spojení s Božstvím. Je to schopnost žít v říši Ducha, a přesto zůstat ve spojení a vyvážení v rovině Země. Orel se vznáší a pozoruje rozpínavost v rámci celkového vzorce života. Z výšin a z nadhledu, je Orel blízko nebesům, kde přebývá Velký Duch.

Orlí pera jsou považována za nejposvátnější léčebné nástroje.

Po staletí je používali šamani k čištění aury. V rámci systémů víry indiánských kmenů, představuje Orel stav milosti dosažený tvrdou prací, porozuměním a dokončením zkoušek zasvěcení, které vedou k převzetí vlastní síly. Právo používat esenci orlí medicíny, lze získat pouze zkouškou prožitých životních minim i vrcholů a zkouškou důvěry ve své spojení s Velkým Duchem.

Orel nám připomíná, abychom se vzchopili a sebrali odvahu, protože vesmír nám nabízí příležitost povznést se nad světské úrovně našeho života. Síla rozpoznání této příležitosti může přijít ve formě duchovní zkoušky. Když však budeme bystří, můžeme rozpoznat místa v naší duši, osobnosti, emocích nebo psychice, která potřebují posílit nebo zjemnit. Pohledem na celkovou tapisérii, nás Orel naučí rozšířit pocit sebe sama za horizont toho, co je v současnosti viditelné.

Moudrost přichází v mnoha podivných a zvláštních formách a vždy souvisí s tvořivou silou Velkého Ducha.

Pokud jste chodili ve stínech dřívějších realit, Orel může přinést osvícení. Orel nás učí dívat se výš a dotýkat se Slunce srdcem, milovat stíny stejně jako světlo. Nahlédněte na krásu obou a budete létat jako Orel.

Orlí medicína je dar, který si dáváme, aby nám připomněl svobodu nebes. Orel nás žádá, abychom si dali svolení legalizovat svobodu a následovat radost, po které naše srdce touží.

Afirmace: Já čelím svému vlastnímu stínu, a tím ctím hloubku svojí duše.

Sdíleno ve vědomí, že intenzita a soukromí, hloubka a transformace stojí při nás přátelé,

Mikai.

Autor: Mikai
Zdroj: Hřejivá a Bezpečná Náruč Vesmíru

Sdíleno s laskavým svolením autora

Ivona Antalii, Krystalické vědomí

Ivona Antalii

https://www.kliceksrdci.cz/

Super potravina č. 1: Kysané zelí

Super potraviny je označení pro potraviny, které stojí za to jíst pravidelně, protože jsou vysoce nutričně kvalitní, léčivé a zdraví prospěšné. Nemusíme však hledat mezi exotickými, drahými potravinami ani výživovými doplňky! Vystačíme si s českými potravinami, které seženete v běžném obchodě, na zahrádce nebo v lese. Super potravinou totiž může být i takový obyčejný český česnek, borůvky nebo kysané zelí. 

Co jsou super potraviny? 

Název “super potravina” je spíše marketingové označení potravin, které obsahují vysoké množství určitých živin jako jsou například esenciální mastné kyseliny, aminokyseliny, vitamíny, minerály, vlákninu, antioxidanty, enzymy, apod. Obecně se jedná o potraviny, které jsou základem zdravé výživy a jejich pravidelnou konzumací podporujeme celkově naše zdraví, fyzické i psychické. 

Super potraviny jsou tak výbornou prevencí řady chronických a civilizačních onemocněních a pomáhají v jejich léčbě. Neznamená to však, že by nás jedna konkrétní super potravina mohla ze všeho uzdravit! Důležitá je vždy pestrost jídelníčku a celková naše životospráva. 

Od cibule, semínek až po mořské řasy

Mezi super potraviny, které najdeme v běžném obchodě či na zahrádce, řadíme například:

V obchodem se zdravou výživou můžeme pokračovat různými zelenými potravinami jako je zelený ječmen, chlorella, mořské řasy, nebo kustovnicí čínskou, fermentovaným kimchi či miso pastou až po různé čínské houby. Super potravinou však může být i hlíva ústřičná a stejně tak antioxidační účinky má například i zelený čaj nebo kvalitní hořká čokoláda. 

Sami vidíte, že předponou “super” bychom mohli označit jakoukoli potravinu, která spadá do kategorie zdravé a léčivé výživy. České super potraviny jsou z hlediska nutričního složení stejně hodnotné jako ty exotické a navíc jsou pro náš organismus i peněženku lokální zdroje daleko vhodnější.

Kysané zelí na imunitu a zdravá střeva

Kysané zelí se oprávněně často nazývá českou super potravinou číslo 1. Obsahuje bakterie mléčného kvašení, které chrání a obnovují střevní mikroflóru, zvláště po dobrání antibiotik. Jako všechny ostatní fermentované (kvašené) potraviny je tak zelí zdrojem přirozených probiotik, které podporují správnou funkci imunitního systému. Kysané zelí je navíc cenným zdrojem vlákniny, vitamínu C a K, z minerálů je zastoupen hlavně draslík, hořčík a vápník. Kysané zelí je ideální konzumovat v syrovém stavu (pijte i šťávu z kysaného zelí) jako zeleninovou přílohu nebo do salátu. 

Výhodou kysaného zelí je jeho celoroční dostupnost a hlavně v zimním období je úžasným zdrojem cenných živin. Kvašené zelí je nejlepší doma vyrobené, ale pokud preferujete kupované, volte vždy nepasterizované kysané zelí jen se solí a kmínem, které má zachované živé kultury. Vyhněte se kysanému zelí ve slaném nálevu, s konzervanty či sterilizovanému zelí, které jsou o cenné živiny ochuzeny. 

Probiotická zelňačka s uzeným tempehem

Vyzkoušejte můj oblíbený recept na odlehčenou verzi zelňačky s uzeným tempehem. Polévka je plná přirozených probiotik z kysaného zelí a tempehu pro lepší imunitu a je také bez laktózy a lepku. 

Zdravější verze zelňačky

Místo klasické tučné uzeniny v zelňačce používám tempeh, který je skvělým zdrojem rostlinných bílkovin, vitamínu B a navíc i probiotik, které podporují správnou funkci imunitního systému. Tempeh doporučuji před konzumací opéct na pánvi, aby byl křupavější a lépe vynikla jeho chuť. Můžete vyzkoušet tempeh uzeny, nebo i neuzený a neochucený, ale pak jej na trošce oleje osmažte a zakápněte kvalitní sójovou omáčkou. Klasickou smetanu v zelňačce nahrazuji sójovou smetanou, která má podobnou konzistenci jako kravská smetana a neobsahuje laktózu. Na zahuštění používám bezlepkovou kukuřičnou mouku, která je dobře stravitelná a chuťově neutrální. Na závěr do polévky přidávám hrnek syrové kysaného zelí pro zachování všech důležitých živin.

SUROVINY NA 2 PORCE:

tempeh uzený 200 g

cibule 1 střední kus, nakrájená najemno

rostlinný olej 2 lžíce

sladká paprika 2 lžičky

uzená paprika 1 lžička

bobkový list 3 kusy

kmín celý 1 lžička

nové koření 3 kuličky

mouka bezlepková kukuřičná 2 lžíce

kysané zelí 2 hrnky (nechte si stranou šťávu z kysaného zelí na dochucování)

mrkev 2 větší kusy, pokrájené na kolečka

brambory 300 g

voda nebo zeleninový vývar cca 700 ml

smetana sójová 100 ml

sůl, pepř špetka

POSTUP:

Na pánvi rozehřejeme 1 lžíci oleje a opečeme na kostky pokrájený tempeh do křupava. Pak v hrnci na druhé lžíci oleje orestujeme cibuli do zlatova, pak přidáme koření a mouku a důkladně vše promícháme. Pak i pokrájenou mrkev, brambory a 1 hrnek kysaného zelí, zalijeme vodou nebo vývarem. Vaříme cca 15-20 min do změknutí zeleniny. Na závěr vmícháme smetanu a tempeh a krátce provaříme. Odstavíme hrnec a přidáme druhý hrnek kysaného zelí a vše zamícháme. Kdo má rád zelňačku kyselejší, přidá ještě šťávu z kysaného zelí.

 FIT RECEPTY NA KAŽDÝ DEN

Další mé zdravé recepty na snídaně, svačiny, obědy a večeře najdete ve FIT jídelníčku, který jsem připravila rovnou ve třech variantách – na hubnutí, udržení si váhy nebo na přibrání.

Všechny recepty jsou i v bezmasébezlepkové a bezlaktózové verzi, ať máte co nejvíce na výběr.

Více informací o FIT jídelníčku najdete >> tady <<.

Autor: Zuzana Douchová
Zdroj: zuzanadouchova.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Věra Várady, Hvězdné rady 25. 5. - 7. 6. 2020

Praktické informace o lunárních i planetárních cyklech v daném období pro jednotlivá astrologická znamení. Doporučení pro nejvhodnější barvy, kameny i vůně, které podpoří naší energii.

Astroložka a šperkařka Věra Várady

http://www.astro-varady.cz/astro/index.php

http://www.diva-shop.cz/

Angelo Bona, Světlo v psychosomatické medicíně a regresivní hypnóza

Aktivace imunity světlem, uzdravení pomocí regrese, filozofické východisko metody. Světlo zahání stíny duše a rozvazuje karmické uzly tmy.

Zina Rajnochová

Paní Zina Rajnochová se od r. 1999 intenzivně zabývá hledáním a odstraňováním příčin, které nás brzdí v osobní, pracovní, zdravotní a duchovní oblasti života.  Je autorkou hnihy "Muži za to nemůžou, ale ženy také ne".

Tel 777 804 557, 220 920 820
Email [email protected]
Web www.rajnochova.cz
Adresa Basilejské náměstí 9, Praha 3

Vytvořila nadčasový transformační nástěník, nabízený "Cestami k sobě", který hledajícím pomáhá v duchovní transformaci.

Zina pracuje pomocí vizualizace a automatické rychlokresby. Naladí se a zharmonizuje konkrétní dotazovaná témata, mezilidské vztahy jak v osobní, tak i v pracobní oblasti, karmické úkoly, vnitřní muž a vnitřní žena, vnitřní dítě, strom života, karmický trojúhelník, kontakty s našimi drahými zemřelými.

Při zpracování konkrétních otázek vznikají realistické obrázky, které zobrazují aktuální stav situace, na které navazují barevné harmonizující obrázky, jejichž úkolem je stávající situaci zlepšit.

Zina Rajnochová pořádá ve svém bytě Basilejské náměstí 9, Praha 3 i různé kurzy, více informaci naleznete na adrese www.rajnochova.cz

Ceník:
celodenní kurz 1 150 Kč
osobní rozbor 600 Kč /1 hodina, 300 Kč půlhodina
Duchovní kosmetika- očistná metoda 250 Kč /1,50 hodiny očistného vykreslování.

Tomáš Borl, Nejdůležitější věk po Kristu

Stano Ličko s Tomem Borlem

Stano Ličko si vybral cestu srdce s Tomášem Borlem a jak sám Stano říká, od té doby se mu změnil život. 
Tom Borl mluví v tomto videu o velice důležitém věku, ve kterém se lidstvo a každý z nás nachází.
Tato doba je důležitá pro každého z nás.

Zaposlouchejte se do poselství, které Vám Tom Borl předává.

www.tomborl.cz

Ivona Antalii, Meditace životní síly a vitality

Jak zvládnout tuto dobu

www.kliceksrdci.cz

YT: Ivona Antalii

Proč jsem tlustá?

Spousty pokusů zhubnout. Diety. Zaručená cvičení. Programy s garancí úspěchu a bez úspěchu. Proč to nejde? Proč zrovna já? Touha být atraktivní, která je tak vzdálená realitě. Spousta peněz, pozornosti a výsledek? Občas – krátkodobý. Osobní prokletí, nebo dědičnost? Co za tím stojí a proč se vždycky vrátíme ke starému vzorci? Ale hlavně: Jak to změnit?  Odpověď najdete v následujících řádcích.

Známé vzorce myšlení jsou bezpečné?

Stejné rituály a procesy pro nás představují „známou zónu“. Vyvolávají domnění jistoty a bezpečí. Vzpomeňte si na svoji poslední dietu. Jak se cítíte, když omezíte své návyky a vědomě se držíte nového plánu? Proč je to tak náročné?

Pokud něco zopakujeme tolikrát, naše tělo už ví lépe než mysl, co a jak má dělat – a my to děláme automaticky. Ztrácíme vědomou vůli a moc vůči tomuto naprogramování dělat to jinak. Lidský mozek je naprogramován naší minulostí, zkušenostmi, je tam uloženo vše, co jsme zažili. Když ráno vstáváme, chováme se podle toho, jak jsme to dělali v minulosti. Je to soubor myšlenek, chování, emocí, který se automaticky přehrává jako autopilot. A my ho opakováním jenom utvrzujeme.

Proč je změna tak náročná?

Takže z čeho vycházíme, to se nám vrací. Tím programujeme i svoji budoucnost. 
Opakují se nám stejné myšlenky, ty zapínají stejné obvody, vzorce chování, stejné emoce, tím i stejné chemické reakce v těle (hormonální koktejl). Hormony zapříčiní stejné pocity, myšlenky. Je to uzavřený kruh. Proto je tak obtížné udělat změnu. 

Naším autopilotem je podvědomá mysl. Řídí tělesné procesy, vnímání reality, postoje a hlavně chování.

V našem podvědomí se jako automat samo přehrává nespočet vzorců, které jsme ve svém životě převzali. Většinu z nich jsme nasáli do věku zhruba 7 let života, kdy dětský mozek funguje ještě v jiném režimu. Vztah mezi otcem a matkou, matky chování k babičce, postoje paní učitelky, chování spojené se svátky, zabijačkami, úklidem, stolováním. Je toho mnohem víc, než si dokážeme připustit. Tyto podvědomé vzorce a přesvědčení nejsou naše, ale stále ovlivňují náš život. 

Jakou roli v obezitě hraje genetika?

Máte tendenci házet vinu na genetiku? Protože jak mamka, tak babička, všechny měly kila navíc? Omyl. Tyto mýty vyvrátila věda jménem epigenetika a její zakladatel Dr. Bruce Lipton. Výzkumy potvrzují, že podvědomé vzorce a chování, které máme z rodiny naučené, jsou příčinou. Nikoli geny. Ty mohou do našeho těla vnést pouze předpoklad, nikoli nadváhu jako takovou. Žijeme-li tedy na základě podvědomých vzorců z doby dětství, žijeme podle sebe, nebo podle toho, co jsme slyšeli, viděli? A minulost je většinou spojena s pocity studu, viny, křivdy, zklamání, bezcennosti, nejistoty… Kdo neslýchal: 

„Musíš to všechno sníst, jinak nedostaneš…!“  

„Co by za to dali děti v Africe?“

„Dokud to nesníš, tak od toho stolu nevstaneš.“

 „Dej si koláček a zase bude dobře.“

Pokud se nám nedaří změna, je to proto, že do ní jdeme vědomou myslí, ale podvědomí máme v opozici. Podle průzkumů pouhých 5% našich reakcí a postojů vychází z vědomé mysli. Těch zbylých 95% čítá naše podvědomá mysl. A pokud nejsou v souladu, je jasné, kdo bude vítězem. Navíc bohužel podle vědců je 96% našich podvědomých přesvědčení negativních. Tyto vnitřní boje v nás následně vyvolávají stres a únavu. Proto je jednodušší zůstat ve své komfortní zóně. To ale není všechno.

Stejně jako se do podvědomé mysli vzorce zapisují, dají se i přepsat. 

První možností je neustálé opakování žádoucího stavu. Stejně jako když jsme se učili řídit auto, hrát na kytaru, nebo chodit. Prostě jsme to dělali tak dlouho, až to podvědomá mysl vzala za své. Nyní už tyto vzorce přehrává automaticky, aniž bychom se na jednotlivé úkony museli soustředit. Opakovat si můžeme i konkrétní věty, ideálně před spaním, či usnutím, kdy mozek pracuje v jiném módu než v průběhu dne. Můžete je znát jako afirmace. Podle mojí zkušenosti ale jejich funkčnost není 100%. Podvědomá mysl přijme a uvěří jen takové afirmaci, se kterou není v úplném rozporu. Pokud se ale přesvědčujeme o přesném opaku, než jak to uvnitř cítíme, získáme následně pouze pocit, že sami sobě lžeme. Děje se to z důvodu, že naše podvědomé přesvědčení je navázáno na zkušenost, která pro nás měla silný emoční náboj. A to si této události vůbec nemusíme být vědomi. Proto pro změnu na úrovni podvědomí potřebujeme „silnější zbraně“. Dnes už existují specializované audionahrávky s podporujícími texty, frekvencemi a rytmy ladícími mozek.

Změnu v podvědomí jde udělat i rychleji a efektivněji

Druhou možností je práce s podvědomou myslí napřímo.  „Naimplementovat“ vzorec do podvědomí tak, aby ho okamžitě přijalo jako svoji součást a přepsalo ten původní, který nás sabotuje.  Aktuálně nejrychlejší a nejefektivnější variantou, která na světě existuje, je metoda PSYCH-K®. Název vychází ze známého „psyché“ – výrazu pro lidskou duši či mysl, K neboli „key“ pak znamená klíč. Přeneseně tedy klíč k mysli. Díky patentovaným protokolům umožňuje změnit podvědomé přesvědčení během jednoho sezení. Výsledky ověřené tisíci individuálních i skupinových sezení jsou vědecky podložené a měřitelné.

Poznáváte svého vnitřního kritika v těchto prohlášeních? 
Vyvolává ve Vás některá z vět emoce? 
Pokud ano, už cítíte volání svého já…

„Je to tvoje chyba.”

„Musíš/Nesmíš.”

„Na to nemáš.”

„Nezasloužíš si.”

„Komu se asi tak můžeš líbit?”

„Takovou tě nebude mít nikdo rád.”

„To nedokážeš.”

„Vypadáš příšerně.”

„Tvé břicho je odporné.”

„Nikdy nebudeš štíhlá.”

„Život je boj.”

Představte si, jaké by to bylo konečně vyměnit vnitřního kritika při pohledu na sebe samu a vnímat se bez pochyb takto:

Jsem vítěz.”

„Mohu/Smím.”

„Na co sáhnu, to se daří.”

„Zasloužím si.”

„Líbím se sama sobě.”

„Jsem dokonalá taková, jaká jsem.”

„To zvládnu.”

„Je mi skvěle v mém těle.”

„Dovoluji si.”

„Je pro mě snadné a zábavné být štíhlá a zdravá.”

„Cítím se svobodná.”

Řešením je mindset. 
Jedná se o obecná podvědomá přesvědčení o sobě samé. 
Ale je v tom ještě něco dalšího?

Druhotný užitek podvědomí

Naše podvědomá mysl má vždy důvod, proč si drží kila navíc. Stejně jako tendence k přejídání. Něco si tím totiž kompenzujeme. Ale co? Odpověď na tuto otázku nenajdete v žádném článku, ani studii, pouze ve vlastním podvědomí. Ze zkušenosti s klienty mám ověřeno, že u každého je to něco jiného. Pátráním v podvědomé mysli si zvědomujeme důvody a události, se kterými jsme se nevyrovnali. Jen objevit svá proč a nepřekážet sama sobě na cestě ke svému cíli.

Jaké jsou výsledky?

Znamená to tedy, že po jednom sezení budu mít o 10 kg méně? Ano, i ne. Například klientka Michaela zhubla za posledních 11 týdnů 13 kilo. Pokračuje dál, ale není to jen 2mi setkáními, které jsme společně absolvovali. Během nich si odhalila, že díky stresu se úplně odpojila od sebe samé. Že její nadváha je i její ochranou, protože podvědomě přebírá emoce a zodpovědnost jiných lidí. Necítí se bezpečně na tomto světě. Nedovoluje si změny a vnitřně se cítí vyprahlá. Tyto a další informace si načítala ze svého podvědomí, aby pochopila PROČ právě ona a co s tím má dělat, aby to konečně fungovalo. Do své podvědomé mysli si nově naimplementovala několik nových přesvědčení. Pro ukázku ze zápisu vybírám jedno z těch klíčových: „Pouštím do svého života změny, které mi pomohou k naplnění radosti z mého života, a otvírám se jim.“

Míša zároveň požádala své podvědomí o informace, jak přistupovat ke svému tělu. Čím ho čistit, vyživovat a jak o sebe pečovat. Proto je jasné, že výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Je to tedy pouze online setkáními, kde se nechala provést podvědomou myslí a změnila svá přesvědčení? Určitě ne. Stojí za tím i disciplína, která je ale v souladu s ní samou. Ne podle návodu cizích lidí, ne podle tabulek, indexů a grafů. Podle moudrosti svého těla.

Jak to využít pro sebe

Co s tím teď prakticky? Udělejte si chvíli času a zamyslete se nad svým tématem trochu jinak. Změňte úhel pohledu. Vodítkem je dokument „Rozbor mé situace“,  který si můžete zdarma stáhnout. Už jen navnímat si situaci jinak Vám dá nové vhledy, se kterými můžete pracovat. Budete-li potřebovat provést podvědomou myslí, najít přesvědčení, která Vás brzdí a změnit je díky převratné metodě PSYCH-K®, objednejte se na sezení PSYCH-K® BALANC

Můžeme se potkat osobně, nebo online z pohodlí Vašeho domova. Obě varianty jsou stejně efektivní. Zkušenosti lidí, kteří si tímto procesem prošli, najdete na Reference PSYCH-K® .

Ideální příležitost

Aktuálně k 15. 1. 2024 startuje program Hubnu díky hlavě, což je aktivní měsíční spolupráce na nastavení Vašeho podvědomí tak, aby tělo pracovalo pro Vás a přestalo Vaše sny o ideální postavě sabotovat. 

Přihlásit se můžete na tomto odkazu: HUBNU DÍKY HLAVĚ

Petra Julia

Autor: Petra Julia
Zdroj: petrajulia.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Alfred Strejček, Tulák po hvězdách

Povídání s českým hercem, recitátorem a moderátorem, o jeho životě, rétorice a duchovních pořadech.

Životní poslání a Dračí hlava

Z perspektivy západní civilizace znamená životní poslání především práci. Jsme hledači zaměstnání, které nám bude dávat smysl a naplňovat nás. Z pohledu Rahu, tedy Dračí hlavy, je ale všechno úplně jinak.

Příběh Svarbhanu, démona, který byl rozpůlen na "hlavu" a "tělo", je symbolický. A to až do té míry, že abychom pochopili jeho důvod/místo v horoskopu každého z nás, musíme nejdříve připustit hluboký smysl života a existenci vývoje lidské bytosti během nespočet věků.

Jeho přítomnost v chartu přímo ukazuje na trajektorii naší duše a na její nesmrtelnost.
Z pohledu véd není inkarnace a kontinuita života tématem k zamyšlení, nýbrž holý fakt. To jen my v západní civilizaci si klademe otázku, zda tomu tak skutečně je?

Máme vytříbenou logiku, u které bych předpokládala, že návaznost zrození za účelem vývoje budeme kvitovat. Vždyť to zcela jasně dává smysl, nebo ne? 

Ale zpátky k tématu.

Poloha Rahu vyznačuje směr vývoje duše a také inkarnační zadání tohoto života.
Vyjadřuje životní poslání, ale ne ve formě osobních ambicí a práce (pokud přímo toto v konkretním horoskopu nevyznačuje:)

Vyjadřuje náš další krok a tímto "posláním" může být třeba posílení rodinných vazeb. Nebo nalezení vlastní kreativity. Vytvoření spolupráce a dobrých partnerských vztahů. Posílení odvahy a asertivity. Zlepšení vyjadřovacích schopností nebo klidně vhodný vztah s jídlem/výživou a potažmo tělem.

Rahu vyjadřuje kam směřujeme, ač si toho nemusíme být vědomi.

Lidský život má mnohem více aspektů, než jen preferovaný kariérní růst a dosahování perspektivních žebříčků.
Navíc, pokud jsme si právě toto již v minulých vtěleních prožili, pravděpodobně nám to teď stejně bude odepřeno. A platí to i naopak, jestliže si potřebujeme odžít úspěch a růst, budeme dosaženi na pozice, o kterých možná budou lidé kolem nás jen snít.

Rahu říká: tento aspekt, schopnost, oblast života - byl opomíjen a je na čase jej rozvinout.
Jestliže jdeme jeho směrem dobrovolně, ač se vždy jedná o výzvu - přeci jen je nám to "cizí" a je to opředeno strachem (dokonce mnohdy opodstatněným, protože v první třetině života budeme dělat chyby a narážet), najdeme náš způsob.
Při neochotném vývoji budeme k danému směru tlačeni. Nekompromisně. Krutě. K tomu nám pomůže Ketu (ale o tom někdy příště).

Rahu ukazuje, co potřebujeme rozvinout, v čem se zdokonalit, kam směřovat své úsilí a zbytek horoskopu doplňuje tyto informace do detailu. To neznamená, že nás náš "osud" dostihne, i kdybychom seděli nehnutě v našem pokoji. Znamená to, že je snazší a méně bolestivé, vydat se k němu, přijmout výzvu zvanou život.

Z pohledu takto obrovských perspektiv, těch vesmírných, není problém počkat na naše rozhodnutí a ochotu, klidně mnoho stovek let. Čas je přeci iluzorní:)
Takže ano, nemusíme. Je to nabídka našeho nitra a zároveň, aby to nepůsobilo absolutisticky, máme na výběr. Můžeme zpracovávat nějaké téma pořád znovu a znovu.

Na Rahu a Ketu by se dalo dívat, jako na korálky na náhrdelníku našich životů. Každý z nich ukazuje, kde jsme byli a kam jdeme. A protože lidské příběhy jsou tak nepředvídatelné a jedinečné, i důležitost konkrétní zkušenosti je často známá pouze tomu, koho se to týká. Zkušenost je nepředatelná. Jestliže jsme tady byli už mnohokrát, těžko se nám podaří vysvětlit veškeré vědění během dvou hodin.

Vědět kde leží naše Dračí hlava je dobré převážně z toho důvodu, že pokud mě moji blízcí nebo společnost tlačí a přesvědčují o mé budoucnosti (pro mé dobro samozřejmě:), ale já mám například hlubokou potřebu žít v zahraničí za oceánem. Anebo v ašrámu a v celibátu. Nebo bez dětí. Nebo pracovat ve službě... může to být právě proto, že se jedná o moje zadání, o můj vlastní plán, jenž se nemusí shodovat s tradicí ani s mou linií předků.

Když vím, že poloha Rahu v mém horoskopu mluví o neutuchající touze pochopit, probádat, poznat veškeré aspekty umění, přestože pocházím z řemeslné rodiny, může se mi ulevit. Stejně jako nemusím prožívat pocit, že mi život uniká, když pozice Rahu poukáže na potřebu probádat mateřství a já jsem po šesté těhotná. Tento život prostě nebude o kariéře, jak už jsem zmínila na začátku.

Příště se vrátím k působení Ketu, aby byl jejich vzájemný vztah srozumitelnější. A pak už půjdu jednotlivě po konkrétních domech.

Jako vždy. Moc děkuji,
Silvia

Autor: Silvia Skalová
Zdroj: skalacenter

Sdíleno s laskavým svolením autora

Novoluní ve Štíru

13.11. V 10h27 nastává Novoluní ve Štíru. Nov na 21° Štíra je v konjunkci s Marsem, v dynamické opozici na Uran v Býku a v harmonickém trigonu na Neptun v Rybách.

Novoluní - znamená, že nám přivrácená strana Měsíce leží úplně ve tmě. Na několik hodin pak není rozeznatelný a na Zemi vládne "novoluní". Novoluní představuje nové začátky, ale také ukončení a vnitřní přeměnu. Tvůrčí myšlenky a nápady jsou velmi originální, je třeba je využít, dát jim směr a formu. Máme před sebou mnoho možností, musíme si z nich jen vybrat. Nov je zlom mezi vyčerpáním a přívalem nové energie. Zpočátku tuto energii můžeme vnímat jako napětí, neklid, netrpělivost a vzrušení, které může přecházet do podrážděných reakcí. Cítíme aktivitu, ale nevíme, kterým směrem ji zaměřit. Něco začíná, ale je to tak neuchopitelné, hoříme nedočkavostí, abychom se do toho pustili. Energie a vlivy dnů novoluní jsou nejvýrazněji cítit před okamžikem novoluní.

Nov ve Štíru se týká oblasti intimity, erotiky, moci, emocionální manipulace (stínová stránka Štíra) - v emoční i erotické oblasti nyní může nastat transformace, která pomůže léčení těchto oblastí. Noc je v konjunkci s Marsem – Mars koresponduje s mužstvím, mužskou částí osobnosti (u žen), s naší odvahou, vůlí, schopností dosáhnout toho co chceme, s pudovou a pohybovou energií - v tomto novoluní dřímá velká síla a energie, kterou můžeme využít k nasměrování našich cílů a také k léčení a transformaci mužství a vztahu k mužskému světu.

Toto novoluní je velice vášnivé , intenzivní a bouřlivé- může v nás probouzet nutkání radikálně řešit svou situaci, zejména v oblasti partnerských vztahů - měli bychom však vlastní budoucí kroky řádně promyslet a nejednat v náhlém popudu.

Harmonický trigon od Neptuna v Rybách zesiluje intuici a harmonický trigon od Urana v Býku napomáhá pozitivním změnám i v oblasti hmotné a finanční.

Na fyzickém těle Štír ovládá pohlavní orgány, penis, vaginu a dělohu, vylučovací orgány, močový měchýř a konečník. Všechny tyto orgány jsou nyní velice citlivé a my se můžeme věnovat péči o ně.

Učební témata Štíra jsou odevzdání, vzdání se, puštění - důvěřujme přirozenému proudu života a uvědomme si, že pokud chceme v životě mít a zažít něco nového , je třeba nejdříve pustit a odevzdat to staré. Tato témata se budou týkat zejména oblasti (domu) v němž máme znamení Štíra.

Štíři otevírají nový lunární cyklus.

Autor: Věra Šourková
Zdroj: astrologie-a-numerologie

Sdíleno s laskavým svolením autora

Ema Kuby, Jak být v klidu

www.emakuby.cz

Lucie Biedermann Doležalová, Pojďme vědomě vytvářet náš svět!

Aktuální vyjádření Lucie Biedermann Doležalové k současnému dění.

hvezdanadeje.cz

 

Lucie Kolaříková, Je v pořádku křičet!

Sebepřijetí, Petra Hanelová

Co když křičím na své děti? Co když moje děti křičí? V čem vězí největší problém? Bezva tipy na řešení ukřičených situací odkaz k programu: https://petrahanelova.cz/prvni-pomoc-...

Více o nás:
www.petrahanelova.cz
www.luciekolarikova.cz

Jaroslav Grünwald, Tajemství nové doby

Původní koncepty mysli končí

www.skutecny-zivot.cz

Úplněk ve Štíru

5.5. v 19h33 nastává úplněk ve Štíru

Jednotlivé fáze Měsíce mají nejrůznější účinky nejen na přírodu, ale také na lidské tělo. Každá fáze lunárního cyklu je jedinečná a tělo během ní jinak reaguje.

Úplněk - Vnímáme-li novoluní jako začátek, má nyní Měsíc za sebou polovinu své cesty kolem Země, stojí na obloze jako zářivý úplněk. V pohledu od Slunce se Měsíc nachází "za" Zemí. Proto existují zatmění Měsíce (Stín Země zakrývá Měsíc) také pouze při úplňku. Nesmíme zapomenout že už krátce po vyvrcholení úplňku se začínají projevovat síly následujícího ubývajícího Měsíce. Tato fáze lunárního cyklu má na lidské tělo nejsilnější účinky. A nejen na něj! I příroda silně reaguje na tuto fázi. Především pak příliv a odliv, které jsou během úplňku (ale i během novu) nejsilnější.

Měsíc může ovlivňovat lidskou psychiku – z astrologického hlediska je zodpovědný za emoce. Během úplňku mohou někteří lidé prožívat opravdu silné emoce, a to jak ty pozitivní, tak negativní. Dostavit se může úzkost a změny nálad. Úplněk také zvyšuje agresivitu a podrážděnost, zaregistrovat můžete také zvýšenou nervozitu. Úplněk je nejčastěji spojován se spánkem. Někdo trpí silnou nespavostí, jiný prožívá velmi divoké a barvité sny. S úplňkem je spojováno špatné hojení ran, takže pokud vás čeká operace, rozmyslete si, zda chcete rekonvalescenci podstoupit během úplňku. Samozřejmě, pokud to situace dovolí. U žen zesiluje úplněk plodnost, takže pokud toužíte po miminku, o úplňku je ten správný čas to zkusit.

Všechny síly úplňku se pak koncentrují do tří předcházejících dnů!

Úplněk znamená, že Luna (ve Štíru) se nachází v opozici na Slunce (v Býku). Čtyři stupně od Slunce se nachází Uran. Obě tělesa jsou v okamžiku úplňku v 7. domě spolu s retrográdním Merkurem v Býku. Úplněk je zaměřen na transformaci partnerských a mezilidských vztahů. Taktéž na transformaci pudů, sexuality a emocí. Také, jako vždy na ose Býk/Štír jde o transformaci strachu ze ztráty a nejistoty, transformaci přístupu k tomu co (si myslíme že) vlastníme a k tomu, co nám přináší pocit jistoty.

Štír nás vede k vlastní vnitřní síle a odvaze, k tomu, co je v nás nezničitelné. Vede nás k tomu, že život můžeme prožít s vášní a intenzitou. Nebojí se hlubin ani temnoty. Touží prozkoumat to, co je skryté, tajemné a tabu. Opoziční Býk učí Štíra ovládat své hluboké (a leckdy nezvladatelné či sebedestruktivní) emoce. Vede ho k tomu, že život nemusí být vždy plný dramat, že se dá prožít i pokojně. Osa Býk/Štír nás vede k tomu, abychom se v životě neblokovali zbytečným strachem, nebáli se dát najevo svou vášeň a touhu, ale také k tomu, abychom úplně svým vášním nepodléhali a nenechali se jimi ovládat.

Květnový úplněk prověří naše vztahy – pokud je vztah živý, plný lásky, vzájemné úcty a pochopení, ještě více se prohloubí. Pokud vztah funguje pouze na principu zvyku či závislosti může zaniknout. Nyní tedy můžeme zaměřit pozornost na kvalitu našich vztahů a transformovat je.

Venuše, která je "patronkou" našich vztahů je v Blíženích, v okamžiku úplňku se nachází v 8. domě (kterému Štír vládne) a je v harmonickém sextilu s Jupiterem v Beranu, v napěťové kvadratuře s Neptunem v Rybách a v kvinkunxu s Plutem ve Vodnáři (který je vládcem Štíra). Venuše v 8.domě poukazuje na to, že k tomu, aby byl vztah kvalitní, je potřeba harmonie v hodnotách, které vyznáváme (ať už se jedná o materiální či duchovní hodnoty). Také bychom měli zvážit, zda až příliš nespoléháme na to, že nás partner/ka finančně zabezpečí - jakákoli závislost ve vztahu není zdravá.

Štíři uzavírají jedno životní období.

Na fyzickém těle Štír ovládá pohlavní a vylučovací orgány - tato část těla je nyní citlivá a nedoporučuje se chirurgický zákrok v této části těla.

Autor: Astrolog Věra Šourková
Zdroj: astrologie-a-numerologie

Sdíleno s laskavým svolením autora

Vesmírní poutníci III aneb Světlo přichází z Bali

Někdy musí člověk dojít až na kraj světa, aby pochopil, kde své štěstí skutečně hledat…

Ponořte se do genia loci země, zvané Indonésie, do země tak jiné, kde vše je odlišné od střední Evropy. Ochutnejte tu vůni, podnebí a energii plnou chutného ovoce a zeleniny, kouře hřebíčkových cigaret, žvýkání betelu. Vše je tu jiné, tak jiné, jak jen může být. Odlišné, ale přesto tak blízké srdci. Dva poutníci na své cestě životem byli vystaveni velkým přírodním a osobním zkouškám, které museli zvládat s velkou dávkou nadhledu a odvahy. Zde jim také byla sdělena informace o tom, jak inspirativní kosmické energie plynoucí z centra naší Galaxie na naši modrou planetu, nás lidstvo obohacují a transformují. K jejímu prvnímu doteku dochází na ostrově Bali, odkud zjemněná směřuje dál do země zvané Bohemia, kde se její působení stává zdrojem ochrany a inspirace pro lidstvo v nastávajících časech...

Kniha obsahuje také přijatá sdělení v rámci mimosmyslového vnímání, o kterých mystici v rámci planety Země již hodně dávno věděli a které se týkají velmi významného duchovního poslání lidu Bohemie v nadcházejících časech. Pro příklad uvádíme úryvek z knihy:

"Vidíš, jak teče proud světla na Česko a Sloven­sko? Dívej se za světlem, které dopadá na zemi českou. Tam, kde uslyšíš tlukot, tam bije srdce této malé země. Toto srdce bije jako zvon, rozezní další a další zvony, bije pro celou Evropu, bije pro celý svět. Nyní se spoj se světlem a následuj ho do místa jeho dopadu. Z ostrova Bali teče silný proud světla do obou zemí. Ty však jsou ještě zahaleny šerem, přikry­ty tmavým mrakem. Pak se opar pozvolna rozpouští a je vidět zrcadla a z nich zlaté vlásečnice meridiánů, ve kterých proudí energie naprosto jiných nových kvalit. Tato energie se začíná šířit dál a skrze planetární meridiánovou síť je sycena celá Země. Vše staré se hroutí, pálí, uhelnatí a rozpadá na prach....

Mnoho lidí začne silně vzdo­rovat tomu, co se začne dít. Nebudou tomu věřit, „cha, cha, cha, to nelze změřit, co blbnete, v žádném případě nechceme, cha, cha, cha …“ Dalším lidem bude nastávající situace naprosto lhostejná. Budou natolik apatič­tí, že současný svět, ve kterém jsou nyní, budou chtít dožít v nezměněné podobě. Ale světlo působí na všechny. Pak je ale ještě velká skupina lidí, která dostane velice silnou inspiraci k provedení vlastní změny. Častokrát si budou tito lidé zadávat otázku, proč se tak rozhodli, proč to vlastně udělali. Budou pozorovat sami sebe a stále více se ptát, proč dělají kroky a rozhodnutí, které jsou naprosto odlišné od jejich dosavadního způsobu myšlení a uvažování....

Kolem meridiánů se vytváří energetická duchovní mlha. Každá má odlišnou frekvenci záření. Je to přirozené. Je to proto, že každá v sobě nese jiné kvality inspirace, jež začnou individuálně působit na lidi. Ti pak intuitivně vyhledají příhodná místa se specifickou energií, která jim bude k vlastnímu prospěchu.

Práce, kterou jsi ukončil na Bali, má velký význam. Ty však v té nejvyš­ší pokoře a odevzdanosti můžeš sdělovat její obsah pouze těm, kdož bu­dou ochotni naslouchat....

Všichni čeští světci a legendární vládci začnou nabývat na stále vět­ším významu. Nikoliv jako persony, ale jejich duchovní vědění a posel­ství. Dbejte všichni lidé, abyste u těchto znova připomínaných informací vybírali pouze duchovní podstatu a nedali se ovlivnit a zmást údajnými historickými fakty, které vám předkládají dějepisci. Starodávná místa, o kterých je tolik psáno, nabydou na skutečném významu teprve tehdy, až se pročistí jejich aura. K jednomu z nejsilnějších pročištění dojde v samém srdci, tj. v Praze. Lvi na hradním nádvoří jsou velmi neklidní. Dráždí je současná atmosféra a zdejší prostředí. Za nějaký čas všichni ti, kdož nyní zemi škodí, před aurou lvů utečou. A pak …?

Já vidím ženu, která přichází v bílém rouchu, přichází z jihu Čech. Jde velmi pomalu, avšak rozhodným krokem. V jedné ruce drží liliový květ a v druhé misku s vodou. Dívá se upřeným zrakem do dáli, tam, kde na pahorku nad řekou sídlili otcové země. Za ní je vidět procesí lidí, kteří ji následují na kolenou. Obloha nad Hradčany je úžasně rozzářená. Žena vystupuje na okraj útesu, nabírá květinou vodu z misky, kropí a žehná zemi české. Vidím, jak toto požehnání se rozlévá i na zemi slovenskou. Tato žena nese jméno Michaela. Teprve v tomto okamžiku se stane to, že český národ ve spojení s národem slovenským bude hlavním vzorem a duchovním iniciátorem pro celý svět. Do té doby bude probíhat na Zemi velice intenzivní čištění...."

Knihu v pevné lakované vazbě formátu A5 o 262 stránkách vytištěnou na křídovém papíře a doplněnou barevnými fotografiemi včetně specifických map mystických míst je možno objednat na e-mailu: [email protected] za cenu 280 Kč bez poštovného.

 

Kult smrti a kult násilí

Před vlastním tématem chci upozornit na jeden, dle mého názoru velmi zajímavý článek, který před časem vyšel kupodivu na seznamu, ale i dalších webech. Článek má poněkud zavádějící název:
„Ty nejchytřejší počítače nám možná rostou v květináči“, ale má mnohem širší záběr. Například je tam citován i výzkum Merlina Scheldraka, což je syn Ruperta Scheldraka známého autora mnou oblíbené morfické rezonance a morfogenetických polí, na kterého jsem navázal svojí teorií osobního morfogenetického pole. Z článku tak trochu nenápadně vyplývá, že už i část dnešních vědců dospívá k tomu, že svět, universum, nebo jak to nazývám já Teoversum, je jedno ohromné vědomí, a že jakákoliv entita je součástí tohoto vědomí a má vědomí. Uváděny jsou i chobotnice, které také při prezentaci teorie Teoversa rád uvádím.

Kult smrti, ale i kult násilí
Kult smrti, ale i kult násilí provází lidstvo celou nám známou (či přesněji oficiální vědou uznávanou) historií lidstva. Můžeme se jen domnívat, či být odkázáni na informace získané mimosmyslově, že dávné lidské civilizace na planetě Zemi jako například Atlantida, Lemurie, či Hyperborea nebyly minimálně významnou část své historie posedlé kultem smrti.
Tady si dovolí malou odbočku. Když jsem si hledal nějaké informace o Lemurii, tak jsem se dočetl, že Lemuřané byli vysocí více než dva metry a byli to hermafroditi. V Lemurii šlo
o tropickou, venkovskou a matriarchálně založenou společnost. Matriarchálně založená společnost složená z hermafroditů mi zní poněkud podivně. Hermafroditi jsou dle Wikipedie živočichové schopní produkovat současně vajíčka i spermie. Hermafrodit má buďto varlata i vaječníky, nebo jsou oba tyto orgány nahrazeny tzv. obojetnou pohlavní žlázou.
Výjimkou historicky doloženou, ale možná jich bylo více, je období vlády Achnatona ve starém Egyptě. Achnaton vládl přibližně v letech 1353–1336 př. Kr.
Achnaton inicioval změnu náboženského klimatu od polyteismu založeného na strachu
s jeho kultem smrti, magickými amulety, četnými modlami, zvířecími obětmi a tajnými rituály mocného kněžstva k náboženství více zbožnému, které bylo prosté hrobových obrazů, posedlosti posmrtným životem a magie; které zdůrazňovalo úctu ke slunečnímu světlu a čistotě, které umožňovalo obyčejným občanům svobodně uctívat v chrámech pod širým nebem s obětinami z ovoce, květin a kadidla,  jak tomu bylo v původním egyptském slunečním náboženství. Po jeho smrti bylo jeho náboženství velmi rychle zlikvidováno a vše se vrátilo do původní podoby včetně kultu smrti.

Historie lidstva je historií válek, násilí a smrti.
V nám známé historii je kult smrti velmi silným kultem, dokonce bych řekl kultem dominantním. Z určitého zorného úhlu se dá říct, že historie lidstva je historií válek, násilí a smrti. Smrt je přirozenou součástí všech válek, nebo téměř všech válek. Oslava všech forem a druhů násilí a zabíjení je součástí téměř nebo možná opravdu všech civilizací a kultur na naší planetě.

Bavil jsem se již s několika dušemi, které jsou či byly inkarnovány na planetě Zemi poprvé, a tak do značné míry chápu, jak je pro ně nepochopitelná naše vášeň pro zabíjení a jeho oslavu ve všech možných formách. Dokonce taková, že ještě ve svém volném čase se chodíme dívat na zabíjení do kina, hry na počítači nebo se na něj díváme doma v  televizi. Mimořádná a velmi rozsáhlá oslava zabíjení, i když ve prospěch dobra, je ve filmech, které jsou nazývány westerny. Přeloženo do češtiny západní. Jak příznačné pro údajně i naši tzv. západní kulturu.
Ty, kteří zabijí nejvíce lidí, ať už ve válkách nebo z jiného důvodu, oslavujeme jako hrdiny, což platí již od starověku. Mytologie a historie mnoha národů oslavuje velké vládce, vojevůdce a válečníky, kteří dokázali usmrtit nejvíce nepřátel. Jejich smrt je pak provázená okázalými obřady a rituály. Již od dětství patřily k mé oblíbené četbě starořecké báje. Kult smrti a násilí je i zde silně patrný a zvláštní je, že se týká i bohů. Ne sice, že by i oni umírali, ale v tom, jak se na válkách a smrti různých smrtelníků podíleli. Nesmrtelní bohové Řecka a Říma pravděpodobně nebyli nesmrtelní, ale jednalo se o mimozemšťany, kteří se lidem jako bozi jevili vzhledem ke svým technologickým schopnostem, žili podstatně déle než lidé, a proto se jim zdáli nesmrtelní. Vykazovali však vlastnosti velmi podobné vlastnostem lidským včetně těch negativních.
Kult smrti je rozšířen po celé planetě a je určitě zajímavé, co je příčinou či účelem této dlouhodobě manipulace kultu smrti. Dle mého názoru je jednou z příčin snaha vložit do vědomí lidí strach ze smrti jako významný prvek ovládání lidí. 

Narození a smrt jsou nejvýznamnějšími okamžiky našeho života
Pokud přijmeme variantu, že narození a smrt jsou nepochybně jedny z nejvýznamnějších okamžiků našeho života, ne-li přímo nejvýznamnějšími, tak si povšimněte jedné zajímavé skutečnosti. Kolik uměleckých a “uměleckých” děl všeho druhu se věnuje narození a kolik smrti, a to dokonce nejen lidských bytostí, ale i živočichů. U rostlin je to samozřejmě ještě markantnější, ale okamžik narození u rostlin je zřejmě mnohem obtížněji zachytitelný. Jaká část kultury se věnuje smrti a všem procesům s tím spojeným, je obtížné určit, ale pokud si člověk pustí večer televizi a jen tak ze zvědavosti si projede většinu programů, tak bych se nedivil, kdyby se to číslo pohybovalo kolem 50 %, a to ještě toto číslo “kazí” sportovní a hudební programy, což už se o zprávách většinou říct nedá. 
Klasická ukázka kultu smrti v dnešní době je smrt anglické královny a vše, co se kolem její smrti a zejména po její smrti dělo. Ona sice nepatřila mezi vojevůdce a válečníky, ale všechno to utrpení, které se dělo ve jménu britského království za dob jejího panování a za dobu vládnutí jejích předchůdců na trůně snad ani nemá v nám známé historii obdoby.

V nejvydávanější a možná nejčtenější knize všech dob –bibli, je smrt v téměř všech jejích podobách velmi častým námětem většiny příběhů. Ústředním tématem knihy, minimálně nového zákona je smrt hlavního hrdiny Ježíše Krista. Miliony obrazů a soch Krista na kříži na mnoha místech, a to zdaleka nejen v kostelích, připomínají a symbolizují kult smrti. Velikonoční svátky nám každý rok připomínají kult smrti. Dokonce by se dalo říct, že obrazy a sochy Krista na kříži jsou přímo symbolem kultu smrti. K tomu ještě poznamenávám, že ukřižování je jedna z nejdelších a nejbolestivějších násilných smrtí. Z pohledu některých nehmotných bytostí, pro které jsou emoce spojené s utrpením žádanou energetickou potravou, je ukřižování velmi žádanou a nepochybně i jimi podporovanou formou násilné smrti.
Mezi obětní rituály patří samozřejmě i upalování, kterým se údajně mimo jiné zachraňovala duše upalovaného. V této souvislosti nelze nevzpomenout jaké významné místo v českých dějinách má upálení Jana Husa. Dokonce v rámci před lidmi utajovaného kultu smrti je den upálení Jana Husa slaven jako státní svátek. I smrt Jana Palacha má své místo v našich dějinách. Samozřejmě se to netýká jen českých dějin. Možná nejznámějším příkladem je Jana z Arku.
Historie upalování na hranici je dlouhá, nařizoval ho již Chammurapiho zákoník, zmínky o něm je možno nalézt také v bibli. Tato poprava byla velmi často užívána ve starověké Indii, ale také v Řecku i v Římě. Podle Julia Caesara používali upálení také Keltové, spíše však jako způsob obětování než popravy. Teprve před 35 lety se přestaly v Indii upalovat vdovy.
Ve starší době sumerské docházelo při pohřbu vladaře i k lidským obětem. S vladařem byli po požití drog za živa pohřbeni členové jeho dvora, palácová stráž, služebnictvo, hudebníci s nástroji, vozatajové s vozy a přípřeží.
Smrt formou oběti má své významné místo v historii a legendách snad všech národů a kultur. V mnoha případech se s velmi pevnou vírou v účinek dobrovolně sami obětují a stávají se hlavními hrdiny obětního rituálu, ať už má jakoukoliv podobu či formu.
Není účelem tohoto textu nějaký velký výčet všech forem kultů smrti a násilí, a proto jsou uvedeny jen některé nejznámější příklady pro dokreslení toho, co má být sděleno jako podstatné.

Vznik silného kultu smrti
Tím se dostávám i k možným příčinám vzniku tak silného kultu jako je kult smrti, kdo ho vytvořil a kdo vytvořil podmínky pro jeho rozšíření v tak silné podobě, jakou známe i v dnešní době.
Nechci zcela zbavovat odpovědnosti lidstvo, jehož temné stránky mají nepochybně také svůj podíl na vzniku a zejména udržování kultu smrti. Neméně zajímavé téma by mohlo také být, kdo má hlavní podíl a zájem na vytváření a udržování temných stránkách lidstva.

Hlavními strůjci jsou však nehmotné bytosti, které mají různé názvy jako např. archonti, dravci, supay, démoni apod., pro něž je energie negativních emocí tím, čím je pro nás potrava. Proto jsou svou mentální aktivitou podporovateli všech forem činností vedoucích ve svých důsledcích k utrpení a tím i k vytváření energie negativních emocí. Jedná se především o mentální působení na rozhodující členy lidské společnosti, které dokážou někdy až neuvěřitelně ovlivňovat a energeticky podporovat v rozhodnutích, která ve svém důsledku vedou k utrpení bytostí na planetě. Upozorňuji, že se v žádném případě nejedná pouze o lidi, ale všechny bytosti, které mají schopnost vnímat bolest či utrpění.

Nejviditelnější formou jsou, jak jsem již uvedl, války všeho druhu, ale v podstatě násilí všeho druhu. Významné místo mají rovněž obětní rituály, mezi něž ovšem z pohledu některých esoterních teorií patří rovněž války.

Přestože se běžnému člověku může zdát, že obětní rituály (války vyjímaje) patří do minulosti, tak jsou mnohé informace většinou označovány jako konspirační teorie, že k obětním rituálům na lidech dochází ještě i dnes a obětmi bývají často děti.

Oběti na zvířatech se dějí relativně běžně dnes i u nás, i když tak možná nebývají nazývány, ale slouží k podobným účelům. A to do tohoto jevu, tj. obětního rituálu, nezařazuji běžné usmrcování zvířat, jejichž maso je určeno jako potrava pro lidi, přestože někteří zasvěcení lidé mají tendenci je za rituální oběti považovat. Nezní to zase až tak nelogicky, když se člověk zamyslí nad tím, komu tak asi energie negativních emocí těchto zvířat slouží za potravu.
Podle některých informací však existují i na Zemi kultury, které na smrt a zrození hledí opačně, než je zvykem. Radují se a oslavují, když někdo umře, a naopak oplakávají narození dítěte. Příslušníci těchto menšinových kultur vědí, že smrt je pro většinu lidí vysvobozením z utrpení, kterým procházíme v životě, a naopak narození je začátek života plného utrpení. Jedná se o přírodní národy, které nejsou podrobeny dlouhodobé manipulaci kultu smrti.

Autor: Miroslav Zelenka
Zdroj: miroslav-zelenka

Sdíleno s laskavým svolením autora

Nekončící koloběh vody

Četla jsem kdysi údaj, že od počátku vzniku Země, není na planetě ani o kapku vody méně nebo více. Je jí pořád stejné množství.

To znamená, že je tady stále ta samá voda. 

Ta, co pamatuje dinosaury a kromaňonce. Výbuchy sopek i oddělování světadílů. Nepředstavitelně krát se proměňující voda

Přišlo mi to neuvěřitelné.

Někdy v létě jsem odešla do jeskyně. Do mého prostoru velikého nic, ve kterém vždycky za několik let spočinu a procházím introspekcí.

Měním skupenství a stávám se tekutou. Každá moje buňka prochází změnou a já to dovoluji. Protože dnes už vím, že i když by moje mysl vymyslela tisíce důvodů k panice - mám přece něco tvořit, někam směřovat a hlavně něco dělat! - vím, že pokaždé této metamorfóze, přijdu nová.
Jako když se had svléká z kůže. 

Voda nese nepřeberné množství informací. Je tvárná. Živá. A my jsme přeci ze 70% právě vodou. Voda je magický element schopen okamžitě reagovat na své okolí a zrcadlit, cokoliv přichází, svojí řečí, proměnou tvaru, chuti, barvy, vibrace i schopnosti vyživit nebo zahubit.

Bruce Lee rád říkal: "be water my friend"
Buď vodou příteli.

Myslel zřejmě její tvárnost. Schopnost se adaptovat na jakoukoli situaci. Transformovat se. Přinést krystaly lásky a vytvořit nejrozmanitější obrazce "vloček". Najít cestu i tam, kde ji ostatní nevidí. Kapku po kapce opracovat skálu. Roztrhat ledovým objemem tvrdý kov. Zachránit pár doušky život vyprahlému zvířeti. 

A tak jsem se tam zase odešla. Do tmavého prostoru, kde se téměř nic nenachází, nikdo tam nemluví, nic se tam nehýbe, zdánlivě je v podstatě prázdný a přesto se do něj periodicky, jednou za X let vracím. Do toho prostoru velikého nic.

Ve skutečnosti se nejedná o promarněný čas. Metamorphosis probíháa čím jsem starší, tím více si uvědomuju, jak moc jsem za ni vděčná. 
Ustrnout a neměnit se. Nejít dál směrem vývoje, ke konci, který je začátkem, ke svobodě, jež přestavuje osvícení, by bylo mojí skutečnou smrtí. Tohle je jen fáze. Jen otázka času.

Ustrnutí není skutečným zastavením. 


Dnes už si uvědomuju, že je fází proměny, po které tolik toužím. Měním se zase o malý kousek v lepšího člověka. Postupuju do jiné reality. Moje řeč, slova, která používám, gestikulace, jídlo, pohyby, preference hudby a filmů, názory i vhledy, vše prochází kolem života. 

Vzpomínám na Gandalfa a jeho pád do propasti, tváří tvář před děsivým démonem. Bylo mi nějakých dvanáct a hodně jsem jeho zánik oplakala. Nebyla jsem si jistá, zda mne jeho následný návrat, v podobě Gandalfa bílého, těší nebo ne. Byl jiný. Nový. Ale já přeci milovala jeho starou podobu. Tu šedou.

Většinou máme tendenci milovat to známé. Minimálně u blízkých osob, o kterých jsme přesvědčeni, že je známe, jsme schopni říci: "ty ses změnil". Ta samotná věta je přímo výtkou. 
Je to přirozené. Přejeme si, aby všechno zůstalo neměnné, neb mi to máme rádi, takové jaké to je TEĎ. Pokud se cítíme šťastni, přejeme si, aby to tak již zůstalo na pořád.

To že jsem zastavena (samou sebou). Že cítím neochotu cokoli tvořit. Jít nějakým směrem. Přinést cosi hodnotného do života. Je požehnáním
Nezbytná introspekce, ve které můžu odpočívat. Prostě nedělat NIC. Cítit se nestabilní, tekutá, nevědět přesně, kým jsem a DOVOLIT to. 

It always seems impossible... until it is done.
Vždy to vypadá nemožné... dokud se to nestane.


Zkušenost mi šeptá, že jen čas ukáže, kterým druhem vody budu. Všechna skupenství jsou přeci jedinečná. Všechna v sobě nesou celý vesmír. Jednota i světlo je přítomna v každé bytosti bez výjimky. 
Teď už jen zůstat, nehnutě, až do konce. Na podzim je třeba nechat plody dobře uzrát.

Ze tmy děkuji,
Silvia

Autor: Silvia Skalová
Zdroj: skalacenter

Sdíleno s laskavým svolením autora

Marek Gabriel Kiss, Vhledy pozemského anděla II. díl

Celkový pohled duchovního světa anděla Gabriela - člověka, který prošel tři klinické smrti a dostal životní úkol, který nemohl odmítnout..
První kroky v mediích a návrhy možností cest pro světelný život lidstva.

FB: Marek Andel Gabriel
[email protected]